Dívání se do sebe a zbavování se zášti

(Minghui.org) Díky kultivaci a svědomitému studiu Fa jsem se postupně naučil dívat do sebe. Uvědomil jsem si, že nestačí o dívání se do sebe jen mluvit nebo se nutit splnit určitý požadavek. Je třeba upřímně uznat vlastní chyby, rozpoznat svá připoutání a z celého srdce se chtít zlepšit.

Dříve mi některé články o kultivačních zkušenostech na webové stránce Minghui připadaly velmi rozvláčné. Při jejich čtení jsem byl podrážděný, netrpělivý, a dokonce jsem se na autory zlobil. Přemýšlel jsem, proč píšou tak dlouhé články. Jedna praktikující velmi podrobně popisovala své dřívější homosexuální sklony, což mi připadalo příliš dlouhé a únavné. Považoval jsem čtení takových článků za ztrátu času a cítil jsem k němu silný odpor.

Poté, co jsem se naučil dívat do sebe, jsem si při čtení podobných článků lépe uvědomoval své podráždění. Připomínal jsem si, že bych se neměl soustředit na nedostatky ostatních praktikujících. Všichni máme nedostatky, ale postupně se zlepšujeme. Když si všimneme nedostatků u druhých, měli bychom především zkoumat, zda nemáme stejné problémy sami. Při psaní vlastních článků bych měl dbát na to, abych nebyl rozvláčný. Problémy druhých mi připomínají, abych se vyvaroval stejných chyb, místo abych se zaměřoval na jejich nedostatky a kritizoval je.

Když jsem vyrůstal, rodiče mi vždy připadali sobečtí. Nebyli ohleduplní a laskaví jako jiní rodiče. Neustále ztráceli nervy a psychické trauma způsobené jejich podivným chováním ve mně přetrvávalo. Tato duševní újma byla mnohem horší než strádání způsobené chudobou. Rodiče byli stále rozmrzelí, rozzlobení a neustále hrubě nadávali. Matka říkávala například: „Kéž bys byl mrtvý,“ „Nechci s tebou mít nic společného“ nebo „Až zemřeš, zbude z tebe jen kus špinavé hlíny.“ Když se rozčílil otec, bylo to ještě horší. Dělal obrovské scény, křičel a z plných plic vykřikoval urážky. Jeho výbuchy vzteku a nadávky byly naprosto nepředvídatelné. Byl jsem vyděšený a nevěděl jsem, co dělat.

Hrozné chování rodičů mi velmi ublížilo. Cítil jsem se zranitelný a choval vůči nim zášť, protože jsem od nich nikdy nepocítil lásku.

Když jsem začal praktikovat Falun Dafa, postupně jsem se zbavoval zášti, začal se o rodiče starat a snažil se je pochopit. Tehdy měli velmi málo peněz a práce na poli je vyčerpávala, takže si doma vybíjeli frustraci.

V šedesátých a sedmdesátých letech, kdy jsem vyrůstal, měla KS Číny zemi pod přísnou kontrolou a upřednostňovala politické kampaně před hospodářským rozvojem. Číňané byli velmi chudí a neměli ani základní životní potřeby. Neměli dost zeleniny ani obilí, natož masa. Na vlastním dvoře bylo zakázáno pěstovat zeleninu nebo chovat slepice. V osmdesátých letech musela KS Číny tváří v tvář hospodářskému kolapsu přistoupit k reformám a omezení uvalená na běžné obyvatele se zmírnila. Čínští rolníci tvrdě pracovali a konečně měli dost jídla.

V polovině osmdesátých let jsem byl přijat na vyšší odbornou školu v hlavním městě provincie. Pro rolnickou rodinu to bylo, jako by z prostého hnízda vylétl vzácný pták. Od té chvíle jsem se mohl vymanit z postavení rolníka a uniknout těžkostem práce na poli. Po absolvování školy jsem se stal jedním z mála úředníků místní správy.

Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1995. Od té chvíle se můj život zásadně změnil.

Díky kultivaci jsem rozvinul soucit a pochopil těžkosti, kterými rodiče prošli. Přestal jsem se zabývat jejich dřívějším chováním a místo toho jim finančně pomáhal, jak nejlépe jsem mohl. V prvních letech po nástupu do zaměstnání jsem jim každý měsíc dával 200 jüanů. I když později mé peníze už nepřijímali, stále jsem jim kupoval jídlo a oblečení. Vážil jsem si toho, co pro naši rodinu obětovali: v obtížných podmínkách tvrdě pracovali a prožívali hořkost a stres. To vše způsobila KS Číny.

Kultivace je proces zbavování se připoutání. Když se má připoutání znovu vynoří, stále cítím zášť a vracím se v myšlenkách k minulosti.

Jednoho dne jsem na webové stránce Minghui četl článek, v němž praktikující popisovala, jak byla v dětství velmi chudá. Rodiče jí nikdy nekupovali boty ani oblečení a vždy nosila staré věci po starších sourozencích. Na druhém stupni základní školy musela chodit do školy bosá, kvůli čemuž ji učitelé a spolužáci diskriminovali. Při čtení jsem s touto praktikující soucítil a uvědomil si, že nejsem jediný na světě, komu rodiče nevěnovali mnoho péče.

Všiml jsem si, že ve mně zášť stále přetrvává a že někdy toužím po dobrém životě v tomto lidském světě. Musím veškeré utrpení vnímat jako příležitost k odstranění karmy.

Vím, že Mistr uspořádal můj život tak, aby mi pomohl kultivovat se. Musím se zbavit veškeré zášti, zejména vůči rodičům, protože každá má minulá zkušenost je výsledkem příčiny a následku. Možná jsem rodičům v minulém životě něco dlužil a v tomto životě jsem takto splatil svůj dluh. Upřímně děkuji Mistrovi, že mi umožnil vyřešit křivdy mezi mnou a rodiči a pozvednout svůj charakter.

Jsem velmi vděčný, že mi Mistr uspořádal toto kultivační prostředí. Děkuji, Mistře!