Čínská Fahui | Dobrý člověk

(Minghui.org) V červnu 1996 jsem navštívil kolegu a uviděl u něj fotografii Mistra Li. Když jsem se na ni zadíval, pocítil jsem, jak mi od temene hlavy proudí celým tělem teplo. Bylo mi tak příjemně, že jsem se rozhodl praktikovat Falun Dafa.

Chci být dobrým člověkem

V podniku jsem zastával funkci vedoucího oddělení. Pracovalo v něm 24 zaměstnanců, převážně žen. Dohlíželi jsme na činnost více než deseti základních organizačních jednotek.

Pracoval jsem svědomitě a pečlivě, protože jako praktikující Falun Dafa mám být dobrým člověkem a řídit se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Do práce jsem přicházel brzy, odcházel pozdě a dobře se staral o kolegy.

Jednoho slunečného odpoledne jsem si všiml, že se začínají stahovat husté tmavé mraky, a bylo mi jasné, že se blíží bouřka. Nikdo si nepřinesl deštník, a tak jsem oběhl všechny kanceláře našeho oddělení a řekl zaměstnancům: „Nechte práce, vypněte počítače a běžte domů, blíží se bouřka.“ Sám jsem zůstal, abych zařídil vše potřebné. Dvacet minut po jejich odchodu se spustil liják. Ulice byly zakrátko zaplavené vodou, která mi sahala až ke kolenům. Pršelo dvě hodiny. Zaměstnanci ostatních oddělení museli jít domů v dešti a brodit se vodou. Někteří druhý den nepřišli do práce, protože onemocněli. Z našeho oddělení nikdo nezmokl.

Jako vedoucí oddělení logistického zajištění jsem zastával nejnižší vedoucí funkci, svou práci jsem však vykonával svědomitě.

V našem kolektivu jsme velmi dobře spolupracovali a brali práci vážně. Dobře jsme spolu vycházeli, úkoly plnili rychle a často se společně zasmáli. Nebyly mezi námi žádné intriky ani vzájemné boje, jaké by mnozí na pracovišti s převahou žen očekávali. Naše oddělení po řadu let získávalo ocenění za vynikající práci a já byl oceňován jako vzorný vedoucí. Zaměstnanci jiných oddělení žádali o přeřazení k nám s tím, že u nás panuje příjemná atmosféra. Věděl jsem, že je to projev mocné síly Falun Dafa.

I mimo práci jsem se snažil být dobrým člověkem, protože jsem chtěl, aby sousedé viděli, že Falun Dafa je dobrý.

Bydlel jsem ve druhém patře a měl jsem velký balkon. Sousedka z prvního patra si chtěla postavit zimní zahradu, aby měla i v zimě teplé a slunné místo. Vzhledem ke konstrukci domu potřebovala do mého balkonu vyvrtat několik otvorů, aby k němu mohla zimní zahradu upevnit. Mezi obyvateli platilo nepsané pravidlo, že za takové stavební úpravy musí majitel bytu v prvním patře zaplatit majiteli bytu ve druhém patře několik tisíc jüanů. Někteří sousedé z prvního a druhého patra se kvůli těmto platbám vážně pohádali.

Od sousedky z prvního patra jsem žádnou náhradu nepožadoval a řekl jsem jí, že může vrtat všude, kde potřebuje. Velmi ji to dojalo: „Praktikující Falun Dafa jsou opravdu výjimeční. Děkuji vám!“ Řekl jsem jí, ať poděkuje Mistru Li.

Kolegové i sousedé si vážili mého poctivého jednání a věděli, že Falun Dafa je dobrý.

Zůstat dobrým člověkem i navzdory pronásledování

Jiang Zemin, bývalý vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny), zahájil v červenci 1999 pronásledování Falun Dafa. Mnoho praktikujících bylo zatčeno, mučeno a protiprávně vězněno, protože se odmítli vzdát své víry. Ani já jsem nebyl výjimkou. Úřady mi nařídily, abych napsal prohlášení, že se vzdávám Falun Dafa, ale odmítl jsem. Místo toho jsem napsal: „Falun Dafa je spravedlivá kultivační praxe. Očistěte jméno mého Mistra. Budu nadále praktikovat Falun Dafa a budu dobrým člověkem.“

Každý den za mnou přicházeli různí nadřízení a snažili se mě přesvědčováním či výhrůžkami přimět, abych přestal praktikovat. Někteří si o mě dělali starosti a říkali: „Čeká vás významné povýšení a máte před sebou slibnou budoucnost. Prostě udělejte, co chtějí, a budete to mít za sebou.“ Nenechal jsem se zviklat.

Jednoho dne byli všichni vedoucí všech oddělení podniku svoláni na schůzi, na níž mě oficiálně odvolali z funkce vedoucího oddělení, protože jsem praktikoval Falun Dafa. Zůstal jsem klidný. Viděl jsem, že kolegům, kteří mě dobře znali, je mě líto. Jeden z nich plakal.

Přeřadili mě na místo řadového zaměstnance a z vlastní kanceláře jsem se musel přestěhovat do kouta společné kanceláře oddělení. Když mě lidé viděli, šeptali si mezi sebou. Bývalí kolegové se při setkání se mnou cítili nesví a vyhýbali se očnímu kontaktu. Začínal jsem pociťovat rozpaky a smutek, ale vzpomněl jsem si na Mistrova slova:

„Kultivace je těžká. Je to těžké v tom, že když dokonce vypukne hrozná kalamita, dokonce když zlo šíleně pronásleduje a když je dokonce v sázce váš život, stále musíte být schopný neochvějně pokračovat na vaší cestě kultivace bez toho, abyste čemukoliv v lidské společnosti dovolili zasahovat do kroků, které podnikáte na vaší cestě kultivace.“ (Cesta,Podstata dalšího pokroku II)

Pomyslel jsem si: „Mistře, nemusíte mít o mě obavy. Budu dobrým člověkem za příznivých okolností a v nepřízni osudu mohu být ještě lepším.“

Nenechal jsem se zlomit a dál jsem do práce přicházel brzy a odcházel pozdě. Pracoval jsem svědomitě, aby lidé viděli dobré vlastnosti člověka, který praktikuje Falun Dafa.

Celé naše oddělení často pracovalo přesčas až do pozdních večerních hodin. Na schodišti od prvního do třetího patra nesvítila ani jedna žárovka. Chodit po schodech potmě bylo děsivé a nebezpečné, zvlášť pro kolegyně. Zašel jsem do obchodu, za vlastní peníze koupil žárovky a všechna světla zprovoznil, aby se všichni mohli i večer bezpečně pohybovat po pracovišti.

Každé oddělení se muselo zúčastnit řečnické soutěže, v níž představovalo své pracovní úspěchy. Můj projev získal první místo. Na konci roku podnik uspořádal soutěž zábavných vystoupení, které se zúčastnilo přes 800 lidí. Scénka, kterou jsem předvedl s jedním kolegou, rozesmála diváky tak, že se sotva udrželi na židlích. I moderátor měl potíže, protože se nemohl přestat smát. Když se konečně ovládl a oznámil mé jméno, začali si diváci šeptat: „To je ten vedoucí oddělení, kterého sesadili kvůli praktikování Falun Dafa?“ „On má odvahu vystoupit v soutěži? Jak vlastně vypadá?“ O mém příběhu už dávno slyšeli a chtěli mě vidět na vlastní oči. Natahovali krky, doširoka otevírali oči a zadržovali dech.

Na pódiu jsem k nim pocítil soucit: „Ubohé bytosti ztracené v bludišti, procházím tímto utrpením proto, abyste mohly poznat pravdu a být zachráněny. Tím, že důstojně a čestně praktikuji Falun Dafa, jsem neudělal nic špatného. Nemám se za co stydět. Probuďte se!“

Vystoupení se mi podařilo lépe, než jsem očekával. Na konci soutěže porota oznámila, že jsem získal první cenu. V sále propukl bouřlivý potlesk, který dlouho neutichal.

Později se stalo něco, co mě dojalo ještě víc. Na konci roku zaměstnanci všech oddělení tajným hlasováním volili vzorného pracovníka. K mému překvapení jsem získal nejvíce hlasů – hlasovali pro mě téměř jednomyslně. Všichni včetně mě věděli, že podnik mi titul „vzorný pracovník“ neudělí, ať dostanu sebevíc hlasů. Přesto jsem toto uznání s radostí přijal. Bylo pro mě cennější než zlato. S důstojností jsem vstal, sepjal ruce a všem poděkoval.

Zůstat dobrým člověkem i ve vazbě

Pronásledování se stupňovalo a během let jsem se z řadového zaměstnance stal topičem v kotelně, poté mě zadržovali ve středisku pro vymývání mozků a ve vazební věznici. Básně ze sbírky Hong Yin, které jsem si pamatoval, jsem si zapsal do malého zápisníku a schoval ho do kapsy u košile. Kdykoli jsem měl čas, četl jsem si je.

Jednoho rána vstoupilo do cely asi dvanáct ozbrojených policistů a namířilo na nás zbraně. Jeden z nich zařval: „Ani hnout! Svléknout a seřadit se na prohlídku!“ Byli jsme ohromení, ale uposlechli jsme, svlékli se a postavili se do řady. Policisté prohledávali naše lůžkoviny a osobní věci a každému kontrolovali oblečení.

Byl jsem nervózní, ale požádal jsem Mistra o pomoc, aby policisté zápisník v kapse košile nenašli. Jeden z nich mou košili zvedl, chvíli ji přede mnou držel a pak ji bez prohledání hodil na hromadu zkontrolovaného oblečení. Do očí mi vyhrkly slzy. Mistr mě v nebezpečí opět ochránil.

Během 42 dnů ve vazební věznici mě Mistr chránil každou minutu. Přestože jsem zhubl přibližně o 9,5 kilogramu, své víry jsem se nevzdal. Mistr mi dal všechno a já budu dělat přesně to, co si přeje.

Stále více dobrých lidí

Praktikující Falun Dafa po celá léta usilovně objasňují pravdu o pronásledování a zachraňují lidi. Stále více lidí má dnes k Falun Dafa kladný vztah, stávají se dobrými lidmi a směřují ke světlé budoucnosti. I společnost se vyvíjí k lepšímu.

Sousedka z prvního patra

Sousedka z prvního patra připevnila svou zimní zahradu k mému balkonu. Nejenže jsem od ní nevzal žádné peníze, ale každý rok jsem jí také pomáhal čistit střechu zimní zahrady. Díky tomu měla o Falun Dafa velmi dobré mínění.

Jednou mi řekla: „Letos je mi 84 let. Dříve jsem ráda četla časopisy a nashromáždila jsem jich pěknou řádku. Když jsem začala číst brožury o Falun Dafa, staré časopisy jsem vyhodila a na televizi už se téměř nedívám. Čtu jen brožury o Falun Dafa. Čím víc je čtu, tím lépe jim rozumím a tím víc věřím tomu, co se v nich píše. Ty principy mi rozjasňují srdce a zlepšilo se mi i zdraví. Když někdo říká o Falun Dafa něco špatného, řeknu mu: ‚Falun Dafa je spravedlivá kultivační praxe!‘“

Uznání od nejvyššího vedoucího

Jednou jsem měl velmi živý sen, v němž vysoce postavený vedoucí na schůzi oznámil: „Od nynějška vylepšíme stravu.“ Nebyl jsem si jistý, co to znamená, ale uvažoval jsem, zda mi tím Mistr nenaznačuje, že mám něco udělat.

Deng, syn sousedky z prvního patra, byl vysoce postaveným funkcionářem. Přeložili ho do podniku, v němž jsem pracoval, a ujal se jeho vedení. Já jsem tehdy pracoval jako topič.

Jednoho dne mi z podniku oznámili, že se mám dostavit na setkání v hotelu. Když jsem vešel do světlé a prostorné hotelové jídelny, uviděl jsem u velkého kulatého stolu uprostřed místnosti sedět asi 17 lidí. Byl mezi nimi tajemník KS Číny v našem podniku, vedoucí stranické kanceláře a vedoucí bezpečnostního oddělení. Právě oni měli na starosti pronásledování Falun Dafa a můj dohled. Byli tam také vedoucí dalších oddělení. Místo pro čestného hosta zůstávalo prázdné.

Nevěděl jsem, co se děje, a tak jsem zaváhal. Deng mě vzal za ruku a usadil na volné místo vedle sebe. Seděl jsem vzpřímeně, s vypnutou hrudí. Všichni čekali, co nový ředitel řekne. Deng vážným hlasem prohlásil: „Toto je můj čestný host a je to dobrý člověk. Od nynějška se k němu prosím chovejte dobře.“

Tito straničtí funkcionáři na mě dříve křičeli a znepříjemňovali mi život, aniž by se obávali jakýchkoli následků. V tu chvíli sklopili hlavy a vypadali zaskočeně, rozpačitě a závistivě. Zdálo se, že s Dengovými slovy nesouhlasí, ale neodvážili se nic namítnout.

Odešel jsem z kotelny, vrátil se do svého původního oddělení a plat se mi ztrojnásobil. Mistr mi znovu pomohl. Snem o vylepšení stravy mi naznačoval, že lidé, kteří znají pravdu o Falun Dafa, dělají vše, co mohou, aby praktikující chránili. Mé pracovní prostředí se postupně zlepšovalo.

„Mistr zachránil nás všechny tři“

Technik Jin upřímně věřil tomu, co jsem mu říkal o Falun Dafa a pronásledování. V kapse košile nosil amulet Falun Dafa a často říkal: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Jednou mi vyprávěl, co se mu přihodilo na staveništi.

Toho rána šel Jin se dvěma dočasnými pracovníky pracovat na staveniště na volném prostranství. Stavební tým uložil ocelové trubky o průměru 40 centimetrů do výkopu hlubokého přibližně 5 metrů a širokého 3,5 metru. Po svaření trubek měl Jinův tým pomocí kontrolních přístrojů zjistit, zda v potrubí nejsou trhliny. Vysokotlaké potrubí nesmělo mít jedinou netěsnost.

Všichni tři sestoupili do výkopu, aby pořídili rentgenové snímky každého svaru potrubí. Jin náhle uslyšel, jak na něj někdo shora volá jménem. Odložil přístroj a vylezl z výkopu, ale nikoho neviděl. Právě v tu chvíli se ozvala silná rána, stěny výkopu se sesuly a oba jeho spolupracovníky pohřbily v bahně.

Jin zakřičel: „Sesuv půdy!“, aby přivolal pomoc, a skočil do místa, kde se výkop zavalil. Holýma rukama zoufale odhrabával bahno a hledal své spolupracovníky. Nahmatal něčí paži a vytáhl prvního muže, který byl v pořádku. Věděl, že druhý je zasypaný ještě hlouběji, a tak hrabal ještě usilovněji, až ho konečně našel. Muž uvízl pod bahnem a vodou. Společnými silami ho oba vytáhli ven. Nedýchal a měl zlomenou paži. Na svahu ho podrželi hlavou dolů a po několika minutách přišel k sobě.

Všichni tři se rozplakali. Jin řekl, že kdyby ho Mistr před sesuvem nevyvolal z výkopu, byli by všichni tři pohřbeni zaživa a nikdo by nepřežil. „Děkuji vám, Mistře! Mistr zachránil nás všechny tři,“ řekl Jin.

Během let jsem slyšel příběhy lidí, kteří pochopili, že Falun Dafa je dobrý, v nebezpečných situacích vyvázli bez úhony a zažili zázraky. Jejich příběhy a pravda o Falun Dafa se budou šířit k dalším lidem, kteří se rovněž stanou dobrými lidmi.

Praktikujícím Falun Dafa nezáleží na osobním prospěchu, upřímně myslí na druhé a jednají nezištně. Svými činy potvrzují Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)