Zbavit se sobectví a strachu a vytrvat na cestě kultivace v období nápravy Fa

(Minghui.org) Zdravím Vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Falun Dafa jsem začala kultivovat v roce 2001, zpočátku s nadějí, že se zbavím nemocí a zlepším si zdraví. Uteklo to jako voda a od chvíle, kdy jsem získala Fa, uplynulo už 25 let. Ráda bych se podělila o některá pochopení a zkušenosti ze své kultivační cesty.

Poznávám zázračnost Dafa

Než jsem začala praktikovat, nebyla jsem šťastná, přestože jsem měla dobrou práci a po materiální stránce mi nic nechybělo. Ve všem jsem vyžadovala dokonalost a nedokázala jsem věci pustit z hlavy ani je brát s nadhledem. Život jsem trávila honbou za slávou a bohatstvím, což mi přivodilo řadu zdravotních potíží.

Když jsem nějakou dobu praktikovala Dafa, založila jsem poblíž domova cvičební místo. Cvičení jsem brala velmi vážně, a protože jsem měla na starosti každé ráno přinést hudební přehrávač, po více než deset let jsem téměř denně odcvičila všech pět cvičení.

Praktikování Dafa mi nejen navrátilo zdraví a přineslo radostnější mysl, ale také díky němu vypadám ve srovnání s většinou svých vrstevníků pozoruhodně mladě. Přestože jsem již dávno překročila věkovou hranici pro získání seniorské slevové karty, stále dokážu před klienty působit svěže, energicky a profesionálně – ať už se setkávám s významnými osobnostmi, nebo trávím dlouhé hodiny na nohou na výstavách.

Nějakou dobu jsem se plně soustředila na konkrétní pracovní úkoly a ani jsem si nevšimla, že mé odhodlání pilně praktikovat slábne. Ranní cvičení jsem začala zanedbávat a cvičila jsem nepravidelně.

Jednoho dne jsem se dozvěděla více o životě tanečníků Shen Yun a uvědomila si, jak důležitá je sebekázeň. Rozhodla jsem se zbavit zlozvyku vyhledávat pohodlí a začala jsem jezdit do kanceláře brzy ráno, abych tam cvičila. Využívala jsem přitom toho, že před svítáním byl slabý provoz.

Snad díky mému pevnému odhodlání mi Mistr několikrát uvolnil celou cestu – od úseku dálnice na území města Nový Taipei až do Taipei. Cestou bylo deset semaforů a všechny jsem projela na zelenou. Dokonce i na malém parkovacím místě v rohu suterénu firemní budovy, kde se obtížně parkovalo, se mi pokaždé podařilo bez problémů zaparkovat na první pokus.

Když jsem začala praktikovat, Mistr mi umožnil poznat mnoho mimořádných a zázračných projevů Dafa. Jednou, když měl tatínek podstoupit operaci srdce, jsem mu navrhla, aby upřímně opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Řekla jsem mu, že mu to do srdce přinese klid a mír.

Po operaci mi vyprávěl, že během narkózy cítil, jako by ho obklopovalo a chránilo teplé, jasné světlo. Operace proběhla velmi hladce a zotavil se neobyčejně rychle.

Doma jsme měli bugenvileu, jejíž kmen zevnitř vyžral hmyz. Zůstala z něj jen tenká vrstva kůry podepřená kovovou tyčí a rostlina se kácela i při nejslabším vánku. Jednoho dne jsem u ní opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ s přáním, aby se také mohla přizpůsobit Fa. Bugenvilea se kupodivu znovu vzpamatovala a od té doby nádherně kvete, jako by se své majitelce chtěla odvděčit a děkovala jí.

Jednou jsem se zúčastnila aktivit na objasňování pravdy v zahraničí a poté jsem se vracela z USA na Taiwan společně se třemi skupinami spolupraktikujících z Taiwanu. Moje skupina přestupovala v San Francisku, zatímco ostatní letěli na Taiwan přímo.

Při přestupu jsem si uvědomila, že jsem v letadle zapomněla svůj Zhuan Falun. Velmi mě to trápilo. Jak jsem jen mohla nechat svou drahocennou knihu v letadle! Když jsme na letišti Taoyuan procházeli celní kontrolou, zavolala na mě spolupraktikující z jiné skupiny, že ji někdo požádal, aby mi přivezla můj Zhuan Falun! Byla jsem překvapená a nadšená. Připadalo mi to opravdu zázračné – jako bych znovu získala nevyčíslitelný poklad.

Poté, co jsem začala objasňovat pravdu, zařídila jsem si doma telefonní centrum. Každý den po práci jsem telefonovala lidem a pomáhala jim vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací. Po telefonování jsem ve stanovený čas vysílala spravedlivé myšlenky a pak se spolupraktikujícími studovala Fa. Tento pravidelný režim jsem vytrvale dodržovala.

Když jsem byla v dobrém rozpoložení, děly se zázraky a má přání se naplňovala. Vzpomínám si, že jsem jednou uskutečnila přes deset hovorů, z nichž šest bylo se členy strany. Několikrát se také ukázalo, že pseudonymy, které jsem lidem pomohla zvolit pro vystoupení ze strany, byly jejich skutečnými jmény. Bylo to opravdu neuvěřitelné a hluboce jsem cítila, že mě tím Mistr soucitně povzbuzuje.

Zbavuji se zášti vůči manželovi

Jsme s manželem svoji už mnoho let. Než jsem začala praktikovat, rozhodovala jsem o všem já a on mi v každé situaci ustupoval. Jakmile jsem však začala praktikovat, vše se obrátilo a manžel mi začal připravovat obrovské zkoušky a těžkosti.

Manžel se často opíjí a pod vlivem alkoholu bývá násilnický. Křičí na mě, vytahuje staré křivdy, uráží mě a rozbíjí věci. Čas od času se to opakuje.

Při jedné hádce mi dal facku. Úplně mě to zaskočilo a pomyslela jsem si: „Pokud mu něco dlužím z minulého života, ať mu to splatím všechno najednou!“ Sotva mi tato myšlenka proběhla hlavou, manžel mi dal asi deset facek. Slzy se mi řinuly z očí jako perly z přetrženého náhrdelníku a stékaly mi po tvářích ve velkých, těžkých kapkách.

Celé tři měsíce poté jsem se nedokázala soustředit na studium Fa ani na cvičení. Zaplavoval mě pocit křivdy – hluboký a zdrcující pocit, že se mi stalo bezpráví.

Když jsem se s touto velkou zkouškou na počátku své kultivace poprvé setkala, dlouho jsem nevěděla, jak si s ní poradit. Dokázala jsem ji jen snášet s pocitem křivdy a stále ustupovat. Jednoho dne jsem v klidu studovala Fa a při čtení článku „Co je Snášenlivost (Ren)?“ v knize Podstata dalšího pokroku, jsem si náhle uvědomila, že jsem ve skutečnosti vůbec nekultivovala snášenlivost.

Také mi došlo, že kdykoli se napil, navenek jsem sice dokázala zachovat klid, ale uvnitř jsem zuřila. Má zdánlivá laskavost a velkorysost vůči němu byly sobecké a podmíněné. Někdy jsem je pouze předstírala v naději, že mi nebude dělat problémy.

Nebyla to skutečná tolerance. Když pak v opilosti začal mluvit nesmysly a bránil mi spát nebo cokoli dělat, zvedala se ve mně hluboká zášť a hořkost. Zazlívala jsem mu to a měla jsem pocit, že si mou laskavost vůbec nezaslouží.

Jednou už bylo velmi pozdě v noci, když po návratu z pití začal znovu vyvádět. Nezvládala jsem to a měla jsem pocit, že už toho bylo dost. Rozčílila jsem se a neudržela se – strčila jsem do něj. K mému překvapení zavrávoral několik kroků dozadu a dopadl na pohovku.

Chytila jsem ho za paži a on začal naříkat, jako by se mu měla při sebemenším stisku zlomit. Na několik vteřin jsem opravdu zatoužila škubnout mu paží ještě silněji. V tu chvíli jsem si uvědomila, jakou vůči němu chovám nenávist.

Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení:

„Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost.“
(„Úrovně“, Podstata dalšího pokroku)

Jako kultivující jsem se takto chovat nemohla. Pustila jsem jeho paži a mé srdce se uklidnilo.

Jindy jsem se účastnila aktivit Dafa, o kterých jsem mu předem řekla. Přesto mi více než dvacetkrát volal a požadoval, abych se okamžitě vrátila domů. Uvědomila jsem si, že pil a zjevně se snaží zasahovat do mého úsilí zachraňovat lidi.

Přestože jsem v tu chvíli nedokázala najít vlastní nedostatky ani připoutání, pevně jsem věděla, že dělám tu nejspravedlivější věc v celém vesmíru a nemohu mu dovolit, aby mi v ní bránil. Držela jsem se spravedlivých myšlenek a ujišťovala se, že všechno bude v pořádku a nic zlého se nestane, když se nevrátím domů hned. Když jsem po skončení aktivity přišla domů, choval se, jako by se nic nestalo.

Během let kultivace se můj charakter zlepšoval a zášť i nenávist vůči manželovi postupně slábly. Ujasnila jsem si, že pro mě jako kultivující jsou jeho opilecké výbuchy a záchvaty vzteku požehnáním, které mi umožňuje odstraňovat karmu, shromažďovat ctnost, zlepšovat si charakter a postupovat v kultivaci. Přinášely mi tedy užitek hned ve čtyřech ohledech. Jak bych se mohla cítit ukřivděná? Byl tu proto, aby mi pomohl uspět v kultivaci. Poté jsem se přes tuto věc konečně přenesla.

Když později v opilosti blábolil, jednoduše jsem mu naslouchala, nesnažila se obhajovat a pokoušela se dívat na věci z jeho pohledu. Říkala jsem si: „Já mám Fa, ale on ne,“ a z hloubi srdce jsem k němu cítila opravdový soucit.

Když jsem takto uvažovala, uvědomila jsem si, jakou moc má laskavost – brzy přestal vyvádět. Pochopila jsem, že když se změním já, změní se i on. Čím více budu myslet na jeho dobro a čím budu nesobečtější, tím více se bude měnit k lepšímu.

Průlom: Dávat na první místo všechny vnímající bytosti

S přáním naplnit své poslání zachraňovat lidi a využívat média k objasňování pravdy jsem se v roce 2013 zapojila do mediálního projektu Epoch Times. Zpočátku jsem pracovala v obchodním oddělení a oslovovala firemní klienty, abych pro noviny získala inzerci.

Později jsem se ujala distribuce a propagace novin a zaměřila se na prestižní a luxusní lokality v Taipei. Cílem bylo zajistit, aby vlivní, bohatí a významní lidé měli příležitost seznámit se s Epoch Times a poznat pravdu. Zpočátku pro mě bylo všechno nové a nevěděla jsem, jak potenciální klienty oslovovat. Strach mě brzdil a bránil mi postupovat vpřed.

Jednoho dne se mi zničehonic odshora dolů roztrhly punčocháče. Pochopila jsem to jako náznak, že mám rychle překonat svá omezení a „protrhnout síť“. Druhý den jsem si tedy sbalila malý kufřík, vzala vozík plný novin, oblékla si elegantní kostým a s Mistrovým požehnáním odvážně vykročila do jedné z nejprestižnějších čtvrtí na Taiwanu, abych tam začala objasňovat pravdu o Dafa a pronásledování a zachraňovat lidi.

Jakmile jsem udělala první krok, strach zmizel. Vedena pocitem poslání jsem odložila touhu po pohodlném životě a překročila hranice svého pohodlí. Za každého počasí jsem procházela rozsáhlé oblasti města mezi výškovými budovami. Za tu dobu jsem prochodila dvoje boty.

Vzpomínám si na jedno odpoledne, kdy jsem chodila pět hodin bez přestávky. Myslela jsem jen na to, abych prostřednictvím Epoch Times šířila dobré zprávy a pravdu. Snášení těžkostí je nedílnou součástí kultivace – člověk v něm dokonce může nacházet radost. Tělesné strádání lze překonat tím, že člověk zatne zuby a vytrvá. Na vlastní kůži jsem poznala, že čím více odložíte své já a naplníte srdce starostí o všechny vnímající bytosti, tím méně vás budou trápit vlastní nepohodlí a obtíže.

Den za dnem jsem chodila propagovat noviny z jedné administrativní budovy do druhé. Vzpomínám si na majitele firmy dovážející kávu, kterého zaujal můj vzhled. Byla jsem oblečená jako letuška a táhla za sebou kufřík, ale přitom jsem obcházela jednotlivé firmy jako obchodní zástupkyně. Zeptal se mě na to. Nabídl mi kávu a občerstvení a při rozhovoru jsem mu objasnila pravdu. Předplatil si noviny a dokonce se šel podívat na Shen Yun.

Byla tu také laskavá manželka jednoho lékaře, která se po poznání pravdy zeptala, jak by mohla noviny podpořit.

Jeden taiwanský podnikatel měl o našem médiu hluboce mylné představy a snažil se mě odbýt, ale mé odhodlání pomáhat lidem nikdy nezakolísalo. Zvolila jsem postup „ustoupit, abych mohla pokročit vpřed“ a během rozhovoru mu podrobně objasňovala pravdu o pronásledování. Nakonec porozuměl a jeho postoj se změnil ve vstřícnost. Výrazem i chováním připomínal úplně jiného člověka.

V loňském roce uspořádaly Epoch Times zvláštní výstavu nazvanou „Cesta odvážných: Devět komentářů ke komunistické straně“, na níž jsem působila jako průvodkyně. Byla to skvělá příležitost zamyslet se nad vlastní kultivací a uviděla jsem mnoho svých nedostatků.

Když mi tento úkol svěřili pouhé dva dny před výstavou, měla jsem pocit, že na přípravu zbývá příliš málo času. Vnímala jsem to jako velkou výzvu a náročnou zkoušku, což ve mně vyvolalo lidská připoutání a negativní myšlenky. Potom jsem se podívala do sebe a zeptala se: „Proč se tomu tolik bráním? Proč se tak bojím a jsem tak úzkostná?“ Uvědomila jsem si, že tyto pocity nejsou mým skutečným já, a neuznala jsem je za svou součást. Byly to zlé síly, které nechtěly, abych tuto práci dělala.

Posílila jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila všechny zlé bytosti a faktory zasahující do mé práce průvodkyně. Zároveň jsem si uvědomila, že přikládám příliš velkou důležitost vlastní „pověsti“. Bála jsem se, že když při prohlídce nebudu dobře vysvětlovat, ztratím tvář a poškodím svůj obraz v očích druhých.

Ten večer mi došlo, že i já se musím stát vnitřně silným člověkem a ztělesňovat ducha, kterého tato výstava předávala návštěvníkům. Jako členka tohoto mediálního projektu bych měla mít odvahu přijmout tuto odpovědnost a dát přednost dobru druhých před vlastními zisky, ztrátami a pocity.

Poté, co jsem se podívala do sebe a odhalila své nedostatky, mi Mistr propůjčil moudrost. Rychle jsem si sestavila průběh komentované prohlídky, určila hlavní body jednotlivých částí výstavy a promyslela, jak je plynule propojit.

Strach a úzkost ustoupily. Díky pochopením, ke kterým jsem během tohoto kultivačního procesu dospěla, jsem navíc při prohlídkách dokázala upřímněji předávat své vnitřní porozumění. Mnozí lidé po poznání pravdy vyjadřovali obdiv učedníkům Dafa a povzbuzovali Epoch Times. Často dodávali: „Vždy vás budu podporovat.“

V té době jsem v rozhovoru s umělci Shen Yun narazila na výrok, který mě hluboce oslovil a velmi mi pomohl: Odvaha neznamená nemít strach, ale dokázat se mu postavit.

Kdykoli se proto objevily nezdary či zkoušky nebo mi vnitřní strach bránil odhodlaně pokračovat na cestě potvrzování Fa, povzbuzovala jsem se, abych byla vnitřně silná. Připomínala jsem si, že mám více odkládat své já, zbavovat se sobectví, více přispívat našim projektům a nést plnou odpovědnost za vlastní kultivaci.

Má kultivační cesta měla vzestupy i pády. Přestože někdy není snadné zkouškami projít, stále cítím, že kultivace je opravdu nádherná, protože mi umožňuje neustále rozpoznávat své nedostatky, napravovat je a stávat se lepším člověkem.

Jsem hluboce vděčná za Mistrova uspořádání a soucitnou ochranu. Na této cestě pomoci Mistrovi při nápravě Fa se musím snažit být ještě pilnější. Bez ohledu na to, jak to může být namáhavé a obtížné, musím vždy posuzovat věci z pohledu praktikující, odvážně vytrvat a naplnit sliby, které jsem dala v dávné prehistorii. Jen tak nezklamu Mistrovo soucitné a nesmírné úsilí o mou spásu.

Děkuji Vám, Mistře!
Děkuji vám, spolupraktikující!

(Příspěvek pro konferenci Fa na Taiwanu v roce 2026)