Čínská Fahui | Kráčím po své kultivační cestě

(Minghui.org) Měl jsem silně vědecky založené myšlení. Když jsem před mnoha lety začal praktikovat Falun Dafa, věřil jsem sice, že božské bytosti, například Buddhové, existují, ale připadaly mi velmi vzdálené. Ani poté, co jsem během kultivace zažil mnoho zázraků, mi existence vyšších bytostí stále nepřipadala skutečná.

Dnes, když se ohlížím za svou kultivační cestou během neúprosného pronásledování, na níž jsem nesl velkou odpovědnost pomáhat Mistrovi při nápravě Fa, uvědomuji si, jak daleko jsem na této cestě k božství již došel.

Učení Fa nazpaměť mi pomohlo rozpoznat připoutání

Lidé žijí pro pověst, osobní prospěch a city. Pokud se těchto věcí nedokážou vzdát, nemohou překročit práh mezi lidským a božským. Ve srovnání se spolupraktikujícími, kteří jsou prostí a čistí, jsem stál před dalším úkolem – potřeboval jsem rozbít pevnou skořápku, kterou vytvořily mé četné lidské představy a která mě chránila. Musel jsem také odhalit připoutání, jež se pod ní skrývala a která jsem pečlivě zakrýval a nechtěl si je přiznat.

Manželka, která také praktikuje Dafa, mi jednou řekla: „Někdy se zdá, že je pro tebe kultivace snadná. Jsi laskavý a čestný. Nebojuješ o osobní prospěch. Dokážeš odpouštět, jsi tolerantní a nechováš vůči druhým zášť. Jindy se ale zdá, že je pro tebe kultivace velmi obtížná. Jako by ses uzavřel do silné skořápky a důkladně v ní ukryl všechna připoutání, která si neuvědomuješ nebo jichž se nechceš vzdát. Pokud se s nimi nezačneš vypořádávat sám, nikdo ti nemůže pomoci.“ Její postřeh byl naprosto přesný. Tehdy jsem s ní však nesouhlasil, protože jsem to nedokázal vidět. Její snahy pomoci mi proto pokaždé skončily neúspěchem.

Průlom nastal, když jsem se začal učit Zhuan Falun nazpaměť. Učení Fa nazpaměť se pro mě stalo procesem opravdové kultivace. Zpočátku jsem se setkával se spoustou zasahování. Jakmile jsem vzal knihu do ruky, začal jsem být ospalý nebo jsem měl zamlženou mysl. Nedokázal jsem se soustředit a mysl mi zaplavovaly nejrůznější lidské myšlenky, které mě nutily něco dělat nebo zařizovat. Prostě jsem nedokázal klidně sedět. Jakmile jsem však knihu odložil, všechno bylo v pořádku a neklid zmizel.

Naštěstí jsem měl pevné pochopení principů Fa a věděl jsem, že jde o démonické zasahování, které se objevuje při kultivaci spravedlivé cesty. Toto zasahování jsem odmítal a odstraňoval a vytrvale jsem se učil Fa nazpaměť. Když bylo příliš obtížné zklidnit mysl, udělal jsem si přestávku a vysílal spravedlivé myšlenky, než jsem pokračoval. Poprvé mi trvalo dva roky, než jsem se naučil celý Zhuan Falun nazpaměť. Potom se mé tempo zrychlilo a dokázal jsem se celou knihu naučit za rok.

Během učení Fa nazpaměť se můj kultivační stav začal zlepšovat. Zvlášť patrné to bylo poté, co jsem se celou knihu naučil podruhé. Zatvrzelé představy a připoutání, pevné jako žula, začaly povolovat. Dříve mi pouhá myšlenka, že bych se těchto připoutání měl vzdát, působila velkou bolest, jako bych bez nich měl zemřít. Neodvažoval jsem se na to ani pomyslet, natož je odstranit. Teď to ale bylo jiné a už mi to nepřipadalo tak hrozné. Přinejmenším jsem si je dokázal přiznat. Ochranná vrstva, kterou jsem si vytvořil, začala praskat.

Zbavuji se připoutání k pověsti a osobnímu prospěchu

Jak jsem se díky učení Fa nazpaměť zlepšoval, dokázal jsem se vymanit ze stavu, kdy jsem byl uvězněn v nekonečné honbě za pověstí, osobním prospěchem a city. Mohl jsem od své situace poodstoupit a sledovat jejich působení z pohledu nezúčastněného pozorovatele. Viděl jsem jejich skutečnou podstatu a pochopil jsem, proč se do nich lidé tak zaplétají a nedokážou se od nich odpoutat.

Nejprve si promluvme o pověsti. Z pohledu běžného člověka pověst vyjadřuje, jak ho druzí hodnotí a vnímají. Když o vás mají vysoké mínění, těší vás to, a když vás nemají rádi, jste nešťastní. V podstatě jde o projev citů. Z pohledu kultivace je to látka, která z citů vzniká. Když jste šťastní, cítíte se tělesně dobře a duševně uvolněně – je to příjemný pocit. Je to však připoutání, což není dobré. Když jste nešťastní, tato látka ve vás vyvolává smutek a sklíčenost, což je v podstatě proces odstraňování karmy. To je dobrá věc. Jde jen o pocit. I nepraktikující říkají: „Neradujte se z vnějších zisků ani netruchlete nad osobními ztrátami.“ Tím méně bychom se těmito věcmi měli nechat ovlivňovat my, praktikující Dafa v období nápravy Fa. Neseme velkolepé poslání pomáhat Mistrovi napravovat Fa a zachraňovat vnímající bytosti. Máme toho tolik co dělat. Nemůžeme si dovolit zabývat se takovými pocity.

Nyní si promluvme o osobním prospěchu. Připoutání k osobnímu prospěchu se projevuje tím, jak člověk reaguje na ztráty a zisky. Mezi běžnými lidmi si vytváříme návyk usilovat o osobní prospěch a vlastní zisk. Když začínající kultivující s poměrně povrchním pochopením principů Fa utrpí ztrátu, může si myslet, že mu to pomáhá získávat ctnost. Později jsem si však uvědomil, že i takové uvažování se soustředí na vlastní já. Když člověk ztratí hmotné výhody, získá za ně ctnost – je to přirozený proces, který se řídí povahou vesmíru. Pokud však praktikující po utrpěné ztrátě nachází útěchu v tom, že získal ctnost, je to samo o sobě stále připoutání k osobnímu prospěchu.

Mistr řekl:

„Vím o všem utrpení mých učedníků. Je pravda, že já si vás cením více, než si vy ceníte sebe samých!“ („Odstraňte svá poslední připoutání“, Podstata dalšího pokroku II)

Při čtení této pasáže nejen vnímám Mistrův nesmírný soucit, ale ještě silněji pociťuji hlubokou odpovědnost. Protože Mistr přišel napravovat Fa, praktikující Dafa tu nejsou kvůli sobě, ale pro potřeby nápravy Fa. Je-li tomu tak, na čem bychom měli lpět, pokud jde o slávu a bohatství? Můj majetek pochází z mé ctnosti a je zdrojem pro Dafa. Protože se kultivuji mezi běžnými lidmi, musím se co nejvíce přizpůsobovat jejich způsobu života a žít normálně. Rozumně nakládám s časem i prostředky na živobytí a zbytek využívám k potvrzování Fa a záchraně vnímajících bytostí. V jistém smyslu jsme pouhými správci svého majetku. O tom, kolik naší ctnosti má být použito k přeměně v gong a kolik k získání majetku, rozhoduje Mistr. My jen potřebujeme kultivovat své srdce, udržovat si spravedlivé myšlenky, zachovávat rovnováhu ve všech oblastech života a snažit se nezacházet do krajností.

Vzdávám se připoutání k citům

Nyní si promluvme o citech. Když se vzdáváme připoutání k pověsti a osobnímu prospěchu, musíme se zároveň vzdát i citů. Ve srovnání s pověstí a osobním prospěchem je obtížnější se citů vzdát. Dříve jsem se nepovažoval za citově založeného člověka. Když jsem však v kultivaci dospěl do bodu, kdy jsem se musel citů vzdát, abych mohl skutečně pokročit, zjistil jsem, že je to nesmírně těžké.

Vezměme si například mou lásku k manželce. Manželka je spolupraktikující a za uplynulých třicet let jsme toho spolu mnoho prožili. Společně jsme jeli do Pekingu a na náměstí Tiananmen jsme apelovali na ústřední vládu. Společně jsme vzdorovali pronásledování a pomáhali Mistrovi napravovat Fa. Každý den spolu děláme tři věci. Na této kultivační cestě jsme prošli těžkostmi a překonali mnoho překážek a strastí. To, co nás pojí, už není jen láska mezi mužem a ženou, ale hluboká vzájemná úcta a obdiv. Pomáhali jsme si v dobrém i zlém a na kultivační cestě jsme prošli zkouškami života a smrti.

Ještě obtížnější bylo, že jsem na těchto citech a na lásce k manželce neviděl nic špatného. Nemyslel jsem si, že se jich musím vzdát. Mistr však naše kultivační cesty uspořádává v určitém sledu, a když přijde čas toto připoutání odstranit, okamžitě se to projeví v mém kultivačním stavu.

Najednou jsme spolu s manželkou přestali vycházet. Měli jsme na věci odlišné názory, což vedlo k neshodám, a dokonce i hádkám. Naštěstí jsem díky učení Fa nazpaměť a vlastnímu zlepšování rychle pochopil, co se děje, a místo neustálého obviňování manželky jsem se začal dívat do sebe. Odhalil jsem základní příčinu našich hádek. Mé já se cítilo napadené nebo zpochybněné, a proto jsem vůči ní začal pociťovat zášť. To mě opravdu překvapilo – vždycky jsem si myslel, že moje láska k manželce je pevná a nezlomná. Netušil jsem, že je podmíněná, a to tím, že mé já musí být v bezpečí. Jakmile bylo toto „já“ ohroženo, „nezlomná láska“ se změnila v nepřátelství. Když však přišlo ohrožení zvenčí, „já“ potlačilo svou hrdost a spojilo se s manželkou, aby mu společně čelili. To mi ukázalo, jak jsou city křehké a nespolehlivé.

Dále jsem si uvědomil, že mou pravou povahu a skutečné já potlačuje a blokuje falešné já – vnější vrstva vytvořená nejrůznějšími lidskými představami, různými city a připoutáními k lidským touhám. Falešné já, tvořené lidskými představami, usilovalo o pověst, osobní prospěch a city, zatímco má pravá povaha a skutečné já zůstávaly pohřbené pod ním.

Pokud kultivující nedokáže najít své skutečné já, pak jeho takzvaná kultivace, ovládaná falešným já, není opravdovou kultivací, ale jen jejím vnějším napodobováním. Cílem opravdové kultivace je odstranit falešné já a vrátit se ke svému původnímu, pravému já. Jak falešné já zareaguje na to, že má být odstraněno? Bude se vás snažit oklamat a přimět vás, abyste se točili v kruhu, aniž byste skutečně pokročili. Zatímco si myslíte, že děláte tři věci a jste pilní, stále usilujete o pověst, osobní prospěch a city. Pokud se z těchto připoutání nedokážete vymanit a povznést se nad ně, nebudete jim schopni jasně porozumět. Jak praví rčení: „Člověk nevidí pravou tvář hory Lu, protože se sám nachází hluboko v ní.“

Celé roky jsem byl zaměstnán děláním tří věcí, které od nás Mistr žádá, ale nedokázal jsem skutečně kultivovat své srdce. Nemohl jsem prorazit vnější skořápku falešného já. Tentokrát jsem ji díky učení Fa nazpaměť a jeho uplatňování v praxi rozbil a zásadně posílil své spravedlivé myšlenky, pravou povahu a skutečné já. Tak jsem se dokázal povznést nad city a spatřit jejich pravou podstatu.

Dříve jsem nechápal, jak mohou být city nahrazeny soucitem, ale nyní tomu rozumím. Jak jsou city kultivací postupně odstraňovány, falešné já tvořené nejrůznějšími lidskými představami slábne, zatímco mé skutečné já sílí a přizpůsobuje se Fa. Ze srdce pak přirozeně vychází nesobecká a hlubší laskavost. Není to právě soucit? Není kultivace procesem návratu ke svému původnímu, pravému já? Není to cesta, po níž se člověk kultivací stává božskou bytostí?

Dříve jsem nevěděl, jak se vzdát touhy a připoutání k usilování. Nevěděl jsem, jak překonat sobectví a dosáhnout stavu nesobeckosti. Kultivovat se s cílem stát se nesobeckým znamenalo usilovat o dovršení, což pro mě bylo stále sobeckým úsilím. Nyní chápu, že sobectví nikdy nevykořením, pokud mě ovládá falešné já, protože je samo sobecké. Teprve když se vymaním z jeho pevného sevření a nechám převzít vedení své skutečné já, může z hloubi mého srdce vzejít opravdový soucit. Teprve potom mohu alespoň nahlédnout do mimořádného a nádherného stavu nesobeckosti.

Až když jsem to pochopil, skutečně jsem si uvědomil, jak je kultivace reálná a hmatatelná.

Nahrazuji lidské představy božským myšlením

Kultivace je skutečná a přímočará. Není to pouhá teorie, ale opravdu prožívaná cesta poctivé kultivace. Schopnost povznést se nad city, vidět jejich pravou podstatu a na základě Fa pochopit, jak působí, skutečně odrážela mou úroveň i schopnost zásadně se vzdát připoutání k pověsti, osobnímu prospěchu a citům. Různé představy a připoutání spojené s pověstí, osobním prospěchem a city jsou však hmotné látky, které skutečně existují. Vytvářely se postupně během života mezi běžnými lidmi a jsou za nimi i historické příčiny. Jak by se daly tak snadno odstranit? Lze je odstranit pouze prostřednictvím skutečných strastí.

Proces odstraňování karmy a připoutání vyžaduje, aby člověk snášel těžkosti a bolest. Lidé nemají rádi bolest ani utrpení a dávají přednost pohodlí a příjemným prožitkům. Je velmi obtížné toto uvažování změnit, čelit těžkostem s klidným srdcem a ochotně snášet utrpení. Když člověk trpí, má těžké srdce plné zášti – není to příjemný pocit. Dříve jsem si nedokázal představit, jaké to je „nacházet radost v těžkostech“, a nechápal jsem, o jaký stav mysli jde.

Ukázalo se, že jsem se ve skutečnosti nepovažoval za kultivujícího. Když jsem se setkal se strastmi, díval jsem se na situaci prostřednictvím lidských představ získaných mezi běžnými lidmi a instinktivně jsem se bolesti bránil. Kdybych se na ni díval jako opravdový kultivující, všechno by bylo úplně jinak, protože principy, jimiž se řídí kultivující, jsou opačné. Jakmile jsem začal uvažovat jako kultivující, můj postoj se okamžitě změnil: „Tato strast míří na mé připoutání k osobnímu prospěchu. Měl bych se ho vzdát – je to dobrá věc.“ Nebo: „Tohle mi má pomoci zbavit se strachu. Musím tomu čelit – je to dobrá věc.“ Anebo: „Tohle má rozšířit mou schopnost snášet a tolerovat. Musím to vydržet – je to dobrá věc.“

Jak jsem takto dál přemýšlel a jednal, můj odpor k těžkostem a bolesti postupně mizel a nahrazovalo ho spravedlivé smýšlení opravdového kultivujícího. Ochotně a s optimismem jsem přijímal zkoušky a snášel utrpení. Během tohoto procesu jsem skutečně cítil, jak se můj charakter zlepšuje, a prožíval jsem radost a krásu kultivace. S nově nalezeným klidem a sebedůvěrou jsem měl pocit, že mohu projít čímkoli. Opravdová kultivace mi přinášela hlubokou radost – není to právě „nacházení radosti v těžkostech“?

Strasti se neprojevují jen v událostech každodenního života, ale také v mezilidských vztazích. Dříve jsem býval zklamaný, že dnešní lidé mají nízké morální zásady, a připadalo mi velmi obtížné s nimi vycházet. Ještě těžší bylo být mezi nimi dobrým člověkem. Z pohledu opravdového kultivujícího jsou však tito lidé v mém životě z určitého důvodu a pomáhají mi zlepšovat se. Aby nám pomohli v kultivaci, jsou ochotni sehrát roli „špatného člověka“. Ve skutečnosti přitom nemusí jít o jejich nedostatky, ale o odraz mých vlastních připoutání. Jsou tu, aby mi pomohli, jak je tedy mohu obviňovat?

Nyní chápu, co Mistr řekl v knize Zhuan Falun:

„Takže se nemáte chovat jako on a nemůžete se na něho ani skutečně hněvat, i když vás pomluvil a opravdu vás v kanceláři znemožnil. Nejenže ho nemůžete nenávidět, měli byste mu z celého srdce poděkovat – a poděkovat mu upřímně.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Pokud kultivující dosáhne tohoto stavu mysli a přizpůsobí se principům na této úrovni, jakou zášť by mohl vůči druhým chovat? Cítil by, že všichni jsou dobří a pomáhají mu zlepšovat se. Ke každému by se z hloubi srdce choval laskavě. Nevyvstal by jeho soucit přirozeně?

Nacházet radost v těžkostech a být laskavý k někomu, kdo je nepřátelský – to je změna smýšlení, která se projevuje během strastí. Odráží změnu našeho pohledu. Totéž platí při řešení konkrétní situace: musí se změnit náš přístup. Když narazím na obtížnou situaci, nejprve se místo hledání řešení problému podívám do sebe, abych zjistil, jaké připoutání se odhalilo. Potom se na tato připoutání zaměřím a pracuji na zlepšení svého srdce, protože právě za tímto účelem byl problém uspořádán.

Lidské uvažování spočívá v řešení problémů lidskými prostředky tak, aby byla uspokojena lidská připoutání. Kultivace naproti tomu spočívá v rozpoznávání a odstraňování připoutání. Když napravíme sami sebe, problém už nebude mít důvod existovat, a tak se přirozeně vyřeší.

Neustále na sebe v kultivaci kladu vyšší nároky

Když se lidé dostanou do konfliktu, vždy se soustředí na to, co udělal špatně ten druhý, a obviňují ho. My kultivující se potřebujeme dívat do sebe a zkoumat sami sebe.

Mistr řekl:

„Pre kultivujúceho je pozeranie sa dovnútra čarovným nástrojom.“ (Vyučovanie Fa na Medzinárodnej Fa konferencii vo Washingtone 2009)

Nevěděl jsem, jak tento kouzelný nástroj používat, zvlášť když jsem s praktikováním Falun Dafa začínal. Neustále jsem se zabýval tím, kdo má pravdu a kdo se mýlí, a čím více jsem hledal, tím více jsem byl přesvědčen, že pravdu mám já. Později jsem si uvědomil, že bych měl zkoumat, které mé představy a připoutání daná věc odhalila. Teprve potom jsem se naučil dívat do sebe a kultivovat se.

Nyní chápu, že to, zda se člověk dokáže podívat do sebe a tyto problémy najít, zásadně závisí na tom, jak vysoké nároky na sebe v kultivaci klade a na jaké úrovni se skutečně kultivuje.

Jeden místní praktikující, kterého znám už léta, pevně věří ve Fa. Často říká například: „Při řešení této věci jsem udělal chybu. Zklamal jsem Mistra.“ Nebo: „Jak jsem vůbec mohl mít tak nesprávnou myšlenku? Je to zločin vůči Dafa.“ Anebo: „Je to moje chyba. Mé srdce nedosáhlo měřítka Fa.“ Je nám zřejmé, že tento praktikující má silné spravedlivé myšlenky a pilně dělá tři věci. Přestože je starší, má jen omezené vzdělání a jeho pochopení principů Fa možná není tak systematické jako naše, jeho srdce je čisté a jeho víra v Mistra a Fa pevná. Klade na sebe velmi vysoké nároky. Pokud si uvědomí, že některá myšlenka není v souladu s Fa, okamžitě ji odmítne a napraví se.

Některé myšlenky, které považoval za „nespravedlivé“, mi v průběhu kultivace připadaly normální. Pro něj však byly nepřijatelné, protože nic, co není v souladu s Fa, by nemělo existovat a kultivující by se za to měl stydět. Kdyby se všichni kultivující dívali do sebe podle tak vysokých měřítek, jak bychom mohli své nedostatky nenajít? Možná právě takto pilný by opravdový kultivující měl být.

Jednou jsme se s manželkou setkali s praktikujícím, po němž pátraly místní úřady. Tento praktikující se domníval, že pilně dělá tři věci, a nechápal, proč ho potkala tak velká strast. Když se díval do sebe, našel jen velmi obecné věci, například připoutání k plnění úkolů a soutěživost. Manželka ho vybídla, aby hledal hlouběji, zkoumal, zda se za jeho jednáním neskrývají nějaká připoutání, a zjistil, co ho motivuje. Nevěděl si s tím rady. Řekl nám, že nemá žádné jiné pohnutky než dobře dělat tři věci a zachránit více lidí.

Zeptal jsem se ho: „Přišli jsme tě navštívit a sdílet zkušenosti v naději, že si navzájem pomůžeme zlepšit se. Myslíš, že naše pohnutky nejsou správné?“ Bez váhání odpověděl: „Jak by vaše pohnutky mohly být nesprávné? Snažíte se mi pomoci. Už jen tím, že jste sem přišli, jste hodně riskovali.“ Manželka vysvětlila: „Ve skutečnosti naše srdce neodpovídají měřítkům Fa. Ještě nejsme na úrovni, kdy bychom dokázali plně uvažovat z tvého pohledu a byli zcela nesobečtí a ohleduplní. Než jsme sem přišli, zvažovali jsme pro a proti, zda stojí za to sem jít, a pečlivě jsme posuzovali, jak velké riziko podstupujeme. Od nesobeckého stavu, který Dafa vyžaduje, jsme stále daleko. Přestože tak vysoké úrovně nemůžeme dosáhnout okamžitě, nesmíme zapomínat na měřítko Fa ani ztrácet ze zřetele rozdíl mezi tímto měřítkem a naším stavem, který potřebujeme překonat.“

Když to praktikující uslyšel, náhle pochopil: čím vyšší nároky na sebe v kultivaci klademe, tím více nedostatků můžeme rozpoznat a napravit a k tím vyšším měřítkům můžeme v kultivaci směřovat.

Dívám se do sebe bezpodmínečně

Opravdové zkoumání sebe sama nastává pouze tehdy, když se kultivující za všech okolností bezpodmínečně dívá do sebe. Když jsem se hádal s manželkou a ona mi řekla, abych se podíval do sebe, okamžitě jsem pocítil zášť a připadalo mi to nespravedlivé: „Oba jsme kultivující. Proč se mám do sebe dívat právě já?“ Občas jsem měl dokonce tak směšné myšlenky jako: „Pořád mi říkáš, abych se díval do sebe. Co když se budu dobře kultivovat a ty zůstaneš pozadu? Co potom uděláš?“ Když se mé srdce později zklidnilo, uvědomil jsem si, že mé pochopení dívání se do sebe je stále nedostatečné.

Především jsem vůči dívání se do sebe pociťoval vnitřní odpor, zvlášť v zápalu konfliktu. Dívat se do sebe pro mě automaticky znamenalo, že je chyba na mé straně. Pokud bych se do sebe podíval první, znamenalo by to, že jsem se provinil já. Bylo to právě proto, že jsem své představy o dívání se do sebe nezměnil. Z pohledu kultivace ochota podívat se při konfliktu do sebe ukazuje, že kultivující dělá to, co Mistr žádá, a že má dobré vrozené vlastnosti. Naše kultivační cesty navíc uspořádal Mistr, a proto každá událost, s níž se setkáme, míří na naše vlastní srdce – má nám pomoci najít připoutání. Takových vzácných příležitostí k dívání se do sebe bychom si měli vážit. Kultivace bude vždy znamenat kultivaci sebe sama, nikoli druhých. I jejich kultivační cesty uspořádal Mistr. Když během konfliktu žádám druhé, aby se podívali do sebe, a zaštiťuji se tím, že jim pomáhám, ukazuje to, že jsem se sám do sebe bezpodmínečně nepodíval.

Někdy se ke mně manželka bez zjevného důvodu chovala hrubě. Díval jsem se do sebe, ale nevěděl jsem, co mám hledat. Nakonec jsem vypozoroval určitou souvislost: kdykoli má mysl nebyla spravedlivá, měl jsem nesprávné či špatné myšlenky, zabředl jsem do běžného lidského usilování a polevil, nebo jsem na něčem ulpěl, aniž bych si to uvědomoval, manželka se ke mně chovala špatně. Když jsem měl silné spravedlivé myšlenky a v kultivaci jsem dobře postupoval, byla zase milá jako obvykle.

Totéž se dělo i s dalšími lidmi kolem mě. Uvědomil jsem si, že Mistr využívá lidi v mém okolí, aby mě vedl k pochopení a povzbudil mě, když mé představy a připoutání převažují nad spravedlivými myšlenkami. Ať se tedy setkám s čímkoli, musím se bezpodmínečně podívat do sebe. Pokud danou situaci využiji ke kultivaci svého srdce, vždy se promění v příležitost ke kultivaci a zlepšení.

Abychom se skutečně dokázali dívat do sebe, musíme také správně chápat vztah mezi díváním se do sebe a uznáváním uspořádání starých sil. Stejně jako mnoho praktikujících v mém okolí jsem se dříve mylně domníval, že pokud se během strasti podívám do sebe, uznám tím pronásledování starými silami. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak: pouze když se opravdu podíváme do sebe a najdeme základní příčinu problému, můžeme staré síly zásadně odmítnout, protože pronásledování ospravedlňují mezerami v naší kultivaci. Klíčové je správné pochopení: díváme se do sebe, abychom se kultivovali a zlepšovali, jak od nás Mistr žádá, nikoli proto, že se bojíme pronásledování starými silami. Nemůže to zůstat jen u slov. Vyžaduje to opravdové a naprosto jasné pochopení a pevné odhodlání soustavně v kultivaci naplňovat požadovaná měřítka.

Odstraňuji lidské představy, kultivuji božské myšlení a přizpůsobuji se Fa

Mistr každému z nás uspořádal jedinečnou kultivační cestu a dal nám schopnosti odpovídající naší úrovni. Naše představy nám však brání skutečně se přizpůsobit Fa, postupovat kupředu a dělat více. Kdykoli se zlepšíme, dosáhneme průlomu a s božským myšlením uděláme krok vpřed, zjistíme, že se okamžitě nacházíme na zcela nové úrovni a jednáme z ní.

Vezměme si jako příklad karmu nemoci. Než jsem získal Fa, byl jsem poměrně zdravý a netrpěl jsem žádnou nemocí. Od chvíle, kdy praktikuji Dafa, jsem neprošel žádnou velkou strastí v podobě karmy nemoci. Pouze při změnách ročních období, zejména v zimě, jsem občas míval příznaky chřipky nebo nachlazení. Na základě principů Fa jsem věděl, že nejsem nemocný, ale odstraňuji karmu. Nebránilo mi to dělat tři věci, a tak jsem tomu nepřikládal velkou váhu ani jsem neužíval léky. Příznaky obvykle do týdne zmizely, jen kašel někdy přetrvával o něco déle.

Jednu zimu jsem kašlal déle než měsíc a nic nenasvědčovalo tomu, že kašel ustoupí. Manželka mi řekla: „Tohle se mi nezdá správné. Jak by to mohl být správný stav kultivujícího? Musíš hledat kořen problému. To, že nebereš léky, ještě neznamená, že jsi splnil měřítko Fa.“ Její slova mě přiměla zamyslet se: „To je pravda. I když kašel nepovažuji za zdravotní problém, stále to není správný stav. Kde je příčina?“

Z pohledu kultivace mohou mít příznaky nemoci dvě příčiny: buď odstraňujeme karmu, nebo nás pronásledují staré síly. Ať jde o kteroukoli z nich, ukazuje to, že jsem ještě nedosáhl měřítka Fa potřebného k překonání tohoto problému a mám nedostatek, který mi v tom brání. Když jsem zkoumal své myšlenky v této situaci, zjistil jsem, že se na ni dívám z pohledu kultivace a věřím, že můj kašel způsobuje karma.

Zároveň jsem však zjistil, že v sobě stále nosím hluboce zakořeněné vědecké představy o „nemoci“, které jsem si vytvořil mezi běžnými lidmi, například představu, že při změně ročních období člověk „nastydne“. Možná právě proto staré síly zasahovaly touto formou karmy nemoci. Na stejné příznaky se z hlediska lidských představ pohlíží jako na nemoc, z hlediska osobní kultivace jako na odstraňování karmy a z hlediska nápravy Fa jako na zasahování a pronásledování. Může se zdát, že jde jen o různé úhly pohledu, ve skutečnosti však odrážejí úroveň myšlení člověka – jeho duchovní úroveň. Je to rozdíl mezi božským a lidským myšlením. Této vyšší úrovni Fa se musím přizpůsobit ve skutečné kultivaci.

Posilování spravedlivých myšlenek začíná nápravou vlastního myšlení. Když tedy zakašlu, připomínám si, že to způsobuje karma a nemá to nic společného s vnějšími vlivy, například s počasím. Během nápravy Fa navíc Mistr uspořádal, abychom karmu odstraňovali při dělání tří věcí, což je jiné než odstraňování karmy v osobní kultivaci. Neměl bych to tedy pasivně snášet, ať je počasí jakékoli. Také mé jednání musí být spravedlivé. Začal jsem kašel vědomě potlačovat a už jsem se nenechával bez omezení rozkašlat. Zpočátku to bylo obtížné – dokázal jsem ho zadržet jen chvíli a potom jsem kašlal ještě silněji. Nevzdal jsem se však. Posiloval jsem přesvědčení, že kašel nemá nic společného s počasím, a dál jsem ho potlačoval. Postupně slábl, kašlal jsem stále méně často, až kašel úplně zmizel.

Po této zkušenosti jsem získal větší důvěru ve svou schopnost překonat karmu nemoci a mé spravedlivé myšlenky zesílily. Věřil jsem, že pokud správně kráčím po kultivační cestě a včas nacházím a napravuji nedostatky ve svém charakteru, neměl bych takové nesprávné stavy zažívat. Tím bych skutečně odmítal staré síly a kráčel po cestě uspořádané Mistrem.

Syn přijel s rodinou na návštěvu a pozval nás i rodinu své manželky na krátkou dovolenou. Večer před jejím koncem, když jsme se po večeři vrátili do hotelu, mě náhle přepadla zimnice, bolest hlavy a bolest v krku. Věděl jsem, že něco není v pořádku, a začal jsem se dívat do sebe. Uvědomil jsem si, že jsem v posledních dnech polevil a nechal zesílit mnoho lidských představ a připoutání. Okamžitě jsem napravil své myšlení a držel se jediné myšlenky: „Nemohu dovolit, aby karma nemoci zasahovala a vyvolala špatný dojem u členů rodiny, kteří Falun Dafa nepraktikují.“

Před spaním jsem vysílal spravedlivé myšlenky a potom jsem prospal celou noc. Následujícího rána většina příznaků zmizela, i když jsem se cítil trochu unavený. Odpoledne cestou domů manželka chvíli řídila, abych si mohl zdřímnout. Probudil jsem se plný energie a zcela zotavený. Zbytek cesty domů jsem řídil já.

Od té doby, jakmile zaznamenám, že se objevuje nějaký příznak nemoci, okamžitě ho odmítnu a držím se jediné myšlenky: „Tohle musí hned přestat. Žádným karmickým překážkám není dovoleno zasahovat.“ Tím se to okamžitě zastaví a žádnou karmu nemoci jsem už nezažil. Zároveň se vždy podívám do sebe, zda nemám v kultivaci nějaké nedostatky, a rychle je napravím.

Ukázalo se, že božské myšlení nejsou jen slova nebo povrchní jednání, ale stav, kterého lze dosáhnout pouze opravdovou kultivací. Čím pilněji se kultivujeme, tím více se zlepšujeme, tím vyšší jsou naše úrovně, tím mocnější jsou naše schopnosti a tím účinněji můžeme pomáhat Mistrovi. Proto na sebe musíme neustále klást vyšší nároky a požadovat od sebe stále více.

Vzdávám se ochrany vlastního já a zaměřuji se na ochranu Dafa

Při potvrzování Fa a záchraně vnímajících bytostí zůstává v mém srdci uzel, který se mi dosud nepodařilo rozvázat. Jde o otázku, jak se vyhnout pronásledování.

Když jsem se kvůli tomuto připoutání díval do sebe, našel jsem několik problémů na různých úrovních. Zaprvé mám strach. Tento strach pramenil z neschopnosti úplně se vzdát pověsti, osobního prospěchu a citů. Také nechci snášet těžkosti. O těchto připoutáních jsem psal výše a týkají se mé osobní kultivace.

Zadruhé jsem nevložil úplnou důvěru v Mistra a Fa. Nebyl jsem si jistý, jak dobře se kultivuji ani zda dokážu odmítnout staré síly. Nejsem si zcela jistý, že mě Dafa může chránit na další kultivační cestě až do samého konce. Ačkoli to může znít jako nedostatek důvěry ve vlastní kultivaci, v podstatě to pramení z nedostatku víry ve Fa. Má víra v Mistra a Fa není na úrovni, na které by měla být.

Zatřetí je nesprávné mé výchozí stanovisko, tedy mé smýšlení. Pokud jako učedník Dafa v období nápravy Fa neustále přemýšlím o vlastní bezpečnosti a o tom, jak mi Dafa zaručí, že nebudu pronásledován – není to obráceně? Neměl bych se jako učedník Dafa, který kráčí po cestě k božství, v době pronásledování Dafa zabývat tím, jak Dafa chránit, hájit jeho důstojnost a chránit vesmír a vnímající bytosti? Pokud člověk skutečně dosáhne takové úrovně, kdo by se ho mohl dotknout?

Kultivace v Dafa je někdy velmi náročná, protože její principy jsou zcela opačné než lidské principy. Když se člověk tvrdošíjně drží principů běžných lidí a ze zvyku používá lidské myšlení, nikdy nebude moci kráčet po cestě vedoucí k božství. Pro ty, kteří se však opravdu chtějí kultivovat, je kultivace v Dafa velmi jednoduchá, protože Mistr za nás snesl většinu naší karmy. Pokud si zachováváme spravedlivé srdce, důkladně studujeme Fa a ve všem, co děláme, dodržujeme jeho měřítka a požadavky, můžeme pod Mistrovým dohledem po této cestě pokračovat.

V běžné společnosti jsem býval člověkem s pevnými vědeckými přesvědčeními a vlastními názory a má schopnost osvícení nebyla příliš dobrá. V kultivaci však dokážu studovat Fa s klidnou a jasnou myslí. Pětkrát jsem se naučil a zpaměti odříkal Zhuan Falun a dvacetkrát jsem systematicky prostudoval všechny Mistrovy novější přednášky Fa. Vím, co Mistr chce, a mám jasnou představu, jak pokračovat na kultivační cestě. Přestože někdy nejsem pilný a postupuji pomalu, v zásadě dokážu po své cestě kráčet správně.

Během kultivace jsem ze zvědavosti neusiloval o nadpřirozené schopnosti ani o nic zázračného. Nepřemýšlel jsem ani o tom, že bych se na vyšší úroveň dostal nějakou zkratkou. Prostě jsem se řídil Mistrovými požadavky a postupoval krok za krokem. Prostřednictvím studia Fa a učení se Fa nazpaměť jsem získával pochopení Fa, v opravdové kultivaci jsem si zlepšoval charakter a přizpůsoboval se Fa. Při záchraně vnímajících bytostí jsem si udržoval spravedlivé myšlenky a spravedlivé jednání. Překonával jsem zklamání, konflikty a strasti. Každým krokem jsem směřoval k tomu, abych opustil myšlení běžného člověka a nahradil ho božským myšlením. Na této kultivační cestě od člověka k božské bytosti nejde o projevování mnoha nadpřirozených schopností nebo o to být svědkem mnoha zázraků, ale o opravdový pokrok a skutečné pozvedání vlastní úrovně.

Čím dále na této cestě od člověka k božské bytosti postupuji, tím silnější jsou mé spravedlivé myšlenky a má víra v Dafa se stává pevnou jako skála. Také cesta přede mnou je stále jasnější. Lépe chápu Mistrova slova:

„Jen malý kousek na cestě k božství zbývá“ („Učedníci Dafa“, Hong Yin II)

Každá možnost zapojit se do projektů Dafa a všechno, co během kultivace v období nápravy Fa děláme, jsou příležitosti ke zlepšení, které nám dává Mistr. Každý můj krok vpřed v kultivaci byl možný díky Mistrově nesmírné oběti a utrpení. Slova nedokážou vyjádřit mou nejhlubší vděčnost Mistrovi.

Mistr mi dal tolik a v průběhu opravdové kultivace jsem dospěl k mnoha pochopením. Tento článek píšu, abych se o některé zkušenosti podělil se spolupraktikujícími v naději, že se budeme moci společně zlepšovat. Pokud něco není v souladu s Fa, laskavě mě na to prosím upozorněte.

(Vybraný příspěvek pro čínskou konferenci Fa 2026 na Minghui.org)