Čínská Fahui | Roznášení informačních materiálů o Falun Dafa do všech vesnic a obcí

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Žiji ve městě a často jezdím autobusem do venkovských oblastí, abych lidem objasňoval pravdu o Falun Dafa. V roce 2011 jsem při jedné cestě autobusem pozoroval z okna vesnici za vesnicí. Svíralo se mi srdce, protože jsem nevěděl, zda v těchto místech žijí nějací praktikující Falun Dafa a zda se tam roznášejí materiály objasňující pravdu. V některých obcích žilo jen několik praktikujících a kvůli pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) mnozí z nich nekultivovali svědomitě, natož aby pomáhali zachraňovat lidi.

Cítil jsem, že je mou odpovědností dělat tuto práci dobře. Když jsem se vrátil domů, postavil jsem se před Mistrův portrét a řekl: „Mistře, než skončí náprava Fa, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, určitě doručím materiály objasňující pravdu do každé vesnice a do každé domácnosti ve všech obcích v této oblasti.“

V roce 2011 jsem tedy začal roznášet informační materiály. Vytrval jsem bez ohledu na déšť, sníh nebo mrazivé počasí. Používal jsem dvě mapy svého města. Když se první mapa poškodila natolik, že už byla nečitelná, nahradil jsem ji novou. Pod Mistrovou ochranou jsem překonal mnoho obtíží, zasahování i pronásledování a během osmi let jsem roznesl materiály do osmi obcí (v jedné z nich mi s roznášením pomáhali místní praktikující). Nakonec jsem se dostal do každé vesnice a ke každé domácnosti.

V roce 2017 jsem díky osvícení od Mistra pochopil, že když už všichni obyvatelé dostali příležitost přečíst si materiály, měl bych začít navštěvovat jednotlivé domácnosti, osobně jim objasňovat pravdu a pomáhat jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Od roku 2017 do roku 2023 jsem navštěvoval domácnosti v různých vesnicích a obcích, objasňoval lidem pravdu a vybízel je, aby vystoupili z organizací KS Číny. Poté jsem začal do každé vesnice roznášet výtisky týdeníku Minghui.

Rád bych se s vámi podělil o některé své zkušenosti.

Šíření pravdy v osmi obcích během osmi let

Uvědomil jsem si, že během polední přestávky bývají ulice většinou prázdné. Jezdil jsem proto poledním autobusem a do vesnic přicházel mezi 11:00 a 11:30. Nosil jsem s sebou 200 až 240 malých brožur (periodik Minghui objasňujících pravdu ve formátu A5). Později jsem přešel na větší brožury (materiály Minghui objasňující pravdu ve formátu A4), kterých jsem obvykle nosil asi 170. Protože byly těžké a velká taška by mohla přitahovat přílišnou pozornost, dával jsem si do batohu jen 100 výtisků. Zbytek jsem schovával do kupky sena na okraji vesnice. Později jsem se pro ně vracel a obvykle jsem práci dokončil do 13:30. Zapisoval jsem si, které ulice jsem prošel a čísla jednotlivých domů. Tak jsem zajistil, aby žádná domácnost nezůstala opomenuta.

Udržování spravedlivých myšlenek

Když jsem roznášel brožury ve velké vesnici s více než tisíci domácnostmi, projevila se u mě falešná karma nemoci – horečka, bolest hlavy, kašel a ztráta chuti k jídlu. Vytrval jsem a pokračoval v roznášení brožur osm dní po sobě, dokud jsem neobešel celou vesnici. Když jsem se vrátil domů a ulehl do postele, cítil jsem slabost a třásl jsem se. Jeden spolupraktikující přinesl pomeranč a rozkrojil ho napůl. Měl jsem horečku a žízeň, a tak jsem ho snědl. Byl jsem vděčný za Mistrovo uspořádání a pomoc spolupraktikujícího. Zintenzivnil jsem studium Fa a vysílal spravedlivé myšlenky – odmítal jsem toto uspořádání uznat. Díky Mistrovu požehnání jsem se během několika dní zotavil.

Jindy několik dní sněžilo. Když část sněhu roztála, autobusová doprava byla obnovena. Nastoupil jsem do autobusu a pokračoval v roznášení materiálů. U jednoho domu jsem uklouzl na ledu a upadl. Pravou ruku jsem si poranil tak vážně, že jsem s ní nemohl hýbat. Materiály jsem proto roznášel levou rukou a pravá ruka se mi rychle zotavila.

Jednoho parného letního dne jsem se velmi silně potil. Po více než dvou hodinách roznášení materiálů jsem měl vyprahlé hrdlo a v ústech cítil hořkost. Přemýšlel jsem, co mám dělat. Jak jsem šel dál, najednou jsem u cesty uviděl záhon okurek. Konstrukce, po kterých se rostliny pnuly, byly obsypané okurkami. Pomyslel jsem si: „Výborně! Nikdo se nedívá.“ Právě když jsem natáhl ruku, abych jednu utrhl, náhle jsem si vzpomněl, že jsem praktikující a že mě nebeské bytosti pozorují. Nebyla by to krádež okurek? Málem jsem udělal chybu. V duchu jsem řekl: „Omlouvám se, Mistře,“ a do očí mi vstoupily slzy. Přestože mám nesmírnou žízeň, musím si v této rozhodující chvíli udržet svůj charakter.

Když jsem dokončil roznášení materiálů, měl jsem takovou žízeň, že jsem sotva mohl chodit. Vrátil jsem se proto do vesnice, abych našel vodu. Před jedním domem jsem uviděl starého muže. Přistoupil jsem k němu a požádal ho o trochu vody. Špatně slyšel a nerozuměl mi. Začal jsem mu tedy naznačovat posunky a nakonec pochopil. Přinesl mi z domu naběračku vody. Když jsem se na ni podíval, zjistil jsem, že je neuvěřitelně špinavá a voda je plná usazenin. Usazeniny jsem odfoukl, dosyta se napil a hned mi bylo mnohem lépe. Starému muži jsem poděkoval a zamířil k autobusové zastávce za vesnicí.

V jedné vesnici jsem právě zasunul brožury pod dveře, když se zpod ručního vozíku vyřítil velký pes a vrhl se na mě. Vykřikl jsem: „Mistře!“ Naštěstí byl pes uvázaný na řetězu, ale málem mě kousl. Zakousl se do mého batohu a odmítal ho pustit. Silně jsem zatáhl, až se batoh roztrhl napůl a zůstalo z něj jen dno. Opatrně jsem posbíral brožury, které popadaly na zem, a srdce mi prudce bušilo strachem.

Laskavost odstraňuje zlé úmysly

V jiné vesnici jsem roznášel brožury do každé domácnosti. Když jsem přišel ke čtvrtému domu a zasunul brožuru dveřmi, zjistil jsem, že tam bydlí člen místní bezpečnostní hlídky. Vyšel ven s brožurou v ruce, podíval se na mě a zeptal se: „Tohle jste roznášel vy?“ Odpověděl jsem, že ano. Než jsem mu stačil objasnit pravdu, začal mě brožurou opakovaně bít a zahrnoval mě hrubými urážkami. Protože v uličce nikdo nebyl, rozběhl jsem se směrem k hlavní silnici. Rozzlobeně mě pronásledoval. Místo aby mě dál bil, chytil mě za tašku.

V tašce bylo přes sto brožur, a tak jsem si ji přehodil na druhé rameno. Pokusil se mi ji vytrhnout. Otočil jsem se k němu a řekl: „Prosím, neberte mi tašku. Tyto brožury slouží k záchraně životů. Víte, že byly vyrobeny z peněz, které praktikující Falun Dafa ušetřili tím, že se sami uskromňovali? Kdybyste je zničil, nebylo by to pro vás dobré.“ Když jsem to říkal, do očí mi vstoupily slzy. Náhle se otočil a odešel.

Když jsem roznášel brožury v jiné vesnici a zbývaly mi už jen čtyři, dostihl mě člen bezpečnostní hlídky a prohledal mi tašku. Řekl, že musím všechny čtyři brožury vyhodit do odpadků, jinak mě nahlásí. Přitom si přiložil telefon k uchu. Začal jsem mu vyprávět o Falun Dafa. Řekl, že pokud budu dál mluvit, okamžitě mě nahlásí.

Klidně jsem odpověděl: „Znáte mě?“ Řekl, že ne. Pokračoval jsem: „Naše dnešní setkání není náhodné. Pokud někdy přijedete do města něco vyřizovat, pozvu vás k sobě domů na něco k pití. Jestli mi nedovolíte roznést tyto čtyři brožury, odnesu si je domů.“

Řekl: „Tak běžte.“ Ulevilo se mi a odešel jsem.

Těsné uniknutí nebezpečí

V jedné vesnici jsem ještě neroznesl ani polovinu přinesených brožur, když mě člen bezpečnostní hlídky na motocyklu chytil za tašku a řekl: „Tohle roznášíte?“ Odpověděl jsem, že ano. Pravou rukou držel mou tašku a levou vytáčel na mobilním telefonu číslo, aby mě nahlásil. Řekl jsem: „Máte rozbitý telefon.“ Skutečně se mu nepodařilo dovolat. Odtáhl mou tašku na dvůr jednoho rolníka a řekl majiteli domu, aby zavolal a nahlásil mě. Majitel nedbal na má varování a zavolal policii.

Pomyslel jsem si, že kdyby zavřeli bránu dvora, dostal bych se do potíží. Bude tedy lepší odejít s brožurami. Pustil jsem tašku, vyběhl branou a zamířil na západ, protože v kupce sena západně od vesnice jsem měl ještě sedmdesát velkých brožur. Zároveň jsem vysílal spravedlivé myšlenky, aby se ti dva lidé nepohnuli. Doběhl jsem na konec uličky a zjistil jsem, že mě nikdo nepronásleduje.

Vzal jsem brožury z kupky sena a po čtyřech nebo pěti krocích jsem se dostal na hlavní silnici. Právě kolem projížděl člověk na elektrickém kole. Zeptal jsem se: „Mohl byste mě svézt? Potřebuji do vedlejší vesnice.“ Souhlasil. Když jsme dorazili do vesnice, roznesl jsem všechny brožury.

Vesnice byla více než deset kilometrů od mého domova. Co jsem měl dělat, když mi vzali tašku, ve které jsem měl peníze? Došel jsem k silnici, půjčil si od jednoho staršího člověka dva jüany a autobusem se vrátil domů. Později jsem se za tímto člověkem vrátil, pomohl mu vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací, vrátil mu dva jüany a daroval mu krabici jablek.

O několik dní později jsem se dozvěděl, že policie přijela do vesnice, odkud mě nahlásili, ale nikoho nenašla. Vzpomněl jsem si, že jsem vysílal spravedlivé myšlenky, aby se ti lidé nepohnuli. Také se mi podařilo dostat na hlavní silnici. Mistr zařídil, aby mě někdo odvezl na elektrickém kole. Děkuji Vám, Mistře!

V této oblasti se nachází poměrně velká obec, která vznikla sloučením dvou obcí. Leží daleko od okresního města a nejdelší cesta autobusem stojí devět jüanů. Nežijí tam žádní praktikující Falun Dafa. Když jsem přišel do jedné vesnice roznášet brožury, začal mě pronásledovat člen bezpečnostní hlídky. Chytil mě za ruku a zavolal tajemníkovi místního stranického výboru. Tajemník mu řekl, aby mě pustil, ale on mi brožury sebral a odnesl.

Podruhé jsem šel roznášet brožury do jiné vesnice ve stejné obci. Po nějaké době jsem se otočil a uviděl pět nebo šest policistů. Odvezli mě na policejní stanici. Za chvíli tam spolu s dalšími policisty dorazil velitel oddělení vnitřní bezpečnosti.

Velitel se mě zeptal: „Ve kterých vesnicích jste ty materiály roznášel?“Odpověděl jsem: „Všude, kde to bylo potřeba.“

Zeptal se: „Všude, kde to bylo potřeba?“Řekl jsem: „Ano, všude, kde nejsou praktikující Falun Dafa.“

Řekl: „Já vím, kde někteří praktikující žijí a kde žádní nejsou.“Odpověděl jsem: „Děkuji. Ale někteří z nich nevycházejí ven, aby lidem pomáhali dozvědět se pravdu.“

Potom řekl: „Falun Dafa je sekta a KS Číny ho zakazuje, ale vy prostě neposlechnete.“Odpověděl jsem: „Číňané se už od základní školy učí z učebnic KS Číny. Proč je tedy tolik zločinců a tolik promiskuity, korupce, vražd, loupeží, prostituce a vyhledávání prostitučních služeb, zatímco žádný praktikující Falun Dafa se ničeho z toho nedopustil? To ukazuje, že Falun Dafa je v dnešní době jedinou čistou zemí. Je zřejmé, že skutečnou sektou je KS Číny. Každá dynastie v čínských dějinách zažila před svým zánikem chaos. Každý režim, jehož zákony překračují hranice spravedlnosti, laskavosti a základních zásad lidské morálky, se nevyhnutelně stává zlým. Vláda, která míří zbraněmi na skupinu neozbrojených starých žen, tím ukazuje, že se blíží její konec.“

Už nic dalšího neřekli a dovolili mi odejít domů.

Potřetí se to stalo v další vesnici ve stejné obci. Právě jsem dokončil roznášení brožur a odcházel, když proti mně náhle přijelo auto a zablokovalo mi cestu. Policista uvnitř řekl: „Zase vy.“Odpověděl jsem: „Je takové horko, omlouvám se, že jsem vás vyrušil z odpoledního spánku.“ Z auta nevystoupili. Jeden z policistů mi začal přes okénko nadávat. Auto se otočilo a odjelo.

Prošel jsem od hor až do nížin a z nížin až k moři. Když jsem někdy dosáhl hranice svých fyzických sil, často jsem si vzpomněl na Mistrova slova:

„Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun).

Vzpomněl jsem si také na Mistrovu báseň:

„Spravedlivé myšlenky a spravedlivé činy
Velký osvícený se útrap nebojí
Neb ukoval si neoblomnou vůli
Od připoutání k životu či smrti oproštěn
Jistý a vyrovnaný, cestou nápravy Fa kráčí “
(Hong Yin II)

Spravedlivé myšlenky, které vycházely z Fa, mi umožnily vytrvat. Hluboce chápu, že bez Mistrovy ochrany a požehnání Dafa bych nic z toho nedokázal. Jsem vděčný Mistrovi za jeho soucitnou spásu a děkuji také spolupraktikujícím z místa výroby materiálů za jejich usilovnou práci a podporu.

Šest let osobního objasňování pravdy

Poté, co jsem roznesl materiály objasňující pravdu do všech obcí, přemýšlel jsem, co mám dělat dál. Následujícího rána, těsně před probuzením, jsem uviděl Mistra. Pochopil jsem, že mi naznačuje, abych lidem objasňoval pravdu osobně, protože už všichni měli možnost přečíst si materiály. Návštěvy domácností mají jednu výhodu: mohu mluvit se staršími, slabými, nemocnými a zdravotně postiženými lidmi a pomáhat jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Šest let, od roku 2017 do roku 2023, jsem navštěvoval domácnosti a objasňoval lidem pravdu.

Přijímali mě jako hosta

Vesničané jsou prostí, laskaví a pohostinní lidé. Když jsem po Novém roce vstoupil do jedné venkovské domácnosti, hned jsem všechny pozdravil: „Šťastný nový rok, starší bratře a sestro!“

Pokračoval jsem: „Přicházím vám přinést požehnání a pokoj. Nechci od vás ani haléř a nevypiji ani kapku vaší vody.“ (Později jsem už nepociťoval žízeň ani po celodenním objasňování pravdy.) Napětí v jejich tvářích okamžitě zmizelo a vystřídaly ho úsměvy. Jeden z nich řekl: „Prosím, posaďte se.“

Začal jsem jim vyprávět o tom, jak se Falun Dafa široce rozšířil, a všichni přikyvovali. Potom jsem jim vysvětlil, proč je důležité vystoupit z organizací KS Číny, aby byli v bezpečí, a objasnil jim pravdu o zinscenovaném incidentu sebeupálení na náměstí Tiananmen. Většina z nich souhlasila s vystoupením z KS Číny. Několik lidí na znamení vděčnosti spojilo ruce před hrudí a doprovodilo mě ke dveřím.

Když měli lidé polední přestávku, posadil jsem se, snědl oběd, který jsem si přinesl, a povídal si s nimi. Tato vesnice byla poměrně blízko autobusové zastávky a autobus odjížděl v 16:10. Sledoval jsem hodinky a mluvil s lidmi až do 16 hodin. Za jediný den jsem dokázal přesvědčit desítky lidí, aby se vzdali členství v organizacích KS Číny, a všechno jsem jim důkladně vysvětlil. Jeden den jsem studoval Fa a následující den chodil ven a mluvil s lidmi. Abych promluvil s lidmi v celé vesnici, musel jsem tam jet třikrát.

Vesničané čtou Devět komentářů

Vzal jsem výtisky knihy Devět komentářů ke komunistické straně, které vyrobil jeden spolupraktikující, a začal jsem je roznášet. Začal jsem ve vesnici, která byla nejvzdálenější od okresního města. Neměl jsem dost výtisků pro všechny.

Když jsem jednomu muži objasňoval pravdu, řekl mi, že jeho rodina patřila mezi statkáře a že nikdy nevstoupil do žádné organizace KS Číny. Jeho otec byl KS Číny pronásledován. Když o tom vyprávěl, rozplakal se. Řekl jsem mu: „Přečtěte si prosím Devět komentářů a všechno pochopíte. Pak vaše srdce najde klid.“ Vzal knihu oběma rukama, plakal a děkoval mi.

Když jsem šel z vesnice na autobusovou zastávku, vzdálenou asi osm až deset kilometrů, zastavil u mě starý muž na elektrickém kole a řekl: „Praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé. Dovolte mi, abych vás odvezl na autobusovou zastávku.“ Tento muž už vystoupil z KS Číny a jejích přidružených organizací. Když jsme dorazili na zastávku, nabídl jsem mu peníze, ale rozhodně je odmítl.

Objasňování pravdy, přesvědčování lidí, aby se vzdali členství v KS Číny, i rozdávání Devíti komentářů probíhalo hladce, což ve mně možná vyvolalo sebeuspokojení. Jednou jsem uviděl pět nebo šest starších lidí, kteří seděli u stolu a pili čaj. Jeden z nich se zeptal: „Co to máte v té tašce?“

Řekl jsem, že to je Devět komentářů. Vstal a prohlásil: „Vezmu si celou tašku.“ Pokusil se mi ji vytrhnout. Když jsem pochopil, že nemá dobré úmysly, vyběhl jsem z jejich domu. Z této zkušenosti jsem se poučil. Kdykoli jsem potom vstoupil do nějakého domu, nejprve jsem položil Devět komentářů za dveře a dovnitř šel s prázdnýma rukama. Pokud lidé knihu chtěli, podal jsem jim ji. Jinak jsem si ji při odchodu zase odnesl.

Pracoval jsem neúnavně, za deště i za slunečného počasí, pokud jezdily autobusy. Mnoho lidí nejen vystoupilo z KS Číny a jejích přidružených organizací a přijalo výtisky Devíti komentářů, ale také se mi svěřovalo se svými rodinnými problémy. Využíval jsem moudrost získanou z Fa, abych jim pomáhal řešit jejich spory. Když mě zvali na jídlo, odmítal jsem, ale oni se ke mně chovali jako k hostu a doprovázeli mě ke dveřím.

Procházel jsem kolem jednoho domu, před kterým stáli tři nebo čtyři lidé. Jeden z nich, asi padesátiletý muž, opravoval traktor a měl ruce celé od oleje. Když jsem jim objasnil pravdu o Falun Dafa a pomohl jim vystoupit z KS Číny, vběhl do domu. Protože měl stále ruce umazané od oleje, nabral do svého oblečení pět nebo šest jablek, přinesl mi je a řekl: „Obdivuji vás, praktikující Falun Dafa. KS Číny vás tolik potlačuje, a vy přesto máte odvahu mluvit tak otevřeně. Když to neděláte pro peníze, o co vám vlastně jde?“ Odpověděl jsem, že chci jen to, aby jeho rodina byla v bezpečí a měla klid. Poděkoval jsem mu za laskavost a jablka mu vrátil.

Do jiné vesnice jsem musel přijet několikrát, než jsem stihl promluvit se všemi lidmi. Když jsem jednou vstoupil do jednoho domu, starší muž právě jedl a naléhal, abych se k němu připojil. Ukázal jsem mu vejce, která jsem si přinesl, abych mu naznačil, že mám vlastní jídlo, a poděkoval jsem mu. Muž řekl: „Byl jste k nám tak laskavý. Mohl bych vám dát láhev horké vody? Je taková zima. Když sníte vejce, která jste si přinesl, a napijete se horké vody, zahřejete se.“ Vzal jsem si horkou vodu, poděkoval mu a šel do dalšího domu.

Několik starších lidí v této vesnici špatně slyšelo, ale naštěstí jsem měl s sebou sluchadlo, takže mě všichni mohli slyšet. Když se dozvěděli pravdu, vystoupili z organizací KS Číny. Jeden z nich měl radost jako malé dítě. Sluchadlo se mu zalíbilo a chtěl ho mít, a tak jsem mu ho daroval. Po návratu domů jsem si koupil nové.

Dvakrát mě nahlásili úřadům

Stalo se také několik nepříjemných věcí.

Jednou mě po příchodu do vesnice nahlásil vedoucí skupiny domácností. Přivedl členy bezpečnostní hlídky, aby mě hledali, a ti mě našli. Ukázal na mě a řekl: „To je ten praktikující Falun Dafa.“ Za chvíli zastavilo policejní auto před budovou vesnického výboru, kde mnoho vesničanů právě platilo účty za zdravotní péči. Přihlíželi tomu, jak mě strčili do policejního auta a odvezli. Po příjezdu na policejní stanici mě policisté propustili.

Zjistil jsem, že mě zadrželi přibližně v 9 hodin ráno a propustili v 10 hodin. Abych potvrdil Fa, nastoupil jsem do autobusu, vrátil se do vesnice a přišel k bráně vesnického výboru. Bylo tam mnoho vesničanů a viděli, že jsem se vrátil. Vyhledal jsem člověka, který mě nahlásil, a začal mu objasňovat pravdu. Rozzlobil se však a odtáhl mě za členem bezpečnostní hlídky. Když jsme přišli k jeho domu, člen hlídky na něj zakřičel: „Vypadni odsud!“

V jiné vesnici, ležící hluboko v horách, mě někdo nahlásil úřadům. Člověk, který mě nahlásil, se obával, že uteču, a tak mě chytil a nechtěl pustit. Ještě jsem nestihl roznést všechny materiály, které jsem měl s sebou. Držel mě za levou ruku, ale já jsem pravou dál vkládal materiály do dveří rolnických domů. Řekl jsem: „Nerozumíte tomu, proč to dělám. Proto jste mě nahlásil. Teď už jste mě nahlásil a policie ještě nepřijela. Prosím, pusťte mě a dovolte mi roznést zbývající brožury. Jinak, pokud policisté tyto materiály zabaví, dopustí se hříchu a nebesa je potrestají.“

Řekl: „Jen neutíkejte.“ Potom mě pozoroval, jak dokončuji roznášení materiálů.

Přijelo policejní auto a kolem se shromáždilo mnoho vesničanů. Řekl jsem: „Nebojte se, přátelé. Tito policisté jsou dobří lidé. Prosím, pamatujte si: Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré. Až přijde neštěstí, může vám to zachránit život. Zítra se vrátím do vašich domovů, abych vám dál objasňoval pravdu.“

Protože jsem stále mluvil, policisté mi řekli, abych nastoupil do auta. Odpověděl jsem: „Vypadá to, že nemusím scházet z hory pěšky [protože pojedu vaším autem],“ a nastoupil jsem do policejního auta. Po příjezdu na policejní stanici mě propustili a asi za hodinu jsem se vrátil domů.

Během uplynulých let jsem roznášel materiály v obcích a navštěvoval domácnosti, abych lidem objasňoval pravdu. Příběhů je mnohem více, ale vzhledem k omezenému prostoru jsem popsal jen několik z nich.

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)