Čínská Fahui | Mé zkušenosti s kultivací po srážce s motocyklem

(Minghui.org) Je mi přes sedmdesát let a Falun Dafa praktikuji od roku 1996. Od začátku kultivace jsem prošla mnoha zkouškami karmy nemoci a těžkostmi. Díky Mistrovu soucitu a ochraně jsem mohla pokračovat na své kultivační cestě.

Nedávno mě srazil motocykl. Tato těžkost byla náročnější než všechny předchozí, kterými jsem prošla, a trvalo mi dlouho, než jsem ji překonala. Ráda bych využila příležitosti 23. čínské Fahui na Minghui.org, abych se s ostatními praktikujícími podělila o své kultivační zkušenosti a podala o nich zprávu Mistrovi.

Náhlá nehoda

Večer 8. října 2025 jsem po vysílání spravedlivých myšlenek doprovázela manžela na procházce. Manžel trpěl několika chronickými onemocněními, a proto chodil každý den na procházku. Už přešel silnici a čekal na mě na druhé straně. Když jsem si všimla, že na semaforu napravo svítí červená a auta stojí, rychle jsem začala přecházet. Byla jsem téměř na druhé straně silnice, když se náhle přiblížil motocykl a srazil mě.

Náraz mě odhodil doprostřed silnice. Manžel ke mně přispěchal, pomohl mi vstát a odvést mě ke kraji vozovky. Už se stmívalo, ale matně jsem viděla, že dva lidé, kteří jeli na motocyklu, leží na zemi. Byli asi čtyři až pět metrů ode mě napravo a pomalu vstávali.

Manžel se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Chtěl si promluvit s člověkem, který mě srazil. Řekla jsem: „Jsem v pořádku. Prosím, nedělejme jim žádné potíže. Už byla trochu tma a neviděli mě. Neudělali to úmyslně. Pojďme.“ Pomyslela jsem si: „Je škoda, že teď nemám vhodnou příležitost objasnit jim pravdu. Měla bych si připomínat: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘ Doufám, že budou v bezpečí a šťastní.“

Když jsem na místě nehody mluvila s manželem, cítila jsem, že mám oteklý pravý koutek úst a nemohu zřetelně mluvit. Když jsem se postavila, zjistila jsem, že levé koleno nefunguje správně a pravé krvácí. Kalhoty jsem měla mokré a ruce mě neposlouchaly. Trpěla jsem velkými bolestmi. Ve chvíli, kdy jsem cítila, že padám, jsem stále opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Nechtěla jsem, aby manžel věděl, že jsem zraněná, a tak jsme pokračovali v procházce. Po chvíli mě levé koleno přestalo bolet a pravé přestalo krvácet. Zápěstí mě však nesnesitelně bolela a točila se mi hlava. Manžel řekl: „Do parku už nepůjdeme. Vrátíme se domů.“

Na křižovatce bylo více světla a manžel si všiml, že jsem bledá a zraněná. Pokusil se mě při chůzi podpírat. Řekla jsem: „Nejsem nemocná, nemusíš mi pomáhat.“ Pomyslela jsem si: „Jsem praktikující Falun Dafa. Tohle je zkouška, kterou musím projít. Mistr se o mě stará.“ Při chůzi jsem opakovala: „Falun je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ a prosila Mistra, aby mě posílil. Měla jsem pocit, že každou chvíli omdlím, ale díky Mistrově ochraně jsem se bez dalších potíží dostala domů.

Dívání se do sebe a upřednostňování druhých během těžkostí

Tu noc jsem nemohla spát. Zápěstí mě bolela tak silně, že jsem nevěděla, kam si mám položit ruce, protože každá poloha byla bolestivá. Vlasy, košili i záda jsem měla promočené potem. Stále jsem opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Prosila jsem Mistra, aby mi pomohl.

Chtěla jsem se převléknout a vyprat si oblečení, ale nedokázala jsem otevřít skříň a vyndat čisté šaty. Ani vyprat jsem si sama nemohla. Nedokázala jsem zvednout sklenici, abych se napila vody, nebo dokonce vzít do ruky papírový kapesník. Chtěla jsem poslouchat nahrávky Mistrových přednášek, ale nedokázala jsem zapnout přehrávač. Chtěla jsem cvičit, ale nemohla jsem hýbat rukama.

Tato náhlá těžkost mi připomněla, že mám v kultivaci nedostatky a musím se podívat do sebe. Objevila jsem svá připoutání, mezi která patřila zášť, vyhledávání pohodlí, strach z těžkostí, připoutání k sobě samé a plýtvání jídlem. Manžel nakupoval ovoce a zeleninu, a když některé kusy začaly hnít, vyhodila jsem je. Ani jsem se nepokusila oddělit ty dobré, než jsem všechno vyhodila. Měla jsem totiž pocit, že manžel nenakoupil dostatečně kvalitní ovoce a zeleninu.

Chovala jsem vůči manželovi silnou zášť, protože trávil čas prohlížením mobilního telefonu, sledováním televize a nepomáhal s domácími pracemi. Staré síly využily mého připoutání a způsobily mi tuto těžkost. Kdyby mě Mistr neochránil, mohla jsem na místě zemřít. Byla jsem Mistrovi nesmírně vděčná, že mě znovu zachránil, a litovala jsem, že jsem na sebe nebyla dostatečně přísná a neřídila se principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti.

Někdy jsem měla tolik domácích prací, že mi nezbýval čas na studium Fa. Doprovázela jsem manžela na fyzioterapii. Při nákupu potravin jsem používala bankovky s natištěnými informacemi objasňujícími pravdu a na trhu jsem lidem objasňovala pravdu. Dopoledne jsem se setkávala s ostatními praktikujícími a potom se vracela domů, abych manželovi připravila oběd. Po odpoledním spánku si manžel prohlížel mobilní telefon, zatímco já jsem studovala Fa a věnovala se domácím pracím. Někdy jich bylo tolik, že jsem na studium Fa neměla čas. Musela jsem si ho proto vynahradit večer.

Když jsem manžela doprovázela na delší procházce, bývala jsem po návratu domů unavená. On se posadil na pohovku a sledoval televizi. Já jsem mezitím uklízela kuchyň a ostatní místnosti. Když jsem potom vzala do ruky Zhuan Falun, abych studovala Fa, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem sotva udržela oči otevřené. Při meditaci nebo vysílání spravedlivých myšlenek jsem usínala. Nedokázala jsem svůj nesprávný stav změnit. Doufala jsem, že mi manžel pomůže alespoň s některými domácími pracemi, například se sundáváním prádla, úklidem místností nebo vytíráním podlahy, abych měla čas studovat Fa. Pomáhal však jen zřídka. Cítila jsem křivdu a připadala si jako služka v domácnosti. Má zášť stále sílila.

Mistr řekl:

„K tomu, abyste se skutečně kultivovali, musíte kultivovat svou mysl. To se nazývá kultivování charakteru.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Nejednala jsem podle Mistrova Fa. Přiznala jsem Mistrovi své chyby: „Mistře, udělala jsem chybu. Nechci v sobě chovat zášť. Nechci se bát těžkostí ani namáhavé práce. Mistře, prosím, posilněte mě. Napravím svůj nesprávný stav a budu se skutečně kultivovat.“ V tu chvíli jsem pocítila, jak Mistr mou zášť odstranil.

Ve skutečnosti je manžel laskavý a zodpovědný člověk. Váží si starších lidí a stará se o mladší generaci. Žije skromně a nebrání mi v praktikování Falun Dafa. Jen nebyl zvyklý vykonávat domácí práce. Jeho chování mi poskytovalo příležitosti ke zlepšení v kultivaci, a proto bych mu měla být z celého srdce vděčná.

Podívala jsem se do sebe a kultivovala své srdce. Pocítila jsem klid a bolesti rukou se zmírnily. Ve 23 hodin jsem manželovi řekla, že je mi lépe, a požádala ho, aby šel spát. Vypnul televizi a odešel do svého pokoje.

S klidnou myslí jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky. Nemohla jsem sedět se zkříženýma nohama ani provádět pozice rukou. Posadila jsem se tedy vzpřímeně a vysílala spravedlivé myšlenky. Komunikovala jsem s bytostmi v jiných dimenzích, kterým jsem v minulosti ublížila. Recitovala jsem Mistrův Fa týkající se „laskavého vyřešení“. Doufala jsem, že přijmou laskavé řešení a budou mít dobrou budoucnost.

Vysílala jsem silné spravedlivé myšlenky, abych rozložila uspořádání starých sil a odstranila temné přisluhovače a prohnilé démony, kteří chtěli využít mých nedostatků v kultivaci k mému pronásledování. Jsem praktikující Falun Dafa a následuji pouze Mistrova uspořádání. Žádná jiná uspořádání nepřijímám. Pokud mám nedostatky, napravím se podle Fa. Nikdo nemá právo mě zkoušet ani pronásledovat. Kdokoli by to dělal, dopouštěl by se zločinu.

Začala jsem provádět cvičení a snažila se vykonávat pohyby, jak nejlépe jsem dokázala. Nemohla jsem otevřít CD přehrávač ani knihy Dafa, a tak jsem recitovala Mistrův Fa zpaměti. Meditovat jsem musela vsedě na židli. Když na mě dolehla velká ospalost, posadila jsem se na židli vedle postele, položila na postel ruce i hlavu a na chvíli usnula. Celou noc jsem dělala vše, co bylo v mých silách. Ráno jsem se cítila lépe. Otok úst ustoupil a měla jsem pocit, že jsou opět v pořádku.

Manžel vstal a pomohl mi umýt obličej a vyčistit zuby. Chtěl, abych šla do nemocnice. Navrhl, že pojedeme metrem a cestou koupí něco k snídani. Řekla jsem: „Když nechám ruce volně podél těla, můžu chodit. Už mě tolik nebolí, i když s nimi stále nemohu nic dělat. Dej mi prosím trochu času. Zatím nemusím k lékaři. Jsem praktikující a Mistr se o mě stará.“ Manžel rozhodně odpověděl: „Mám ti dát několik dní? Nedám ti ani několik hodin. Už jsi návštěvu lékaře odkládala příliš dlouho. Měli jsme tam jít už včera večer. Neměla jsi ty lidi na motocyklu nechat odjet. Jestli nepůjdeš do nemocnice, přestanu se o tebe starat. Sama se o sebe nedokážeš postarat. Pojď, necháme tě vyšetřit, abychom zjistili, co máš zraněné.“

Manžel měl vždy ve všem poslední slovo, a tak jsem věděla, že svůj názor jen tak nezmění. Kdybych trvala na tom, že k lékaři nepůjdu, ranila bych jeho city. Kdyby se dcera a ostatní členové rodiny dozvěděli, co se stalo, podpořili by jeho názor. V budoucnu by pro mě bylo obtížné objasňovat jim pravdu, protože běžní lidé nechápou, jak praktikující uvažují.

Abych mohla zachránit členy rodiny a přátele a zabránila tomu, že by kvůli mému odmítání lékařského vyšetření získali nesprávný názor na Falun Dafa, odešla jsem s manželem do nemocnice. Po rentgenovém vyšetření ortoped konstatoval, že mám na rukou tříštivé zlomeniny. Trvala jsem na tom, že nechci podstoupit operaci ani užívat žádné léky. Lékař mi pouze srovnal kosti, zafixoval je sádrou a poslal mě domů.

Víra v Mistra a Fa a nenechat se ovlivnit iluzemi

Sádrové obvazy chránily mé ruce, ale byly těžké, a proto pro mě bylo obtížné provádět cvičení a vysílat spravedlivé myšlenky. Sádra měla značnou hmotnost. Při druhém a třetím cvičení jsem v levé ruce cítila nepříjemnou bolest a potřebovala jsem ji podpírat pravou rukou. Prstů na pravé ruce jsem se však nemohla ani dotknout. Nedokázala jsem jimi otáčet stránky knihy. Levou paži jsem proto podpírala pravým předloktím. Přestože to bylo náročné, cvičila jsem každý den.

Recitovala jsem Mistrův Fa:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Při provádění jednotlivých cvičebních pohybů jsem také recitovala báseň „Zocelování vůle“ z Hong Yin. Když se příbuzní dozvěděli, že každé ráno vstávám ve tři hodiny, abych cvičila, zavolali mi a řekli: „Máš na rukou tříštivé zlomeniny. Prosím, nehýbej s nimi. Měla bys raději odpočívat.“ Mysleli to dobře a měli o mě starost.

Věřila jsem v Mistra a Fa a uvědomila si, že tato situace je iluzí. Mé ruce v jiné dimenzi nebyly zraněné. Mistr řekl, že při provádění cvičení hrají svou roli naše těla v jiných dimenzích. Na stránkách Minghui bylo zveřejněno mnoho článků se zkušenostmi praktikujících, kteří překonali zkoušky pomocí spravedlivých myšlenek. Jsem praktikující Falun Dafa. Tato nehoda ukázala, že mám v kultivaci nedostatky, a také naznačovala, že existují prvky, které mi chtěly vzít život, protože jsem v minulosti někomu dlužila život. Mistr za mě nesl většinu tohoto břemene. Na mě připadla jen malá část.

Bez ohledu na to, jak těžké to bylo, jsem každý den prováděla cvičení, vysílala spravedlivé myšlenky a studovala Fa. O dva týdny později jsem podle doporučení ortopeda přišla na kontrolu. Sloužící lékař si prohlédl rentgenový snímek a řekl, že sádrové obvazy jsou příliš krátké a je potřeba je prodloužit. Dva týdny poté, co mi lékař sádru vyměnil, se mi prsty začaly neustále třást. Nemohla jsem otáčet rukama.

Šla jsem do nemocnice na další kontrolu. Lékař zjistil, že kosti v obou zápěstích jsou výrazně posunuté, přibližně o dva centimetry. Prohlédl si předchozí rentgenový snímek a zeptal se manžela, proč jsem nevyhledala lékaře okamžitě, když bylo zranění tak vážné. Řekla jsem mu, že jsem k lékaři nechtěla jít. Všiml si, že se mi třesou předloktí a prsty, a řekl: „Pokud nepodstoupíte operaci, můžete zůstat invalidní. Protože jste tak dlouho čekala, bude operace obtížnější. Dáme vám ruku do sádry a uvidíme, jestli to pomůže.“ Manželovi sdělil, že operace jedné ruky by stála 20 000 jüanů.

Manžel si o mě dělal starosti a říkal, že bych mohla mít trvale postižené ruce a nedokázala bych se o sebe postarat. Následující den, bylo to v listopadu 2025, mi řekl: „Připravím 20 000 jüanů na operaci tvé pravé ruky, abys nezůstala invalidní.“ Pevně jsem věřila v Mistra a Fa a věděla jsem, že se o mě Mistr stará a že má ruka nezůstane postižená. Souhlasila jsem s další návštěvou nemocnice, protože jsem se obávala, že by to manžel jinak psychicky neunesl. Zároveň jsem si však uvědomovala, že nesplňuji standard praktikující a mám v kultivaci nedostatky.

Řekla jsem manželovi: „Dříve jsem byla neustále nemocná a utrácela obrovské množství peněz za léky. Žádný lékař ani nemocnice mě nedokázali vyléčit. Když jsem začala praktikovat Falun Dafa, Mistr mi pomohl odstranit všechny nemoci. Sama jsem to zažila a ty jsi toho byl svědkem. Tentokrát jsem šla k lékaři jen proto, že jsem tě nechtěla rozzlobit. Utratili jsme čas i peníze, ale stav mých rukou se zhoršil. Proto už k lékaři nepůjdu. Nemusíš mít obavy, že zůstanu invalidní. O všem rozhoduje Mistr, ne lékař. Můžeš najmout uklízečku na částečný úvazek, aby nám doma pomáhala s úklidem. Sám nemáš čas ani na návštěvu lékaře, protože děláš všechny domácí práce a ještě se staráš o mě. Máš toho opravdu hodně. Prosím, najmi někoho na úklid.“ Manžel nic neřekl, ale už mě ani znovu nenutil k operaci.

To odpoledne jsem se při studiu Fa nedokázala soustředit. Otočit jednu stránku mi trvalo dlouho, protože jsem nemohla ohýbat prsty. Věděla jsem, že můj kultivační stav není správný. Tohle nebylo Mistrovo uspořádání. Mistr díky svému nesmírnému utrpení prodloužil čas, abychom se mohli kultivovat a zachraňovat lidi. Já jsem však uvízla v těžkostech. Opakovaně jsem se nemohla dostavit na domluvená setkání s ostatními praktikujícími. Nedokázala jsem dělat to, co jsem měla dělat pro záchranu vnímajících bytostí. Nemohla jsem správně provádět cvičení ani vysílat spravedlivé myšlenky a nedokázala jsem se sama o sebe postarat. Bylo to pronásledování ze strany starých sil a věděla jsem, že ho nesmím uznat.

Naléhavě jsem prosila Mistra, aby mi srovnal kosti a pomohl mi tuto těžkost překonat. Když jsem přemýšlela o své situaci, rozplakala jsem se. Cítila jsem, jako by mi ruce ztuhly a nemohla jsem jimi pohnout. Také jsem cítila bolest. Dokázala jsem ji snést, ale rukama jsem nemohla hýbat. Uvědomila jsem si, že mi Mistr srovnává kosti. Nedokázala jsem zastavit slzy a byla jsem Mistrovi nesmírně vděčná.

Uplynuly dvě hodiny. Manžel mě zavolal k večeři. Přišla jsem ke stolu s rukama před hrudníkem, přičemž jsem jednu paži podpírala druhou. Posadila jsem se a položila ruce na stůl. Obvykle beru vidličku do levé ruky. Teď jsem však levou rukou nemohla pohnout. Manžel nechápal, co se děje, a tak jsem mu řekla: „Od tří hodin odpoledne mám úplně ztuhlé ruce. Mistr mi srovnává kosti.“ Kdybych něco podobného řekla dříve, prohlásil by, že mám psychické problémy. Tentokrát však mlčel a beze slova mě nakrmil.

Když jsem v 18 hodin dokončila vysílání spravedlivých myšlenek, pocítila jsem, že se mi ruce uvolnily a že se cítím lehčí. Otevřela jsem notebook, který jsem od nehody vůbec nepoužila, a podařilo se mi bez problémů otevřít stránky Minghui. Uviděla jsem Mistrovu fotografii a pocítila takovou radost, jako bych se setkala s členem rodiny, kterého jsem dlouho neviděla.

Změna mého kultivačního prostředí

Poté, co mi Mistr srovnal kosti, se mi přestaly třást prsty. Dokázala jsem sama navštěvovat stránky Minghui a zapínat i vypínat audiopřehrávač. Mé cvičební pohyby byly stále přesnější. Při vysílání spravedlivých myšlenek jsem dokázala držet obě předloktí ve stejné výšce. Nedokázala jsem však udržet ruku ve správné poloze. Ani pozici Heshi jsem ještě nedokázala provádět správně. Mohla jsem však sama jíst a čistit si zuby.

Nyní už dokážu všechno dělat sama. Manžel nemusí vykonávat veškeré domácí práce. Díky této těžkosti si ještě více vážím času, který nám Mistr za cenu svého nesmírného utrpení prodloužil, a každý den si vyhrazuji čas na studium Fa.

Můj charakter se zlepšil. Přestala jsem si na manžela stěžovat a místo toho jsem mu velmi vděčná. Když po vaření neumyl wok, tiše jsem ho umyla za něj. Dříve vůbec nevařil. Nyní připravoval jídla, přestože to pro něj nebylo snadné. Rád přidává do zeleniny sušené chilli papričky a hodně sádla, a tak jsem ho požádala, aby jich používal méně. Nic však nezměnil. Jen jsem se usmála. Pokud je spokojený on, jsem spokojená i já.

Jak se zlepšoval můj charakter a přestala jsem v sobě chovat zášť, změnil se i manžel. Dříve mi nepomáhal ukládat nakoupené potraviny, když jsem se vrátila z nákupu, ale nyní mi pomáhá. Dříve jsem po vysílání spravedlivých myšlenek spěchala připravit snídani. Manžel vstal, umyl se a přišel se nasnídat. Nyní po mém vysílání spravedlivých myšlenek připravuje jídlo on. Když jsem ho dříve požádala, aby při dešti sundal prádlo, odpověděl: „Nemusíš mi říkat, abych dělal takové maličkosti. Můžeš to udělat sama.“ Nyní prádlo sundává.

Podporuje mě v kultivaci. Když nedokážu složit nohy do lotosové pozice, pomáhá mi. Pomáhal mi také zapínat a vypínat audiopřehrávač a dobíjel ho. Po půlnoci čeká, až dokončím vysílání spravedlivých myšlenek, potom mi pomůže svléknout se a uložit se do postele. Teprve pak odchází spát do svého pokoje.

Když mi volali přátelé a příbuzní, vyprávěla jsem jim o tom, co jsem prožila, aby pochopili, jak velký a zázračný je Falun Dafa a jak velký je Mistr. Dříve mi manžel bránil objasňovat jim pravdu, protože se obával, že si tím přivodím potíže. Na vlastní oči viděl, jak mě policisté odvedli z domova a zadrželi. Nedokázal se zbavit strachu, a proto se vždy vyděsil, když jsem lidem objasňovala pravdu. Vyhýbala jsem se tedy tomu, abych to dělala v jeho přítomnosti. Tentokrát jsem však před ním příbuzným vyprávěla o zázračnosti Falun Dafa a on mě nezastavil. Prostředí v naší rodině se zlepšilo. Dříve jsem o takové změně jen snila, ale nyní se stala skutečností.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)