Švýcarská Fahui | Dívat se do sebe při každé příležitosti

(Minghui.org) Zdravím Vás, vážený Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Falun Dafa praktikuji od roku 2017. Znovu jsem sem přijel z města Waren na severu Německa. Už loni jsem měl tu čest zúčastnit se konference se svou rodinou. Poutavé příběhy, které jsme tehdy slyšeli, v nás zanechaly hluboký dojem. Jsme vděční za příležitost společně se jako rodina pozvednout, a proto jsme se vrátili, abychom se podělili o vlastní kultivační zkušenosti.

Od svých šedesáti let jsem několik let každý den intenzivně pracoval na počítači, a to jak v rámci svého zaměstnání v médiích, tak při podpoře jednoho projektu Dafa. Postupně jsem se tak na počítač zcela upnul. Jen zřídka jsem chodil mezi lidi, abych jim vyprávěl o Falun Dafa nebo s nimi hovořil.

Takto to pokračovalo několik let, až jsem se přibližně před dvěma lety fyzicky zcela zhroutil. Nemohl jsem sedět, stát ani ležet, protože už po několika minutách se bolest stávala nesnesitelnou. Tento stav přetrvával několik měsíců. Musel jsem neustále měnit polohu. Pokud jsem spal déle než dvě hodiny, musel jsem se s obtížemi dostat do teplé sprchy, aby se mi alespoň trochu uvolnily svaly.

V té době jsem mohl pokračovat v práci pro média díky tomu, že jsem si pořídil stůl pro práci vestoje. Kdykoli však byla bolest příliš silná, musel jsem si sednout. Věděl jsem ale, že takový stav není pro praktikujícího správný. Kde jsem tedy měl v kultivaci nedostatky?

V nejhlubším zoufalství, kdy jsem dokonce uvažoval o tom, že se vzdám svého fyzického těla, jsem se obrátil na Mistra. Mistr mi v této situaci s nesmírným soucitem poskytl tři vodítka, která dokážu vyjádřit pouze vlastními slovy, podle svého tehdejšího pochopení:

- Přišel Mistr na tento svět zachraňovat lidi? Chci Mistra následovat?

- Pokud chci Mistra následovat a pomáhat mu, musím rozpoznat svá základní připoutání, naučit se k nim přistupovat rozumně a následně je odstranit.

- Co chci zanechat lidstvu?

Začal jsem přemýšlet, jak tato vodítka uvést do praxe.

Zachraňovat lidi – ale jak?

Pevně jsem se rozhodl skutečně následovat Mistra a pomáhat mu zachraňovat lidi. Jak jsem to však měl konkrétně dělat? Co jsem mohl skutečně vykonat?

Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem se s rodinou zúčastnil devítidenního semináře v Oldenburgu. Po zhlédnutí videopřednášky jsme se vydali do centra města. Manželka se synem se šli projít, zatímco já jsem zůstal na náměstí a pozoroval okolní ruch.

Všiml jsem si, že kolemjdoucí posuzuji a často se mi o nich v mysli objevují negativní myšlenky. Jak jsem s tím měl naložit? Potom mě napadlo, že i tito lidé si přejí být zachráněni.

Abych negativní myšlenky rozptýlil, neustále jsem si připomínal: „I tento člověk si přeje být zachráněn.“ Kdykoli se mi o některém kolemjdoucím objevila negativní myšlenka, opakoval jsem si tuto větu jako mantru.

Postupně ve mně rostla hluboká touha hovořit s lidmi o Falun Dafa a dělit se s nimi o vlastní zkušenosti. Rozhodl jsem se proto častěji účastnit akcí zaměřených na objasňování pravdy a více se snažit navazovat kontakt s lidmi ve městě. Chtěl jsem pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a potvrzovat Fa.

Začal jsem studovat Fa na lavičce před pekárnou na pěší zóně. Po nějaké době jsem se přistihl, že navazuji rozhovory s místními obyvateli i turisty. Znovu a znovu jsem si říkal: „I tento člověk si přeje být zachráněn.“ Vyprávěl jsem lidem o Falun Dafa, předával jim informační materiály a rozdával Mistrovy články. Stejně jsem postupoval při informační akci v Rostocku, které se zúčastnilo také několik vietnamských praktikujících.

Moje základní připoutání

Díky těmto zkušenostem jsem si uvědomil, že mám ustálené představy o tom, jak by se lidé měli chovat a jak by se měly věci dělat. Pokud mě někdo pozorně neposlouchal, nebo mě dokonce přerušil, začal jsem být podrážděný. Netrpělivost přecházela v rozmrzelost a nakonec v hněv. Byl jsem zcela vydán napospas svým emocím. To mě překvapilo a přimělo k hlubšímu zamyšlení. Uvědomil jsem si, že kultivující by se takto chovat neměl.

Zamyslel jsem se nad svou minulostí a vybavil si mnoho traumatických zážitků, které začaly už v dětství. Naučil jsem se potlačovat bolest a rozhodl jsem se ji vůbec nevnímat. V důsledku toho jsem si osvojil postoj, při němž jsem se vyhýbal všem pocitům a soustředil se výhradně na dodržování pravidel, abych už nikdy nebyl potrestán.

Tento způsob chování jsem se dokonce snažil vnucovat ostatním, což přirozeně vyvolávalo odpor. Tehdy jsem zkrátka nic jiného neznal. Toto uvědomění mě přimělo zastavit se a podívat se do sebe ještě hlouběji.

Během kultivace ve mně zakořenila představa: „Člověk by měl odstranit všechny emoce.“ Říkal jsem si: „To je dobře. Stejně nechci nic cítit – už jsem se v tom dostatečně procvičil.“

Nakonec jsem pochopil, že právě tento postoj přispěl k mému fyzickému zhroucení. Potlačování emocí není správný způsob, jakým by s nimi měl praktikující zacházet.

Loni jsem se zúčastnil švýcarské konference Fa, kde jsem viděl, jak praktikující otevřeně a upřímně sdílejí své zkušenosti i pocity, které je provázejí. Uvědomil jsem si, že právě taková otevřenost může být zdrojem životní síly a radosti. Konference na mě hluboce zapůsobila. Cestou domů jsem s rodinou hovořil o všem, za co bych měl být vděčný.

Napadlo mě, že v dnešním světě se na vděčnost často zapomíná, když člověk pouze mechanicky plní úkoly z pocitu povinnosti. I já jsem takto žil. Jako praktikující bych se však takto chovat neměl. Nemělo by naše jednání vycházet spíše z pocitu odpovědnosti vůči vnímajícím bytostem, které mají být zachráněny?

Celá naše rodina si začala navzájem sdělovat, za co je vděčná. To posílilo naši vzájemnou úctu a prohloubilo pouto mezi námi.

Dívání se do sebe

Tyto zkušenosti mě vedly k tomu, abych se do sebe díval stále hlouběji a přesněji. Skutečný význam tohoto procesu mi však ještě nebyl zcela jasný, což se projevovalo při setkávání s ostatními lidmi.

Zásadní změna nastala, když jsem se zúčastnil zimního tábora Minghui a absolvoval kurz wushu (čínského bojového umění).

Zpočátku jsem si uvědomoval především svá fyzická omezení. Během kurzu mi však instruktor třikrát řekl, že to dokážu. Jeho slova na mě zapůsobila tak hluboce, jako by ke mně promlouval sám Mistr a povzbuzoval mě, abych se wushu učil.

Později jsem prošel také zkouškou, zda jsem skutečně odhodlán pokračovat. Někdo naznačil, že wushu patří k jiné škole a nelze ho praktikovat současně s Falun Dafa. Pro mě však bylo jasné, že Shen Yun je projekt, který inicioval Mistr a který se věnuje záchraně vnímajících bytostí. Shen Yun spojuje pohyby bojových umění s prvky klasického tance.

Wushu je navíc jednou z disciplín mezinárodních soutěží pořádaných televizí NTD. Jejich cílem je oživovat původní tradice a umění a předávat je budoucím generacím. Cítil jsem, že to je jistě v souladu s Mistrovými záměry.

Jakmile se mé pochybnosti rozptýlily, začal jsem se tréninku naplno věnovat. Brzy jsem si však uvědomil svá fyzická omezení. Přesto jsem vytrval a zúčastnil se závěrečného vystoupení. Bylo to poprvé, co jsem wushu předváděl před ostatními. Povzbudilo mě to a zároveň utvrdilo v přesvědčení, že jsem se rozhodl správně.

Kurz probíhal jednou týdně online. Kromě toho se každé čtyři až šest týdnů konala osobní tréninková setkání. Protože byl můj instruktor v té době pryč, musel jsem se spoléhat na jeho výuková videa. Měl jsem jen málo předchozích zkušeností, snadno jsem ztrácel soustředění a často pociťoval úzkost a nedostatečnost. Proto jsem jen zřídka procvičoval požadovanou sestavu pohybů, známou jako taolu.

Protože mi chyběl potřebný fyzický základ, soustředil jsem se zpočátku především na obnovení pružnosti a rovnováhy. Zároveň jsem chtěl splnit podmínky pro získání slevy z kurzovného. To se mi do určité míry podařilo.

Po třech měsících nastal čas prvního osobního tréninku. Byl jsem velmi nervózní, dokonce jsem měl strach. Považoval jsem to za rozhodující zkoušku: „Dokážu se wushu skutečně věnovat a dlouhodobě u něj vytrvat?“

V tu chvíli jsem si vzpomněl na otázky, které mi Mistr vložil do mysli. Ano, chci následovat Mistra a zachraňovat lidi. Ano, chci se zbavit svých základních připoutání. A ano, prostřednictvím wushu chci tradiční hodnoty znovu zviditelnit a umožnit lidem, aby je ve světě opět zakoušeli.

Vnímání vlastního těla

S tímto jasným pochopením se mi otevřely nové úrovně a oblasti vnímání. Zpočátku se to týkalo mého těla, protože každý pohyb v sestavě taolu má své specifické požadavky a vlastní význam. Teprve při správném provedení přesně sladěných pohybů může vyniknout smysl a účinek celé sestavy.

Abych toho dosáhl, musel jsem se dívat do sebe a uvědomovat si každou jednotlivou složku pohybu. Začal jsem si znovu a znovu vědomě procházet celé tělo, ať už jsem stál v klidu, nebo se pohyboval. Všechno jsem musel provádět vědomě a kontrolovaně.

Od té chvíle se moje vnímání již neomezovalo pouze na trénink, ale rozšířilo se i do každodenního života, zejména při provádění cvičení Falun Dafa. Například jsem sledoval, zda mám zavřené oči, zda se jazyk lehce dotýká horního patra, zda mám pánev v neutrální poloze, zda jsou ramena uvolněná a zda můj obličej vyzařuje klid a harmonii.

Tímto způsobem jsem dokázal v každém okamžiku rozpoznat svůj stav a rozhodnout, zda je potřeba něco napravit. Převzal jsem plnou odpovědnost za svou situaci i za své jednání. Rozpoznával jsem své nedostatky a začal je vědomě řešit a odstraňovat. Tento postup jsem neustále opakoval, až se postupně stal zvykem. V těchto chvílích jsem pociťoval hluboké spojení s Fa.

Jak se vypořádat s hněvem

Toto uvědomování se však neomezovalo jen na fyzické tělo. Kdykoli se události nevyvíjely podle mých představ, vznikal ve mně vnitřní konflikt. Okamžitě se objevovaly pocity jako rozmrzelost, strach, vztek nebo nenávist.

Příkladem může být mytí nádobí. Když jsem ho myl já, uspořádal jsem ho tak, abych měl stále snadný přístup k vodovodní baterii a mohl ji pohodlně používat. Když nádobí myla manželka, někdy ho rozmístila tak, že bylo obtížné se k baterii dostat. Dříve ve mně takové situace okamžitě vyvolávaly hněv a nádobí jsem hlučně a neopatrně odsunoval stranou, často zcela bezmyšlenkovitě. Moje rozhořčení tím jen narůstalo.

Měl jsem sklon ostatní „vychovávat“ a chovat se k nim povýšeně. Věřil jsem, že jedině můj způsob jednání je správný. Chyběla mi snášenlivost, schopnost vcítit se do druhých a pochopení. Hněv mě zcela ovládal.

Začal jsem se vědomě pozorovat. Učil jsem se rozpoznávat situaci takovou, jaká skutečně byla, a všímat si okamžiků, kdy se ve mně začínal zvedat hněv. V těchto chvílích jsem se musel rozhodnout, jak zareaguji. Díky tréninku jsem získal schopnost učinit toto rozhodnutí vědomě.

Byl to skutečně zázračný okamžik. Hustá mlha se rozplynula a já jsem jasně uviděl živou bytost, která ve mně vyvolávala hněv. Hněv jsem nejen vnímal, ale dokázal jsem se s ním také vnitřně vypořádat.

Řekl jsem svému hněvu: „Už na tebe nemám čas. Chci si zlepšovat charakter, a k tomu potřebuji rozvíjet snášenlivost. Když se hněvám, nejsem snášenlivý a nedokážu projevit ani soucit. Nanejvýš se mi podaří zachovat navenek zdvořilé chování.“

V tu chvíli jsem si uvědomil, že bez snášenlivosti a laskavosti nemohu skutečně oslovit druhé lidi. Ať by moje slova byla jakkoli upřímná, mé poselství se k druhému člověku nikdy nedostane, pokud mi bude chybět snášenlivost a pochopení.

Nový přístup

Díky těmto zkušenostem jsem lépe pochopil, jak s lidmi hovořit o smyslu a významu Falun Dafa. Naučil jsem se rozpoznávat svá základní připoutání a odpovědně se s nimi vypořádávat. Zároveň jsem pochopil, jak mohu prostřednictvím wushu znovu upevňovat tradiční hodnoty v lidském světě a umožnit lidem, aby je opět mohli zakoušet.

Díky dívání se do sebe jsem začal sám sebe vnímat zcela novým způsobem. Rozpoznal jsem mnoho stránek své osobnosti, s nimiž jsem nyní mohl vědomě a odpovědně pracovat.

Už nemělo smysl stěžovat si, naříkat, soudit ostatní, znevažovat sám sebe, hádat se, trvat na své pravdě, vnucovat se druhým, honit se za různými touhami a sny, ani pociťovat nutkání dělat všechno dokonale.

Místo toho se mé srdce otevřelo. Naučil jsem se vnímat sám sebe, rozpoznávat a prociťovat to, co se právě odehrává. Na základě toho jsem se mohl vědomě rozhodnout, jak se v dané situaci zachovám.

Konečně jsem dokázal být skutečně přítomen pro druhé, naslouchat jim s plnou pozorností a zároveň jim poskytovat prostor pro jejich vlastní proces pochopení. Čím více jsem rozuměl, tím lépe jsem dokázal ostatní přijímat takové, jací jsou. Mohl jsem naslouchat jejich životním příběhům, vyprávět jim svůj vlastní a hovořit o tom, jak Falun Dafa ovlivnil můj život. Naplňovalo mě to nepopsatelným pocitem vděčnosti.

Během letního tábora Minghui v roce 2026 jsem měl také příležitost zúčastnit se protahovacích cvičení vedených dvěma umělci ze Shen Yun. Odnesl jsem si z nich několik zásadních poznatků:

- Shen Yun využívá pohybové prvky bojových umění i výrazové prostředky tradiční pekingské opery.

- Lidské tělo by se mělo udržovat v dobré kondici, a proto je třeba ho trénovat. Je totiž jako posvátný chrám – dar od božských bytostí. Tomu odpovídá i to, co vyzařuje, a tím pomáhá potvrzovat důstojnost Dafa.

- Je možné se v bolesti uvolnit, překonat omezení vlastní mysli a vnímat jiné dimenze. Dokážu odložit své pochybnosti, což mě naplňuje pokorou a vděčností.

Kromě toho jsem měl možnost společně s ostatními hlouběji prozkoumat význam „dívání se do sebe“. Ještě před táborem probíhaly rozsáhlé diskuse o jeho pravidlech a jedna účastnice, která Falun Dafa nepraktikovala, se mnou toto téma otevřela. Podělil jsem se s ní o své současné pochopení: praktikující kladou vysoké nároky na sebe, nikoli na ostatní. Proč? Protože nemohu znát karmické vztahy, které v dané situaci působí, ani vědět, v jaké fázi své vlastní cesty se druhý člověk nachází. Nemohu s jistotou vědět, jakými úkoly má projít a co se z nich má naučit ani co mi svým chováním může zrcadlit, aby mi pomohl se pozvednout.

Pravidla tábora mi umožnila prozkoumat, kde se právě nacházím, rozpoznat vlastní nedostatky a uvědomit si, co se ještě potřebuji naučit. Konkrétně, když jsem ochoten podívat se na to, co mi druhý člověk svým chováním zrcadlí, mohu zmírnit konflikty a obrátit pozornost do svého nitra, abych zjistil, čeho jsem se dosud nezbavil nebo co se ještě musím naučit. Účastnice, která Falun Dafa nepraktikovala, potom poznamenala, že nyní smyslu pravidel tábora rozumí a dokáže je přijmout.

Jeden člen mediálního týmu letního tábora mě požádal o kritické zhodnocení jejich práce. Zpočátku jsem nevěděl, jak odpovědět. Po krátkém zamyšlení jsem mu navrhl, aby se jednoduše sám sebe zeptal, co mu druhý člověk zrcadlí. Tímto způsobem může získat všechny poznatky, které v dané chvíli potřebuje. Můj návrh přijal a pochopil, co jsem měl na mysli.

Další zpětná vazba mě ještě více povzbudila, abych zůstával pozorný při sebereflexi a uvědomování si sebe sama, a dokázal tak vnímat věci takové, jaké skutečně jsou. Během diskuse mezi rodiči jsem chtěl reagovat na příběh jednoho z účastníků, ale nemohl jsem najít správná slova, zvláště když jsem musel mluvit anglicky.

Když jsem se však podíval do sebe a zeptal se, co mi daná situace zrcadlí, dokázal jsem promluvit bez obtíží a s podporou ostatních vyjádřit své myšlenky tak, aby mi rozuměli. Následující den jsem se dozvěděl, že někdo ze skupiny označil můj příspěvek za poslední chybějící dílek skládačky. Pomohl mu pochopit, jak rozpoznávat a řešit vnitřní konflikty.

Jsem nesmírně vděčný za možnost kultivovat se ve Falun Dafa. Praxe mi otevřela dveře a postavila mosty, díky nimž se mohu vracet ke svému původnímu já – žít a jednat mezi lidmi v souladu s Pravdivostí-Soucitem-Snášenlivostí.

Závěrečné poznámky

Na tomto článku jsem pracoval několik týdnů. Znovu a znovu jsem jeho psaní odkládal a nedodržoval termíny, které jsem si stanovil, protože jsem dovoloval, aby mě rozptylovaly jiné věci. Jelikož jsem si musel často dělat přestávky, článek vznikal postupně.

Když už byl téměř hotový, počítač se restartoval. Po opětovném spuštění se mě systém zeptal, zda chci článek uložit. V okamžiku nepozornosti jsem klikl na možnost „Neukládat“, takže jsem musel část článku napsat znovu.

Přitom jsem si uvědomil jeden svůj nedostatek: neschopnost soustředit se. Pouze tehdy, když věnuji veškerou pozornost jediné činnosti, se dokážu skutečně dívat do sebe. Vzniká tím stav jednoduchosti a nepřítomnosti záměrného úsilí, v němž mohu zdánlivě bez námahy následovat přirozený běh věcí. Pro mě to znamená následovat uspořádání, která připravil Mistr.

Právě Mistrovo přesvědčivé vedení mě povzbudilo, abych se začal věnovat wushu. Díky wushu a pomoci tamních praktikujících jsem dokázal hlouběji pochopit principy Fa, pozvednout svůj charakter a pocítit i zakusit sílu Dafa. To mi přineslo větší jistotu a stabilitu v kultivaci. Slovy nedokážu vyjádřit, jak nesmírně jsem za to vděčný.

Kéž tyto zkušenosti podpoří a inspirují ostatní a přinesou užitek každému, kdo si je přečte.

Děkuji Vám, vážený Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Předneseno na konferenci Fa v německy mluvící části Švýcarska v roce 2026)