Čínská Fahui | Vytrvale postupovat vpřed navzdory bouřím a těžkostem

(Minghui.org) Zdravím, vážený Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Když se ohlížím za svou kultivační cestou během uplynulých více než dvaceti let, hluboce si uvědomuji, že bez ohledu na to, jakým těžkým zkouškám jsme čelili, ať už velkým, nebo malým, Mistr byl vždy po našem boku a s nesmírným soucitem nás ochraňoval.

Ráda bych se podělila o některé své zkušenosti, podala o nich zprávu našemu soucitnému Mistrovi a sdílela je se spolupraktikujícími, abychom si i nadále vážili každého kroku na cestě, kterou jsme společně prošli navzdory všem bouřím a těžkostem, a ve zbývající části kultivační cesty v Dafa kráčeli ještě pevněji.

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 zahájila kruté pronásledování praktikujících Dafa, jsem byla každý rok opakovaně obtěžována a zastrašována. Můj manžel byl třikrát protiprávně poslán do tábora nucených prací a byli jsme nuceni zavřít náš rodinný obchod, takže jsme přišli o zdroj příjmů.

Musela jsem se sama starat o naše dvě dospívající děti, syna a dceru, a zároveň pečovat o tchána a tchyni, kterým oběma bylo téměř osmdesát let. Obzvlášť těžké to bylo na podzim 2001, kdy jsem dvakrát uprchla ze středisek pro vymývání mozků a byla nucena žít mimo domov a neustále se stěhovat z místa na místo.

Jednoho dne jsem venku uviděla zemědělce, kteří pod spalujícím sluncem sušili pšenici a pot se z nich jen lil. Bylo mi jich velmi líto, když jsem si uvědomila, jak těžce musí pracovat. Přinejmenším však měli osobní svobodu. Trápení z toho, že jsem se nemohla vrátit domů, mě přivádělo téměř na pokraj zhroucení. Jak zoufale jsem tehdy toužila po svobodě! Právě díky Mistrovu učení Fa se mi podařilo vzchopit a najít sílu pokračovat v těch nejtěžších letech.

Cesta do Pekingu za potvrzením Fa

Odchod z náměstí Tiananmen s nenaplněným přáním

V počátcích pronásledování přijížděli praktikující Dafa z celé Číny na náměstí Tiananmen, aby se zastali Falun Gongu a potvrdili Fa. Vydalo se tam také mnoho praktikujících z naší oblasti, ale já jsem jet nechtěla. Říkala jsem si: „Manžel je protiprávně zadržován, naše dvě děti jsou ještě malé a musím se také starat o tchána a tchyni. Kdybych zavřela obchod a odjela do Pekingu, lidé, kteří nepraktikují, by mě pomlouvali a mohli by si dokonce vytvořit mylné představy o Dafa.“

Jednoho dne mi při studiu Zhuan Falun pomohla změnit názor Mistrova slova. Mistr řekl:

„Když běžní lidé řeknou, že něco je dobré, nemusí to nutně být dobré, a když běžní lidé řeknou, že to je špatné, možná to špatné není. Když někomu v tomhle věku pokřivených morálních hodnot řeknete, že dělá něco špatného, nebude vám věřit! Jako praktikující musíte měřit věci povahou vesmíru, a jen potom můžete rozlišit, co je opravdu dobré a co je opravdu špatné.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Náhle jsem si uvědomila, že mé předchozí uvažování vycházelo z norem běžné lidské společnosti, nikoli z ochrany Fa. Musím odjet do Pekingu a požadovat spravedlnost pro Falun Dafa.

Abych se vyhnula kontrolním stanovištím, která místní úřady zřídily, aby lidem zabránily cestovat do Pekingu, odjela jsem nejprve vlakem do sousedního okresu a teprve odtud pokračovala dalším vlakem do Pekingu. Vůbec jsem nevěděla, kde mám vystoupit ani jak se po příjezdu do Pekingu dostanu na náměstí Tiananmen.

Třikrát jsem se ptala lidí na cestu a naštěstí mi řekli, že také míří na Tiananmen, a tak jsem šla s nimi. Dlouho jsem bloudila po náměstí a nevěděla, co mám dělat. Už se připozdívalo a já jsem byla stále naprosto bezradná. Vtom jsem zahlédla jednoho praktikujícího z naší oblasti. Posadili jsme se a začali přemýšlet, jak postupovat.

Právě tehdy jsme uviděli skupinu policistů v civilu, kteří pronásledovali jednu praktikující. Rozběhla se k nám a hodila mi tašku. Rychle jsme vstali a odešli, protože policisté mířili naším směrem.

V tašce jsme mimo jiné našli výtisk Mistrova nového článku „Zbavte se démonické povahy“. Spolupraktikující mě požádal, abych se vrátila domů, pořídila kopie článku a předala je místním praktikujícím. Doprovodil mě na nádraží a rozloučil se se mnou. Už tehdy jsem věděla, že jsem si nedokázala udržet charakter a nesplnila jsem to, co jsem si na této cestě přála vykonat. Vrátila jsem se domů velmi zklamaná sama ze sebe.

Na Tiananmenu jsem zvolala z celého srdce

Ptala jsem se sama sebe: „Proč jsem nedokázala následovat Mistra a promarnila příležitost potvrdit a ochránit Fa? Kdybych už další příležitost nedostala, litovala bych toho celý život.“ Rozhodla jsem se vrátit na náměstí Tiananmen a zvolat to, co jsem cítila v srdci.

Řekla jsem oběma dětem o svém plánu a obě chtěly jet se mnou. Namítla jsem: „Jste ještě malé a musíte chodit do školy. Nevím, co se tam stane. Raději zůstaňte doma.“ Trvaly však na tom, že se mnou pojedou potvrdit Fa, i když kvůli tomu zameškají vyučování.

Syn řekl: „Minule jsi 20. července odjela do Pekingu potvrdit Fa a řekla jsi mi, abych zůstal doma. Tentokrát pojedu s tebou. Ano, jsem ještě mladý, ale Dafa je hluboce zakořeněn v mém srdci.“

Neměla jsem žádný důvod jim odporovat, a tak jsem jim koupila nové oblečení a každému dala 100 jüanů, kdyby potřebovaly peníze. Ještě toho večera jsem také vyrobila transparent. Následujícího rána jsme se vydali do Pekingu, jako bychom jeli na posvátnou slavnost.

Pracovníci veřejné bezpečnosti zřídili na různých místech kontrolní stanoviště, aby zabránili učedníkům Dafa cestovat do Pekingu. Bylo tam také mnoho policistů v civilu, kteří zastavovali kolemjdoucí a vyslýchali je. Protože jsem měla s sebou dvě děti, považovali nás za obyčejné turisty a bez problémů jsme dorazili na náměstí Tiananmen.

Náměstí bylo plné lidí, ale nebyla tam ani stopa po slavnostní atmosféře. Naopak jsem cítila tíživou atmosféru, jako by se nad námi stahovala temná mračna. Srdce jsem měla až v krku.

Potom jsem uviděla spolupraktikující, kteří vystupovali vpřed a hlasitě volali: „Falun Dafa je dobrý!“ Policisté se k nim okamžitě rozběhli. Rychle jsem vytáhla transparent, který jsem vyrobila, zvedla ho vysoko nad hlavu a z plných plic zvolala: „Falun Dafa je dobrý! Očistěte jméno mého Mistra!“

Ze všech stran se ke mně rozběhli uniformovaní policisté i policisté v civilu. Kopali do mě, bili mě pěstmi a nás všechny natlačili do policejní dodávky. Mnoho praktikujících z různých míst bylo odvezeno na policejní stanici Tiananmen, kde mužům a ženám nařídili, aby se postavili do oddělených řad a čekali na autobusy, které nás měly odvézt jinam. Do každého autobusu nastoupilo padesát lidí.

Syn byl odveden jako první se skupinou mužů. Když se chystali odvést dceru do jiného autobusu, chytila jsem ji a pevně ji sevřela v náručí. Podařilo se mi tak udržet ji u sebe ve stejném autobusu.

Odvezli nás na obrovské nádvoří plné praktikujících Dafa. Znovu nás rozdělili do skupin, které měly být odvezeny na různá místa. Čísla, která jsme dostaly s dcerou, následovala po sobě, a tak jsem si myslela, že pojedeme stejným autobusem. Dceru zavolali jako první, ale když jsem nastoupila do autobusu, nikde jsem ji neviděla.

Nevěděla jsem, kam odvezli mé dvě malé děti ani co se jim může stát. Měla jsem o ně nesmírný strach a nemohla jsem přestat plakat. V duchu jsem řekla Mistrovi: „Mistře, přivedla jsem s sebou své dvě děti. Prosím, postarejte se o ně.“

Když mě odvezli na policejní služebnu v Pekingu, byla už tma. Celou noc mě vyslýchali, ale nic jsem jim neřekla. Přesto nějak zjistili mé jméno a adresu. Následující den si pro mě přijeli policisté z mého rodného města.

Policisté mi zlověstně řekli: „Jestli budete dál praktikovat Falun Gong, postaráme se o to, aby se vaše rodina rozpadla!“ V duchu jsem si pomyslela: „O tom nerozhodujete vy!“

Když jsem nastoupila do autobusu, uviděla jsem svou jedenáctiletou dceru schoulenou v koutě. Musela být naprosto vyděšená.

Hladovka na protest proti pronásledování

Vůbec jsem nevěděla, kam odvezli mého syna. Po návratu s dcerou mě zavřeli do vazební věznice. Manžel už byl také zadržován, takže doma nezůstal nikdo, kdo by se mohl starat o tchána a tchyni.

V duchu jsem si říkala: „Nemohu tady zůstat zavřená. Musím se co nejdříve vrátit domů.“ Zahájila jsem proto hladovku na protest proti pronásledování. Někteří praktikující byli propuštěni po třech nebo pěti dnech hladovky. Myslela jsem si, že ani já nebudu muset čekat dlouho, než mě pustí domů.

Protože jsem však silně toužila po brzkém propuštění, policisté mě odmítali pustit i po sedmi dnech. Když se mě jeden policista zeptal, zda začnu jíst, odpověděla jsem: „Ne.“ Velmi se rozzlobil a řekl: „Tak vás zítra pošleme do tábora nucených prací!“

Ležela jsem na studené zděné posteli. Přestože jsem si nebyla jistá, zda jde o falešné projevy, nebo o zkoušku, pevně jsem věřila, že Mistr učedníky Dafa neustále ochraňuje. Pokud jde o zkoušku, musí být uspořádána podle úrovně mého charakteru.

S touto myšlenkou jsem se všeho vzdala a svěřila se do Mistrových rukou. Téměř okamžitě jsem uvnitř pocítila hluboký klid a mír. Zanedlouho vedoucí policejní stanice odemkl dveře a hlasitě řekl: „Vstávejte! Jedete domů!“

Když mě vezl domů, řekla jsem mu, že takzvané „sebeupálení na Tiananmenu“ byl podvod. Dafa se určitě dočká očištění svého jména a pravda bude nakonec odhalena celému světu. Vyzvala jsem ho, aby se nepodílel na pronásledování a ponechal si cestu do budoucnosti.

Nic neřekl. Když jsme dorazili, klidně poznamenal: „Vašeho manžela už poslali do tábora nucených prací. Raději připravte svým starým tchánovcům nějaké taštičky.“

Byl právě předvečer čínského Nového roku. Po návratu domů jsem se dozvěděla, že mého třináctiletého syna policisté v jedné pekingské vazební věznici bili dřevěnými obušky, protože jim odmítal sdělit své jméno a adresu. Po pěti dnech policisté jeho adresu zjistili a místní policie ho přivezla zpět. Policisté také dětem zabavili 200 jüanů, které jsem jim dala.

Opakované pronásledování ve střediscích pro vymývání mozků

Útěk se spravedlivými myšlenkami otřásl zlem

Na podzim 2001 byla v naší oblasti zřízena střediska pro vymývání mozků. Bezohledné úřady všude zatýkaly lidi. Byla jsem také zatčena. Cestou do střediska pro vymývání mozků jsem se silnými spravedlivými myšlenkami neustále recitovala Mistrovo učení.

Protože jsem se protiprávnímu zatčení bránila, při válení po zemi jsem se celá ušpinila. Vedoucí Úřadu 610 se mi posmíval: „Podívejte se, jak vypadáte! Jste celá od hlíny!“

Odpověděla jsem: „To je vaše vina! Takhle jsem dopadla, když mě vaši násilníci unesli.“

Ušklíbl se: „Kdo by chtěl unášet někoho, jako jste vy? Myslíte si snad, že jste nějaká kráska nebo bohatá zákaznice?“

Věděla jsem, že ho zlé faktory v jiných dimenzích využívají k zasahování do mých spravedlivých myšlenek, chtějí zranit mou sebeúctu, vyvolat ve mně pocit méněcennosti a připravit mě o odvahu. Jejich trikům jsem však nehodlala podlehnout.

Policisté přivedli mnoho bývalých praktikujících, kteří se pod nátlakem obrátili proti Dafa, aby nás „transformovali“. Střídali se v útocích proti mně, vytrhávali Mistrovo učení z kontextu a překrucovali jeho význam. Nutili mě také sledovat televizní pořady očerňující Dafa a Mistra. Dokonce se uchýlili k tomu, čemu říkali „využívání Fa k podkopávání Fa“, a ukázali mi Mistrův nový článek „Učedníci Velkého Zákona období nápravy Zákona“. Nečekali však, že po přečtení tohoto nového článku budou mé spravedlivé myšlenky ještě silnější.

Po třech dnech hladovky jsem si pomyslela: „Neměla bych na tomto místě zůstávat dlouho. Musím se dostat ven a měla bych začít jíst, abych měla dost síly k útěku.“

Připravili mi velkou mísu nudlí. Vedoucí Úřadu 610 byl velmi potěšen, že jsem začala jíst, a požádal mě, abych napsala svůj názor na „sebeupálení na Tiananmenu“. Netrvalo mi dlouho a napsala jsem dvě stránky o tom, proč jde o podvod. Když si můj text přečetl, rozzuřil se a křičel: „Jen počkejte do zítřka! Já vám ukážu, co s vámi udělám!“

Ve středisku pro vymývání mozků byly v místnosti, kde mě zadržovali, tři postele. Na posteli nejdále od dveří spala mladá žena, zatímco starší žena ležela na posteli nejblíže dveřím. Já jsem spala uprostřed mezi nimi. Ve vedlejší místnosti byli dva policisté a venku svítila světla po celou noc. Požádala jsem Mistra, aby mě posílil, protože jsem byla rozhodnuta ještě té noci uprchnout.

Během první poloviny noci se obě ženy v mém pokoji neodvažovaly usnout a ani já jsem nemohla spát. Neustále jsem recitovala Mistrovo písmo „Také několika slovy“, které mi dodávalo obrovskou odvahu.

Po třetí hodině ráno jsem vstala, abych šla na toaletu, a pomyslela si: „Mohla bych požádat mladou ženu, aby šla se mnou, a potom jí říct, ať usne.“ Když jsme vyšly, uviděla jsem, že dva policisté ve vedlejší místnosti stále přecházejí sem a tam. Po našem návratu mladá žena skutečně okamžitě usnula.

Potom mě napadlo: „Mohla bych také požádat starší ženu, aby šla na toaletu, a zařídit, aby tam zůstala, dokud neodejdu.“ Všechno proběhlo podle mého plánu. Když starší žena odešla na toaletu, vstala jsem, rychle vyklouzla z místnosti, vystoupila na trubku topení a s její pomocí vyšplhala na zeď.

Na horním okraji zdi byly zapuštěné střepy skla. Bez rozmýšlení jsem zeď přelezla a seskočila na druhou stranu. K mému překvapení jsem dopadla do prostoru opuštěných toalet, jejichž dveře byly zazděné. Při seskoku jsem navíc ztratila boty.

Byla velká tma a nemohla jsem boty najít. Když jsem se pokusila vylézt zpátky, sotva jsem dosáhla na okraj zdi a jen obtížně jsem se dokázala vytáhnout nahoru. V duchu jsem požádala Mistra o pomoc. Potom jsem se chytila okraje zdi, ze všech sil se vytáhla a nějak se mi podařilo přelézt zpět.

Pozorně jsem se rozhlížela, protože jsem se bála, že znovu seskočím do slepé uličky. V dálce jsem zahlédla světlo a rozběhla se k němu. Ukázalo se, že jde o strážní stanoviště u vchodu do pracovního areálu. Stoupla jsem si na vodorovné příčky železné brány a přelezla ji, přestože na jejím horním okraji byly ostré železné hroty. Potom jsem běžela přímo k domu jedné spolupraktikující. Dvakrát jsem zaklepala a ona okamžitě vyšla ven se slovy: „Dnes v noci jsem nemohla spát, a tak jsem vstala, abych cvičila. To muselo být Mistrovo uspořádání, abych tu na tebe čekala!“

Násilníci ze střediska pro vymývání mozků mě všude hledali, a proto jsem se nemohla vrátit domů. Našla jsem veřejný telefon a zavolala domů, abych dětem řekla, že mají obstarat uhlí na zimu.

K mému velkému překvapení telefon zvedl manžel a řekl, že ho předchozího dne propustili z tábora nucených prací. Hluboce mě to dojalo, protože jsem v srdci věděla, že pokud si zachováme silné spravedlivé myšlenky a budeme plně věřit Mistrovi a Fa, Mistr pro nás všechno uspořádá.

Po mém útěku policisté natáhli podél horního okraje zdí nádvoří několik řad ostnatého drátu. Přesto se dalším dvěma praktikujícím podařilo se silnými spravedlivými myšlenkami uprchnout. Zanedlouho bylo toto středisko pro vymývání mozků uzavřeno.

Útěk z dalšího střediska pro vymývání mozků

O několik měsíců později, začátkem roku 2002, jsem se rozhodla, že už nechci dál žít mimo domov a musím se vrátit. Možná nebudu moci tak často vycházet ven, ale stále se mohu starat o tchána a tchyni a vařit svým dětem.

V té době jsem ještě příliš nevěděla, jak se kultivovat, a neuvědomovala jsem si důležitost častějšího studia Fa a vysílání spravedlivých myšlenek. Pronásledování učedníků Dafa ze strany KS Číny jsem vnímala pouze jako pronásledování jedněch lidí druhými. Věděla jsem jen, že musím zůstat pevná a odmítnout „transformaci“. V důsledku toho jsem byla krátce před Svátkem středu podzimu znovu protiprávně zatčena.

Zadržovali mě na úřadě místní správy a přivedli několik „transformovaných“ bývalých praktikujících, aby vedli sezení zaměřené na vymývání mozků přímo proti mně. Moje starší švagrová mi přinesla mnoho oblečení, protože se obávala, že mě pošlou do tábora nucených prací.

Pomyslela jsem si: „Nesmím uznat zlé pronásledování, protože Mistr by pro mě nikdy nic takového neuspořádal.“ Proto jsem jí řekla, aby oblečení odnesla zpět domů.

Tři dny jsem držela hladovku. Protože byl právě Svátek středu podzimu, pokoušeli se mě nalákat na měsíční koláčky a ovoce. Nejevila jsem však žádný zájem, přestože patřily mezi mé oblíbené pochoutky.

Věděli, jak jsem předtím uprchla, a proto mě tentokrát hlídali čtyři lidé, dva muži a dvě ženy. Přes den se „transformovaní“ bývalí praktikující střídali ve snaze přesvědčit mě, abych se vzdala kultivace v Dafa. V noci mě přísně střežily dvě ženy uvnitř místnosti a dva muži sedící venku. Z této situace bylo velmi obtížné uniknout.

Třetího večera za mnou přišla jedna bývalá praktikující, kterou jsem dobře znala, a požádala mě, abych začala jíst. Bylo mi jí velmi líto a mé srdce se naplnilo soucitem. Se slzami v očích jsem jí řekla: „Dokážu pochopit, proč ses pod tak krutým pronásledováním vzdala kultivace. Ale proč pomáháš zlu páchat špatné skutky? Víš, co to pro tebe znamená? Myslíš si, že dokážeš nést tíhu tak obrovského hříchu? Poslechni mě a přestaň to dělat.“

Odpověděla: „Ale pokud odmítneš transformaci, pošlou tě do tábora nucených prací.“

Pevně jsem řekla: „O mě si nemusíš dělat starosti. Mistr se o mě stará. Budu v pořádku.“ Přikývla.

Čtvrtého rána odešli lidé, kteří mě hlídali přes noc, a službu převzal jiný člověk. V protější místnosti si četl noviny a čas od času po mně pokukoval. Náhle jsem pocítila, že je to příležitost, kterou mi Mistr uspořádal, abych se dostala ven.

Vstala jsem, otevřela okno a uviděla okenní římsu nedaleko nad zemí. Muž v protější místnosti stále četl noviny. Seskočila jsem tedy na římsu, potom na zem a rozběhla se tak rychle, jak jsem dokázala.

Doběhla jsem k vysoké zdi, kterou bych v žádném případě nedokázala přelézt. Uklidnila jsem se a uvědomila si, že jsem na zadním dvoře supermarketu, který měl vchod z ulice. Podařilo se mi nenápadně vejít do supermarketu, zatímco se majitel věnoval zákazníkům.

Než si stačil uvědomit, co se děje, prošla jsem předním vchodem ven na ulici. Právě v tu chvíli ke mně přijížděla malá motorová tříkolová taxislužba, a tak jsem nastoupila a odjela. Všechno se odehrálo během několika sekund. Po tvářích mi neustále stékaly slzy vděčnosti. Mistr mě znovu zachránil.

Potřetí odvezena do střediska pro vymývání mozků

Po dalším útěku ze střediska pro vymývání mozků jsem se nemohla vrátit domů a několik let jsem musela žít v ústraní mimo domov. Nakonec jsem se vrátila a museli jsme začít úplně od začátku – otevřít nový obchod, zrekonstruovat ho a nakoupit zboží. Na to všechno jsme si půjčili 170 000 jüanů. Následující rok jsme utratili téměř 100 000 jüanů za synovu svatbu.

Abychom dluhy co nejrychleji splatili, soustředila jsem se celý den na naše rodinné podnikání a věnovala méně pozornosti studiu Fa a kultivaci charakteru. Když se objevily konflikty, často jsem uvízla ve způsobu uvažování běžných lidí a snažila se zjistit, kdo má pravdu a kdo se mýlí.

Staré síly proto využily mých nesprávných myšlenek a mě i manžela znovu odvezli do střediska pro vymývání mozků při oblastním správním úřadu.

Velmi mě mrzelo, že jsem si nevážila drahocenného času a nevěnovala se častěji studiu Fa. Mé pravé já si však jasně uvědomovalo, že se musím zbavit všech lidských připoutání a odmítnout pronásledování, které nám vnucují staré síly.

Usilovné studium Fa a zlepšování charakteru

Bezohledné úřady KS Číny se mě pokusily „transformovat“ tím, že za mnou poslaly jednu bývalou praktikující, která už byla „transformována“. Vážným tónem jsem jí řekla: „Nechci s tebou mluvit a nechci ani, abys mluvila s ostatními praktikujícími. Ať řekneš cokoli, neovlivní mě to. Už tě využívají k účasti na pronásledování a nakonec za své činy poneseš následky. Pokud si ještě vážíš sama sebe a máš k sobě úctu, nech mě na pokoji!“

Žalostným hlasem řekla: „Když se mnou nechceš mluvit, co tedy chceš dělat?“

Odpověděla jsem: „Chci jen studovat Fa.“ Později mi skutečně přinesla výtisk Zhuan Falun a už mě nikdy neobtěžovala.

Situace byla tehdy velmi zlá. Pokud praktikující odmítli „transformaci“, bez výjimky je poslali do táborů nucených prací. Zahájila jsem hladovku a o dva dny později mě odvedli k násilnému krmení.

Několik násilníků mě srazilo na zem, pevně mi drželi ruce a nohy a začali mě násilně krmit tím, že mi hrubě zasouvali hadičku do krku. Měla jsem pocit, že se udusím, a z plných plic jsem vykřikla: „Falun Dafa je dobrý! Mistře, prosím, pomozte mi!“

Mistr mi skutečně pomohl tím, že na sebe vzal většinu utrpení. Tuto zkoušku jsem přežila, aniž bych cítila příliš velkou bolest. Když mě však odvedli zpět, stále jsem vykašlávala krev.

Ležela jsem na posteli, začala se dívat do sebe a v duchu jsem se zeptala Mistra: „Mistře, co mám dělat dál?“ Vtom se mi v mysli vybavilo Mistrovo učení ze Zhuan Falun:

„Zkuste to vydržet, když procházíte strašným utrpením nebo velkou zkouškou. Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel uvidíte: „Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit svou hlavu“! (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Pochopila jsem, že pokud zůstanu pevná ve Fa, budu moci spatřit rozkvetlé květiny a další vesnici před sebou. Také jsem si uvědomila své připoutání k tomu, že se díky hladovce dostanu dříve ven. Rozhodla jsem se hladovku ukončit a místo toho se soustředit na zlepšování charakteru a odstraňování připoutání.

Zbavování se lidských představ a probuzení soucitu

Začala jsem napravovat své myšlení a neustále vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila nejrůznější lidské představy, které se znovu a znovu objevovaly. Stále však pro mě bylo velmi obtížné zachovat klid. Myšlenky mi přeskakovaly od snachy, která byla ve vysokém stupni těhotenství a blížil se jí termín porodu, k oběma dětem, které během pronásledování tolik vytrpěly, a potom k tomu, jak mnoho jsme si během let vytrpěli s manželem a že nás možná znovu rozdělí...

Obávala jsem se, že mě pošlou do tábora nucených prací. Čím více jsem takto přemýšlela, tím více se mi pronásledovatelé posmívali a říkali: „Pokud se odmítnete ‚transformovat‘ teď, stejně vás k tomu v táboře nucených prací donutí. Raději souhlaste s ‚transformací‘ už nyní a můžete jít okamžitě domů.“

Věděla jsem, že se mě snaží oklamat, ale nedokázala jsem přestat myslet na to, jak brutálně byli praktikující mučeni v táborech nucených prací, o čemž informoval Minghui.org.

Uvnitř jsem zápasila se strachem a nejrůznějšími dalšími připoutáními. Ptala jsem se sama sebe: „Jak může být toto zlo poraženo, když v sobě stále nosím tolik lidských připoutání? Nemůže. Co tedy musím udělat? Musím se chovat podle Mistrova učení, zachovat si jasnou mysl a nepřijímat tyto špatné myšlenky jako své vlastní.“

Snažila jsem se recitovat všechno učení Fa, na které jsem si dokázala vzpomenout, zejména Mistrova slova ze šesté přednášky Zhuan Falun, „Vaše hlavní vědomí musí být silné“.

Neustále jsem si říkala: „Strach z poslání do tábora nucených prací není můj. Je to něco, co mi vnucují staré síly. Odstraním ho a dostanu se odtud, protože toto není místo, kam patřím. Jakékoli připoutání, které se objeví v mé mysli, se pokusím odstranit na základě příslušných principů Fa.“

Jednou z věcí, kterých pro mě bylo obtížné se zbavit, bylo citové připoutání k manželovi. Začala jsem proto dlouhou dobu vysílat spravedlivé myšlenky, až jsem nad hlavou pocítila silný proud energie. Potom jsem se uvnitř velmi uklidnila a naplnil mě mír. Také strach z poslání do tábora nucených prací zmizel.

Už jsem si nedělala starosti o rodinný obchod, děti ani o žádné každodenní maličkosti. Později, jakmile jsem vzpřímila dlaň k vysílání spravedlivých myšlenek, okamžitě jsem pocítila klid a mír – něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Mistr mi umožnil zakusit tento nádherný pocit, hluboký vnitřní klid a svobodu, které nelze vyjádřit slovy. Možná to byl soucit, který se objevil, když jsem se zbavila lidských citů.

Náhle jako bych zapomněla, že jsem v temném doupěti zla. Moje víra v Mistra a Dafa se ještě více upevnila a stala se nezničitelnou. Pomyslela jsem si: „Ať jsem kdekoli, pokud důstojně potvrzuji Fa a objasňuji lidem pravdu, abych je pomohla zachránit, bude mít můj život skutečný smysl.“

Dafa mě zachránil před táborem nucených prací

Když si pro mě přišli policisté z oddělení vnitřní bezpečnosti, aby mě odvezli do tábora nucených prací, vůbec jsem se nebála. Během lékařské prohlídky v nemocnici řekl zástupce policejního velitele lékaři: „Nemusíte ji vyšetřovat. Prostě vyplňte formulář. Je docela zdravá!“

Když jsme dorazili do tábora nucených prací, tamní lékaři trvali na tom, že mě musí zdravotně vyšetřit. Řekla jsem lékařům i přístroji, který sledoval činnost mého srdce: „Pamatujte si, že Falun Dafa je dobrý. Nepodílejte se na pronásledování učedníků Dafa, abyste měli světlou budoucnost.“

Výsledky ukázaly, že můj krevní tlak, srdeční tep i hodnoty kompletního krevního obrazu jsou abnormální. Ve středisku pro vymývání mozků však bylo všechno v pořádku.

Policisté přesto dál vyplňovali formuláře pro mé přijetí do tábora nucených prací. Pomyslela jsem si: „I kdybyste mě tu nechali, já bych...“ Okamžitě jsem si však uvědomila, že takto přemýšlet je nesprávné, a tuto myšlenku jsem ihned odstranila. Požádala jsem Mistra, aby mě posílil, a myslela jsem si: „Nebudu se kultivovat v těžkých zkouškách uspořádaných zlem. Půjdu domů! Všichni musíme jít domů! S Mistrem a Dafa po našem boku se můžeme vrátit domů!“ Tuto myšlenku jsem si neustále udržovala.

Nakonec mě tábor nucených prací odmítl přijmout kvůli „špatnému zdravotnímu stavu“. Cestou zpět mi zástupce policejního velitele řekl: „Poslyšte, jak je možné, že jste dnes ráno při odjezdu byla naprosto zdravá a najednou máte všechno abnormální? Je opravdu pravda, že vás ten váš Dafa zachránil?“

Kultivace v rodinném prostředí

Odstraňování připoutání ke strachu

Když jsem se po druhém období života mimo domov vrátila, začal můj syn chodit se svou budoucí manželkou Yao. Když nás poprvé navštívila, společně s manželem jsme jí objasnili pravdu o Falun Dafa a pomohli jí vzdát se členství v Komunistické straně Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizacích.

Následující rok se vzali a potom Yao otěhotněla. Právě když se blížil termín porodu, byla jsem potřetí zatčena a odvezena do střediska pro vymývání mozků. Poté, co se mi podařilo zmařit pokus o mé poslání do tábora nucených prací a vrátila jsem se domů, porodila Yao jejich první dítě.

Od té doby jsem se kromě vedení našeho obchodu starala o dítě a zajišťovala všechny domácí práce – nakupování potravin, vaření, mytí nádobí a podobně –, aniž bych po ní kdy chtěla, aby přiložila ruku k dílu. Nikdy jsem od nich nežádala peníze na každodenní životní výdaje ani během svátků. Přála jsem si jen, aby naše rodina žila společně šťastně.

Yao stanovila pro dítě přísný režim krmení s přesnými časy pro jídlo, vodu a ovoce. Při vedení obchodu a obsluhování zákazníků jsem se zároveň soustředila na objasňování pravdy lidem, abych naplňovala své poslání pomáhat zachraňovat životy.

Někdy, když bylo v obchodě rušno, jsme stanovený čas krmení nestihli. Aby bylo o dítě lépe postaráno, najala jsem dokonce pomocnici. Přesto se nám někdy nepodařilo dodržet Yaoiny přísné požadavky na přesnost.

Yao se rozčilovala kvůli sebemenší maličkosti, často z důvodů, které jsem vůbec nechápala, přestože jsem měla pocit, že dělám maximum! Jednoho večera jsem dokončila přípravu večeře a všimla si, že sedí a vypadá rozzlobeně. Zeptala jsem se: „Proč nejíš?“

Náhle vyskočila, ukázala mi prstem přímo před nos a vyštěkla: „Za všechno můžeš ty! Zajímá tě jen vydělávání peněz. K čemu to je, když se ani nedokážeš pořádně postarat o moje dítě?“

Syn jí odsekl: „A k čemu tedy vyděláváš peníze ty? Proč zítra nedáš výpověď a nezůstaneš doma, aby ses o naše dítě starala sama?“ Když Yao viděla, že se jí manžel nezastal, rozzuřila se, rozbila svůj telefon a strhla se mezi nimi prudká hádka.

Pocítila jsem vůči Yao zášť a pomyslela si: „Jak může být tak bezohledná? Každý den přijde domů a má všechno připravené – jídlo i pití. Sama nic nedělá a pořád jen hledá důvody k hádkám.“

Když jsem se uklidnila a podívala se do sebe, uvědomila jsem si: Nedívala jsem se na tuto situaci z pohledu člověka, který nepraktikuje? Nebyla to jen zášť a pocit křivdy? Jako kultivující jsem určitě něco nedělala správně.

Potom jsem si vzpomněla, že v den synovy svatby někteří příbuzní nevěsty vyvolali problémy tím, že ze svatební slavobrány strhli jména ženicha a nevěsty. Měla jsem určité představy a považovala to za špatné znamení. Obávala jsem se, že to povede ke konfliktům, případnému rozvodu nebo že se syn dostane do obtížné situace.

Také jsem měla obavy, že by to mohlo ovlivnit mou schopnost vydělávat peníze. Čím více jsem se těchto věcí bála a snažila se Yao vyhovět, tím více se rozčilovala. Nedělo se to všechno proto, aby mi to pomohlo zbavit se těchto lidských připoutání – mých obav? Není snad strach ve své podstatě určitou formou „usilování“ o výsledek, kterému se člověk chce vyhnout? Když jsem si to uvědomila, začala jsem se vědomě snažit tohoto připoutání zbavit a důstojně dělat to, co bylo potřeba.

Stále jsem však měla připoutání k osobnímu zisku. Od začátku pronásledování jsem více než deset let čelila zatýkání a věznění. V důsledku toho jsem téměř nic nevydělala a byla jsem posedlá myšlenkou, že musím rychle vydělat peníze.

Před synovou svatbou jsem mu slíbila, že mu za několik let pomůžeme koupit vlastní bydlení. Potom se mi však vybavila otázka Yao: „K čemu je vydělávání peněz?“ Připomněla mi, že jsem penězům přikládala příliš velký význam.

Mistr nám řekl:

„... Aby člověk mohl něco dostat, musí to být něco, co je předurčeno jako součást jeho života; jestliže to není pro něj předurčeno, nikdy to nebude mít....“ („Vyučování Zákona na setkání se studenty z Asie a tichomoří,“ Učení Fa na konferencích VI)

Mistrovo učení mi pomohlo pochopit, že bych si neměla dělat příliš velké starosti s penězi. Co je mi předurčeno, to dříve či později přijde. Nebýt pronásledování ze strany KS Číny, nepřinášel by dobře vedený obchod přirozeně zisk? Lidská chamtivost nemá hranice, ale jako učednice Dafa mám větší odpovědnost a nesmím se nechat pohltit usilováním o zisk.

Od té doby jsem své podnikání vnímala jednoduše jako práci a nechávala věci přirozeně plynout. Zanedlouho jsme splatili všechny dluhy a zbývající peníze předali synovi. Ten si brzy koupil prostorný byt o rozloze více než sto metrů čtverečních.

Krátce nato ceny nemovitostí prudce vzrostly a během pouhých šesti měsíců se více než zdvojnásobily. Syn měl pocit, že bydlení v hodnotě více než dvou milionů jüanů je příliš přepychové, a proto se rozhodl nemovitost prodat. Dosáhl přitom zisku více než milion jüanů. Oba jsme chápali, že je to projev Mistrova soucitu – odměna, která přišla sama od sebe, aniž bychom o ni usilovali.

Pronajmout náš obchod bylo překvapivě snadné

Syn přestavěl náš jednopodlažní dům na malou dvouapůlpodlažní vilu. Myslela jsem si, že pokud se tam přestěhují a budou bydlet odděleně od nás, bude mezi námi méně konfliktů. Možná právě moje touha po klidném a pohodlném životě na mě přivolala tuto těžkou zkoušku.

Když bylo mé vnučce pět let, narodil se nám vnuk. Když mu bylo něco málo přes týden, Yao nečekaně znovu otěhotněla se třetím dítětem a za každou cenu trvala na potratu.

Syn věděl, že potrat znamená vzít život. Vzdal se výhodné pracovní příležitosti v Shenzhenu, kde mu nabízeli dvojnásobek dosavadního platu, a spěchal domů, aby jí v tom zabránil. Ocitla jsem se pod obrovským tlakem.

Manžel se věnuje koordinační práci a dalším projektům na potvrzování Fa. Tyto závazky mu zabírají mnoho času a energie, takže má jen velmi omezené možnosti pomáhat s domácími záležitostmi.

Sama jsem zajišťovala několik činností: objednávala jsem zboží, přebírala dodávky, doplňovala regály a prodávala; vodila jsem vnučku do školy a vyzvedávala ji; starala jsem se o druhého vnuka, který se právě naučil chodit; nakupovala jsem potraviny a vařila.

Tato neustálá zaneprázdněnost si začala vybírat svou daň. Při studiu Fa a vysílání spravedlivých myšlenek jsem často pociťovala ospalost, což mi velmi bránilo dobře dělat tři věci. Začal se zhoršovat také můj fyzický stav. Výrazně jsem zhubla, často jsem měla sucho a hořko v ústech a při chůzi do schodů jsem cítila slabost a nejistotu v nohách. Promluvila jsem si o tom s manželem a navrhla, abychom obchod pronajali. Co bychom však udělali se vším zbožím?

O několik dní později jsme odjeli k dceři oslavit první narozeniny našeho malého vnuka, a proto jsme obchod na celý den zavřeli. Někdo mi zavolal, že má zájem o pronájem prostor a že mu nevadí, když tam zboží zůstane. O pronájmu obchodu jsme přitom uvažovali teprve krátce a ani jsme nevyvěsili ceduli „K pronájmu“. Přesto se nám ho podařilo bez jakýchkoli obtíží pronajmout. Děkuji, Mistře!

„Za všechno můžu já“

Poté, co jsme pronajali prostory obchodu, jsme se znovu nastěhovali k synovi a Yao. Toho roku čekala své třetí dítě a byla neustále rozrušená. Každých několik dní docházelo k menším hádkám a přibližně jednou za deset dní k velkým výbuchům hněvu.

Pouhý měsíc před termínem porodu dokonce sama odešla do nemocnice a trvala na potratu. Vyhrožovala, že pokud ho nebude moci podstoupit, vrátí se k rodičům a rozvede se.

Spěchala jsem do nemocnice, abych jí to rozmluvila. Vysvětlovala jsem jí následky potratu a rozvodu – že rozvod málokdy přináší skutečné štěstí a děti by nesmírně trpěly. Připomněla jsem jí, jak moc své děti miluje, a naléhavě ji prosila, aby se se mnou vrátila domů. Když vycítila mou upřímnou dobrou vůli, souhlasila a vrátila se se mnou.

Když se její rodiče dozvěděli, že je Yao rozrušená, okamžitě přijeli. Připravila jsem na jejich přivítání bohatou hostinu. Její otec řekl: „Moje dcera se chovala nezrale a během let vám způsobila nekonečné trápení. Vůbec není jako váš syn, který je rozumný a chová se k nám s velkou úctou. Ve firmě odvádí vynikající práci. Postupně se vypracoval z řadového zaměstnance na vedoucího a potom na zástupce manažera.“ Omluvil se jménem celé své rodiny, ale Yao se s tím přesto nedokázala smířit.

O několik dní později jsem odpoledne odpočívala, když Yao vtrhla nahoru, hodila na mě svého syna a beze slova odešla. Cítila jsem hlubokou křivdu a ponížení, ale mlčela jsem.

Toho večera si povídala a smála se s dětmi, jako by se nic nestalo. Pokusila jsem se s ní tedy promluvit: „Prostě jsi na mě hodila dítě a já ani nevím proč. Jestli jsem udělala něco špatně, můžeš mi to říct.“

Okamžitě vyštěkla: „Neříkala jsem ti snad, abys v poledne uložila obě děti ke spánku? Které z nich usnulo? Starší si hrálo nahoře a mladší dole pořád zlobilo!“

Než jsem stačila cokoli říci, přišel syn a zeptal se jí: „Proč jsi ty děti hodila na mámu? Proč se o ně nepostaráš sama?“ Když viděla, že ji manžel takto kritizuje, v návalu vzteku hodila termoskou. Střepy skla se rozletěly všude kolem a ona vyběhla z domu.

Měla jsem o ni starost, a tak jsem syna požádala, aby ji jel hledat. Řekl, že pokud bude chtít, odveze ji k jejím rodičům.

O týden později mi syn řekl, že se jeho manželka vrátila k rodičům. Otékaly jí ruce, chodidla a nohy. Přestože jsme se dohodli, že se po týdnu vrátí, nyní říkala, že už zpátky nepřijde.

Když jsem to uslyšela, bylo mi hrozně. Uvědomila jsem si, že musím odložit vlastní pocity a podívat se na věc z jejího pohledu. Vzhledem ke své silné povaze se pravděpodobně příliš styděla na to, aby se vrátila.

Ze synova telefonu jsem jí poslala zprávu přes WeChat: „Slyšela jsem, že ti od té doby, co jsi odešla z domova, otekly ruce, chodidla a nohy. Za všechno můžu já. Omlouvám se, že jsi kvůli mně musela takto trpět. Miminko se má brzy narodit. Prosím, vrať se!“

Odpověděla: „Mami, není to tvoje vina. To jen já mám špatnou povahu. Za pár dní se vrátím.“

Odstraňování představ prostřednictvím memorování Fa

Mé nejmladší vnučce je nyní osm let. Během více než dvaceti let každodenního života se stalo tolik věcí, které se dotkly mého srdce. Přestože jsem se snažila dívat do sebe, stále jsem měla pocit, že jsem se nedostala ke kořeni problému. Nedokázala jsem se smířit s tím, čím jsem prošla, a moje kultivace byla vyčerpávající.

Když manžel viděl, jak den za dnem hubnu a nevypadám zdravě, opakovaně a důrazně trval na tom, abychom se odstěhovali. Říkal, že když syn nechce koupit dům, měli bychom si sami nějaký koupit nebo pronajmout. Nechtěl, abych dál vykonávala všechnu tu práci spojenou s péčí o děti.

Původně plánovali koupit nemovitost v dobrém školním obvodu, až naše nejstarší vnučka nastoupí na nižší střední školu. Nyní už chodí do třetího ročníku nižší střední školy, ale protože ceny nemovitostí stále klesají, obávají se, že by zaplatili příliš mnoho. Syn mě požádal, abych to ještě jeden rok vydržela.

Nemyslím si, že jde o mé kultivační prostředí. Je to otázka charakteru, něčeho, čemu se nemohu jednoduše vyhnout. Když manžel říká, že už tuto práci nezvládám, nepovažuje tím snad projevy nesprávného stavu mysli za skutečnost?

Jednoho rána jsem po probuzení poznamenala, že mám v ústech hořko. Malý vnuk mi řekl: „Babičko, když najdeš radost v hořkosti, už ti to nebude připadat hořké.“ Mistr mě prostřednictvím dětských slov osvítil. Není divu, že jsem se vždy cítila vnitřně nevyrovnaná a rozhořčená, když jsem byla unavená. Ukázalo se, že jsem se jen chtěla vyhnout těžkostem a hledala pohodlí. Právě tento negativní způsob myšlení byl základní příčinou.

Začala jsem přikládat větší význam studiu a memorování Fa. Během roku a půl jsem se naučila nazpaměť celý Zhuan Falun a všech šest svazků Hong Yin a pochopila mnoho principů Fa.

Dříve jsem nevěděla, jak změnit své srdce, ale nyní jsem pochopila, že jde o odstraňování vlastních představ. To, co lidé považují za dobré, může být ve skutečnosti právě tím špatným. Pokud si člověk stále myslí, že je to dobré, a drží se toho, jak se toho může zbavit?

Například při bezpodmínečném dívání se do sebe platí, že se nic neděje náhodou. Dříve jsem tomu rozuměla jen povrchně. Když přišly zkoušky, často jsem se dívala do sebe pouze tehdy, když odpovídaly mým vlastním představám a podmínkám. Nyní, když jsem to prostřednictvím Fa skutečně pochopila, si okamžitě uvědomuji, že se nic neděje náhodou.

Ukázalo se, že jsem své představy dosud neodstranila. Náhle mi došlo, že fyzická nerovnováha, kterou jsem prožívala, pramenila z uspokojení se sebou samou. V každodenním životě se to může jevit jako drobnost, ale uspokojení se sebou samým člověku brání snášet těžkosti a vnímat různé problémy jako pozitivní zkušenosti. Nakonec jsem změnila svůj postoj k vyhýbání se těžkostem a můj zdravotní stav se rychle vrátil do normálu.

Když jsem se učila Fa nazpaměť, narazila jsem na tato slova:

„Ty zlé bytosti, které pronásledují učedníky Dafa, byly uspořádány starými silami a jsou jimi ovládány. Bez ohledu na to, jaký rámus na povrchu dělají, či jaké zlo činí, vykonávají pouze příkazy druhých. Jestliže si student nevede dobře, nejen staré síly, ale ani žádní bohové ve vesmíru mu neodpustí.“ („Evropské konferenci Fa,“ Podstata pilného pokroku III)

Náhle jsem pochopila další vrstvu významu označení „učedník Dafa“. Zlé bytosti jsou ovládány a manipulovány, takže je pro ně velmi obtížné stát se dobrými. Naproti tomu učedníci Dafa byli vybráni Mistrem a Mistr pro ně vše uspořádal. Jak by tedy mohli nedokázat jednat dobře? V tu chvíli jsem na hlubší, mikroskopičtější úrovni existence skutečně pochopila, že dokud je tu Mistr a je tu Fa, není se čeho bát a všechno lze zvládnout dobře.

Jsem své snaše skutečně vděčná. Během uplynulých přibližně deseti let toho tolik vydržela, aby mi pomohla růst jako kultivující. Také jsem synovi řekla: „Už nemusíte spěchat s koupí domu. Můj charakter se zlepšil a při domácích pracích už se necítím unavená.“

Když se zlepšil můj charakter, všichni se změnili k lepšímu

Když se narodilo každé z mých vnoučat, přijela jejich babička z matčiny strany pomáhat s péčí o dítě vždy na jeden rok. Celkem tak s námi tři roky bydlela a stravovala se. Viděla, jak neustále projevuji snášenlivost a trpělivost, a často mě chválila za to, že vždy dávám potřeby ostatních před své vlastní. Například jsem nejprve zajistila, aby byli obslouženi všichni ostatní, a teprve potom jsem se sama najedla. Loni před lunárním Novým rokem nám společně se svou rodinou přinesla sváteční dárky jako výraz vděčnosti. Uznali, jak tvrdě jsme celý rok pracovali, a trvali na tom, že nás pozvou na jídlo do restaurace.

V posledních několika letech nás syn a Yao brali ven při příležitosti našich narozenin. Yao mi také kupovala oblečení a dávala mi peníze na útratu.

Všechna tři moje vnoučata často recitují věty: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Od útlého věku jsem je učila memorovat Hong Yin, zpívat písně Dafa a sledovat pořady Dafa určené malým dětem, stejně jako různá videa a filmy objasňující pravdu o Dafa. Protože se narodila do rodiny praktikujících Dafa, cítím odpovědnost za jejich dobrou výchovu. Všechna se považují za Mistrovy malé učedníky.

Držet krok s nápravou Fa

Když se ohlížím za zkouškami a těžkostmi, kterými jsem prošla – od událostí z 25. dubna a 20. července 1999 přes následné šíření Devíti komentářů ke komunistické straně a snahu přesvědčovat lidi k vystoupení z KS Číny až po podávání trestních oznámení na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina, který pronásledování inicioval –, uvědomuji si, že jsme se s místními spolupraktikujícími snažili držet krok s procesem nápravy Fa. Díky tomu jsme krok za krokem dozrávali v kultivaci a zároveň naplňovali své poslání zachraňovat vnímající bytosti.

Dne 23. dubna 1999 jsem se společně s místními spolupraktikujícími vydala k Pedagogickému institutu v Tianjinu. Obklíčily nás stovky příslušníků speciálních jednotek veřejné bezpečnosti, kteří nás násilně rozehnali, bili lidi a zatýkali je. Byla jsem tak vyděšená, že jsem měla pocit, jako by mi srdce mělo vyskočit z hrudi, a celé tělo se mi třáslo. Přesto moje pevná víra v Mistra a Fa zůstala neochvějná.

V mysli jsem neustále recitovala Fa:

„Dafa může napravit vesmír, takže má jistě moc Fa potlačit zlo, odstranit nepořádek, všechno sladit a zůstat nepřemožitelný.“ („Konečný závěr,“ Podstata dalšího pokroku)

Poté, co začalo brutální pronásledování, jsme tváří v tvář ohromné záplavě lží jako místní spolupraktikující koordinovali své úsilí a jednali jako jedno tělo. V souladu s požadavky procesu nápravy Fa jsme jednotlivým praktikujícím přidělili konkrétní obce a města, abychom při rozdávání informačních materiálů a disků o pravdě týkající se pronásledování nevynechali jedinou vesnici ani jedinou domácnost.

Na internetu jsem také odhalovala osoby odpovědné za pronásledování a tyto případy zpracovávala do místních informačních materiálů. Ty jsme potom rozdávali v rodných obcích pronásledovatelů a v místech jejich bydliště. Vylepovali jsme samolepky, na nichž byla tato jména výslovně uvedena a které požadovaly ukončení pronásledování. Tato činnost představovala silný odstrašující prostředek proti zlu.

V každé vesnici jsme také umisťovali velké informační tabule a vylepovali samolepky, například ty, které podporovaly hnutí za vystoupení z KS Číny nebo hlásaly „Falun Dafa je dobrý“. Ani po začátku pandemie nás nedokázali zablokovat nebo omezit v pohybu. Abychom pomohli všem vnímajícím bytostem bezpečně překonat tuto pohromu, znovu jsme celou oblast zaplavili informacemi o pravdě.

Přibližně v době pandemie v roce 2019 jsme se spolupraktikujícími pocítili naléhavou potřebu pomáhat zachraňovat lidi, a tak jsme začali ve skupinách navštěvovat různá místa a osobně objasňovat pravdu.

Vzpomínám si na jeden den uprostřed zimy, kdy jsme se v pěti vydali za tímto účelem na venkovský trh. Byla krutá zima a foukal silný vítr. Stánky si postavila jen asi pětina obvyklého počtu prodejců. Byli jsme promrzlí na kost, takže jsme sotva dokázali držet informační kalendáře, které jsme rozdávali. Přesto jsme nechtěli promarnit jedinou příležitost a každému z nás se podařilo přesvědčit několik lidí, aby se vzdali členství v KS Číny a jejích přidružených organizacích.

Jedna praktikující byla naplněna tak hlubokým soucitem, že při rozhovoru s jedním člověkem plakala. Když dotyčný pochopil pravdu, rozhodl se vzdát členství ve stranických organizacích a hluboce dojat nás vyzval: „Je taková zima, měli byste jít domů!“ Dvě praktikující měly z toho, že tito lidé pochopili pravdu a dosáhli záchrany, takovou radost, že se objaly a plakaly dojetím.

Pod vedením Dafa jsem došla až tam, kde jsem dnes. Uvědomuji si, že stále existuje mnoho oblastí, v nichž jsem nejednala dobře nebo se dostatečně nekultivovala, a že mám stále daleko ke splnění požadavků Mistra a Dafa. Ve zbývajícím omezeném čase si budu vážit této příležitosti být s Mistrem a Fa, která se naskýtá jednou za celou věčnost. Budu i nadále pilně vykonávat tři věci, které mají učedníci Dafa dělat, a zůstávám hluboce vděčná za Mistrovu soucitnou záchranu.

Děkuji, Mistře!

Děkuji, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)