(Minghui.org) Děkuji Vám, laskavý Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.
Při kultivaci v běžné společnosti někdy zapomínáme, jak vzácné je, že jsme získali Fa. My, kteří jsme si v minulosti nevedli dobře, bychom si měli skutečně vážit každé chvíle, která nám ke kultivaci zbývá.
Během uplynulého roku jsem dostala příležitost, kterou považuji za poslední šanci zbavit se připoutání, jichž jsem se držela příliš dlouho. Mistr je tak trpělivý a chápavý. Řekl nám, že kultivace je postupný proces, a prostřednictvím těžkostí nám dává příležitosti ke zlepšení. Když selžeme nebo se zlepšíme jen velmi málo, dává nám další a další šance a nikdy to s námi nevzdává. Řekl nám však také, že na sebe musíme být přísní.
Mistr řekl:
„Kultivace zabere čas. Ale také nesmíte polevit. Jestli si řeknete: „Učitel řekl, že kultivace zabere čas – dělejme ji tedy pomalu,“ to nebude stačit! Musíte být na sebe opravdu přísní. V kultivaci Buddhova Zákona si musíte razit cestu vpřed odvážně a ze všech sil.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)
Během let jsem mnoho těžkostí nevnímala jako příležitost ke kultivaci. Po tolika promarněných příležitostech jsem měla pocit, že mi dochází čas. Jako by nám Mistr dokázal vyjednat určitý čas navíc, ale pokud se během něj nezlepšíme, může se naše situace stát vážnou. Těžkosti, s nimiž jsem se letos setkala, pro mě byly varováním a skutečně mi pomohly zlepšit se.
Letošní těžkosti byly jako záchranné lano, které mi umožnilo probudit se a pokračovat v kultivaci. Hořké utrpení bylo skutečně tím nejvzácnějším darem. Jsem hluboce vděčná našemu soucitnému Mistrovi za ochranu a za to, že nám všem dává příležitost kultivovat se.
Situace dospívá do krajnosti
Několik let jsem procházela vleklou zkouškou karmy nemoci, kterou jsem pouze snášela, místo abych ji přijala jako příležitost ke zlepšení. Mé hlavní vědomí bylo zastřené. Jako kultivující jsem se měla karmy zbavovat, ale ve skutečnosti jsem si ji přidávala kvůli připoutání k pohodlí a návykovému chování, které toto připoutání vyvolávalo.
Mistr nás učil o karmě:
„… a tudíž se tato černá látka od povahy našeho vesmíru oddělí. Když je jí velké množství, vytvoří kolem těla člověka pole a obalí ho.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)
Cítila jsem kolem sebe hustou mlhu. I když jsem jasně chápala principy Fa a věděla, co bych měla a neměla dělat, mé hlavní vědomí bylo slabé. Pole karmy mě oddělovalo od Fa a má jednání řídila připoutání.
V tomto zastřeném stavu jsem se doopravdy nedívala do sebe, abych zjistila, co by mohlo být příčinou zkoušky karmy nemoci. Říkala jsem si, že ji beru lehce, že je dobré odstraňovat karmu snášením utrpení a že jde o kultivační zkoušku, při níž se mám zbavit strachu ze smrti. Ve skutečnosti jsem však nedokázala potlačit úzkostné myšlenky na své tělesné příznaky a ze strachu jsem se problémům vyhýbala a přehlížela je. Utrpení jsem doopravdy nebrala lehce ani jsem se ničeho nezbavovala.
Myšlenky mi často odbíhaly k tomu, co bych dělala, kdybych se musela rozhodnout, zda jít do nemocnice. Když jsem tyto myšlenky nedokázala zastavit, bála jsem se, že si takovou situaci sama přivolám.
Byla jsem plná strachu a pocitů viny a věřila jsem, že za své těžkosti mohu sama, že je způsobily mé mezery a nezvládnuté zkoušky. Mistr nám však řekl, že i toto je připoutání:
„Když jste neprošli zkouškou v kultivaci dobře, potom prostě zabezpečte, že budete dobře řešit věci, které leží před vámi, a čiňte se dobře příště, až se s tou zkouškou střetnete, a je to. Někteří lidé si myslí, že [tím, že neuspěli v té zkoušce,] se poskvrnili, a opravdu cítí, že je to pro ně nesmírné břímě. Ale není to další připoutání?“ (Mezinárodní konference Fa v hlavním městě USA 2012)
Přestože jsem si toto Mistrovo učení pamatovala, ochromovaly mě pocity viny a lítosti a můj tělesný stav se zhoršoval.
Pod tímto tlakem jsem začala být pilnější. Nebylo to však ze strachu? Kultivovala jsem se jen proto, abych odstranila iluzi nemoci, a ze strachu ze smrti? Dokonce i můj nepraktikující manžel, který si všiml mé větší píle, mě jemně pokáral a připomněl mi, že bych měla cvičit stále, nejen když jsem nemocná.
Pocity viny mi bránily sdílet s ostatními praktikujícími a nedokázala jsem se přimět ani k tomu, abych požádala Mistra o pomoc. Už pro mě tolik udělal, a přesto jsem si vedla tak špatně. Staré síly tohoto připoutání využívaly tak dlouho, až jsem téměř uvěřila, že mají právo vzít mi život. Pochybovala jsem o síle svého gongu a spravedlivých myšlenek.
Věděla jsem, že praktikující nemohou mít nemoci a že kdybych se dokázala zlepšit, iluze by v jediném okamžiku zmizela. Věděla jsem, že nespočet praktikujících takové zkoušky překonal díky pevné víře ve Fa a Mistra. Byla jsem však uvězněná v myšlence, že už mě možná nelze považovat za kultivující. Nebyla jsem si jistá, zda si zasloužím Mistrovu ochranu.
Mistr nás mnohokrát upozorňoval na vážnost kultivace.
V roce 2012 jsem se zúčastnila konference Fa v New Yorku a poprvé osobně slyšela Mistra přednášet.
Řekl:
„Když ale nejednáte spravedlivě, co může Mistr dělat? Řekněte mi, když vy sami jste neudělali věci správně, a přeci Mistr odklidí ty bytosti [starých sil], mohlo by to být přijatelné? Když ses nečinil dobře, a kdykoli máš trápení, my ti ty bytosti odstraníme, koho bychom pak zachraňovali? To by nešlo.“ (Učení Fa u příležitosti 20. výročí)
Na jedné straně je kultivace velmi vážná a je možné klesnout do stavu, v němž už člověka nelze považovat za kultivujícího. Na druhé straně je přílišné zatěžování se minulými selháními připoutáním. Se zastřenou myslí a plná strachu jsem jen těžko hledala cestu.
V prosinci jsem dospěla do stavu, kdy jsem sotva chodila. Když jsem se pokusila promluvit, rozkašlala jsem se, což mi bránilo číst nahlas Fa, objasňovat pravdu i vykonávat běžnou práci. Cesta do zaměstnání mě stála všechny síly a hned po návratu domů jsem si lehla do postele. Svůj stav jsem už nedokázala skrývat a rodina i kolegové měli velké obavy.
Má situace se začala obracet k lepšímu teprve tehdy, když jsem o ní konečně řekla ostatním praktikujícím. Byla jsem součástí intenzivního krátkodobého projektu s lidmi, s nimiž jsem pracovala mnoho let. Často jsme museli odmítat iluze nemoci, které zasahovaly do našich projektů. Když jsem se snažila pokračovat navzdory už tak hroznému tělesnému stavu, těžkosti dosáhly krajnosti. Byla mi taková zima, že jsem se nedokázala zahřát. Jedné noci mezi dvěma nejdůležitějšími dny projektu jsem téměř nemohla dýchat a myslela si, že právě tehdy možná zemřu. Požádala jsem dceru, aby mi přinesla svůj inhalátor, ale připomněla mi, že to ve skutečnosti nechci. Vydržela jsem, zvládla druhý den projektu a při následném společném telefonickém sdílení jsem skupině konečně řekla, čím procházím.
Díky intenzivnímu studiu Fa a neuvěřitelné podpoře spolupraktikujících jsem začala nacházet cestu z mlhy.
Čelit smrti – v kultivaci nejsou žádné vzory
Dva měsíce jsem zvažovala, zda mám vyhledat lékařskou péči. Někteří praktikující říkali, že situace je velmi vážná a musím mít pevné spravedlivé myšlenky, abych ji odstranila, což byla určitě pravda, a že pokud mé myšlenky nejsou dost silné, možná budu muset navštívit lékaře. Jiný praktikující bral všechno velmi lehce a zeptal se mě, zda se chci kultivovat a zda se bojím smrti. Zdálo se, že snadno přijímá možnost, že bych mohla zemřít, ale že i v takovém případě mi Mistr uspořádá tu nejlepší možnou budoucnost.
Měla jsem velký strach, že pokud půjdu do nemocnice, zemřu. Navštěvovala jsem praktikující v nemocnici a všichni kromě jednoho zemřeli. Když na mě manžel naléhal, abych šla k lékaři, dokonce jsem mu řekla, že kdybych šla, byla by větší pravděpodobnost, že zemřu! Věřila jsem, že jediným způsobem, jak těžkost překonat, je kultivovat se ještě pilněji, mít silné spravedlivé myšlenky, naprosto věřit Mistrovi a síle Fa, snášet bolest a zbavit se strachu ze smrti.
Stále jsem se nutila k většímu úsilí, ale hnací silou zůstával strach. Kultivovala jsem se, abych se vyhnula smrti. Přestože jsem věděla, že praktikující nemají nemoci, stále pro mě bylo těžké uvěřit, že si zasloužím Mistrovu ochranu. Neustále jsem v sobě sváděla boj, zda věřit, že mám gong, že mě Mistr chrání a že jsou mé spravedlivé myšlenky dost silné.
Všechno mi připadalo velmi složité. Obě možnosti ve mně vyvolávaly strach. Když do nemocnice nepůjdu, mohu zemřít. Když do nemocnice půjdu, mohu zemřít. Ať jsem se obrátila kterýmkoli směrem, vedl mě strach. Chtěla jsem být takovou praktikující, o jakých jsem četla v článcích se sdílením zkušeností, které dokázaly těžkosti překonat spravedlivými myšlenkami. V kultivaci však nejsou žádné vzory. Musela jsem k pochopení dospět sama. Mistr řekl:
„Ale chcete-li být kultivující, celá vaše kultivace závisí na vaší vlastní mysli a vaše porozumění závisí na vás samotném, protože žádné vzory neexistují.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Nejsilnějším pocitem v mém srdci bylo přání kultivovat se. Být kultivující bylo jediné, na čem záleželo, a bylo to důležitější než život nebo smrt. Nevím, zda jsem jednala správně, nebo nesprávně, ale nakonec jsem toto dilema opustila. S přáním kultivovat se v srdci a s důvěrou, že cokoli se stane, bude tím nejlepším, co pro mě Mistr může uspořádat, jsem šla do nemocnice.
Lékaři byli šokováni, že jsem ještě nezemřela. Díky tomu jsem si uvědomila, že mě Mistr celou dobu chránil, prodlužoval mi život a dával mi více času, abych se probudila. Stále jsem si opakovala: „…Učitel mě ochránil!“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)
Lékaři zvažovali operaci, ale nebyli si jistí, zda ji mé tělo zvládne. Vložila jsem veškerou důvěru v Mistra a začala se zbavovat strachu. Věřila jsem, že všechno je v Mistrových rukou, včetně toho, jak se lékaři rozhodnou postupovat a zda operaci přežiji. Chápala jsem, že i můj kultivační stav bude určovat, co pro mě Mistr bude moci udělat, a tak jsem čas v nemocnici věnovala čtení Fa a dívání se do sebe.
V každé fázi jako by se čas prodlužoval. Krok za krokem docházelo k odkladům, a když se jeden problém vyřešil, objevilo se další zdržení. Myslím, že mi tak Mistr dával více času, abych se zbavila připoutání. Nevím, co všechno za tím bylo, ale je možné, že mé myšlenky ještě nebyly dost silné a že bez těchto odkladů bych možná nedosáhla stavu, v němž by mi Mistr mohl pomoci operaci přežít. Nevím. Vím však, že mě Mistr celou dobu chránil a že jsem dnes tady díky němu.
Zbavit se připoutání k pocitům viny
Když jsem se v nemocnici kultivovala, jedna praktikující mi sdělila pohled, který mě překvapil. Řekla mi, abych měla soucit sama se sebou. „V tuto chvíli záleží jen na tobě. Teď nezáleží na nikom jiném. Jen na tobě, Mistrovi a tvé cestě. Dovol Mistrovi, aby tě přenesl zpět ke tvé podstatě. Nech se nést. V každou chvíli si řekni o to, co potřebuješ. Až to bude za tebou, ber si toho na sebe méně. Více žádej. Předávej úkoly ostatním.“
To všechno mi připadalo bláznivé a úplně opačné než to, co jsem dělala – stále víc jsem na sebe tlačila a obviňovala se. Do tohoto stavu jsem se dostala kvůli polevování, tak jak by mohlo být řešením ubrat a být k sobě laskavá?! Řekla jsem jí: „Nevím, jak mám rozumět tomu, co jsi řekla. Ale snažím se a budu si tvou zprávu číst tak dlouho, dokud to nepochopím.“
Její sdílení mi nakonec pomohlo narušit sevření pocitů viny, jichž jsem se držela. Díky studiu Fa jsem si uvědomila, že i naše selhání jsou vinou starých sil. Všechno jsou to jejich uspořádání a Mistr nic z toho neuznává. Mistr chce zachránit každého.
Přestože jsem klopýtala, chtěla jsem se osvobodit z mlhy, vrátit se ke svému původnímu, pravému já a naplnit svůj slib. Toto srdce, které se chtělo kultivovat, jistě něco znamenalo. Uvědomila jsem si, že mé pravé já je dobré a čisté a nenese vinu za lidské představy, které jsem v tomto světě získala, a už vůbec ne za zasahování starých sil, které těchto představ využívaly. Mistr jejich uspořádání neuznává a nebudu je uznávat ani já. Mé spravedlivé myšlenky se stávaly jasnějšími a silnějšími.
Pevně jsem cítila, že mě staré síly nemohou získat ani mi vzít život. Začala jsem se zbavovat lítosti a pocitů viny a začala cítit, že jsem hodna Mistrovy laskavé milosti. Jestliže chce zachránit každého, jistě chce zachránit i mě.
I po tomto průlomu v pochopení, že jsem hodna Mistrovy ochrany, jsem poznala, že jsem představy neodstranila úplně, protože jsem se stále nedokázala přimět požádat Mistra o pomoc. Mé spravedlivé myšlenky k odstranění uspořádání starých sil však byly silnější a můj způsob uvažování se postupně začal měnit.
Vnímání své původní povahy
Během této těžké zkoušky jsem prožila úžasnou zkušenost: dokázala jsem vnímat své původní pravé já a rozlišit svou pravou povahu od lidských představ, pod nimiž jsem pohřbená. Protože jsem při mluvení kašlala, zjistila jsem, že když čtu Fa tišším, vyšším a ženštějším hlasem, kašlu méně, než když se snažím číst svým běžným hlasem, který byl hlasitější, silnější a patřil k hlubším ženským hlasům. Tento jemný hlas mi při čtení Fa přinášel nový a odlišný pocit. Navozoval klid a pocit širokého soucitu. Pochopila jsem, že tato klidná, soucitem naplněná jemnost je součástí mé původní povahy. Začala jsem vidět, jak moc se má lidská „osobnost“ od této jemné povahy liší.
Dívala jsem se do sebe a přemýšlela o babičce, která byla za druhé světové války drsnou vojenskou zdravotní sestrou. Myslela jsem také na maminku, která byla mladou ženou v době feministického hnutí šedesátých let a měla nad otcem navrch. Přemýšlela jsem o čase, který jsem s otcem trávila jako malá, kdy jsme lezli po stromech a skalních stěnách. Vzpomínala jsem na další klukovské činnosti, kterým jsem se věnovala, i na to, jak tvrdá jsem musela být jako dospívající dívka žijící v nebezpečné čtvrti v centru města. Toto zamyšlení mi pomohlo rozlišit mou původní povahu od toho, co se ke mně v tomto životě přidalo. Také jsem uviděla, že tyto vlivy nebyly mou vinou. Začala jsem se zbavovat neženských způsobů, které nebyly mým pravým já.
Odhalování základních připoutání
Jeden praktikující se se mnou podělil o postřeh, kterému jsem se zpočátku bránila. Zeptal se, zda se považuji za „supermámu“, a upozornil mě, že je to projev ega. Dnes mě rozesmívá vzpomínka na to, jak jsem se nejprve začala bránit a cítila se trochu uražená. Jeho postřeh mi však pomohl konečně rozpoznat základní připoutání, která byla kořenem mého zastřeného stavu.
Na své mateřství jsem skutečně byla velmi pyšná. Během tří let jsem měla tři děti, všechny jsem porodila s pomocí porodních asistentek a byla jsem velmi hrdá na to, že jsem vydržela bolest přirozených porodů. Díky tomu jsem se cítila silná. Se třemi malými dětmi byl můj život neustále v naprostém chaosu: vydělávání na živobytí, projekty objasňování pravdy, životní krize, finanční potíže, manželské problémy, školní docházka dětí, zdraví rodiny, nehody a stále něco dalšího. Neustále jsem byla ve stresu. Schopnost „zvládat“ všechen ten chaos ve mně vytvářela ego „supermámy“.
Byla jsem připoutaná k pocitu, že jsem silná a schopná. Ráda jsem poslouchala chválu: „Páni, ty toho tolik děláš. To je neuvěřitelné. Jak to všechno zvládáš? Jsi tak dobrá máma. Jsi tak silná žena.“ Má identita matky se stala důležitější než má identita praktikující. Pracovala jsem na svém citovém připoutání k dětem, ale nikdy mě nenapadlo, že můj pocit stresu je zaměřený na mě samotnou a živí ego supermámy.
Když jsem hledala kořen problému, uvědomila jsem si, že právě neustálý pocit „stresu“ ve mně vyvolává přesvědčení, že si na konci dne „zasloužím“ odpočinek a „zasloužím“ si živit připoutání k pohodlí – někdy doslova zajídáním stresu nebo jinými způsoby, například sledováním televize, nadměrným spaním a dalšími rozptýleními či závislostmi, kterých by se praktikující měl zbavit.
Mistr řekl:
„Ve vašem těle se ta návyková látka časem nashromáždí a uvnitř vašeho těla vytvoří identickou verzi vašeho já, které vás ovládá.“ (Učení Fa na konferenci Fa v New Yorku 2019)
Když jsem si uvědomila, že tato základní připoutání jsou příčinou hustého pole, které mě odděluje od Fa, mé hlavní vědomí zesílilo. Mlha se začala zvedat a já získávala větší kontrolu nad svým jednáním. Bylo snazší dělat to, co bych dělat měla, a přestat dělat to, co bych dělat neměla.
Začala jsem se měnit a zbavovat se připoutání k pocitu stresu a k přesvědčení, že si zasloužím odpočinek. Když se dnes přistihnu, že jsem velmi zaneprázdněná a ve stresu, zastavím se a řeknu si: „Počkej, neříkala jsem snad, že už tohle dělat nebudu? Co potřebuji udělat jinak?“ Někdy je přechod do lepšího stavu tak snadný jako poslouchat při dlouhé cestě do práce hudbu Dafa a zpívat si s ní. Nebo odříkávám Fa. To všechno může změnit celý můj vnitřní stav bez ohledu na to, jak rušný mám den.
Vážit si spolupraktikujících
Přála bych si říct, že jsem po letošních lekcích zcela překonala představy a připoutání, která jsem si uvědomila. Stále však někdy zakolísám a klopýtnu o stejné kameny na své cestě. Doufám, že sepsání této zkušenosti pomůže upevnit to, čemu jsem se naučila, a umožní mi v těchto oblastech pokračovat ve zlepšování.
Jednou z hlavních letošních lekcí bylo vážit si ostatních praktikujících a síly sdílení kultivačních zkušeností. Když jsem kvůli pocitům viny nedokázala sdílet s druhými, byla jsem izolovaná a spolupraktikující mi neměli jak pomoci uvidět nesprávné představy. Mistr nám dal jeden druhého a kultivační formu společného studia Fa, společného cvičení a sdílení zkušeností. Měli bychom si být nablízku, skutečně se navzájem podporovat a spoléhat se jeden na druhého a při naplňování svých slibů tvořit silné jedno tělo.
Závěr – ve zbývajícím čase se neochvějně kultivovat
Cítím, že jsem letošní těžkost prožila proto, že už mi nezbýval čas. Bylo to teď, nebo nikdy. Nevím, zda to byla jen má situace, nebo zda odráží širší fázi, do níž jsme v nápravě Fa dospěli. Každého, kdo se vyhýbá odstraňování svých základních připoutání kultivací, naléhavě vyzývám, aby tuto chvíli využil. Kultivace je velmi vážná. Nenechte se tížit minulými selháními. Prostě se probuďte a podívejte se do sebe.
Mistr řekl:
„Kdykoliv je v praxi qigongu zasahování jednoho druhu nebo druhého, musíte hledat příčinu v sobě a zjistit, čeho jste se stále ještě nevzdali.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)
Musím vám všem také poděkovat za letošní podporu. Děkuji vám, že jste po tolik týdnů vysílali spravedlivé myšlenky se mnou i pro mě a že jste mě povzbuzovali svými slovy a radami.
(Předneseno na konferenci Fa ve Filadelfii v roce 2026)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.