(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Praktikující An je stejně jako já ve středním věku a od mládí prošla podobnou kultivační cestou. Seznámily jsme se ve městě, kde pracujeme, připojily se ke stejné skupině studia Fa a zjistily, že si docela rozumíme. Tehdy jsme každá bydlela s nepraktikujícími ve sdíleném bydlení. Abychom měly lepší kultivační prostředí, rozhodly jsme se pronajmout si společné bydlení.

Nejprve jsme se však společně vydaly do Changchunu navštívit místo, kde byl Falun Dafa představen veřejnosti. Prošly jsme park Vítězství, o němž se zmiňuje mnoho praktikujících v knize Vzpomínky na Mistrovu milost. Představovaly jsme si, jaké to tam asi bylo před více než dvaceti lety, když se tam šířil Fa. Navštívily jsme i několik dalších míst, o nichž praktikující psali.

Zřízení malého místa pro výrobu materiálů doma

An i já jsme měly v zaměstnání oba víkendové dny volné a naše pracovní vytížení nebylo nijak zvlášť velké. Když jsme začaly bydlet společně, chtěly jsme volný čas dobře využít. Už jsme se věnovaly telefonování s cílem objasňovat pravdu a rozhodly jsme se doma zřídit malé místo pro výrobu materiálů. S pomocí ostatních praktikujících jsme pořídily potřebné vybavení a zásoby a začaly vyrábět informační materiály a tisknout vzkazy objasňující pravdu na bankovky. Protože nám stále zbýval čas, zapojily jsme se také do dalších projektů objasňování pravdy. Tak jsme svůj čas plně využily.

Při hledání pronájmu jsme kromě přiměřeně výhodné polohy vzhledem k oběma pracovištím dbaly také na to, aby měl obývací pokoj. Upřímně jsme si přály nabídnout praktikujícím prostor ke studiu Fa, kdykoli bude potřeba. Možnost, že se u nás bude ke studiu Fa scházet mnoho praktikujících, pro nás byla velkou ctí.

Kdykoli k nám praktikující přicházeli studovat Fa, předem jsme pouštěly hudbu Dafa Pudu a Jishi. Zpočátku jsme nechávaly dveře pootevřené, aby nemuseli opakovaně klepat, a tak byla hudba slyšet už na schodišti. Praktikující z toho však byli trochu nesví. My jsme tehdy necítily strach, ale radost! Později, když se naše pochopení prohloubilo, jsme si uvědomily, že to není vhodné. Z odpovědnosti vůči studijní skupině a ostatním praktikujícím jsme daly přednost bezpečnosti a přestaly to dělat.

Z prvního roku v našem pronajatém bytě mi utkvěly některé zvlášť nezapomenutelné chvíle. Někdy jsme se celý víkend pilně věnovaly třem věcem, až byl najednou nedělní večer. Abychom si trochu odpočinuly, vyrazily jsme do nedalekého nákupního centra, jednoho z mála míst, která měla ještě pozdě večer otevřeno.

Občas jsme v taškách nosily DVD Shen Yun a cestou do nákupního centra i zpět je nabízely kolemjdoucím. Jednou jsme jedno předaly muži, který se s námi dal do řeči. Zpočátku jsme byly trochu opatrné, ale brzy jsme zjistily, že jeho starší bratr je praktikující Dafa. Shen Yun už na DVD viděl, i když od té doby uplynulo dost času.

V té době jsme také poskytovaly prostor pro společné vysílání spravedlivých myšlenek. Tehdy u nás bydlela jedna starší praktikující. Když jsme odešly do práce, přicházeli další praktikující vysílat spravedlivé myšlenky a ona je pouštěla dovnitř. Než jsme se z práce vrátily, byli už všichni pryč. Lidé přicházeli, kdykoli měli čas, takže jsme přesně nevěděly, kolik praktikujících u nás bylo ani kdo přišel. Ve dnech pracovního volna jsme se k nim připojovaly a vysílaly spravedlivé myšlenky po celý den.

Podávání trestních oznámení na Jiang Zemina

Když začalo hnutí za podávání trestních oznámení na Jiang Zemina, bývalého vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny), který zahájil pronásledování, praktikující v naší velké studijní skupině o této záležitosti diskutovali. Někteří už svá oznámení začali sepisovat. Když jsme o tom přemýšlely my dvě, vyvstala otázka: „Měly bychom na Jianga podat trestní oznámení?“ Odpovědí bylo ticho. Dál jsme to nerozebíraly, ale obě jsme o tom stále přemýšlely.

Pak přišly svátky. An odjela domů, ale já jsem zůstala. Během volna jsem se zúčastnila společného studia Fa a s pomocí ostatních praktikujících odeslala své trestní oznámení expresní zásilkou. Po návratu ze svátků An řekla: „Já už mám své oznámení také připravené.“ I jí se ho podařilo úspěšně odeslat.

Později jsme s An celou situaci probraly. Uvědomovaly jsme si, že Dafa je pronásledován a že hlavní démon Jiang Zemin a KS Číny zničili celé kultivační prostředí v Číně. Neměly jsme normální prostředí pro svou praxi. Mnoho lidí navíc dál Dafa pomlouvalo a očerňovalo a na nás praktikující pohlíželo s předsudky. Protože v lidském světě existuje právní systém, můžeme využít zákon, abychom veřejnosti ukázaly, že praktikování Falun Gongu není nezákonné a že veškeré bezpráví je dílem Jiang Zemina. Bylo proto naší povinností podat na něj trestní oznámení.

Během podávání oznámení jsme odhalovaly různé obavy a strachy, zkoumaly, jaká připoutání se v nás projevují, a usilovně se jich snažily zbavit, abychom dokázaly odvážně postupovat vpřed. Nějakou dobu po podání oznámení se mi zdál sen, v němž jsem viděla, jak se hroutí blok zchátralých budov a všude se zvedají oblaka prachu. V popředí, nejblíže k silnici, však stály řady zbrusu nových budov.

Někteří praktikující byli po podání těchto oznámení obtěžováni místní policií. Po poradě s ostatními jsme se s An rozhodly navštívit místní policejní stanici a opsat si údaje o policistech vystavené na zdi, abychom jim mohly zavolat a objasnit pravdu.

Na policejní stanici jsme šly během polední přestávky. Uvnitř tehdy bylo jen několik lidí. Postavila jsem se před informační tabuli a začala klást předem připravené otázky, například jak správně postupovat v určitých situacích a podobně. Někteří policisté mi odpovídali otočení k tabuli zády nebo bokem.

An, která stála poblíž, mezitím tabuli vyfotila, když se nedívali. Jakmile měla snímek, poděkovala jsem policistům za poskytnuté informace a každá jsme se vrátila na své pracoviště. Před příchodem na stanici i po odchodu jsme neustále vysílaly spravedlivé myšlenky s pevným přesvědčením, že jsme tam přišly zachránit vnímající bytosti na této policejní stanici.

Telefonické objasňování pravdy

Tehdy jsme dvakrát až třikrát týdně po práci telefonovaly z auta jednoho spolupraktikujícího, abychom se vyhnuly sledování, a objasňovaly pravdu. Zpočátku jsme se učily připravené texty nazpaměť a potom do nich zapojovaly vlastní pochopení, abychom lidem na druhém konci vysvětlily skutečnosti. Poté jsme někdy krátce probrali, jak lépe odpovídat na určité otázky nebo zvládat konkrétní situace. Když jsme narazily na otázku, na kterou jsme nedokázaly odpovědět, požádaly jsme o pomoc jiného praktikujícího v autě. Pokud někdo neměl mnoho konkrétních otázek či pochybností, držely jsme se základních skutečností a poté ho povzbuzovaly k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Rozdělily jsme si mezi sebe telefonní čísla podle oblastí. An například rozuměla některým nářečím odlehlých regionů, což jí při volání do těchto oblastí umožňovalo lépe navázat kontakt a účinněji komunikovat. Když se hovor spojil, obvykle jsme nejprve zdvořile pozdravily a pak se zeptaly: „Víte o možnosti vystoupit z organizací KS Číny?“ nebo „Víte, že Falun Gong učí lidi být laskaví a že incident se sebeupálením na náměstí Tiananmen byl podvod zinscenovaný KS Číny?“

Později jsem si uvědomila, že když jsem se ptala: „Slyšel jste o vystupování z KS Číny?“, má mysl nebyla příliš pevná. Chyběla mi sebedůvěra a bála jsem se, že dotyčný zavěsí, obviní nás z vměšování do politiky nebo bude reagovat nepřátelsky. Proč se to dělo? Po dlouhém přemýšlení jsem si uvědomila, že problém spočívá v mém vlastním uvažování a nastavení mysli. Měla jsem příliš mnoho rušivých myšlenek a obav a nedívala se na věci se spravedlivými myšlenkami.

Zeptala jsem se sama sebe: „Jaký je účel těchto telefonátů? Objasňovat pravdu a zachraňovat lidi. Záchrana lidí zahrnuje nejen sdělování pravdy o Dafa, ale také pomoc, aby se vystoupením z organizací KS Číny vzdálili jejímu rudému démonovi.“ Proč jsem tedy měla obavy a strach? Děláme spravedlivou věc a Mistr své učedníky podporuje. Navíc je to úkol, který musíme splnit, a to dobře. Pokud je má vlastní mysl nestabilní, jak mohou mít mé telefonáty dobrý účinek na lidi na druhém konci linky? Jakmile jsem tuto nesprávnou představu odstranila, dokázala jsem si udržovat spravedlivé myšlenky. Od té doby jsem lidem s plnými spravedlivými myšlenkami říkala, že by měli vystoupit z KS Číny a že je to skutečně pro jejich vlastní dobro. Většina lidí, kteří hovory přijali, pak byla vůči pravdě mnohem otevřenější.

Jednoho dne mě bolelo v krku, chraptěla jsem a necítila se dobře, přesto jsem chtěla večer telefonovat a objasňovat pravdu. Přemýšlela jsem: „Jak můžu takhle mluvit? Neměla bych si dnes večer odpočinout?“ Nakonec jsem přesto šla, i když mi bylo trochu líto, že lidé musí poslouchat můj chraplavý hlas. Mluvila jsem s jedním člověkem za druhým a vysvětlovala jim pravdu. Později mě už v krku hodně bolelo a dokonce jsem zažertovala: „Mám tak chraplavý hlas, že dojímám i samu sebe!“ Výsledky toho večera byly výborné. Deset lidí se rozhodlo vystoupit z organizací KS Číny.

Telefonní karty

Ke konci jednoho měsíce mě jedna praktikující požádala, abych za ní přišla. Když jsem dorazila, předala mi několik telefonních karet používaných pro automatické vytáčení. Protože měsíc už téměř končil a ona je nestihla využít, požádala mě, abych si je vzala a pokračovala v telefonování. Přinesla jsem je domů, ale ani já jsem je nedokázala využít celé, takže značné množství nevyužitého času na volání propadlo. Zmínila jsem se An, že je mi to trochu líto.

An se mě zeptala: „Proč sis ty karty vzala?“ Odpověděla jsem: „Praktikující mě požádala, abych přišla, a dala mi je. Nestačila je všechny využít.“ An se zeptala: „Ale ani ty jsi je nestačila využít. Proč jsi je přijala jen proto, že ti je nabídla?“ Řekla jsem: „Moc jsem o tom nepřemýšlela. Když mi je podala, prostě jsem si je vzala.“

An se pak zeptala: „Když je ta praktikující nestačila využít, proč si jich vůbec pořizovala tolik? A proč sis je prostě vzala? Co bude příště, jestli zase nějaké zbudou?“

Hluboce jsem se zamyslela. V té situaci mě ani nenapadlo odmítnout. Vlastně jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Prostě jsem přijala, co mi podala, aniž bych zvážila, zda mám skutečně možnost úkol dokončit. Tím jsem nepřímo schválila její jednání a také jsem s ní situaci neprobrala, abychom zjistily, zda by se podobnému plýtvání dalo příště předejít. Jen jsem se bez přemýšlení nechala unášet okolnostmi, což bylo nesprávné. Za připomenutí od An jsem opravdu vděčná.

An uvažuje velmi jasně. Než se rozhodne, pečlivě zváží, co by se mělo či nemělo dělat, a nikdy slepě nenásleduje to, co druzí říkají nebo dělají. Během let společného bydlení jsem se naučila odmítat nerozumné požadavky, zbavovat se připoutání k zachování tváře a říkat „ne“.

V následujících letech si více praktikujících pořídilo auta a začalo dobrovolně pomáhat s telefonováním. Kromě účasti ve skupině studia Fa a víkendových aktivit objasňování pravdy jsme s An o víkendech věnovaly čas i těmto telefonátům. Naše víkendy tak byly rušné a vyčerpávající. Když přišlo pondělí, obě jsme si oddechly, protože jít do práce pro nás v jistém smyslu znamenalo trochu si odpočinout.

Na našem malém místě pro výrobu materiálů jsme s An samy zajišťovaly celý proces od stahování a tisku materiálů přes jejich vázání až po distribuci. Během několika let jsme se kvůli změnám v zaměstnání čtyřikrát přestěhovaly, přičemž každé nové bydliště bylo od předchozího dost vzdálené. Kdekoli jsme bydlely, používaly jsme svůj domov jako výchozí bod a roznášely informační materiály v okolí ve stále širších kruzích. Pokračovaly jsme tak až do dalšího stěhování.

Roznášení materiálů v okolí pronajatého bydliště

Uvažovaly jsme tak, že když zde žijeme, máme s místními vnímajícími bytostmi předurčené spojení. Chtěly jsme se s nimi podělit o požehnání Dafa, aby mohly být prostřednictvím Falun Dafa zachráněny. Při roznášení materiálů objasňujících pravdu jsme každá šla do jiného vchodu. Když jsme stoupaly po schodech, někdy jsme si v duchu opakovaly: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Jednou jsme roznášely materiály poblíž našeho druhého pronájmu. Právě jsem se chystala připevnit letáček na dveře, když se z reproduktoru u vchodu ozval hlasitý mužský hlas: „Co to děláš? Jdi pryč od mých dveří. Okamžitě vypadni!“ Lekla jsem se, otočila a odešla. Řekla jsem An, co se stalo, a pokračovaly jsme do dalších domů. Když jsme se později vrátily do stejného místa, An šla k oněm dveřím, natočila se bokem a podařilo se jí tam materiál připevnit. Hluboce jsem obdivovala, že mohu spolupracovat s An, která má tak silné spravedlivé myšlenky a využije každou příležitost.

Když píšu tyto řádky, vybavuje se mi, jak jsme s An procházely různými obytnými čtvrtěmi ve všech ročních obdobích, ve větru i sněhu, ve dne i v noci, v různém oblečení a s různými taškami, a to všechno ve snaze zachraňovat vnímající bytosti. Vysílaly jsme spravedlivé myšlenky před odchodem roznášet materiály i cestou tam a zpět. Někdy jsem si chtěla cestou domů povídat, ale An mi připomněla, abych místo toho vysílala spravedlivé myšlenky.

Někdy jsme si materiály braly do zaměstnání a před začátkem pracovní doby nebo během polední přestávky je roznášely v obytných čtvrtích poblíž pracoviště. An byla v tomto ohledu trvale vytrvalá a roznesla mnohem více materiálů než já.

Kdykoli jsme měly negativní emoce nebo mezi námi vznikl konflikt, ale potřebovaly jsme jít roznášet materiály, beze slov jsme tyto pocity odložily stranou. Přednost jsme daly spolupráci se spravedlivými myšlenkami a dbaly na to, abychom zůstaly soustředěné. Případné přetrvávající emoce či neshody jsme řešily až po návratu. Tak jsme mohly postupovat vyrovnaně a hladce.

Náš třetí pronájem se nacházel v obytné čtvrti pro rodiny vyučujících a zaměstnanců jedné univerzity. Sledovací kamery tehdy ještě nebyly tak vyspělé ani tak všudypřítomné jako dnes. Večer 12. května jsme vyrazily se samolepkami s nápisem „Falun Dafa se šíří po celém světě“, vždy se dvěma na jednom listu formátu A4, a až do doby po jedenácté hodině večerní jsme je vylepovaly v okolních obytných čtvrtích, areálech rodinného bydlení a budovách ubytování pro vyučující. Ještě před časnými ranními hodinami 13. května jsme také nalepily samolepky „Falun Dafa je dobrý“ na sloupy podél hlavní komunikace v univerzitním areálu. Poté jsme se za měsíčního svitu a s vysíláním spravedlivých myšlenek vydaly domů oslavit 13. květen, Mistrovy narozeniny.

Spolubydlící s odlišnou povahou

An je pohledná, samostatná, jasně uvažující a ukázněná žena, která toho příliš nenamluví. Má vyrovnanou povahu a dobrou schopnost osvícení. Vyhýbá se pomlouvání druhých a při řešení věcí má vlastní úsudek. Já naopak ostatní vždy zdravím s úsměvem – málokdy mluvím bez úsměvu na tváři. Naše povahy jsou dost odlišné. Po nějaké době společného bydlení jsem si všimla, že atmosféra mezi námi už nepůsobí tak harmonicky jako dříve, přestože se nic konkrétního nestalo. Navenek jsme k sobě zůstávaly naprosto zdvořilé.

Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení:

„Když věci děláte, vždy se hlídáte a mluvíte velmi zastřeně a vyhýbavě, což ve druhých vyvolává dojem, že jste záludní. Ve všem jste vyhýbaví, ale strašně rádi se na všechno vyptáváte. Jak by s vámi pak druzí mohli komunikovat? A jak by s vámi mohli lidé jednat a spolupracovat? “ (Učení Fa přednesené na konferenci Fa v San Francisku 2014)

Myslela jsem si, že mezi námi je to nejspíš právě takto. Měla jsem pocit, že ona nic neřekne, zatímco ona měla pocit, že se neustále na něco vyptávám, a atmosféra tak byla trochu napjatá.

Potom jsem četla Mistrovu odpověď na otázku jednoho učedníka:

„A není to vlastně to, jak jste to celé ty roky zvládali? Víc si navzájem pomáhejte a spolupracujte spolu, buďte k sobě víc chápaví a víc se soustřeďte na silné stránky druhých; pak by to mělo být v pořádku.“ (Učení Fa přednesené na konferenci Fa v San Francisku 2014)

Tuto pasáž Fa jsem četla opakovaně. Musím se řídit Mistrovými slovy, mít pro druhé více pochopení, více si všímat silných stránek ostatních praktikujících a pomáhat jim. Naše spravedlivé myšlenky při všem, co děláme, pocházejí z Dafa. Když jsme společně studovaly Mistrovy nové články, naše uvažování a nastavení mysli se měnilo. Postupně jsme začaly lépe spolupracovat a náš vztah byl stále harmoničtější.

An i já jsme na svých kultivačních cestách prošly obdobím přerušení a poté se k praxi vrátily. Měly jsme společné přání dosáhnout cíle kultivace a jasně jsme chápaly, že Fa je na prvním místě. Pokud z Fa vyplývá, že bychom něco měly udělat, uděláme to bez obav z jakýchkoli těžkostí. Kromě významných životních událostí, jako jsou svatby či pohřby, jsme ve svém rozvrhu dávaly přednost třem věcem.

Protože jsme obě stavěly Fa na první místo, dokázaly jsme postupovat ve shodě. Nevyhýbaly jsme se námaze ani únavě a méně nás zatěžovaly osobní starosti. Harmonicky jsme spolupracovaly, ale nezbytným předpokladem bylo soustavné studium Fa. Právě síla Fa nám umožňuje vytrvat a pokračovat vpřed.

Na žádný konkrétní konflikt mezi námi si nevzpomínám. Po neshodě jsme k sobě obvykle začaly být zdvořilejší a zdrženlivější a téměř jsme nemluvily. Přesto jsme spolu musely každý den jíst, takže atmosféra byla plná rozpaků. Zpočátku jsme vůči sobě možná měly nějaké výhrady, ale jako praktikující jsme věděly, že se musíme dívat do sebe a hledat vlastní nedostatky. Obě jsme se proto v tichosti více věnovaly studiu Fa.

Později, často za pochmurného dne nebo večer, kdy jsme ještě nerozsvítily, se naskytla příležitost promluvit si o svých pocitech a úvahách z uplynulého období i o tom, co jsme pochopily z Fa. Někdy jsme ani nemusely zmiňovat konkrétní konflikt. Jindy jsme si laskavě vysvětlily své tehdejší rozpoložení nebo okolnosti. Prostřednictvím těchto konfliktů jsme si obě zlepšovaly charakter a prohlubovaly pochopení Fa.

Spojovalo nás přání dobře se kultivovat a zachraňovat vnímající bytosti i schopnost jednat ve shodě, a tak jsme vedly mnoho hlubokých sdílení. Tyto rozhovory se často dotýkaly hloubi našich srdcí a vedly k hlubšímu pochopení Fa. Někdy jsme přitom cítily skutečné povzbuzení a osvobození.

Také jsme se v kultivaci jedna od druhé učily a navzájem se povzbuzovaly. Vedle studia Fa a každodenní kultivace jsem se od An naučila, jak důležité je mít odvahu odmítnout nerozumné požadavky, jasně vysvětlit své důvody a vyhnout se zaplétání do zbytečných potíží. An říkala, že se ode mě hodně naučila v jednání s druhými a zvládání společenských situací. Osobně však cítím, že takové dovednosti jsou málo významné ve srovnání s obrovskou pomocí, kterou mi poskytla ona.

Poté, co se An odstěhovala

Práce si nakonec vyžádala, aby se An přestěhovala do jiné oblasti. Každá jsme si koupila vlastní bydlení a z jednoho místa pro výrobu materiálů se stala dvě. Vycházely jsme ze základů, které jsme si vytvořily, a i po odloučení jsme se dál navzájem povzbuzovaly a obě se snažily vést si dobře. Když jsme se občas setkaly, sdílely jsme svá pochopení ze studia Fa i pokrok při objasňování pravdy druhým.

Někdy mě překvapilo, jak usilovně pracuje, kolik toho udělala a kolika hlubokým principům Fa porozuměla. Potom jsem se ji v tichosti snažila dohnat. Při dalších sdíleních jsme probíraly své dřívější stavy mysli a zjišťovaly, že jsme měly podobné myšlenky. Vytvářely jsme tak dobré prostředí pro vzájemné porovnávání ve studiu a kultivaci.

Poté, co jsme se rozešly, se mi zdál sen, že společně s mnoha dalšími lidmi překonáváme rozlehlou vodní plochu. An i já jsme jely na koloběžkách – držely jsme se řídítek, jednou nohou stály na stupátku a druhou se odrážely od vodní hladiny. Jak jsme postupovaly vpřed, podívala jsem se dolů a zjistila, že to není obyčejná voda. Pod hladinou číhali nejrůznější krokodýli a další tvorové, velcí i malí, všichni děsiví a strašidelní. Voda byla špinavá a zbarvená do syté karmínově červené. Přesto se nám na koloběžkách podařilo tuto nebezpečnou cestu překonat, dorazit na protější břeh a vystoupit na pevninu.

Věřím, že to odráží předurčená spojení, díky nimž jsme s An mohly během uplynulých let kráčet touto cestou společně. Jindy jsem sama roznášela materiály objasňující pravdu a vzpomínala na to, jak jsem dříve chodívala s An. Náhle jsem pocítila Mistrovu přítomnost někde za sebou, napravo a nade mnou. Říkal „Mistr je tu s tebou!” V tu chvíli jsem pocítila nesmírnou radost – jak úžasné je mít Mistra! Také jsem doufala, že se s An jednou opět rády setkáme.

Během prvního roku společného bydlení An poznamenala: „Mám pocit, že jsem poměrně sebestředná.“ Zamyslela jsem se a odpověděla: „U sebestřednosti si nejsem jistá, ale myslím, že jsem možná trochu sobecká.“

Následující zimu nás navštívila jedna starší praktikující a přišla řeč na sebestřednost. Řekla jsem: „Vlastně nerozumím tomu, co sebestřednost znamená. Nemám o tom jasnou představu.“ Začala vyprávět jednu svou zkušenost. Prvních dvacet minut jsem jen poslouchala jako nějaký příběh a přemýšlela, co to má se sebestředností společného. Znělo to jen jako konflikt mezi dvěma lidmi. Když se však blížila ke konci a všechno mi podrobně rozebrala, náhle jsem to pochopila. Došlo mi, že jde o člověka, který se zabývá výhradně vlastními přáními, potřebami, myšlenkami a výhodami, přičemž druhé často opomíjí nebo přehlíží. Tak tohle znamená sebestřednost! Tehdy jsem poprvé jasně pochopila význam tohoto pojmu.

Jedna další praktikující se jednou zmínila, že An i já máme velmi silnou vůli, což je také projev sebestřednosti. Možná právě proto, že jsme s tím obě měly potíže a já sama to u sebe ještě jasně nerozpoznala, jsme se v tomto ohledu při vzájemném jednání nedokázaly dobře kultivovat.

Dočasný pobyt mladší praktikující

Letos u mě nějakou dobu bydlela praktikující o více než deset let mladší. Kvůli věkovému rozdílu jsme měly odlišné zázemí a životní návyky. Navíc vzhledem k nenucenosti a volnosti typické pro mladé lidi mi začalo vadit téměř všechno, co dělala – ať už nechávala rozsvíceno v koupelně, nebo chodila po bytě při česání vlasů. Zpočátku jsem si myslela, že mám pravdu, a říkala si: „Jak to může dělat takhle?“ nebo „Proč tu věc dává zrovna tam?“ Bylo mi to nepříjemné, i když jsem v hloubi duše věděla, že tento nepříjemný pocit není mé skutečné „já“.

Později jsem se sama sebe zeptala: „Pokud je mi to nepříjemné, znamená to, že v tom je nějaké připoutání, a musím se podívat do sebe. Ale jaké?“ Hledala jsem znovu a znovu, ale žádné připoutání, které mě napadlo, úplně neodpovídalo. Co to tedy přesně je?

Během nesčetných životů v koloběhu převtělování každá zkušenost pomáhala utvářet nějakou představu, přesvědčení, že věci se musí dělat určitým způsobem a jiné způsoby jsou prostě špatné. Je možné, že jak jsem sestupovala ze své původní úrovně, přidávaly se ke mně další a další vrstvy představ. Postupně se nahromadily a po desetiletích života v kultuře komunistické strany jsem si na tyto nejrůznější představy zvykla natolik, že se staly mou druhou přirozeností.

Mistr nás učil:

„Popravdě řečeno, všechny představy, kromě lidské vrozené čistoty a nevinnosti, jsou získány po narození a nejsou skutečným Já člověka.“ („Pro koho existujete?“Podstata dalšího pokroku)

Získané představy je třeba odstranit. Vyhledala jsem na Minghui.org články týkající se „já“ a s jejich pomocí se bod po bodu zkoumala. Přestože jsem ještě nenapravila všechny své nedostatky, zjišťuji, že jednání mladých praktikujících už ve mně nevyvolává takové emoce. Ve skutečnosti jsem jim opravdu vděčná, že mi poskytují příležitost kultivovat své srdce.

Když vzpomínám na léta společné práce s An a ostatními praktikujícími, naplňuje mě hluboké dojetí. Díky Mistrově péči a vedení jsem se v nejlepších letech svého života mohla věnovat tomu nejspravedlivějšímu úsilí. Doba, kdy jsem kráčela po cestě spolu se spolupraktikujícími, vzájemně jsme se povzbuzovali a sdíleli, byla skutečně zářivá!

Uvědomuji si, že už nejsem tak pilná jako dříve. Jsem vděčná za příležitost zaslat sdílení na čínskou Fahui, které mi připomíná, abych se snažila jasně zářit i v nadcházejících dnech.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)