(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Na své kultivační cestě jsem mnohokrát klopýtla. Někdy jsem byla pilná, jindy jsem se cítila ztracená a zmatená. Náš soucitný a velký Mistr se mě však nikdy nevzdal. Na každém kroku nade mnou bděl a chránil mě. Svoji úctu a vděčnost k němu ani nedokážu vyjádřit slovy. Znovu a znovu mě zachraňoval, když jsem se ocitla na samém pokraji smrti.

Ráda bych se podělila o jednu takovou zkušenost, kdy mi šlo o život, abych tak dosvědčila Mistrovu velikost a ukázala, že Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré. Při psaní těchto řádků mi neustále tekly slzy po tvářích.

Navzdory závažnému nitrolebnímu krvácení už operace nebyla nutná

Jednoho rána koncem srpna 2024 jsem jela na elektrickém skútru vyzvednout vnuka ze školy. Když jsem projížděla křižovatkou, rychle jedoucí autobus náhle prudce odbočil doprava a srazil mě na přechodu pro chodce. Hlavou i celým tělem jsem tvrdě narazila do autobusu a poté spadla na zem. Měla jsem pocit, že se se mnou točí celý svět, bylo mi strašně nevolno a chtělo se mi zvracet.

Okamžitě jsem v duchu zvolala: „Mistře, zachraňte mě! Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“

Řidič autobusu vystoupil a zavolal policii a záchrannou službu. Sanitka brzy přijela a odvezla mě do nemocnice. Cestou jsem neustále zvracela. Měla jsem pocit, jako by mi hlavu drtil obrovský balvan a svíralo ji něco těžkého. Stále jsem si v duchu opakovala: „Mistře, zachraňte mě! Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“

Vyšetření CT na pohotovosti odhalilo krvácení na dvou místech uvnitř lebky. Měla jsem zlomeninu levé části lebky, bradavkového výběžku spánkové kosti za levým uchem a několika žeber. Na hlavě a levé straně těla jsem utrpěla četná poranění měkkých tkání. Měla jsem podkožní krvácení, poraněný krk a rozsáhlé fialové podlitiny na hlavě a levém stehně.

Lékaři řekli, že jsem v kritickém stavu a musím být neprodleně hospitalizována. Zahájili léčbu, aby zabránili dalšímu zhoršování mého stavu. Dostávala jsem kyslík a nitrožilně léky na snížení nitrolebního tlaku. Lékaři také rodině sdělili, že budu muset podstoupit operaci, při níž mi odstraní krev nahromaděnou uvnitř lebky.

Ležela jsem na pohotovosti a měla pocit, jako by se mi trhala každá kost i sval v těle. Bolest to byla naprosto nesnesitelná. Nemohla jsem se otočit ani se jakkoliv pohnout. Stále mi bylo silně nevolno a zvracela jsem, dokud jsem neměla žaludek úplně prázdný. Dávení však neustávalo.

Protože jsem byla stále při vědomí, rodina mě úzkostlivě nabádala, abych neusínala. Báli se, že bych mohla upadnout do bezvědomí a už se nikdy neprobudit. Ležela jsem v polosedě, nekontrolovatelně jsem se třásla a byla mi strašná zima. I pod třemi silnými přikrývkami jsem si připadala jako v mrazáku. Stále jsem si v duchu neustále opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Kolem třetí hodiny odpoledne se můj stav začal pomalu lepšit.

Celou noc jsem nedokázala usnout. Když ráno přišel na vizitu lékař, který právě nastoupil do služby, udiveně se zeptal: „Jak to, že jste stále při vědomí?“ Řekl, že naprostá většina lidí v mém stavu bývá v hlubokém bezvědomí nebo spí.

Poté zařídil testy a vyšetření potřebná před kraniotomií, tedy operací s otevřením lebky. Když přišly výsledky, byl nesmírně překvapený. Krvácení uvnitř lebky se nijak nezhoršilo, ale naopak se zmírnilo, což považoval za velmi neobvyklé. Rodině vzápětí sdělil, že operace už není nutná.

Rodina z toho měla obrovskou radost. Později jsem se dozvěděla, že už připravovali můj urychlený převoz na operaci do větší nemocnice, protože se obávali trvalých následků. Dcera mi řekla, že tchyně její kolegyně byla v podobném stavu jako já. Po kraniotomii však měla vážné komplikace, včetně častých epileptických záchvatů, vyžadovala nepřetržitou péči a nesmírně trpěla.

V nemocnici jsem si často recitovala Mistrovy básně ze sbírky Hong Yin. Zpočátku jsem si jich vybavila jen několik. Později jsem recitovala už i ty, které mi prostě jen právě přišly na mysl. Po více než dvou týdnech jsem se konečně dokázala sama posadit. Jednoho rána jsem na nemocniční zdi uviděla obrovský modrý Falun. Hned jsem si pomyslela, že mě to Mistr povzbuzuje, a získala jsem tak pevnou jistotu, že se zcela zotavím.

Často jsem kašlala, protože jsem měla popraskané plicní sklípky. Když jsem kvůli kašli v noci nemohla spát, posadila jsem se a vysílala spravedlivé myšlenky, nebo jsem alespoň vleže prováděla cvičení. Přestože jsem mohla cvičit jen krátce, vždycky jsem vytrvala.

Do nemocnice za mnou chodili moji příbuzní a přátelé. Mnozí z nich mi říkali: „Máš velmi pevný kultivační základ. Jiní by něco takového nikdy nepřežili.“ Moc dobře věděli, že praktikuji Falun Dafa.

Jiní pacienti v nemocnici, kteří utrpěli stejně závažná zranění jako já nebo měli podobné nitrolební krvácení, zůstávali v různé míře ochrnutí a měli těžké poruchy řeči. Dokonce i primář, který mě vyšetřoval při následné kontrole, nevěřícně řekl: „Vy jste chodící zázrak. Máte ohromné štěstí! Nemáte vůbec žádné následky.“ Nemohli tušit, že to náš soucitný a velký Mistr za mě snesl obrovskou karmu a soužení a po celou tu dobu nade mnou bděl a chránil mě. Děkuji Vám, velký Mistře!

Odborníci řekli, že zůstanu hluchá, ale poslech Dafa mi pomohl znovu slyšet

Při nehodě jsem utrpěla také vážné poranění uší a sluch se mi zhoršil na obou stranách. Objevilo se silné hučení v uších, ztráta sluchu a pocit zalehnutí. Na levé ucho jsem přestala slyšet úplně a sluch v pravém se také dramaticky zhoršil.

Léčila jsem se v naší místní nemocnici, ale stav se nijak nezlepšoval. Lékaři řekli, že už pro mě nemohou nic víc udělat, a doporučili mi specializovanou nemocnici v Pekingu. Po sérii vyšetření a léčbě v Pekingu mi ale tamní odborníci sdělili, že naděje na obnovení mého sluchu je naprosto minimální.

Lékaři pak mé dceři a dalším příbuzným suše oznámili: „Vaše matka zůstane do konce života hluchá.“

Já jsem ale řekla: „Tomu nevěřím. Určitě se uzdravím.“

Po návratu domů jsem každý večer poslouchala Mistrovy přednášky. Zpočátku jsem slyšela jen pravým uchem a levým vůbec nic. Nastavila jsem tedy hlasitost sluchátek na maximum a jedno z nich si přiložila přímo k levému uchu, abych mohla poslouchat.

Dělala jsem to takhle každý den. Po nějaké době jsem i levým uchem začala vnímat slabé zvuky. Zpočátku jsem sice vůbec nedokázala rozeznat, co to Mistr říká, ale jak jsem v poslechu vytrvale pokračovala, sluch se mi postupně lepšil. Nyní už obsahu Mistrových přednášek bez problémů rozumím.

Přestože na levé ucho stále slyším o něco hůře než na pravé, mohu znovu plnohodnotně poslouchat Mistrovy přednášky. Je to zázrak pramenící z mé víry v Mistra a v Dafa. Odborníci sice prohlásili, že zůstanu už napořád hluchá, ale díky poslechu Dafa se mi sluch vrátil. Vnímám to tak, že sám náš velký Mistr navrátil mému levému uchu svět zvuků.

Děkuji Vám, Mistře!