(Minghui.org) Zdravím soucitného a váženého Mistra! Zdravím spolupraktikující!
Všimla jsem si, že události v mém každodenním životě a kultivaci odhalily mnoho mých problémů a nedostatků.
Postříkala jsem ženu na elektrokole
Jednoho večera jsem jela autem na společné studium Fa. Po silném lijáku byly silnice plné kaluží. Náhle mi přímo před autem vjela do jízdního pruhu mladá žena na elektrokole a zablokovala mi cestu. Zpomalila jsem a jela za ní. Jakmile to bylo bezpečné, zrychlila jsem a předjela ji.
U semaforu mě žena dohnala a obvinila mě, že jsem ji postříkala vodou. Rychle jsem stáhla okénko a omluvila se jí, ale to ji neuklidnilo. Zůstala rozzuřená, znovu mě dohnala a začala mi nadávat. Přestože jsem se jí opakovaně omlouvala, uvnitř jsem se zlobila, protože ona sama udělala chybu, když vjela do jízdního pruhu pro motorová vozidla. Její nadávky byly mimořádně urážlivé a rozrušily mě. Zatímco jsem se omlouvala, v duchu jsem si říkala: „Dobře jí tak.“ Dokonce mě napadla zlomyslná myšlenka: „Jestli bude dál jezdit tak bezohledně, dříve nebo později ji srazí auto.“
Jakmile jsem dorazila na místo společného studia Fa, začalo mě škrábat a bolet v krku. Bolest se postupně stupňovala. Té noci jsem měla pocit, jako by mi hrdlo hořelo, a vykašlávala jsem velké množství hustého hlenu. Následujícího dne kolem poledne mě začalo bolet celé tělo a dostala jsem horečku. Když se mě dítě zeptalo, co mi je, manžel, který je také praktikující, řekl: „Maminka se včera nechovala podle požadavků Fa.“ Jeho slova mě zaskočila a teprve v tu chvíli jsem si vzpomněla na událost z předchozího večera. Samozřejmě! Jak jsem mohla nevidět příčinu? Vždyť byla tak zřejmá.
Podívala jsem se do sebe a rozpoznala svou dlouhodobou soutěživost a zášť, z nichž vznikalo mnoho zlomyslných myšlenek a myšlenek vytvářejících karmu. Stále jsem v sobě také uchovávala kulturu komunistické strany. Ráda jsem úkoly odkládala a z domova odcházela na poslední chvíli. Někdy jsem pak musela řídit ve spěchu a jindy jsem přijížděla pozdě. Nekultivovala jsem se dobře a měla jsem velmi daleko k dosažení standardu praktikující Dafa.
Tato událost mi poskytla cenné ponaučení a odhalila má připoutání. Dokázala jsem je vnímat, uvědomovat si je a odmítat, ale nedokázala jsem se jim skutečně a vážně postavit, upřímně přemýšlet o tom, jak je odstranit, ani podniknout konkrétní kroky. Jinými slovy, skutečně jsem se nekultivovala. Rozhodla jsem se proto změnit.
Začala jsem věnovat zvláštní pozornost svým myšlenkám a okamžitě odstraňovat všechny, které nebyly v souladu s Fa. Od té doby se mi zdá, že se různých připoutání, která mě dříve trápila, zejména těch zatvrzelých, zbavuji snadněji. Má mysl je také mnohem jasnější než dříve. Soutěživost a zášť, které ve mně často propukaly s největší intenzitou, výrazně zeslábly a dokážu je lépe ovládat.
Odstraňování sobectví při péči o spolupraktikujícího
Jednoho dne mě vyhledal praktikující Bin, aby se mnou probral situaci praktikujícího Wei. Wei opustil domov, aby se vyhnul pronásledování, a nyní žil v naší oblasti. Už dlouho se však neúčastnil žádného skupinového studia Fa. Objevily se u něj vážné zdravotní potíže. Navštívili jsme ho a navrhli mu, aby se odstěhoval z tovární ubytovny, aby ho praktikující mohli navštěvovat a společně s ním studovat Fa. Souhlasil.
Požádali jsme praktikujícího Hang, aby mu ve své vesnici pomohl najít levný pronájem. Wei by se tak mohl také účastnit místního skupinového studia Fa.
Po nějaké době nám Hang sdělil, že Weiův stav není dobrý, a navrhl, abychom ho pravidelně navštěvovali, studovali s ním Fa a sdíleli zkušenosti. Hang si stěžoval, že jsme mu Wei jednoduše předali a dál jsme se o něj nestarali. Kvůli Weiově situaci byl pod velkým tlakem.
S Binem jsme Wei znovu navštívili a pokusili se s ním sdílet naše pochopení principů Fa. Rozhovor však neprobíhal dobře, protože Wei v sobě choval hlubokou zášť. Měli jsme o něj vážné obavy.
Pociťovala jsem obrovský tlak a začaly se mi vynořovat nejrůznější negativní myšlenky: „Co když se Weiův stav zhorší a něco se mu stane? Co budu dělat? Vždyť ani nemá rodinu. Jsem žena, a kdyby se mu něco stalo, nevěděla bych, jak takovou situaci zvládnout. Co si počnu?“ Čím více jsem o tom přemýšlela, tím větší tlak jsem pociťovala. Byla jsem téměř na pokraji zhroucení.
Teď jsem jasně chápala Hangovy pocity i to, proč byl ve stresu, a bylo mi ho líto. Zároveň jsem však začala pociťovat zášť vůči Binovi: „Proč mě do toho zatáhl? Teď se z toho pro mě stalo tak obrovské břemeno. Kdybych věděla, v jaké situaci Wei je, vůbec bych se do toho nezapojovala.“
Jak se ve mně vynořovaly nejrůznější negativní myšlenky, náhle jsem si uvědomila, že něco není v pořádku. Zeptala jsem se sama sebe: „Chci dělat jen věci, které mají snadné řešení? Chci, aby má kultivace probíhala hladce a bez jakýchkoli problémů? Kdyby za mnou Wei v takovém stavu přišel a požádal mě o pomoc, opravdu bych před ním zavřela oči?“ Odpověď byla jednoznačně ne. Určitě bych každému spolupraktikujícímu pomohla. Proč mi tedy bylo tak nepříjemně? Proč jsem pociťovala tak velký tlak? Protože jsem se bála problémů a ztrát. Není to snad sobectví? Pochopila jsem, že tato obtížná situace mi má pomoci rozpoznat vlastní sobectví a poskytuje mi příležitost ho odstranit.
Mistr řekl:
„Když mluvíme o opravdovém osvícení, je to věc toho, zdali během kultivační praxe můžeme pochopit a přijmout Zákon, který učí mistr, či Tao, které učí taoistický mistr, zdali se dokážeme považovat za praktikující, když se v průběhu kultivace setkáme s těžkostmi, a zdali se dokážeme chovat podle Zákona.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)
Když jsem přemýšlela o své zkušenosti s pomocí Weiovi, uvědomila jsem si, že myšlenky jako „Nedokážu ho pochopit“ a „Nemohu přijmout takovou odpovědnost“, stejně jako moje zášť, odhalovaly nedostatek víry v Mistra a Fa. Jak jsem mohla zapomenout, že kultivujícímu se nic neděje náhodou a že všechno uspořádává Mistr, aby mi pomohl v kultivaci? Jakmile jsem si to uvědomila, pocítila jsem, jak ze mě tlak opadá.
Když jsme Wei později navštívili, vypadal jako zázrakem svěží a zářil. Na tváři měl úsměv. Jeho příznaky nemoci zmizely a byl ve výborném zdravotním stavu. Řekl nám, že poté, co jsme ho upozornili na jeho zášť, jí začal věnovat zvláštní pozornost a každý den pilně studoval Fa, aby ji odstranil. Jeho proměna mi skutečně ukázala, že se i já sama potřebuji zlepšit.
Také jsem si všimla, že se na ostatní praktikující dívám svrchu. Toto nelaskavé připoutání je v rozporu s charakteristikou vesmíru. Kvůli němu jsem nedokázala správně zaujmout své místo a podvědomě jsem si o sobě myslela příliš mnoho. To je nebezpečný stav, před kterým se musím mít na pozoru.
Kultivace prostřednictvím chyb druhých
Jednou pozdě v noci ke mně domů přišel spolupraktikující a přinesl oznámení s žádostí, aby místní praktikující vysílali spravedlivé myšlenky. Jedna věta v oznámení mi byla nepříjemná. Domnívala jsem se, že ji napsal koordinující praktikující s úmyslem vyvolat konflikty. Znala jsem jeho dřívější chování a velmi se mi nelíbilo.
Následujícího dne mi manžel připomněl, abych oznámení předala ostatním praktikujícím. Odpověděla jsem: „Kdyby to bylo oznámení z webových stránek Minghui, okamžitě bych ho roznesla. Ale s takovým vyjadřováním bude jen vyvolávat konflikty. Roznášet ho nebudu. Když se u mě nějaký praktikující náhodou zastaví, předám mu kopii, ale jinak to nechám být.“ Manžel řekl: „Nedělej si s tím starosti. Soustřeď se na vlastní kultivaci.“ Netrpělivě jsem odpověděla: „Tak ho roznášej ty. Nenuť mě, abych to dělala já.“
O chvíli později mě přišla navštívit praktikující Jan. Neměla jsem ji ráda a k nám domů chodila jen zřídka. Jakmile jsem ji však uviděla, náhle jsem si její návštěvu spojila s oznámením. Obě události se odehrály během dvou dnů a nemohla to být náhoda. Musela jsem se mýlit. Potřebovala jsem napravit svůj vztah s Jan.
Následujícího večera jsem šla na společné studium Fa. Jeden praktikující tam vysvětlil, že oznámení od koordinátora vyzývalo k vysílání spravedlivých myšlenek za účelem rozpuštění sezení zaměřeného na vymývání mozků, které plánovala městská správa. Rozzuřila jsem se a pocítila vůči koordinátorovi zášť, protože v oznámení vynechal tak důležitou informaci a místo ní uvedl nepodstatné poznámky.
Pozdě v noci jsem se při meditaci znovu rozzlobila. Položila jsem si však otázky: „Proč se zlobím? Měl by se kultivující zlobit? Koordinátor zjevně udělal chybu. Znamená jeho chyba, že se já nemusím kultivovat? Co tedy vlastně mám kultivovat?“
Potom jsem si vzpomněla na Mistrova slova:
„Pokud máte pocit, že něco není v nějakém ohledu ideální a co nejvíc se vynasnažíte to zlepšit, pak to je pozoruhodné, to je to, co chtějí božské bytosti vidět, a to je to, co by měl kultivující dělat.“ (Učení Zákona na Fa konferenci metropolitní oblasti New York 2013)
Měla jsem tiše pomoci situaci zlepšit. Rychle jsem tedy oznámení roznesla ostatním praktikujícím a informovala je o plánovaných sezeních zaměřených na vymývání mozků.
Nejenže jsem se v tomto ohledu po všechny ty roky nedokázala kultivovat, ale dokonce jsem v sobě živila závist. Prostřednictvím těchto dvou spolupraktikujících mi Mistr umožnil uvidět vlastní nedostatky, abych je mohla odstranit.
Strach z utrpení a ztráty svobody
Velmi jsem si přála chodit ven a hovořit s lidmi tváří v tvář o pravdě o Dafa a pronásledování. Chovala jsem však v sobě silný strach, zejména strach z pronásledování. Přestože jsem věděla, že to není správné, nedokázala jsem ho překonat.
Jednou jsem byla zatčena, když jsem šla s další praktikující objasňovat lidem pravdu. Bála jsem se, že by mé zadržení mohlo ovlivnit budoucnost mého manžela, a proto jsem spolupracovala s policií. Později jsem toho hluboce litovala a cítila jsem se kvůli svému jednání velmi špatně. Tato zkušenost ve mně zanechala hlubokou stopu a můj strach ještě zesílila. Také jsem se cítila méněcenná a provinilá a měla jsem pocit, že jsem zklamala Mistra i spolupraktikující.
Dlouhou dobu jsem se nedokázala přimět k tomu, abych znovu vyšla ven objasňovat pravdu, což mi způsobovalo velké trápení. Recitovala jsem Fa a četla články se zkušenostmi spolupraktikujících. Z principů Fa jsem jasně pochopila, že se o mě stará Mistr. Mnoho praktikujících v mém okolí už řadu let objasňovalo lidem pravdu a já jsem hluboce obdivovala jejich vytrvalost. Zvláště jedna spolupraktikující, kterou zbil tajemník stranické organizace ve vesnici, se do této vesnice přesto vytrvale vracela, aby zachraňovala lidi.
Proč jsem neměla takovou spravedlivou víru? Bylo to kvůli mému strachu ze ztráty svobody a strachu z utrpení. Možná byly tyto obavy mými základními připoutáními. Nakonec se mé myšlenky vyjasnily. Mou kultivaci řídí Mistr. Kráčím po cestě, kterou mi Mistr uspořádal, a měla bych jednat podle jeho požadavků. Toto pochopení mi přineslo pocit bezpečí a zbavilo mě strachu.
Nakonec jsem ten krok udělala a vyšla ven. Když jsem lidem objasňovala skutečnosti o Dafa, bývala jsem trochu sklíčená, pokud nebyli ochotni naslouchat. Podívala jsem se však do sebe a uvědomila si, že jsem připoutaná ke svým pocitům a osobním preferencím. Byla jsem sobecká. Doufám, že se mi v budoucnu podaří odstranit další připoutání, neustále se očišťovat a zachraňovat více vnímajících bytostí.
Děkuji, Mistře!
(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.