(Minghui.org) Zdravím Mistra! Zdravím spolupraktikující!
Jednoho dne v roce 1998 mi starší sestra přinesla výtisk knihy Zhuan Falun. Přečetla jsem ji a připadala mi jako vynikající kniha. Protože jsem měla mnoho práce na poli, nemohla jsem si ji znovu přečíst až do zimy, kdy práce ubylo. Požádala jsem tedy sestru, zda by mi mohla jeden výtisk koupit.
V té době jsem neměla žádné peníze. Prohledala jsem celý dům a našla pouhých 20 jüanů. Řekla jsem sestře: „Kniha stojí 12 jüanů, ale pokud za ni budeš muset zaplatit více, než je uvedená cena, později ti rozdíl doplatím.“ O několik dní později mi někdo knihu přinesl.
Později začala Falun Dafa praktikovat také moje teta. O tuto jedinou knihu jsme se dělily. Po nějaké době jsme každá získala vlastní výtisk.
Mistr zachránil mého syna
Můj nejstarší syn je zdravotně postižený. V noci 5. června 2000 požádal o vodu, protože cítil v ústech slanou chuť. Když manžel rozsvítil, uviděli jsme, že má ústa plná krve. Potom začal vykašlávat velké množství krve. Napadlo mě, že by mohl mít tuberkulózu. Neměli jsme však peníze na lékaře, a tak jsme zůstali doma.
Následujícího dne přijela dcera a navrhla, abychom si půjčili peníze a vzali syna k lékaři. Na této hoře žijí pouze dvě rodiny. Soused nám půjčil 500 jüanů.
Dne 7. června jsme syna odvezli do nemocnice specializované na léčbu tuberkulózy. Lékař doporučil hospitalizaci. Po vyšetření nám však zbývalo pouze 100 jüanů. [V Číně musejí pacienti před přijetím do nemocnice zaplatit předem.] Vzpomněla jsem si, že léčba tuberkulózy je bezplatná. Vydali jsme se proto do střediska veřejného zdravotnictví.
Ve středisku nám sdělili, že léčba musí trvat nejméně šest měsíců a že pacient musí spolu s léky proti tuberkulóze užívat také přípravky na ochranu jater. Ty však nebyly zdarma. Mohli jsme si dovolit koupit pouze množství léků na půl měsíce.
Jediným řešením bylo půjčit si další peníze, ale věděli jsme, že bychom je nedokázali splatit. Při práci jsem se neubránila pláči. Soused mě uviděl a řekl: „Když se zhroutíš, co bude s tvou rodinou?“
Když jsem se vrátila domů, řekla jsem synovi: „Nemoci, kterou máš, se dříve říkalo souchotiny a nedala se léčit. Dnes už se léčit dá, ale maminka nemá peníze na léčbu. Kdybys zemřel, vyčítal bys mi to?“
Odpověděl: „Ne, mami, nic bych ti nevyčítal.“
Objali jsme se a oba se hlasitě rozplakali. Když jsem sáhla po kapesníku, spatřila jsem knihu Zhuan Falun. Řekla jsem tedy synovi: „Tato kniha možná tvou nemoc nevyléčí, ale když ji budeš číst s upřímným srdcem, Mistr ti očistí tělo. Zkusme to.“ Souhlasil.
Od chvíle, kdy syn začal vykašlávat krev, uplynulo dvacet dní. Začali jsme společně číst knihu a provádět cvičení. Syn nikdy nechodil do školy, a proto jsem mu knihu předčítala, kdykoli jsem měla čas. Kvůli svému zdravotnímu postižení nemohl provádět cvičení ve stoje a meditovat musel vkleče. Přesto se zcela uzdravil.
Syn také přestal kouřit. Navíc se naučil sám číst Zhuan Falun i všechny ostatní knihy Dafa. Byli jsme svědky zázračnosti a síly Falun Dafa.
Překonávání zkoušek karmy nemoci
Na podzim roku 2018 jsem začala čas od času pociťovat bolesti, ale nikdy jsem je nepovažovala za příznak nemoci. Připomínala jsem si, že jsem praktikující, a rozhodně jsem odmítala uznat iluzi, kterou mi vnucovaly staré síly. Přestože jsem měla ve své kultivaci nedostatky, vedli mě Mistr a Fa a já jsem se rozhodla své nedostatky napravit. Pevně jsem si udržovala víru a všechno bylo v pořádku.
Devatenáctého dne osmého lunárního měsíce roku 2025 jsem si na levém lokti všimla několika červených skvrn. Nepřikládala jsem jim velký význam. Asi o půl měsíce později se však můj stav zhoršil. Byla jsem tak zesláblá, že jsem sotva chodila. Jednoho dne jsem potkala spolupraktikující a popsala jí svou situaci. Řekla mi: „V takovém případě bys neměla chodit ven. Zůstaň doma a studuj Fa.“
Řídila jsem se její radou, ale příznaky se dál zhoršovaly. Kdykoli jsem mohla, četla jsem knihy Dafa nebo poslouchala nahrávky Mistrových přednášek. Nemohla jsem cvičit, protože jsem nedokázala zvednout ruce. Více než měsíc byly bolesti tak silné, že jsem nemohla spát ve dne ani v noci. Dokonce jsem si ani nestlala postel. Když se bolest stala nesnesitelnou, poskakovala jsem a prosila Mistra, aby mi pomohl touto zkouškou projít.
Když se dcera vrátila domů, podívala se do telefonu a řekla: „Mami, vypadá to na systémový lupus erythematodes.“ Odpověděla jsem jí: „Ať je to cokoli, do nemocnice nepůjdu.“ Neochvějně jsem věřila v Mistra a Dafa a byla jsem přesvědčená, že tuto zkoušku určitě překonám.
Někdy mě čtyřikrát nebo pětkrát denně přepadly nesnesitelné bolesti. Když byly obzvlášť silné, nedokázala jsem zadržet slzy. Byl desátý měsíc lunárního kalendáře a můj stav se stále nelepšil. Zatímco jsem plakala, pomyslela jsem si: „Mistře, co mám dělat?“ Najednou mi v mysli vyvstala myšlenka: „Prostě dělej to, co máš dělat.“ Začala jsem tedy ručně prát svou letní přikrývku. Při praní jsem plakala, ale nepřestávala jsem.
Později se o mé situaci dozvěděli spolupraktikující. Přišli ke mně domů, aby pro mě vysílali spravedlivé myšlenky a sdíleli se mnou své kultivační zkušenosti. Také mi zařídili, abych se mohla připojit ke skupinovému studiu Fa.
Další praktikující mě přišla navštívit, protože jsem u ní už dlouho nebyla. Řekla mi, že můj stav je iluzí a že bych neměla uznávat uspořádání starých sil. Pomohla mi také připojit se k další skupině studia Fa. Obě skupiny mi velmi pomohly. Ten večer jsem si řekla: „Ustelu si postel a budu v ní spát.“ A té noci se mi skutečně podařilo trochu se vyspat.
Potom jsem se rozhodla provádět všechna cvičení. Přestože jsem nedokázala zvednout ruce, snažila jsem se, jak nejlépe jsem mohla. Zpočátku jsem je dokázala zvednout pouze do výše pupku a bolest byla nesnesitelná. V duchu jsem si neustále opakovala Mistrovo učení:
„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá,Zhuan Falun)
Osmnáctého dne prvního lunárního měsíce roku 2026 se mi konečně podařilo dokončit všech pět cvičení. Byla jsem tak nadšená, že jsem své pocity jen stěží dokázala popsat. Bez Mistrova požehnání a bez toho, že za mě nesl utrpení, bych tuto zkoušku nikdy nedokázala překonat. Jediným způsobem, jak se mohu Mistrovi odvděčit, je pilně kultivovat a zachraňovat více lidí.
Během pandemie covidu-19 jsem každé ráno vytrvale chodila ven objasňovat pravdu. Mohla jsem jezdit autobusem, ale pouze při chůzi jsem měla možnost setkávat se s lidmi. Po delší chůzi se mi však nohy začaly ohýbat do oblouku. Kdykoli jsem narazila na skupinu lidí, připomněla jsem si: „Nesmím přivést Dafa do hanby.“ Nohy se mi pak okamžitě narovnaly. Někdy, když už byla bolest příliš silná, vysílala jsem spravedlivé myšlenky a pokračovala dál.
Cesta domů dlouhá pět mil mi zabrala více než čtyři hodiny. Po celou dobu jsem si v duchu opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ a „Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“
Zachraňování lidí rozdáváním materiálů objasňujících pravdu
Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování Falun Gongu. Aby lidem pomohli dozvědět se pravdu, začali praktikující rozdávat informační materiály o Falun Dafa.
Sestra mi občas nějaké materiály přinesla. Žila jsem na hoře se svým dospívajícím vnukem a zdravotně postiženým synem a poblíž bydlela pouze jedna další rodina. Abych mohla rozdávat materiály objasňující pravdu, odcházela jsem z domova uprostřed noci nebo brzy ráno kolem druhé či třetí hodiny a na kole jezdila do vesnice. Cesta vedla přes pobřežní ochranný pás stromů a přes řeku. V zimě jsem musela procházet kukuřičnými poli a kolo přitom nést. Bála jsem se chodit v noci sama, ale říkala jsem si, že jako praktikující Dafa musím udělat to, co je potřeba k záchraně lidí. Musela jsem jim materiály objasňující pravdu doručit.
S pomocí spolupraktikujících jsem si mohla přečíst téměř každé číslo časopisu Minghui Weekly. Díky článkům se sdílením zkušeností jsem pochopila důležitost rozdávání materiálů objasňujících pravdu. Rozhodla jsem se proto chodit do vesnice během dne místo v noci.
Naše vesnice byla velká a měla sedm výrobních skupin. Na rozdíl od dneška, kdy na většině venkova zůstává jen několik starších obyvatel, tehdy byl obydlený téměř každý dům. Kdykoli jsem přišla k domu, kde nikdo nebyl, nechala jsem u dveří leták.
Později jsem se přestěhovala z hory dolů a začala v noci roznášet materiály do jednotlivých domácností. Pokaždé jsem si zaznamenala, kde jsem skončila, abych odtud při další návštěvě mohla pokračovat. Nakonec jsem obešla všech sedm výrobních skupin, včetně domácností na odlehlých místech. Později jsem rozdávala také různé druhy materiálů objasňujících pravdu, například plakáty, samolepky, DVD a transparenty.
Když mi materiály objasňující pravdu došly, začala jsem si některé vyrábět sama. Koupila jsem si oboustrannou lepicí pásku a napsala vzkaz: „Upřímně opakujte ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ a budete požehnáni.“
V noci jsem připravila několik desítek kopií a následující ráno jsem je šla vylepit. Kdykoli jsem někoho potkala, hovořila jsem s ním o Falun Dafa, vysvětlovala mu skutečnosti a povzbuzovala ho, aby vystoupil z KS Číny a jejích přidružených organizací.
Nyní chodím dopoledne ven objasňovat pravdu a zachraňovat lidi a odpoledne doma čtu knihy Dafa. Snažím se objasňovat pravdu každému, koho potkám. Obvykle začnu rozhovorem o běžných každodenních záležitostech a teprve potom přejdu k Falun Dafa. Když potkám lidi, kteří se vracejí z nákupu, nabídnu jim pomoc s taškami a potom s nimi hovořím o vystoupení z KS Číny.
Hovořím s lidmi, kteří se shromažďují venku, se studenty cestou do školy, se školáky na náměstí i s lidmi, které potkávám v autobuse. Ať jdu kamkoli, hledám příležitosti, jak lidem objasnit pravdu.
Setkala jsem se s nejrůznějšími lidmi. Někteří mi říkají nepříjemné věci, zatímco jiní mi děkují. Někteří mě dokonce varují: „Dávejte na sebe pozor. Nemůžete o Falun Gongu mluvit jen tak s kýmkoli, jinak se dostanete do potíží.“
Jednou jsem potkala středoškolačku, která mi pohrozila: „Vy praktikujete Falun Gong. Zavolám policii.“ Odpověděla jsem: „Dělám to pro tvé vlastní dobro.“ Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a doufala, že se jí nepodaří dovolat, aby se nedopustila zločinu proti Fa. Potom jsem odešla.
Setkala jsem se také s křesťany, kteří souhlasili s vystoupením z KS Číny. Řekla jsem jim: „Nežádám vás, abyste v něco věřili. Jen vám říkám, že vystoupení z KS Číny vám pomůže zůstat v bezpečí.“ Při jiné příležitosti jsem jednomu křesťanovi řekla: „Víte, že KS Číny je Satan, ale neříkáte to, protože se bojíte. My říkáme pravdu otevřeně.“ Nakonec tento křesťan i jeho dítě souhlasili s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací.
To jsou mé zkušenosti, o které jsem se chtěla podělit. Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!
(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.