Taiwanská Fahui | Stát se čestným praktikujícím díky pevné víře v Mistra a Dafa

(Minghui.org) Zdravím vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Jsem mladý učedník Dafa. Začal jsem praktikovat se svou rodinou už na základní škole. Během let kultivace jsem vyrostl z malého, zmateného praktikujícího v mladého dospělého, který usiluje o opravdovou kultivaci. Rád bych se podělil o své zkušenosti z posledních let týkající se víry v Mistra a Fa.

Zbavuji se posttraumatického strachu

Před třemi lety jeden hasič během přednášky hovořil o dopravních nehodách a ukazoval fotografie hrůzných scén z míst nehod. Tyto obrazy ve mně vyvolaly velmi nepříjemné pocity. Náhle mě silně rozbolela hlava a zmocnil se mě strach, kterého bylo obtížné se zbavit. O přestávce jsem vyšel na chodbu před přednáškovým sálem, ale nepříjemné pocity přetrvávaly.

Potom jsem ztratil vědomí a upadl. Mezi mou hlavou a podlahou však zůstala mezera. Mistr mě ochránil. Přestože jsem se rychle probral, před očima jsem viděl jen bílou prázdnotu, která byla stále jasnější. Měl jsem pocit, že mé vědomí každou chvíli opustí tělo. V duchu jsem tento stav okamžitě odmítl a požádal Mistra o záchranu. Asi po minutě jsem se zotavil.

Přestože jsem si během této události dokázal udržet správné myšlenky, skutečná zkouška přišla až potom.

O několik měsíců později jsem se účastnil studia Fa a sdílení zkušeností, když se mi náhle znovu začala točit hlava. V mysli se mi vybavila vzpomínka na předchozí mdloby. Začal jsem se bát, že bych mohl náhle omdlít při chůzi nebo jízdě na motorce. Protože jsem k tomu nepřistupoval se spravedlivými myšlenkami a nechával tyto obavy přetrvávat v mysli, několik dní jsem nedokázal normálně žít.

Silný strach ve mně vyvolával iluzi závratí. Později jsem sice více vysílal spravedlivé myšlenky, abych situaci ustálil, ale nedíval jsem se do sebe, abych zjistil, v čem se skutečně potřebuji zlepšit. Po několika měsících se podobná situace opakovala a já se obával, že by mě mohla nečekaně potkat nehoda. Dokonce jsem začal svou kultivační cestu vnímat negativně. Zcela jsem se považoval za běžného člověka.

Když jsem začal více studovat Fa a dívat se do sebe, uvědomil jsem si, že svůj tělesný stav neposuzuji jako praktikující. Bál jsem se, protože jsem se ve skutečnosti nepovažoval za praktikujícího. Za tím se skrýval také nedostatek víry v Mistra a Fa. Neměl jsem pevnou víru, že pro mě Mistr vše uspořádá.

Začal jsem tedy tyto povrchové pocity odmítat. Kdykoli se mi zatočila hlava, odmítl jsem to a neuznal tento stav. Postupně jsem byl rozhodnější a začal si uvědomovat, že tyto reakce ve skutečnosti nejsou opravdové. Nakonec se mi podařilo strachu zbavit.

Odstraňuji strach z pronásledování

Už odmala jsem se bál zasahování zla a pronásledování. Obával jsem se, že pokud se nebudu dobře kultivovat, zlo toho využije. Kvůli tomu jsem svou kultivaci vnímal negativně. Když jsem se nedokázal zbavit některých připoutání, přehnaně jsem se obviňoval a bál se, že jednoho dne budu vystaven zasahování.

Navenek mě tento způsob uvažování motivoval k píli. Ve skutečnosti však vycházel ze strachu, nikoli z opravdového pochopení významu toho, že jsme učedníci Dafa v období nápravy Fa, a účelu tří věcí. Pokaždé, když se s mým tělem něco dělo, myslel jsem si, že jsem vystaven zasahování, protože jsem se dobře nekultivoval. Tím jsem zasahování uznával.

Navíc jsem se bál starých sil a měl pocit, že mě neustále sledují. Obával jsem se také, že se karmické dluhy, které jsem nahromadil v minulých životech, stanou záminkou k mému pronásledování. Nevěděl jsem, jak rozlišit cestu uspořádanou Mistrem od cesty uspořádané starými silami.

Později jsem četl zkušenost praktikujícího z Číny. Kvůli jeho karmickému dluhu z minulého života staré síly uspořádaly, aby byl v tomto životě pronásledován. Lidé, kterým kdysi ublížil, se stali dozorci v táboře nucených prací a měli ho v tomto životě pronásledovat.

On však toto uspořádání zcela odmítl a pevně věřil, že vše pro něj může uspořádat pouze Mistr a že patří pouze pod Mistrovu pravomoc. Žádná jiná bytost neměla právo využívat dávné nepřátelské vztahy k jeho pronásledování. Díky jediné myšlence vycházející ze spravedlivé víry ho dozorci přestali pronásledovat a těžkost se okamžitě vyřešila.

Mistr nás učil:

„My negujeme jejich celou podstatu. Všechno co jste učinili, zatímco je negujete a odklízíte, to je teprve ta mocná ctnost. Není to tak, že se kultivujete v tom jimi zapříčiněném démonickém trápení, nýbrž vy jdete svou vlastní cestou dobře, tím že je neuznáváte. Dokonce objevení se démonických trápení při jejich samotném odstraňování vy neuznáváte.“ (Vyučování Zákona na konferenci Zákona v Chicagu, 2004, Učení Fa na konferencích IV)

Od té doby jsem rázně odmítal každou obavu, že mé nedostatky povedou k pronásledování starými silami, i iluze či pocity vnucované z jiných dimenzí. Začal jsem si jasně a doopravdy uvědomovat, že tyto myšlenky nejsou mé a že mou kultivační cestu uspořádal Mistr. Nedovoluji starým silám, aby do ní zasahovaly.

Odstraňuji představy při vědeckém výzkumu

V současnosti studuji v doktorském programu. Vědecký výzkum mě vždy nadchl a o budoucí příjmy ani zaměstnání jsem se příliš nestaral. V mém oboru jsou omezené možnosti uplatnění a je obtížné do něj proniknout, ale byl jsem na to psychicky připravený. Postupně jsem si však začal dělat starosti o svou budoucnost po dokončení studia. Úzkostlivě jsem toužil zlepšit své schopnosti a dosáhnout dalších úspěchů, abych si usnadnil budoucí profesní dráhu.

Kvůli nejistotě ohledně budoucnosti jsem často považoval zkušenosti ostatních za jedinou cestu k úspěchu, místo abych v klidu přemýšlel, jaké schopnosti potřebuji rozvíjet v současné fázi. Zvlášť silný tlak jsem cítil, když mi profesoři a starší studenti vyprávěli o svých zkušenostech – například jak nejlépe psát vědecké práce, kolika seminářů se účastnit nebo jak získat příležitost vyjet do zahraničí a rozšířit si obzory. Myslel jsem si, že pokud se jim nevyrovnám, má budoucnost bude bezútěšná.

Postupně ve mně narůstal pocit méněcennosti. Když jsem viděl mimořádně schopné lidi, byl jsem nesmělý a připadal si méněcenný. Akademické prostředí běžných lidí je velmi soutěživé, a tak se každý snaží vyniknout, získat stipendium a upoutat pozornost. Ponořil jsem se proto do výzkumu. Potom mi někdo řekl, že potřebuji dobrou znalost cizích jazyků. Nutil jsem se tedy učit cizí jazyk, přestože to neodpovídalo mým tehdejším možnostem. Někdo jiný říkal, že akademické prostředí klade velký důraz na kontakty, a já měl pocit, že jich nemám dost. Rady ostatních ve mně zkrátka vyvolávaly stres, pocit méněcennosti a úzkost. Neustále jsem měl dojem, že mi něco chybí a že ostatní nikdy nedoženu.

Během letních prázdnin před více než rokem mi skončilo stipendium i přivýdělek na pozici akademického asistenta. Náhle jsem zůstal bez příjmu a dostal se pod velký tlak. Za těchto okolností jsem navíc sledoval internetové diskuse o cenách bydlení a zboží. Silně to ovlivnilo mé rozpoložení. Měl jsem pocit, že má budoucnost je bezútěšná a že jsem si vybral namáhavou cestu, která nepřináší odpovídající odměnu. Přestože jsem věděl, že cesty kultivujících uspořádává Mistr, při působení okolních lidí jsem si nedokázal udržet spravedlivé myšlenky.

Zároveň jsem narazil na velký problém při přípravě tématu disertační práce. Můj školitel nebyl spokojený s navrženou koncepcí a dostupná data nestačila k podložení výzkumu. Přes několik přepracování jsem se nemohl posunout dál. Nakonec mi profesor navrhl přepracovat výzkum s využitím jiné, pro mě neznámé oblasti, abych překonal některé stávající překážky. Měl na mysli mé dobro. Já jsem si však tehdy myslel, že můj nápad odmítá, protože mnou pohrdá a neváží si mého úsilí a odhodlání. Byl jsem velmi frustrovaný.

Protože jsem neviděl jinou možnost, pokusil jsem se změnit oblast výzkumu, ale můj vnitřní odpor a tlak stále rostly. Seznamování s novou oblastí pro mě znamenalo vzdát se toho, na čem jsem pracoval mnoho let a co mi dávalo pocit jistoty. Mohlo to také oddálit dokončení studia. Navíc se nové oblasti věnovala poměrně malá pozornost akademické obce. Obával jsem se, že zůstanu nepovšimnutý a ostatní budou pochybovat o mé odbornosti, což mi ztíží hledání dobré práce.

Potom jsem se téměř každý den ocital v koloběhu nesmírného utrpení a tlaku. Často jsem pociťoval paniku a byl velmi nervózní. Trápilo mě také hučení v uších a nespavost. Nakonec jsem se uprostřed jednoho záchvatu paniky zastavil a zeptal se sám sebe: „Chci být opravdovým kultivujícím? Dokážu i přes tyto problémy zůstat pevný a udržet si spravedlivé myšlenky kultivujícího?“

Důkladně jsem se zamyslel a nejprve zjistil, že nemám dostatečnou víru v Mistra a Fa. Ve skutečnosti jsem nevěřil, že mou cestu připravil Mistr. Zároveň jsem byl zvyklý měřit vlastní hodnotu svými úspěchy a uznáním druhých. Proto jsem neustále hledal uznání spolužáků a profesorů. Pokud mě neuznávali, měl jsem pocit, že nemám žádnou hodnotu.

Kladné hodnocení mého výzkumu se nakonec stalo připoutáním, protože jsem nechtěl, aby ostatní zjistili, že ve skutečnosti nejsem tak dokonalý. Kvůli tomu jsem cítil, že se cesta přede mnou stále zužuje.

Mistr řekl:

„Jestliže člověk chce být spasen, musí sám na vlastní kůži překonat tvrdé prostředí, těžkosti, osobní zájem, city a touhy. …Jestliže jste schopen vykročit z uvažování a připoutaností běžných lidí, potom jste bohem.“ (Vyučování Zákona na Mezinárodní konferenciZákona v New Yorku, 2004)

Mistrova slova mě probudila. Uvědomil jsem si, že nemusím jako běžní lidé neustále usilovat a plánovat, abych si zajistil dobrou budoucnost. Stačí, když se budu snažit dosáhnout průlomu ve své oblasti výzkumu. Jsem učedník Dafa, nejšťastnější bytost ve vesmíru. Možnost pomáhat Mistrovi při nápravě Fa je nesmírnou ctí, a proto nepotřebuji hodnocení běžných lidí, abych potvrzoval svou hodnotu. Začal jsem také posilovat spravedlivé myšlenky učením se Fa nazpaměť. Když jsem cítil úzkost, racionálně jsem rozebral své představy a dokázal překonat obtíže.

Pevná víra v Mistra mi umožnila rozpoznat jeho uspořádání

Mistr v Přednáška v Sydney řekl: „…přirozené získávání bez úsilí.“

Když jsem zcela odložil své obavy, přijal profesorův návrh a změnil oblast výzkumu, uvědomil jsem si, že jsem se navenek vzdal známé cesty, o níž jsem si myslel, že mě spíše dovede k úspěchu. Poté jsem však zjistil, že mi nová oblast rozšířila obzory a umožnila zkoumat širší okruh otázek než dříve. Především jsem si vždy přál využít výzkum k objasňování pravdy a odhalování skutečné tváře Komunistické strany Číny (KS Číny). Nové téma mi k tomu ve skutečnosti poskytlo největší prostor a umožnilo naplno využít mé schopnosti.

Děkuji vám, Mistře, za tato pečlivá uspořádání. Když jsem odložil lidské věci, uviděl jsem, že Mistr vše uspořádal. Nepřišel jsem o žádnou příležitost vystoupit na akademických konferencích ani získat stipendium. Dovednosti a pohledy získané při výzkumu mi navíc pomohly v projektech potvrzujících Fa. Ve skutečnosti jsem se zbavil pouze starých představ, které mi bránily postupovat v kultivaci.

Závěrem

Během posledních několika let kultivace stále silněji vnímám, že Mistrova uspořádání jsou všudypřítomná. Když jsem se po zlepšení charakteru ohlédl zpět, uvědomil jsem si, že všechny tyto problémy způsobovala lidská připoutání a nedostatečná víra v Mistra a Fa.

Pokud se dokážu odvážně zbavovat strachu a sobeckých myšlenek, dokážu skutečně věřit v Mistra a Fa. Každý den je nyní nesmírně vzácný. Doufám, že dokážu brát lehce honbu běžných lidí za slávou, bohatstvím a postavením a při vědeckém výzkumu dobře dělat tři věci.

Výše uvedené je mé pochopení. Prosím, upozorněte mě na cokoli, v čem bych se měl zlepšit.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro taiwanskou Fahui 2026)