(Minghui.org)

Zdravím Vás, Mistře!
Zdravím vás, spolupraktikující!

Čas rychle plyne a uplynulo již šest měsíců. Když byla zveřejněna výzva „Výzva k zasílání článků pro 23. čínskou Fahui na Minghui.org“, mé srdce se trochu zachvělo.

Vzpomněla jsem si, že Mistr řekl:

„Včera sa ma jeden reportér spýtal: „Čo vás v živote najviac potešilo?“ Samozrejme, celý môj život je oddaný tejto jednej veci. Povedal som, že čo sa týka záležitostí bežných ľudí, nie je tam nič, čo by ma najviac potešilo, avšak keď počúvam a vidím študentov, ako si vymieňajú svoje kultivačné skúsenosti, vtedy mám najväčšiu radosť.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii na stredozápade USA)

Uvědomila jsem si, jak posvátné a slavné je, když učedník Dafa sepíše své kultivační zkušenosti, aby je předložil Mistrovi a potěšil ho. Je to něco, co může udělat každý učedník Dafa. Rozhodla jsem se proto připravit kvalitní příspěvek pro letošní Čínskou Fahui, podělit se o své zkušenosti a předložit Mistrovi uspokojivou odpověď!

Od chvíle, kdy jsem poprvé získala Fa, uplynulo již 31 let. Přestože jsem se s Mistrem nikdy osobně nesetkala, skutečně jsem pocítila jeho nesmírný soucit. Také jsem hluboce vnímala, kolik obrovského a neúnavného úsilí Mistr věnuje všem svým učedníkům.

Když jsem poprvé četla Zhuan Falun, často jsem prolévala slzy. Hluboká laskavost obsažená v Mistrově učení a poselství dobrotivosti předávané prostřednictvím Fa se hluboce dotýkaly mého srdce.

Mé pochopení a vnímání Mistra se postupně prohlubovalo prostřednictvím studia Fa. Když jsem poprvé četla Zhuan Falun, nebylo to proto, že by mi tuto knihu někdo doporučil. Jednoduše jsem ji vzala do ruky a začala číst, bez jakýchkoli představ nebo záměrů. Okamžitě mě zaujala a podařilo se mi ji přečíst celou najednou. Uchvátil mě samotný obsah.

Při čtení se mé srdce znovu a znovu dojímalo. Přestože je jazyk knihy jednoduchý a obsah snadno srozumitelný, samotné čtení pro mě bylo neuvěřitelně příjemné a uklidňující. Text plynul přirozeně a četla jsem ho s velkou radostí. Ze všech knih, které jsem kdy četla, právě tato nejhlouběji souzněla s mým srdcem. Měla jsem pocit, jako by Mistr stál přímo přede mnou a osobně ke mně promlouval. Mé srdce naplňovala nepopsatelná radost.

Kdykoli mě obsah knihy dojal, podívala jsem se na Mistrovu fotografii na jejím začátku. Do očí se mi draly slzy. To, co mě tak hluboce dojímalo, byla nezištná laskavost a soucit prostupující celou knihou. Kdykoli jsem byla dojata k slzám, pomyslela jsem si: „Autor, který dokáže napsat tak hlubokou knihu, jež tak silně rezonuje s mým srdcem, musí být výjimečný.“ Rozhodla jsem se přečíst každou knihu a každý článek, který napsal.

Když jsem Zhuan Falun poprvé dočetla, ponořila jsem se do hlubokého přemýšlení a znovu a znovu jsem v mysli procházela jeho obsah. Z nějakého důvodu jsem pocítila nově nabytou vnitřní stabilitu, nepopsatelnou radost a klid mysli. Od té chvíle bylo mé srdce k této knize pevně přitahováno. Četla jsem ji znovu a znovu. Už ani nevím, kolikrát jsem Zhuan Falun přečetla. Stal se nepostradatelným a zásadním vodítkem na mé životní cestě.

Cítím se nesmírně šťastná, že mi Mistr umožnil získávat všechny jeho přednášky a články ihned po jejich zveřejnění, a to i uprostřed zběsilého pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny). Díky tomu jsem měla po celých 31 let své kultivace každý den k dispozici učení, které jsem mohla číst! Mistrovy přednášky pronikly až do samotného původu mého života. Všech knih Dafa si nesmírně vážím a pečlivě je opatruji.

Když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že jsem na cestu kultivace v Dafa vstoupila pod Mistrovým vedením. Po 31 let jsem se ze všech sil řídila Mistrovými slovy a jednala podle Dafa. Četla jsem také kultivační zkušenosti, které praktikující sdíleli na Minghui. I ty pro mě Mistr uspořádal, aby mi pomohl lépe následovat jeho požadavky: odstraňovat připoutání, rozpoznávat vlastní nedostatky a dívat se do sebe, abych našla podněty ke zlepšování svého charakteru.

Ať dělám cokoli a jakýmkoli způsobem, můj přístup vychází z vlastního pochopení získaného studiem Fa. Po prostudování Mistrova článku „Cesta“ (Podstata dalšího pokroku II) jsem získala ještě větší jistotu, že je můj přístup správný. Pochopila jsem, že pouze následováním Mistrových požadavků může učedník Dafa zajistit, aby se jeho cesta neodchýlila od správného směru!

Kdykoli se rozhodnu něco vykonat, chápu, že Mistr vše uspořádá a připraví mi cestu. Já po této připravené cestě pouze kráčím. Ve skutečnosti je to Mistr, kdo vše dovede k uskutečnění. Hluboce jsem to pocítila a pochopila jsem, že Mistr je neustále po mém boku. Zná každou mou myšlenku a pomáhá mi řešit všechny problémy, které se během mé kultivace objeví. Před odchodem do důchodu mi Mistr otevřel moudrost, takže jsem dokázala snadno a s jasnou myslí zvládat své pracovní povinnosti. Bez námahy jsem si osvojovala pracovní dovednosti a lehce zvládala úkoly. S polovičním úsilím jsem dosahovala dvojnásobných výsledků.

Například jsem se potřebovala naučit používat počítač pro přístup na Minghui, nahrávat rukopisy, stahovat články, instalovat operační systémy, vypalovat disky, sestavovat sady nástrojů, používat je k vytváření šifrovaných oddílů, tisknout knihy Dafa pro vlastní studium a nové Mistrovy články, odesílat přes internet prohlášení o vystoupení z KS Číny za lidi, kteří pochopili pravdu, vytvářet přání pro Mistra, zřizovat interní e-mailové účty, registrovat se na fóru Tiandixing a zveřejňovat tam dotazy a podobně. Stručně řečeno, kdykoli je pro mou kultivaci něco potřebné, Mistr mi dá moudrost, abych se to dokázala okamžitě naučit. Je to Mistr, kdo mi dal moudrost, změnil můj osud a přivedl mě na cestu k božství! Jsem nekonečně vděčná za Mistrovu bezmeznou milost.

Z článku „Proč chce Stvořitel spasit veškerý život“ jsem pochopila, že Mistrova láska dokáže rozpustit hluboce zakořeněné a dlouhotrvající křivdy, které vnímající bytosti chovají kvůli karmickým vztahům. Pouze Mistr může lidem tohoto světa udělit takovou čest! Měla jsem skutečně nesmírné štěstí, že se mi v tomto životě dostalo této posvátné Mistrovy milosti. Je to pro mě ta největší čest! Když jsem v tomto životě nalezla Mistra, konečně jsem našla skutečný vnitřní klid! Samotným smyslem mé existence je pomáhat Mistrovi při nápravě Fa! Chci se přizpůsobit Dafa Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a splynout s Fa! Přizpůsobit se Fa znamená přizpůsobit se Mistrově bezmezné moudrosti. K tomuto pochopení jsem dospěla prostřednictvím studia Fa.

Dále bych se ráda stručně podělila o změny, kterými jsem od začátku své kultivace prošla. Než jsem začala praktikovat, nikdy jsem nehledala chyby u sebe. Dokonce ani když jsem neměla pravdu, nikdy jsem to dotyčnému nepřiznala do očí, natož abych se omluvila. Raději bych utrpěla ztrátu, než abych ustoupila. Uchovávala jsem si v sobě křivdy, zvláště vůči lidem, kteří mě šikanovali nebo mi ublížili, a pamatovala jsem si je celý život.

Od chvíle, kdy jsem začala s kultivací, nás Mistr učí být dobrými lidmi a řídit se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Učí nás, abychom se při každém konfliktu dívali do sebe a zkoumali své vlastní nedostatky, i když jsme přesvědčeni, že jsme nic špatného neudělali. Když ve skutečnosti dojde ke konfliktu mezi dvěma lidmi, neměli by své vlastní nedostatky hledat pouze jeho přímí účastníci. Také pozorovatel by se měl zamyslet nad tím, proč byl svědkem tohoto konfliktu a jaké vlastní problémy by mohl mít. Pouze tak si může člověk zlepšovat charakter a skutečně projevovat chování kultivujícího.

Zvláště silně jsem to pocítila po přečtení Mistrova učení:

„Pri kultivácii sa máme pozerať dovnútra. Či už máte pravdu alebo nemáte, mali by ste sa preskúmať. Kultivácia je zbavovanie sa ľudských pripútaností.“

„Koľkí z vás, čo tu sedíte, dokážu brať zľahka, keď na vás odrazu niekto ukáže prstom a vyhreší vás? Koľkí z vás dokážu ostať pokojní a hľadať príčinu na svojej strane, keď čelia kritike a karhaniu druhých?“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles)

Splňovat Mistrovy požadavky se ukázalo jako skutečně nesmírně obtížné. Přesto jsem se vždy snažila naplnit je beze zbytku. Každá zkouška charakteru mě zocelovala a pomáhala mi opouštět připoutání. Kdykoli jsem neobstála, cítila jsem hlubokou lítost a rozhodla se, že příště si povedu lépe. Dokonce i nyní mám stále pocit, že jsem si nevedla dostatečně dobře. Z Fa chápu, že části mé bytosti, které již byly dobře zkultivovány, jsou odděleny, zatímco zbývající části potřebují další kultivaci. Mistrovo učení nás vede k tomu, abychom se neustále zdokonalovali a postupně odstraňovali svá připoutání. Přesto často cítím výčitky svědomí, že při snášení těžkostí nedokážu zachovat klid.

Jako příklad uvedu svůj vztah s rodiči. Byli to zemědělci a oba měli výbušnou povahu, zvláště vůči nám třem sestrám. Nikdy s námi nezacházeli jako se samostatnými osobnostmi. Místo toho nás podle libosti bili a nadávali nám. Když se rozčílili, říkali všechno, co jim přišlo na mysl, a záměrně volili ta nejbolestivější slova. Navíc byli nesmírně sobečtí a nikdy nebrali ohled na druhé. Ani jednou jsem u nich nebyla svědkem laskavosti či dobrotivosti, kterou by člověk od rodičů očekával. Často se mi vracely vzpomínky z dětství, zejména na chvíle, kdy ztráceli sebeovládání a chovali se jako démoni. Psychická traumata, která mi způsobili, ve mně přetrvávala, protože jsem na ně jednoduše nedokázala zapomenout.

Psychická újma, kterou mi způsobili, byla mnohem závažnější než materiální nedostatek, který jsem snášela. Mé dospívání poznamenávaly jejich nepředvídatelné výbuchy hněvu. Kdykoli měli špatnou náladu, vybíjeli si vztek na nás a zasypávali nás krutými urážkami. Mezi matčiny oblíbené výroky patřily: „Proč raději neumřeš místo nějakého dobrého člověka?“, „Přerušuji s tebou všechny vztahy!“ nebo „Kdybys umřela, zbyl by po tobě jen kus páchnoucí hlíny!“ Každý z těchto výroků byl jedovatou kletbou. Když otce popadl záchvat vzteku, jeho slova byla ještě urážlivější. Křičel a řval z plných plic. Navíc se dokázal rozzuřit bez jakéhokoli varování. Náhle vybuchl hněvem, což mě často zcela vyděsilo, hluboce rozrušilo a já jsem vůbec nevěděla, co dělat.

Různé projevy démonické povahy mých rodičů mi způsobily hluboká psychická zranění. Pociťovala jsem směs hněvu, zášti a bezmoci. Nakonec se v mém srdci zakořenila dokonce nenávist. Nikdy jsem nezažila teplo rodinného prostředí. To ve mně vypěstovalo hlubokou zatrpklost. Mlčky jsem se trápila a chovala silnou touhu po odplatě. V každé rodině zanechává chování rodičů trvalý vliv na děti. Pokud je toto chování zlé, mohou jeho následky člověka pronásledovat po celý život. Píšu o tom proto, abych vysvětlila, odkud se vzala má téměř pokřivená osobnost.

Poté, co jsem začala s duchovní kultivací, jsem se postupně zbavovala zášti a pohrdání vůči rodičům. Začala jsem se o ně starat a rozvíjela jsem schopnost vcítit se do jejich situace. Pochopila jsem, že byli poznamenáni těžkou dobou, v níž žili. Žili v chudobě, vykonávali vyčerpávající zemědělskou práci a neměli dostatek kvalitního jídla. To všechno je udržovalo v neustálém napětí. Proto často ztráceli kontrolu nad svými emocemi a svou vnitřní bolest si vybíjeli doma.

Šedesátá a sedmdesátá léta byla ve skutečnosti obdobím, kdy KS Číny uplatňovala nad Čínou přísnou kontrolu a dávala přednost politickým kampaním před hospodářským rozvojem. Chudoba byla oslavována. KS Číny udržovala čínský lid v naprosté bídě prostřednictvím státem řízeného přídělového systému, v němž byl nedostatek i základních životních potřeb. Zvláště vzácné byly potraviny a lidé nesměli pěstovat zeleninu na vlastních dvorcích ani chovat slepice.

Obyčejní lidé neměli zeleninu ani vejce a každá domácnost žila v krajní chudobě. Dokonce i obilí, které představovalo základní potravinu, bylo přidělováno podle počtu členů domácnosti. Skromné příděly nikdy nestačily k zahnání hladu. Taková byla životní realita sedmdesátých let.

V osmdesátých letech, kdy KS Číny čelila hospodářskému kolapsu a hrozbě vlastního pádu, byla nucena zahájit hospodářské reformy a uvolnit svou kontrolu nad obyvatelstvem. Teprve díky vrozené pracovitosti čínských rolníků se lidé konečně mohli dosyta najíst. V polovině osmdesátých let jsem byla přijata na vyšší odbornou školu v hlavním městě provincie. Přestože nešlo o čtyřletou univerzitu, pro obyčejnou rodinu, jako byla ta naše, to bylo, jako kdyby „z kurníku vyletěl zlatý fénix“. Znamenalo to, že jsem konečně mohla opustit postavení rolnice a zbavit se venkovské registrace pobytu. Po absolvování školy mi bylo přiděleno pracovní místo v mém rodném kraji. Stala jsem se jedním z mála lidí v oblasti, kteří měli státem přidělené zaměstnání, nárok na státem dotované příděly obilí pro zaměstnance a pravidelný plat.

V roce 1995 jsem začala praktikovat Falun Dafa a můj život prošel hlubokou proměnou. Mistr mě naučil být tolerantní, trpělivá a ohleduplná k druhým. Přestože mám stále mnoho negativních způsobů uvažování a připoutání, kterých se potřebuji zbavit, jsem odhodlaná kultivovat se pilněji a dosáhnout standardů stanovených Mistrem. Kultivace ve mně probudila soucit. Začala jsem si uvědomovat, jak těžce rodiče pracovali, a přestala jsem jim zazlívat jejich dřívější nedostatky. Snažila jsem se je podle svých možností finančně podporovat.

Prvních několik let jsem rodičům dávala celý svůj plat, který tehdy činil více než 200 jüanů měsíčně. Později mi řekli, abych si peníze nechávala pro sebe. Přesto jsem jim dál kupovala různé nezbytnosti, například potraviny a maso. Když jsem viděla, jak tvrdě pracovali pro rodinu v tak náročných životních podmínkách a jak těžký život vedli, začala jsem se o ně z celého srdce starat. Později jsem je také seznámila s Falun Dafa a objasnila jim pravdu o této praxi. Měli příležitost poslouchat Mistrovy přednášky. Přestože se dosud nevydali na cestu kultivace, už samotná možnost vyslechnout Mistrovo učení je nesmírnou ctí, možná zaslouženým požehnáním po utrpení, které prožívali po většinu svého života.

Kultivace je procesem odstraňování připoutání. Někdy, když se tato připoutání vynoří, mohou znovu vyplout na povrch pocity zášti, dokonce i z dávné minulosti, a zahalit mé srdce zatrpklostí. Jednoho dne jsem na Minghui četla článek, v němž jedna praktikující sdílela své zkušenosti z dětství prožitého v krajní chudobě. Během let na nižším stupni střední školy měla jen zřídka, pokud vůbec, nové oblečení nebo boty. Musela nosit obnošené šaty po starších sourozencích, často celé poseté záplatami. Protože neměla boty, musela všude chodit bosá, dokonce i na dlouhé cesty do školy. Navíc čelila diskriminaci ze strany učitelů a spolužáků. Když jsem to četla, uvědomila jsem si, že nejsem jediná, komu se od rodičů nedostávalo péče. Zkušenosti této praktikující ve mně vyvolaly hlubokou osobní odezvu.

Pochopila jsem, že v sobě stále chovám zášť a stále usiluji o pohodlný život v lidském světě. Nedokázala jsem tyto zkušenosti vnímat jako cenné příležitosti ke kultivaci svého srdce. Musím se zbavit veškeré zášti a všech křivd, které chovám vůči rodičům. Všechno, co se v minulosti stalo, mělo svůj důvod. Možná jsem jim v některém z minulých životů něco dlužila a tento život je pouze příležitostí tento dluh splatit. Ve skutečnosti bych jim měla být vděčná, že mi poskytli možnost vyřešit křivdy a vzájemná karmická pouta, která se táhnou napříč životy. Ještě vděčnější jsem Mistrovi za to, že tuto situaci soucitně využil, aby mi pomohl vyřešit negativní karmické vztahy s rodiči, umožnil mi zlepšit si charakter a dosáhnout vyšší úrovně v kultivaci.

Děkuji Vám, Mistře, že jste pro mou kultivaci vytvořil toto prostředí. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou záchranu!

(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)