Čínská Fahui | Objasňování pravdy ve více než 200 vesnicích s mou osmdesátiletou matkou

(Minghui.org) Když jsem v roce 2010 začala praktikovat Falun Dafa, mé chronické nemoci zmizely a od té doby jsem zdravá a plná sil. Matce, která začala praktikovat v dubnu 1999, je nyní 82 let. Má zdravou, zářivou pleť a překypuje energií.

Přestože s matkou žijeme na venkově na severu Číny, tvoříme jedno tělo s praktikujícími ve městě a často s nimi spolupracujeme, abychom pomáhaly Mistrovi zachraňovat lidi. Za poslední dvě desetiletí jsme s matkou navštívily více než 200 okolních vesnic. Chodíme dům od domu, objasňujeme pravdu o pronásledování a pomáháme vesničanům vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací, tedy ze strany, Svazu komunistické mládeže a Mladých pionýrů. Už ani nedokážu spočítat, kolika vesničanům jsme pomohly vystoupit, a rozdaly jsme nespočet materiálů objasňujících pravdu. Níže bych ráda podala zprávu Mistrovi a podělila se se spolupraktikujícími o dva krátké příběhy o našem úsilí při zachraňování lidí.

Čtyři vesnice vzdálené 25 kilometrů

Jednoho rána loni na jaře jsme se s matkou po snídani rozhodly vyrazit do vzdálenějších vesnic a objasňovat lidem pravdu o pronásledování Falun Dafa. Naplnily jsme dvě tašky různými informačními materiály. Po vysílání spravedlivých myšlenek jsme nastoupily do autobusu a ujely asi 15 kilometrů. Potom jsme přesedly do pronajaté motorové tříkolky a pokračovaly dalších více než deset kilometrů. Po příjezdu jsme prošly čtyři vesnice. Každému, koho jsme potkaly, jsme vyprávěly o Falun Dafa a povzbuzovaly ho, aby vystoupil z KS Číny.

Vesničané se často scházejí před vraty svých domů, aby si popovídali, a mnozí nás už znali. Jeden starší člověk při pohledu na matku poznamenal: „Tahle paní už je tu zase! Jste tak zdravá – kolik je vám let?“ Matka s úsměvem odpověděla: „Přes osmdesát.“ Ostatní vesničané říkali: „Vůbec nevypadá na víc než osmdesát! Ten Dafa je opravdu úžasný – učí lidi být dobrými. Co by na tom mohlo být špatného?!“

Každému z nich jsme vysvětlily fakta o pronásledování a většina už z KS Číny vystoupila. Dříve lidé věděli jen to, že Falun Dafa je dobrý, že jeho praktikující se snaží být dobrými lidmi a že pronásledování vzniklo jen proto, že zlovolný a malicherný Jiang Zemin obrátil svou zášť proti dobrým lidem. Nyní však chápou, že pronásledování dobrých lidí zaselo semena neštěstí a přináší karmickou odplatu. Neustálý sled přírodních i člověkem způsobených pohrom je varováním pro ty, kteří páchají zlo. Lidé, kteří dosud nezpřetrhali své vazby s KS Číny, riskují, že budou při jejím konečném pádu zataženi do neštěstí spolu s ní. Ti, kteří dříve příležitost vystoupit propásli, tak mohli učinit, když jsme s nimi promluvily.

Vesničané si zvlášť oblíbili naše malé audiopřehrávače s nahrávkami objasňujícími pravdu, a proto jsme jich pokaždé několik braly s sebou. Často jich nebylo dost pro všechny a vesničané nás nechtěli pustit dál. Odejít jsme mohly, teprve když jsme slíbily, že při příští návštěvě přineseme další. Někteří nám dokonce dávali své adresy a žádali, abychom materiály doručily přímo k nim domů.

U zadních dveří jednoho domu jsme potkaly ženu, která dříve praktikovala Falun Dafa, ale později přestala. Měla velkou radost, že nás vidí. Vysvětlila nám, že by stále chtěla praktikovat, ale žije v tak odlehlé oblasti, kde nejsou žádní další praktikující, a nemá knihy ani jiná Mistrova učení. Povzbudila jsem ji, aby se nevzdávala studia Fa, a řekla jí, že pokud tuto příležitost ke kultivaci propásne, později toho bude hluboce litovat. Také jsem jí slíbila, že jí při příští návštěvě přinesu knihy Dafa.

Běh ve vichřici o síle 14 stupňů

Kdykoli vyrážíme zachraňovat lidi, bereme s sebou samolepky s informacemi o Dafa a umisťujeme je na čistá, nápadná místa, kde si jich kolemjdoucí určitě všimnou. Když jsme vylepily samolepky a objasnily pravdu obyvatelům druhé vesnice, měly jsme tašky prázdné. „Pojďme zpátky,“ řekla matka. Právě když jsme došly na okraj vesnice, probleskla jí hlavou slova „země, voda, oheň a vítr“ a vyslovila je nahlas. Otočila jsem se a strnula úžasem – obloha úplně zčernala. „Zle je! Písečná bouře – rychle!“ vykřikla jsem.

S matkou jsme se rozběhly a dostaly se na okraj třetí vesnice. Přímo se na nás přihnala mohutná stěna žlutého prachu zvířeného vichrem. Silné větve stromů podél cesty se s ostrým praskáním lámaly a všechny motorové tříkolky na silnici zastavily. Na chvíli jsme se ukryly, a když vítr trochu polevil, znovu jsme vyrazily směrem k další vesnici, kde byla autobusová zastávka.

Vítr brzy zesílil. Protože jsme šly po větru, zcela nás obklopily prudké poryvy. Nemohly jsme ani otevřít oči, natož vidět cestu před sebou. Bylo jaro a zemědělci už měli pole urovnaná a připravená k setí. Vítr teď zvedal kyprou, odkrytou půdu. Tmavá zemina smíšená s ulámanými větvemi vířila vzduchem a vytvářela tunel z prachu a písku.

Vítr nás s matkou zvedl ze země a unášel středem tohoto „prachového tunelu“, aniž by se naše nohy dotýkaly země. Byla jsem vpředu a matka, která je těžší, zůstávala asi deset metrů za mnou. „O mě se nestarej – jen běž!“ křičela. Ze všech sil jsem se snažila dostat zpátky k ní, ale vítr mě tlačil vpřed. Mé volání zanikalo v jeho hukotu a matka neslyšela ani slovo. Tak jsme se s matkou v tomto divokém tanci s větrem nechaly unášet celou hodinu a překonaly více než deset kilometrů. Než jsme dorazily do další vesnice, vítr začal postupně slábnout. Když mě matka dostihla, podívaly jsme se na sebe a obě vyprskly smíchy. Obličeje jsme měly pokryté tak silnou vrstvou prachu, že jsme se ani nedaly poznat! Matčina čepice bez kšiltu i taška, kterou nesla, však zůstaly zcela v pořádku. Přestože jsme urazily takovou vzdálenost, necítily jsme sebemenší únavu.

Později jsme se z předpovědi počasí dozvěděly, že šlo o vichřici o síle 14 stupňů a my jsme se ocitly přímo v jejím středu. Jen díky Mistrově ochraně jsme se mohly dál pohybovat. Jinak bychom nedokázaly ani jít, natož běžet.

Na silnici jelo jen naše vozidlo

Jednoho dne loni na podzim jsme si s matkou jako obvykle připravily materiály a vyrazily do vesnice vzdálené asi 40 kilometrů. Cesta vyžadovala několik přestupů. Krátce poté, co jsme nastoupily do prvního vozidla a ujely přibližně dva a půl kilometru, jsme si všimly policistů rozmístěných podél celé silnice. Ostatní cestující říkali, že tudy má toho dne projíždět nějaký vysoce postavený funkcionář.

Asi po 25 kilometrech vozidlo zastavilo. Když jsme vystoupily, zjistily jsme, že všechny silnice jsou úplně uzavřené. Co teď? S matkou jsme si vzpomněly na Mistrova slova:

„Pevně kultivujte Velký Zákon s nedotknutým srdcem a myslí, Zvyšování úrovně je to nejpodstatnější, Ve zkouškách se odhalí pravá povaha člověka, Dosáhněte Dovršení, staňte se buddhou, taem nebo bohem.“ („Pravdivá povaha odhalena,“ Podstata dalšího pokroku II).

Matka řekla: „Žádné těžkosti nás nemohou zastavit v našem poslání zachraňovat lidi.“ S taškami materiálů objasňujících pravdu jsme přešly na druhou stranu silnice a uviděly motorovou tříkolku. Zeptala jsem se řidiče: „Pane řidiči, vozíte dnes cestující?“ Odpověděl: „Dnes se nikdo neodvažuje vyjet.“ Zeptala jsem se: „A vy si troufnete?“ Řekl: „Když se nebojíte jet, já se nebojím řídit.“

Navrhla jsem: „Dobře, tak to vezměme postranními uličkami.“ Odpověděl: „Uvidíme, jestli to vůbec půjde.“

Projeli jsme několika uličkami a vyjeli na menší vedlejší silnici. K našemu překvapení byla úplně prázdná, bez aut i lidí. Naše vozidlo bylo jediné široko daleko. Tehdy jsem pochopila, že nám tuto dopravu zařídil Mistr. Zbývajících 15 kilometrů jsme s matkou urazily bez potíží a bezpečně dojely do cíle.

Všichni víme, že Falun Dafa je dobrý

Tato oblast je velmi odlehlá. V první vesnici jsme s matkou chodily dům od domu a vyprávěly lidem o Falun Dafa. Všechno šlo velmi hladce. Po dlouhé cestě jsme dorazily do druhé vesnice a uviděly skupinu mužů a žen sedících pod velkým stromem. Rychle jsem je spočítala – bylo jich přes dvacet – a pomyslela si: „To je docela velká skupina.“ Poradila jsem se s matkou a rozhodly jsme se, že k nim půjdeme a budeme postupovat podle situace.

Ušly jsme jen několik kroků a zastavily se. Najednou jeden z mužů řekl ostatním: „Jsou tu praktikující Falun Dafa!“ Pak na nás zavolal: „Pojďte sem! Copak nám nesete?“ Odpověděla jsem: „Je vás tu tolik.“ Muž řekl: „Jen se jich zeptejte – jestli se někdo odváží říct proti vám jediné slovo, vezmu na něj hůl!“ Řekla jsem: „Děkujeme!“

Najednou jsem si uvědomila, že nás Mistr prostřednictvím slov tohoto muže vede, dodává nám odvahu a pomáhá nám zbavit se strachu. S jeho podporou jsme mohly rozdat všechny materiály, které jsme přinesly. Mluvily jsme o kráse Dafa a o tom, proč je důležité vystoupit z KS Číny. Jeden starší muž, který byl členem strany, pochopil pravdu a rozhodl se vystoupit. I ti, kteří nikdy do žádné organizace KS Číny nevstoupili, souhlasili, že Dafa je dobrý. Nakonec všichni říkali: „Víme, že Falun Dafa je dobrý. Nikdo tady proti němu nic nemá. Všichni víme, že jste dobří lidé.“ Dojatě jsme s matkou spojily dlaně v gestu heshi a popřály jim klid a bezpečí. Povzbudily jsme je, aby si často opakovali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré,“ a řekly jim, že jim to přinese požehnání.

Aby každý materiál splnil svůj účel

Když jsme odcházely z vesnice, zůstaly nám v tašce ještě čtyři informační brožury a USB disk s fakty o Falun Dafa. Zamířily jsme tedy do další vesnice. Hned na jejím okraji jsme potkaly několik lidí, kteří si povídali u silnice, a přistoupily k nim. Řekla jsem: „Dobrý den! Omlouváme se, že vás rušíme – praktikujeme Falun Dafa. Podívejte se prosím na tyto materiály a seznamte se s pravdou. Pochopit pravdu je požehnání.“ Materiály přijali a někteří z těch, kteří dříve vstoupili do Svazu komunistické mládeže nebo Mladých pionýrů, se rozhodli z těchto organizací vystoupit.

Přestože jsme při objasňování pravdy čelily mnoha překážkám, s matkou jsme zůstaly pevné v odhodlání zachraňovat lidi a Mistr nám připravil cestu vpřed. Jakmile jsme prolomily zasahování z jiných dimenzí, další zachraňování lidí už probíhalo velmi hladce.

Během mnoha let cest, při kterých jsme objasňovaly pravdu a zachraňovaly lidi, jsme na vlastní kůži poznaly, že náš Mistr je stále po našem boku a dohlíží na své učedníky. S matkou jsme odhodlané naplnit svůj slib pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Děkujeme Vám, Mistře, za soucitnou spásu!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)