Čínská Fahui | Moje kultivační cesta při vyřizování důchodu

(Minghui.org) Když jsem se po více než třech letech nezákonného věznění vrátila domů, zjistila jsem, že jsem zmeškala lhůtu pro podání žádosti o odchod do důchodu.

Stále jsem zvažovala, zda mám o odchod do důchodu a jeho vyplácení požádat. Celá tato zkušenost se stala procesem kultivace. Ráda bych se o ni podělila podrobněji.

Vyhýbání se obtížím

Měla jsem velmi dobré zaměstnání, ale kvůli pronásledování mě zaměstnavatel v roce 2007 propustil. Více než deset let jsem neměla žádný zdroj příjmů. Navštívila jsem několik svých bývalých vedoucích v podniku, kde jsem pracovala, a objasnila jim pravdu o Falun Dafa a pronásledování. Když vyslechli skutečnosti, upřímně soucítili s mou těžkou situací. Pod tlakem nadřízených a v prostředí pronásledování v Číně mi však zřejmě nedokázali pomoci.

Z vlastních dřívějších zkušeností, po nedávném propuštění z vězení i z článků na Minghui.org jsem dobře věděla, jakým obtížím praktikující při získávání důchodu čelí. Podobnou situaci zažila také jedna spolupraktikující z našeho okolí. S rodinou ujela stovky kilometrů k provinčnímu úřadu, aby tam svou situaci vysvětlila, ale nakonec jí přiznali jen velmi malý měsíční příspěvek na živobytí. Protože všechno, co jsem viděla a slyšela, vypovídalo o těžkostech, vytvořila jsem si v mysli velkou překážku.

Abych finanční potíže vyřešila jinak, několikrát jsem se pokusila najít dočasnou práci, ale neuspěla jsem. Když se na to dívám zpětně, uvědomuji si, že jsem nejednala v souladu s Fa, učením Falun Dafa.

Protože všichni členové rodiny pracují, každý den se starám o vnuka, vařím a obstarávám domácnost. Na studium Fa mi zbývá málo času a navíc nedokážu zklidnit mysl. Pokud však mé myšlenky nejsou založené na Fa a nemám spravedlivé myšlenky, nemohu mít ani moudrost. Několikrát mě napadlo zajít na bývalé pracoviště a požádat o vyřízení odchodu do důchodu a jeho vyplácení. V mysli se mi však neustále vynořovala nejrůznější lidská připoutání a předem utvořené představy. Vždy jsem to odkládala a raději ustoupila. Udělat první krok bylo velmi těžké.

Hledání hlubších příčin pronásledování

Vím, že spravedlivé myšlenky pocházejí z Fa. Zklidnila jsem mysl, v tichosti studovala Fa a uvědomila si, že jsem nikdy rozumně a jasně neprozkoumala hlubší příčiny toho, proč jsem přišla o práci. Myslela jsem jen na to, že za vším stojí toto kruté pronásledování a že moji nadřízení spolupracovali s Komunistickou stranou Číny (KS Číny), aby mě z podniku vytlačili a ochránili sami sebe. Kultivující však nemohou zůstat jen u povrchu. Musíme se dívat do sebe.

Když KS Číny v roce 1999 zahájila pronásledování, na pracovišti mě vyzvali, abych si vybrala mezi svou vírou a členstvím v KS Číny. Bez váhání jsem si vybrala Falun Dafa a na pracovišti to použili jako důvod k mému vyloučení ze strany. Tehdy jsem také byla připoutaná k času nápravy Fa a nechtěla čelit opakovanému obtěžování ze strany zaměstnavatele. Pod dvojím tlakem pracovních povinností a psychické zátěže jsem začala uvažovat, že „vytrvám ve své víře a vzdám se zaměstnání“. Mylně jsem se přitom domnívala, že to svědčí o mé pevné víře. Této nečisté myšlenky využily staré síly a o práci jsem skutečně přišla.

Způsobilo to těžkosti v mém vlastním životě a mělo to také negativní dopad na lidi kolem mě. Když jsem ještě pracovala, mnoho lidí pochopilo pravdu a rozhodlo se vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Když jsem o práci přišla, začali si myslet, že kvůli praktikování Falun Dafa už nedbám ani na své zaměstnání. Začali si ode mě držet odstup.

Náprava Fa naštěstí ještě neskončila a stále jsem měla příležitost své chyby napravit. Neustálým díváním se do sebe a odstraňováním lidských připoutání se mé spravedlivé myšlenky posilovaly. Rozhodla jsem se zajít na bývalé pracoviště a vyřídit si odchod do důchodu i jeho vyplácení.

Zbavování se zášti vůči manželovi

Jednoho dne, když byl manžel doma, jsem se převlékla a chystala se jít ven. Než jsem odešla, zeptal se: „Kam jdeš?“

Odpověděla jsem: „Na bývalé pracoviště promluvit si o důchodu.“

Okamžitě se rozzlobil: „Ty máš ještě tu drzost tam jít? Někdo jako ty si myslí, že může normálně odejít do důchodu a dostávat penzi? Je to vůbec možné? Opravdu nevíš, kde je tvoje místo.“

Klidně jsem se na něj podívala a řekla: „Pohlídej chvíli děti. Hned se vrátím.“

Když jsem vyšla z domu, přemýšlela jsem o naší minulosti. Bývali jsme dobře zajištěná rodina. Poté, co jsem přišla o práci, hradil manžel všechny výdaje domácnosti. Vždy byl šetrný a mnoho toho snášel. Nyní, po mém návratu z nespravedlivého věznění, se ke mně manžel, který mou kultivaci vždy podporoval, choval chladně a uštěpačně. Začal také velmi přísně kontrolovat naše finance. Když jsem byla dlouho pryč, po návratu se na mě zlobil. Většinou jsem to dokázala snést, ale v mysli jsem měla stále stejný postoj: já mám pravdu a on se mýlí. Často jsem vůči němu cítila zášť. Myslela jsem si, že je špatný člověk, že mě omezuje prostřednictvím peněz a ponižuje před příbuznými a přáteli. Že mi v nejtěžší chvíli nepomohl, ale místo toho mi ještě přitížil. Viděla jsem jen jeho chyby. To ale není správné. Kultivuji se téměř třicet let, a přesto se poměřuji s běžným člověkem a pomocí lidských představ posuzuji, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Takto bych jednat neměla.

Po celá léta při mně manžel stál v dobrém i zlém. Vždy věřil v Mistrovu čestnost a spravedlivost Falun Dafa, zvláště v letech od začátku pronásledování. Doprovázel mě při rozdávání pravdu objasňujících DVD a vylepování pravdu objasňujících nálepek. Jedné bouřlivé noci sám vyšel do prudkého deště, aby odstranil vývěsní tabuli pomlouvající Dafa. Během mého nezákonného věznění chránil náš domov a tiše snášel utrpení. Když bylo pronásledování nejhorší, proléval slzy zármutku. Tehdy panovalo děsivé prostředí, a přesto se odvažoval riskovat všechno a doprovázet mě při potvrzování Fa. I dnes mě vzpomínka na to hluboce dojímá.

Pravda napravuje lidská srdce

Brzy jsem dorazila k bráně svého bývalého pracoviště. Na tomto místě jsem pracovala a žila osmadvacet let a více než deset let jsem tam nebyla. Před začátkem pronásledování jsem svou práci i všechno, co k tomuto místu patřilo, hluboce milovala. Když však pronásledování začalo a čelila jsem bezdůvodnému ubližování i neustálému nátlaku, abych podepisovala dokumenty a sepisovala prohlášení o zřeknutí se své víry, začala jsem vůči tomuto místu pociťovat odpor a zmatek. Přestože všichni věděli, že jsme jako praktikující dobří lidé, v děsivém prostředí vytvořeném tehdy zlou KS Číny mnozí podlehli vlastnímu zájmu a rozhodli se se stranou spolupracovat při pronásledování Dafa a jeho praktikujících.

Po zápisu u brány jsem šla do kanceláře. Jejím vedoucím byl bývalý kolega, kterého jsem dobře znala. Překvapilo mě, jak chladně se ke mně choval.

Lhostejně se zeptal: „O co jde?“

Řekla jsem: „O můj důchod.“

Nechápavě se zeptal: „Tolik let už nepracujete. Co ještě máte společného s podnikem? Proč žádáte o odchod do důchodu?“

Odpověděla jsem: „Důvodem, proč jsem tolik let nepracovala, nejsou žádná pracovní pochybení, ale toto nesmyslné pronásledování. A vy to víte. Mluvila jsem se všemi předchozími vedoucími kromě toho současného a žádný z nich neřekl, že s podnikem nemám nic společného. Nastoupili jsme do práce společně a mám odpracováno téměř třicet let. To můžete dosvědčit. Navíc se mi v době, kdy jsem pracovala, ze mzdy strhávaly příspěvky na důchodové pojištění. To přece nemůžete jen tak jedním škrtem vymazat.“

V mých klidných slovech byla cítit pevnost. Zdálo se, že se v tu chvíli vzpamatoval. Nechápavě se na mě zadíval a řekl: „Tak jsem to nemyslel. Jen nevím, co s tím mám dělat.“

Usmála jsem se: „To chápu. Mohl byste mi pomoci a poptat se?“

Rychle odpověděl: „Dobře, mohu požádat nadřízené o pokyny.“

Zbavování se strachu z nadřízených

Když jsem vyšla z kanceláře a chystala se sejít po schodech, potkala jsem další bývalou kolegyni. Jakmile se dozvěděla, že jsem přišla kvůli důchodu, ochotně mi pomohla. Stručně jsem jí vysvětlila, co se stalo, a ona řekla: „S tím nemůžete jít jen za ním. Musíte se obrátit přímo na vyšší vedení. Má to na starosti Hao Ming.“ Toto jméno je pseudonym. Dala mi své telefonní číslo i číslo Hao Ming a opakovaně mě nabádala, abych to rychle vyřídila a kdykoli se jí ozvala. Jaká náhoda! Vím, že nade mnou Mistr bděl a pomáhal mi.

Nyní jsem musela čelit nadřízeným, z nichž jsem vždy měla strach. Od dětství do dospělosti, od školy až po zaměstnání vytvářely všudypřítomné „pokyny nadřízených“ a „kontroly nadřízených“ atmosféru, která v lidech nevědomky zakořeňovala napětí a strach. Tento zrůdný jev, který mohl vzniknout jen v začarovaném kruhu kultury KS Číny, hluboce zakořenil v lidských srdcích, ovládal je a otravoval. Kdybych nebyla praktikující, nikdy bych tyto jedy nedokázala rozpoznat a odstranit. Představa „nadřízených“, kterou jsem kdysi vnímala jako nedobytnou pevnost, se po odhalení jejich pravé povahy začala rozpadat.

Zároveň jsem si uvědomila, co znamená být praktikující v období nápravy Fa. Máme odpovědnost a poslání, ale také bezmezné nadpřirozené síly a schopnosti. Velmi často váháme a přešlapujeme na místě při řešení problémů právě proto, že naše spravedlivé myšlenky nejsou dostatečné, nebo dokonce zcela chybějí.

Setkání s jednotlivými vedoucími

Následujícího dne mě mé dítě odvezlo k nadřízenému orgánu. Bylo to více než sto kilometrů daleko, a tak jsme dorazili až po deváté hodině ráno. U vchodu se mě strážný zeptal, koho hledám. Odpověděla jsem: „Hao Ming.“ Začal telefonovat, ale ani po několika pokusech se nedovolal. Řekl tedy: „Nevadí, nikdo to nebere. Jděte rovnou dovnitř.“ Pak mi sdělil číslo její kanceláře.

Když jsem v devátém patře vystoupila z výtahu, prudce se mi rozbušilo srdce a nekontrolovatelně mi cvakaly zuby. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to nejsem já. Třásl se ten dlouhá léta zakořeněný strach, kvůli němuž jsem znervózněla při pouhé zmínce o „nadřízených“. Prosila jsem Mistra o pomoc a zároveň vysílala silné spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlé zasahování z jiných dimenzí.

Když jsem došla ke dveřím určené kanceláře, má mysl už byla klidná. Zaklepala jsem. Uvnitř seděla žena, které mohlo být něco přes čtyřicet let.

Vzhlédla ke mně a zeptala se: „Koho hledáte?“

Odpověděla jsem: „Hao Ming.“

Zeptala se: „O co jde?“ Cítila jsem, že je to ona. Představila jsem se a vysvětlila, proč přicházím.

Řekla: „O vašem příběhu jsem slyšela. Pořád ještě praktikujete Falun Dafa?“ Odpověděla jsem: „Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou přece úžasné, nemyslíte?“

Několik dalších úředníků v místnosti, kteří se do té doby věnovali své práci, ke mně překvapeně vzhlédlo. S úsměvem jsem se rozhlédla po přítomných a pak se znovu laskavě podívala na Hao Ming. Usmála se a řekla: „Zkoušejte to dál. Třeba se vám skutečně podaří získat doklad o odchodu do důchodu.“

Zeptala jsem se: „Na koho se mám obrátit?“

Odpověděla: „Nejprve na svého nadřízeného.“ Řekla mi, že budu potřebovat tehdejší dokumenty o propuštění ze zaměstnání.

Odpověděla jsem: „Ty dokumenty nemám.“

Zeptala se: „Podnik vám je tehdy nepředal?“

Řekla jsem: „Mohu se na to zeptat hned teď?“

Odpověděla: „Ano.“

Když jsem zavolala, vedoucí kanceláře se mě zeptal: „Kde jste?“

Jakmile uslyšel, že jsem v tomto městě u nadřízeného orgánu, nervózně řekl: „Proč jste jela rovnou tam? Rychle se vraťte. Promluvíme si, až budete zpátky.“

Před mým odchodem mi Hao Ming řekla: „Přijela jste takovou dálku. Znovu už sem jezdit nemusíte. Ať to vyřídí ten a ten.“ Měla na mysli vedoucího kanceláře.

Po návratu jsem zamířila přímo do kanceláře svého bývalého nadřízeného a zaklepala. Ještě předtím jsem se pečlivě prohlédla v zrcadle. Byla jsem vhodně oblečená, měla klidný výraz a celkově působila přirozeně a uvolněně. I tím jsem mu chtěla projevit úctu. Při našem prvním setkání jsem se představila a vysvětlila účel návštěvy. Řekl: „O vaší situaci vím. Nečekal jsem, že budete tak plná energie.“

Když jsme se posadili, přirozeně jsem začala mluvit o víře, pravdě a nakonec o četných obtížích, které mi v životě přinášela ztráta zaměstnání a chybějící příjem.

Řekla jsem: „V posledních letech jsem toho hodně prožila. Životní těžkosti už pro mě nic neznamenají. Jen je pro mě obtížné, když mezi příbuznými a přáteli přijde na peníze.“

Chvíli přemýšlel a pak řekl: „Co kdybych se vám zatím pokusil pomoci s některými současnými potížemi?“

Jeho slova mě překvapila a rychle jsem odpověděla: „Tak jsem to nemyslela. Nedostalo by vás to do obtížné situace? Navíc nepřijmu nic, na co nemám nárok. Jen mi prosím pomozte vyřešit důchod.“

Řekl: „Nečekal jsem, že budete tak ohleduplná. Nedělejte si starosti. Pokud to bude v mých silách, vynaložím na to sto procent úsilí, ne jen devadesát.“

Poděkovala jsem mu a odešla. Vstal a doprovodil mě až ke schodišti.

Pandemie přišla a odešla

Protože mi zaměstnavatel při propuštění nepředal potřebné dokumenty a člověk, který tehdy záležitost vyřizoval, si na mě nepamatoval, zůstala věc nevyřešená až do konce tříletých uzávěr během pandemie covidu. Navíc jsem některým postupům úplně nerozuměla a potřebovala je konzultovat s právníkem. To by však znamenalo výdaje za právní služby, a tak byla záležitost dočasně odložena a výrazně se protáhla.

Po zrušení pandemických omezení mě nečekaně navštívil vzdálenější synovec, kterého jsem mnoho let neviděla. Pracuje ve velkém čínském státním podniku a ze zájmu o mě se zmínil o mém důchodu. Před několika lety se stal právníkem, a tak jsem ho požádala, aby mi vysvětlil některé nejasnosti. Po návratu domů z vlastní iniciativy zavolal mému nadřízenému na bývalém pracovišti a požádal ho, aby vyřízení urychlil. Přitom zjistil, že můj osobní spis opět chybí. Řekl mi: „Kvůli tomu budeš muset znovu zajít na bývalé pracoviště.“

Když jsem za nadřízeným znovu přišla, řekl: „Jakmile budeme něco vědět, ozveme se vám.“ Za několik dní mi zavolali a já se vrátila do jeho kanceláře. Jasně jsem cítila, že je pod velkým tlakem.

Chvíli se odmlčel a potom bezradně řekl: „V posledních dnech jsme prohledali celou kancelář. Včera jsme dokonce poslali dva mladé zaměstnance s vedoucím kanceláře do města. Hledali jsme všude, kde se dalo, ale váš spis jsme nenašli. Nevím, jestli se dá nahradit.“

Řekla jsem: „Obnovení spisu by možná vyžadovalo posouzení justičním orgánem.“ Odpověděl: „Pak byste měla podnik zažalovat. To je jediná cesta.“ Potom se poněkud rozrušil a začal si stěžovat, jak chaotické bylo dřívější vedení, kolik nejrůznějších potíží ho pronásleduje a podobně. Kvůli tomu všemu mu poslední dva dny nebylo dobře a točila se mu hlava.

Tiše jsem jeho stížnostem naslouchala a soucítila s jeho trápením. Mohla jsem jen vyslechnout jeho starosti a projevit pochopení a snášenlivost. Když si uvědomil, že se přestal ovládat, náhle zmlkl a zastyděl se. Klidně jsem mu řekla: „Děkuji, že mi důvěřujete a svěřil jste se mi s tím, co vás trápí. Víte, už při prvním setkání jsem cítila, že jste čestný, zodpovědný a spolehlivý člověk. Možná je to náš předurčený vztah. Přestože si přeji, aby se můj problém vyřešil, nechci vám způsobit potíže ani ublížit. Pokud to nebude naprosto nezbytné, podnik žalovat nebudu. Zkusme se zamyslet, jestli neexistuje jiné řešení.“

Řekl: „Víte co? Ten a ten,“ měl na mysli jednoho kolegu, „jde příští rok také do důchodu a bude mít stejný problém.“

Odpověděla jsem: „Rozumím. Mohli bychom tedy naše záležitosti vyřešit společně, že?“

Řekl: „To je dobrý nápad!“

Zdálo se, že ho po těch slovech náhle něco napadlo. Okamžitě vstal a řekl: „Pojďte se mnou.“

Na chodbě jsme potkali zaměstnance, který měl spisy na starosti. Nadřízený na něj mávl a hlasitě řekl: „Jak se mohou spisy ztratit? Jděte to prověřit. Nechybí náhodou i ten můj?“

Šla jsem s ním do kanceláře. Vedoucímu kanceláře řekl: „Najděte číslo městského personálního centra a ověřte, jestli je spis tam.“ Za chvíli vedoucí číslo vytočil a podal mi telefon. Převzala jsem ho a vysvětlila situaci. Na druhém konci mi potvrdili, že tam můj spis i spis druhého kolegy skutečně mají. Opravdu platí, že pomáhat druhým znamená pomáhat sobě. Když jsem později vyřizovala důchodové záležitosti, kolega, kterého odchod do důchodu brzy čekal, velmi aktivně pomáhal a jeho rodina mi dokonce pomáhala s péčí o vnouče. Díky společnému úsilí probíhalo vyřizování důchodu velmi hladce. Když se spisy našly, nadřízený mi s radostí řekl: „Nalezení spisů byl velký krok. Všechno ostatní už teď bude mnohem snazší.“

Mohlo se zdát, že se tyto události odehrávaly jen mezi mnou a nadřízeným. Pokud však udržujeme své srdce v souladu s Fa a jsme snášenliví vůči všem lidem i situacím, konflikt se může vyřešit a projeví se také bezmezná síla Dafa.

Další vlna potíží

Protože se potvrdilo, že můj osobní spis už není u zaměstnavatele, mohla jsem odchod do důchodu vyřídit pouze prostřednictvím sociálního zabezpečení. Na úřad sociálního zabezpečení mě doprovodila spolužačka ze střední školy. Opakovaně mě nabádala, abych se o své víře vůbec nezmiňovala.

Vešly jsme do samostatné kanceláře. S úředníkem, za kterým jsem přišla, jsem se už dříve setkala. S mou spolužačkou se dobře znal. Po několika zdvořilostních větách mě představila a vysvětlila, proč přicházím.

Vzpomněl si na mě a okamžitě se zeptal: „Pořád ještě praktikujete Falun Dafa?“ Odpověděla jsem: „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Okamžitě se zatvářil nepřívětivě.

Spolužačka vypadala trochu překvapeně a rozpačitě. Rychle řekla: „Vedoucí, moje bývalá spolužačka je tak laskavá, že by ani mravenci neublížila.“ Já jsem se na úředníka jen klidně usmívala. Jeho postoj brzy změkl. Zeptal se na mou situaci a začal telefonovat, jako by si něco ověřoval. Když zavěsil, řekl: „Raději si pospěšte a vyřiďte to. I měsíční zdržení by pro vás znamenalo ztrátu.“

Potom jsem sešla dolů k přepážce a vyplnila formulář. Za několik dní mi z úřadu sociálního zabezpečení zavolali. Řekli, že moje situace nesplňuje podmínky pro běžné vyřízení odchodu do důchodu a že si mám přijít vyzvednout příslušné dokumenty. Okamžitě mi pokleslo srdce a zaplavil mě pocit zklamání.

Dívání se do sebe a nová pochopení

Když se o situaci dozvěděl manžel, řekl: „Už dávno jsem ti říkal, že to nepůjde. Už nesplňuješ státní podmínky pro odchod do důchodu, ale neposlouchala jsi a trvala sis na svém.“

Vrátila jsem se do pokoje a postavila se před Mistrův portrét. V duchu jsem se zeptala: „Mistře, co máme dělat dál?“ Z Fa také jasně chápu, že věznění a další pronásledování prostřednictvím soudního systému, kterým jsme v průběhu let čelili, jsou uspořádáními starých sil. Každé nařízení, které KS Číny vytvořila proti praktikujícím Dafa, je protiústavní a nezákonné. Jak bychom je mohli uznávat? Zasahují do Mistrovy nápravy Fa a využívají pracovníky orgánů veřejné bezpečnosti, prokuratury, soudů a dalších justičních orgánů k páchání zločinů proti Dafa s cílem tyto lidi zničit. Protože Mistr toto pronásledování neuznává a vnucují nám je staré síly, rozhodla jsem se pomocí spravedlivých myšlenek rozložit a odstranit všechny zlé bytosti a faktory spojené s pronásledováním a uznávat pouze Mistrova uspořádání.

Mnohé dřívější zkušenosti, to, co slyšíme a vidíme, i vytvořené lidské představy a názory se však samy vynořují, i když na ně vědomě nemyslíme. Záleží na tom, co si vybereme. Pokud je uznáme, okamžitě na nás začnou působit a my nevědomky vykročíme po cestě uspořádané starými silami. Když potom pronásledování vzdorujeme, ve skutečnosti mu odporujeme a zároveň je uznáváme. Nesmíme přikládat váhu tomu, co KS Číny říká nebo dělá, například tvrzení, že „odsouzení nedostanou důchod“. Pro praktikující je to zásadní a velmi důležité. Pochopila jsem, že odstraňování negativního myšlení je zároveň procesem kultivace, zlepšování se a přizpůsobování se Fa.

Při dívání se do sebe jsem také objevila připoutání k vlastnímu já. Proč jsem po telefonátu z úřadu sociálního zabezpečení propadla skleslosti? Protože bylo zasaženo mé ego a nenaplnila se má přání. Kultivace je však tak vážná! Měla bych si při potvrzování Fa a zachraňování vnímajících bytostí klást podmínky nebo to považovat za oběť? Za tímto postojem se skrývalo přesvědčení o vlastní pravdě, vlastní prospěch a lidská připoutání, například touha prosadit se a bojovnost. Mistře, mýlila jsem se, opravdu jsem se mýlila. Jakmile jsem tyto nečisté myšlenky našla, okamžitě se mi ulevilo na těle i na duši.

Další zamyšlení

Po vysílání spravedlivých myšlenek jsem se na kole vydala na daňový úřad. Přišel ke mně jeden pracovník a já mu vysvětlila situaci. Řekl, že je třeba změnit mé staré identifikační číslo na nové, ale ať dělal cokoli, změna se nedařila. Nechápal to a řekl: „To se ještě nikdy nestalo.“ Protože nenašel jinou možnost, poslal mě na úřad sociálního zabezpečení, aby tam staré číslo zrušili.

Znovu jsem tedy šla na úřad sociálního zabezpečení. Jakmile jsem vstoupila do haly, objevila se mi v mysli jasná myšlenka: „Prohlédnout si své záznamy!“ Zamířila jsem k přepážce a ujala se mě stejná pracovnice, která mi předtím telefonovala. Zeptala jsem se: „Mohu se podívat do svého spisu?“

Odpověděla: „Samozřejmě.“

Zatímco zapínala počítač, řekla: „Ve vašem spisu je dokument o vyloučení ze strany, a proto nemůžete běžným způsobem vyřídit odchod do důchodu.“ Otočila ke mně obrazovku a já uviděla úřední dokument z roku 1999 oznamující mé vyloučení ze strany.

Řekla jsem: „To přece s mým důchodem nijak nesouvisí, ne?“

Ani ona si nebyla jistá, a tak několikrát zavolala a ověřila si, že to není překážkou. Rozpačitě se mi omluvila. Odpověděla jsem: „To je v pořádku. Neudělala jste to úmyslně.“ Ve skutečnosti jsem měla velkou radost. Její omyl mi poskytl dost času zamyslet se nad nedostatky ve vlastním charakteru. S lepším stavem mysli se vyřizování důchodu posunulo kupředu. Okamžitě vyhledala formuláře a ochotně mi pomohla znovu je vyplnit.

Když jsem vycházela z haly úřadu sociálního zabezpečení, skutečně jsem pocítila hloubku kultivace. Když jsem se včas podívala do sebe a ujistila se, že jdu správnou cestou, dokázala jsem pochopit i manžela. Poté, co jsem se napravila podle Fa, přestala jsem trvat na svém já a nebyla připoutaná k výsledku. Zjistila jsem, že to, co v lidském světě vypadalo jako překážky, se ve skutečnosti proměnilo v dobré věci. Například se nedařilo změnit mé identifikační číslo. Místní daňový úřad mi nedokázal pomoci, a proto mě poslal na úřad sociálního zabezpečení. Jakmile jsem vstoupila do jeho haly, Mistr mi naznačil, abych si prohlédla svůj osobní spis. Tentokrát jsem našla skutečný důvod, proč jsem nemohla běžně vyřídit odchod do důchodu. Mistr má opravdu všechno pod kontrolou. Kultivace je tak úžasná a jsem vděčná za Mistrova soucitná uspořádání a ochranu.

Šťastný konec

Po několika měsících mi přišel důchod a jeho výše překonala očekávání všech. Celá rodina měla obrovskou radost. Manžel řekl: „To je neuvěřitelné! Jak jsi to dokázala? Ten důchod je docela vysoký, to je opravdu dobré.“

Odpověděla jsem: „Protože se o mě Mistr stará.“ Manželova stále zachmuřená tvář se konečně rozzářila úsměvem.

Jednou mě na svatbě dítěte jednoho kolegy vzala za ruku bývalá kolegyně a s radostí řekla: „Slyšela jsem, že Falun Dafa byl očištěn od obvinění.“ Než jsem stačila zareagovat, podívala se na mě a pokračovala: „To je úžasné. Důchod je vyřízený a dostáváš pěknou částku. Dobří lidé jsou opravdu odměněni!“ Jeden kolega řekl: „Falun Dafa opravdu obdivuji. Praktikující jsou úžasní. Tolik let snášeli tak velký tlak a pronásledování ze strany komunistické strany a všechno překonali. Nikdo jiný by to nedokázal. Jsou neuvěřitelní.“

Přišli také dva bývalí kolegové, kterým je přes osmdesát let, a s radostí mi řekli: „Slyšeli jsme, že už dostáváš důchod. Všichni z toho máme velkou radost.“ Kolegové za mnou přicházeli jeden po druhém a blahopřáli mi.

Můj strýc, státní úředník, kterému je přes devadesát let, pochopil pravdu a vystoupil z KS Číny i jejích přidružených organizací. Přesvědčit ho k vystoupení bylo nesmírně obtížné. Vždy byl rozhořčený a nechápal, proč jsem přišla o práci, ale stále se o mě zajímal. Když jsem ho navštívila v nemocnici a dozvěděl se, že už dostávám důchod, dojatě mi řekl: „Pořád jsem na tebe myslel a měl starosti o tvou budoucnost. Teď, když se tvá záležitost vyřešila, se mi ulevilo a nemám už čeho litovat. Mám takovou radost!“ Oči se mu zalily slzami. Řekla jsem mu, aby si stále pamatoval slova „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Usmál se a přikývl.

Mistr řekl:

„Vaše cesta je ta, kde když dokážete udělat ty správné kroky, dveře před vámi, které byly kdysi zavřené, se vám otevřou a cesta se rozšíří.“ („Učení Fa na poradě The Epoch Times“)

Závěr

Žijeme-li v prostředí pevninské Číny a kultivujeme se v běžné společnosti, většinou přicházíme do styku s lidmi ovlivněnými kulturou strany. I my v sobě můžeme mít její skryté prvky, které není snadné rozpoznat. Proto musíme studovat Fa ještě pilněji a důkladněji a neustále posilovat své spravedlivé myšlenky.

Všichni jasně víme, že KS Číny nepředstavuje Čínu. Přesto používá záminku státní politiky a předpisů, aby lidi mátla a klamala. Lidé mohou být oklamáni, ale my praktikující musíme mít jasno. Řídíme se pouze Mistrovým vedením. V tomto bodě nesmí být žádná nejasnost.

Mistr nám připravil cestu. Přestože kvůli svým lidským připoutáním někdy klopýtneme, soucitný Mistr nás drží za ruku a povzbuzuje, abychom pokračovali. Musíme jít stále vpřed a nakonec budeme po svých cestách kráčet pevně. Čím spravedlivější jsou naše myšlenky, tím hladší je cesta; čím pevnější jsou naše srdce, tím širší je cesta. Naslouchat Mistrovým slovům, dobře kráčet po cestě, kterou uspořádal, a naplňovat jeho přání je úkolem a povinností každého praktikujícího.

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)