Čínská Fahui | Odhodlání praktikovat Falun Dafa přináší zázraky

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997 a jsem velmi vděčná za Mistrovu soucitnou péči během uplynulých téměř třiceti let. Ráda bych se podělila o některé své kultivační zkušenosti.

Měla jsem štěstí, že jsem se stala praktikující

Byla jsem rozmazlená. Rodiče mě hýčkali a bratři mi ve všem vyhovovali. Byla jsem proto tvrdohlavá a sobecká a nezměnila jsem se ani po svatbě.

V roce 1996 mi zemřela maminka. Pohltil mě zármutek a prožívala jsem nesnesitelnou bolest. Protože se mi po ní tolik stýskalo, mé zdraví se zhoršovalo a často jsem chodila do nemocnice na injekce a infuze. Dědičné nemoci v naší rodině a manželova zrada mě připravily o veškerou naději v životě. Měla jsem pocit, že budu maminku následovat ve smrti.

Tehdy jsem zaslechla, že někteří lidé na mém pracovišti praktikují qigong. Jedna bývalá spolužačka nemohla ani v létě jíst meloun nebo vychladlé bochánky. Po necelých dvou měsících praktikování však mohla jíst všechno. Když jsem to uslyšela, pomyslela jsem si: „Opravdu existuje tak zázračný qigong?“ Zeptala jsem se jí na to a ona odpověděla: „Dnes večer budeme v podnikové zasedací místnosti promítat videozáznam přednášky Mistra Li. Nechceš se přijít podívat?“

Sledování videozáznamů přednášek

Když jsem se toho večera dívala na videozáznam Mistrových přednášek, cítila jsem k němu zvláštní blízkost. Mistr mluvil s přízvukem ze severovýchodní Číny, odkud pocházeli i oba mí rodiče. Seděla jsem, naslouchala jeho přednáškám a cítila jsem, že Fa je mimořádně dobrý. Od té doby jsem každý den ve 3:40 ráno chodila na cvičební místo. Ať foukalo, pršelo, bylo spalující horko nebo mrazivá zima, zůstávala jsem pevná. Každý večer jsem chodila na společné studium. Když jsem nějakou dobu studovala Fa a cvičila, pochopila jsem, že Dafa je kultivační praxe.

Také mé tělo prošlo obrovskými změnami a přibrala jsem přibližně devět kilogramů. Někdy jsem ve spánku cítila, jako by se mé tělo vznášelo. Jindy mi připadalo, že stoupám vzhůru jako raketa. Viděla jsem také nádherné scény v jiných dimenzích.

Díky nepřetržitému studiu Fa jsem pochopila mnoho principů Fa a neustále si zlepšovala charakter. V naší rodině tak přibývalo harmonie. Každý den jsem buď studovala Fa, nebo se ho učila nazpaměť a zcela se ponořila do Dafa. Tím jsem si vytvořila dobrý základ pro pozdější pomoc Mistrovi při nápravě Fa.

Ochrana Dafa v Pekingu

Dne 20. července 1999 jsem se od spolupraktikujících dozvěděla, že by Falun Dafa mohl být nezákonně zakázán a že mnoho praktikujících odjelo podat petici k provinční vládě. Vydali jsme se tam také. U vchodu do sídla provinční vlády se shromáždilo mnoho praktikujících a všichni tiše stáli po obou stranách silnice. Náhle přijelo mnoho příslušníků speciálních policejních jednotek a autobusy. Policisté praktikující rozháněli a nutili je nastoupit do autobusů. Praktikující se však zaklesli pažemi do sebe a odmítali nastoupit.

Teprve tehdy jsem si uvědomila, že celou silnici i malou zahradu před budovou provinční vlády zaplnili spolupraktikující. Zdálo se, že postupně přijeli praktikující z celé provincie. Společně jsme odříkávali O Dafa a připadalo mi, že naše hlasy znějí až k nebesům. Byla to skutečně povznášející scéna, na kterou si dodnes živě vzpomínám. Odvedli nás na velký dvůr a odtud nás odvezli zpět na naše pracoviště.

Cesta do Pekingu

Jednoho listopadového dne roku 1999 jsem navštívila spolupraktikující doma a setkala se tam s naším místním koordinátorem Falun Dafa. Právě se vrátil z Pekingu a vyprávěl nám o své cestě. Dojalo mě to k slzám a rozhodla jsem se tam také vydat.

Do Pekingu nás vyrazilo šest praktikujících. Ve vlaku mi železniční policie prohledala tašku a našla knihy Falun Dafa. Jeden policista nás vyvedl z vlaku a zamkl v místnosti na nádraží. Byl listopad, venku už panovala velká zima a v místnosti táhlo. Přitiskli jsme se k sobě, sdíleli kultivační zkušenosti a uvnitř cítili teplo.

Přijeli pro nás místní policisté a přivezli s sebou i členy našich rodin. Tchán po mně požadoval, abych napsala „záruku“, že už nikdy nepojedu do Pekingu. Odmítla jsem, přesto mě později nechali odejít domů. Ukázalo se, že můj strýc znal jednoho policistu a požadovaný slib byl sepsán za mě. Našeho místního koordinátora Falun Dafa nezákonně poslali na dva roky do tábora nucených prací. Další praktikující byl nezákonně zadržován sedm dní.

Návrat do Pekingu

V roce 2001 jsem se rozhodla jet do Pekingu znovu a naplnit své přání potvrzovat Dafa. Přidalo se ke mně pět praktikujících. Nastoupili jsme do vlaku do Pekingu a tentokrát cesta proběhla hladce.

Prošli jsme podchodem vedoucím na náměstí Tiananmen a postavili se k ozdobnému sloupu Huabiao. Další dva praktikující stáli asi pět metrů šikmo naproti nám. Byli jsme nervózní. Řekla jsem: „Začněme.“ Vyměnila jsem si pohled s praktikující vedle sebe a přikývla.

Vytáhly jsme malý transparent, každá uchopila jeden konec a zavěsily jsme se do sebe. Kráčely jsme směrem k davům turistů a volaly: „Falun Dafa je dobrý!“ „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“ „Očistěte Mistra od křivých obvinění!“ „Očistěte Dafa od křivých obvinění!“

Zatímco jsme volaly, jeden turista z davu na nás zakřičel: „Utíkejte! Přijdou policisté a zatknou vás!“

Dál jsme drželi transparenty a volali. Vtom se k nám přihnal vysoký voják a popadl náš transparent. Utekli jsme do davu a třem z nás se podařilo bezpečně vrátit domů.

Rozdávání materiálů

V roce 2000 pro nás někteří praktikující připravili velké množství pravdu objasňujících materiálů k rozdávání.

S dalšími dvěma praktikujícími jsme odnesli několik velkých tašek těchto materiálů do obytné čtvrti a rozdali je do všech domácností. Chodili jsme celou noc a cestou rozdali všechny materiály. Na obloze bylo té noci neobvykle mnoho hvězd a zdály se nám velmi blízko.

Psi přestali štěkat

Jindy jsem se s velkou taškou pravdu objasňujících materiálů vydala na venkov. Sotva jsem došla ke vchodu do vesnice, začal na mě divoce štěkat tucet psů. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky. Během několika minut někteří psi začali kňučet a ostatní se rozutekli. Věděla jsem, že mě Mistr chrání. Rozdala jsem materiály do všech domácností a ani jednu jsem nevynechala.

Informační materiály o Falun Dafa jsem rozdávala ve všech vesnicích poblíž svého domova. Tchyně o tom pravděpodobně něco zaslechla, protože řekla: „Někdo v okolních vesnicích rozdává materiály Falun Dafa.“

Odpověděla jsem: „Opravdu?“ Z jejího výrazu jsem poznala, že podezírá mě.

Cesty v naprosté tmě

Mnohokrát jsem sama chodila po temných cestách a vylepovala pravdu objasňující nálepky. Nikde kolem nebyla ani živá duše. V letech 2000 a 2001 byla u nás veřejná infrastruktura ještě velmi nedostatečná. Ani na hlavních silnicích nebylo pouliční osvětlení. Nebála jsem se však. Máme Mistra a Dafa, a tak se praktikující nemají čeho bát.

Středisko pro vymývání mozků

Jednoho dne koncem jara 2002 ke mně náhle přiběhla tchyně a řekla: „Rychle se schovej, chtějí tě odvézt! Teď jsou u mě doma.“ Narychlo jsem si sbalila oblečení, vzala knihu Falun Dafa a odjela k příbuzným do jiného města.

Přibližně o týden později přišli ke mně domů dva lidé, kteří přestali praktikovat, a řekli mé rodině: „Nebudeme ji bít ani jí nadávat. Jen ji vezmeme do střediska pro vymývání mozků a ona to pochopí.“ Měli na mysli mě. Manžel i ostatní členové rodiny jim uvěřili. Rodina potom dovedla policisty i tyto dva lidi na místo, kde jsem pobývala.

Násilím mě odvezli do střediska pro vymývání mozků. Zpočátku jsem na protest držela hladovku, ale po dvou dnech jsem se cítila velmi slabá. Věděla jsem, že takhle to nepůjde. Musím najít způsob, jak uniknout.

Ve středisku mě dozorci drželi na samotce. Pouštěli mi také videa útočící na Mistra a nutili mě je sledovat. Vypnula jsem televizi, ale oni ji znovu zapnuli. Když jsem ji šla vypnout podruhé, zabránili mi v tom. Nechali někoho stát vedle televizoru. Na televizi jsem se nedívala. Místo toho jsem si lehla na postel a tvrdě usnula. Věděla jsem, že mě Mistr chrání.

Ti dva lidé z jiného města, kteří sešli na scestí, se mě pokoušeli „transformovat“. Řekla jsem: „Myslíte si, že mě přesvědčíte svou pokřivenou logikou a bludy? Nechte si ty nesmysly.“ Jejich slova na mě neměla žádný vliv, protože jsem jejich triky prohlédla.

Když jedna taktika selhala, zkusili jinou. Přivedli mého otce, bratra, tchána s tchyní, manžela a děti, aby mě přesvědčovali. Všichni plakali a vzlykali. Tchyně mi dokonce přede všemi dala facku, ale zůstala jsem neoblomná. Později mě bratr zavolal do jedné místnosti a řekl: „Komunistická strana Číny (KS Číny) je schopná všeho. Mohou tě i zabít.“

Odpověděla jsem: „Budu praktikovat, i kdybych měla zemřít.“ Jakmile jsem to vyslovila, ucítila jsem, jak mi celým tělem proudí teplo.

Podařilo se mi uprchnout

Ke středisku pro vymývání mozků, kde nás nezákonně zadržovali, patřily lázně. Kvůli horku jsme se tam chodili každý den sprchovat a jedli jsme v restauraci, která s lázněmi sousedila. Když mě vzali na jídlo, všimla jsem si, že jedny dveře restaurace vedou přímo do lázní. Někdy jsme jedli tam a jindy nám přinášeli jídlo na pokoje.

Jednoho večera jsme se po večeři šli osprchovat. Obvykle mě doprovázely tři policistky, které se každý den střídaly. Jedna z nich, která tam tu noc zřejmě neměla zůstat, řekla: „Dnes se sprchovat nebudu. Počkám na vás u vchodu do lázní.“ Druhá policistka se osprchovala a odešla, zatímco třetí se ještě sprchovala. Policistka, která předtím odešla, se náhle vrátila a převlékla se.

Osprchovala jsem se a vyšla na vnitřní dvůr lázní. Policistka, která se nesprchovala, stála na vnějším dvoře. Pravděpodobně se domnívala, že je tam jen jeden východ. Jakmile jsem zjistila, že jsem na vnitřním dvoře sama, okamžitě mi hlavou probleskla myšlenka: Utíkej! Otevřela jsem dveře do restaurace a vyběhla jejím hlavním vchodem ven. Zamířila jsem k bráně na protější straně ulice. Cítila jsem totiž, že nemohu utíkat po hlavní silnici, protože by mě určitě dohonili. Běžela jsem tedy ke dvoru naproti.

Napadlo mě, že bych neměla běžet. Kdybych spěšně utíkala, dozorci by se od kolemjdoucích určitě dozvěděli, že jsem přeběhla na druhou stranu ulice.

Potom se odehrálo něco zázračného: zjistila jsem, že v jedné ze svých dimenzí běžím, ale mé fyzické tělo neběželo – šla jsem. „Mistr mě posiluje,“ pomyslela jsem si.

Neobyčejně jasný měsíc

Došla jsem k velkému květinovému záhonu na protějším dvoře a přikrčila se. Ještě předtím, než jsem došla k hlavní bráně, jsem od lázní zaslechla výkřik: „To snad ne! Utekla!“ Potom se ozvaly policejní sirény. Nevím, kolik času uplynulo, ale z dlouhého dřepění mi znecitlivěly nohy. Venku nakonec zavládlo ticho. Lidé v nejbližších budovách zhasli a šli spát.

Měsíc té noci svítil neobyčejně jasně, takže jsem při chůzi dobře viděla.

Zeď byla velmi blízko záhonu. Uviděla jsem u ní velkou hromadu hlíny, vylezla po ní nahoru a podívala se ven. Venku rostlo hodně trávy. Nevěděla jsem, zda je pod ní voda, nebo pevná půda, a tak jsem dolů hodila tašku s oblečením. Nezabořila se, proto jsem seskočila. Dopadla jsem na měkkou zem a nic se mi nestalo.

Tehdy jsem si uvědomila, že mě určitě chrání Mistr. Jak jinak by u tak vysoké zdi mohla být tak velká hromada hlíny, po které jsem dokázala vylézt? Měřím jen 1,5 metru, přibližně čtyři stopy a jedenáct palců, a z té vysoké zdi jsem seskočila bez jediného zranění. Za Mistrovu ochranu jsem nesmírně vděčná.

Za zdí byla pole. Došla jsem k silnici, zastavila taxi a dojela na autobusové nádraží v jiné provincii. Když mě předtím odváželi, policisté mě prohledali. Měla jsem u sebe sedm set jüanů. Mistr mi dal moudrost a podařilo se mi peníze ukrýt, takže je policie nenašla. Za taxi jsem zaplatila dvě stě jüanů.

Na autobusovém nádraží jsem šla na toaletu a rychle si umyla bláto z nohou. Zjistila jsem, že mám obě chodidla posetá drobnými červenými štípanci od komárů. Zašla jsem do supermarketu, koupila si ponožky a oblékla je, jinak by se lidé podivovali, co se mi stalo. Abych se vyhnula dalšímu zatčení, začala jsem žít mimo domov.

Zřízení místa pro výrobu materiálů

Domů jsem se vrátila o dva roky později. Jeden místní praktikující se mě zeptal, zda bych byla ochotná převzít práci na výrobě pravdu objasňujících materiálů pro naši oblast. Ochotně jsem souhlasila. Uvědomila jsem si, že je to Mistrovo uspořádání. Místní kultivační prostředí tehdy utrpělo vážné škody a všechna místa výroby materiálů byla zlikvidována.

Ve třech jsme zřídili místo pro výrobu materiálů. Jeden praktikující měl na starosti technickou stránku, včetně údržby počítačů a tiskového vybavení i stahování souborů. Já jsem zajišťovala tisk a vazbu a třetí praktikující rozdělování materiálů. Pod Mistrovou soucitnou ochranou jsme byli několik let v bezpečí a nepřetržitě zásobovali místní praktikující pravdu objasňujícími materiály: brožurami, letáky, nálepkami, amulety a Devíti komentáři ke komunistické straně. Někdy jsme také vyráběli knihy Dafa a výtisky dalších Mistrových přednášek.

Sledování ze strany úřadů

Několikrát jsme se stěhovali. První místo výroby bylo u příbuzného jednoho praktikujícího. Když přišel na návštěvu pracovník místní správy, zeptal se: „Proč jsou dveře do této místnosti zavřené?“ Okamžitě jsme se přestěhovali.

Od známého jsme si pronajali prázdný dům a tiskli tam pravdu objasňující materiály. Po několika letech jsme jednoho dne na dveřích našli policejní oznámení, že pokud tam někdo bydlí, musí se zaregistrovat na policejní stanici. Potom se nás soused zeptal: „Vy tady bydlíte? Policisté klepali na dveře a říkali, že pokud v tom pronajatém domě někdo žije, musí se zaregistrovat.“ Vycítili jsme nebezpečí a okamžitě přestěhovali vybavení ke spolupraktikující domů. Tam jsme několik let klidně pracovali.

Vyrábím materiály všude, kam přijdu

V roce 2011 jsem musela odjet za prací do jiného města. Vyhledala jsem proto jednu spolupraktikující a předala jí vybavení na výrobu pravdu objasňujících materiálů.

Po příjezdu do nového města jsem se spojila s tamními spolupraktikujícími a zřídila malé místo pro zásobování praktikujících v dané oblasti pravdu objasňujícími materiály.

Trestní oznámení na Jiang Zemina

V srpnu a září 2015 jsem si všimla, že mnoho praktikujících posílá na Minghui.org články o svých zkušenostech s podáváním trestních oznámení na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina pod pravými jmény. Odhalovali v nich, jak Jiang po mnoho let brutálně pronásledoval praktikující Dafa.

Zašla jsem za jednou spolupraktikující a řekla jí o tom. Zeptala se: „Co si o tom myslíš?“

Odpověděla jsem: „Tohle bychom určitě měly udělat: podat oficiální trestní oznámení na Jiang Zemina a jeho režim za zločiny při pronásledování Falun Dafa i za pronásledování, kterému jsme byly vystaveny my.“

Chvíli přemýšlela a potom pevně řekla: „Souhlasím. Uděláme to!“

Každá jsme sepsala své trestní oznámení na Jianga, vytiskly jsme je a poslaly poštou. Stále jsem sledovala informace o doručení a ulevilo se mi teprve tehdy, když jsem viděla, že oznámení dorazila do Pekingu. Potom jsem podala oficiální trestní oznámení také prostřednictvím webových stránek Nejvyšší lidové prokuratury. Pod pravým jménem jsem oznámila zločiny Jiangova režimu a uvedla své jméno, adresu i telefonní číslo.

Ozvali se mi spolupraktikující z mého rodiště a požádali mě o pomoc s vytištěním jejich trestních oznámení na Jianga. Šlo o více než tucet podání. Jejich ručně napsaná oznámení jsem přepsala do počítače, vytiskla, každé zvlášť svázala a doručila.

Ke konci roku mi zavolal pracovník místní správy a zeptal se: „Psala jste dopis proti Jiang Zeminovi?“

Odpověděla jsem: „Ano, psala.“

Pracovníci místní správy přišli několikrát ke mně domů a ptali se: „Pořád ještě praktikujete Falun Dafa?“

Odpověděla jsem: „Samozřejmě.“ Vzala jsem knihu Falun Dafa, ukázala jim ji a řekla: „Tato kniha učí lidi být dobrými a nedělat špatné věci. Řídíme se Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Proč bychom nemohli praktikovat něco tak dobrého?“

Jeden z nich řekl: „Doma praktikovat můžete.“ Tím to skončilo.

Objasňování pravdy ve vazební věznici a pomoc při záchraně lidí

V létě roku 2019 jsem rozdávala mnoho informačních materiálů a vylepovala pravdu objasňující nálepky. Jednoho rána, když jsem se chystala do práce, mi někdo zavolal, že do mého auta v garáži narazil jiný řidič a že mám sejít dolů, abychom to nahlásili dopravní policii. Když jsem do garáže přišla, obklopilo mě osm nebo devět policistů. Bránila jsem se a oni mi nasadili pouta.

Vlekli mě k bytu. Několik policistů mě drželo a požadovalo, abych otevřela dveře, protože chtějí provést domovní prohlídku. Zeptala jsem se: „Máte příkaz k domovní prohlídce?“ Vytáhli nevyplněný příkaz.

Řekla jsem: „To je nezákonné. Nevyplněný příkaz nemá platnost.“ Na dveřích jsem měla číselný zámek a chtěli, abych jim sdělila kód. Odmítla jsem. Nezbylo jim než mě odvézt na policejní stanici.

Když mě odvedli dolů, volala jsem: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré! Falun Dafa se rozšířil do více než sta zemí světa!“ Dole se shromáždilo mnoho lidí, aby zjistili, co se děje. Později jsem se dozvěděla, že mě někdo udal kvůli rozdávání pravdu objasňujících materiálů a policie mě vypátrala pomocí sledovacích zařízení s rozpoznáváním obličeje.

Na policejní stanici

Po příjezdu na policejní stanici jsem policistům, kteří mě střežili, nepřestávala vyprávět o Falun Dafa. Po chvíli mě jeden z nich odvedl do místnosti a začal vyslýchat. Řekl: „Sedněte si.“ Odpověděla jsem: „Nesednu.“

Přecházela jsem po místnosti sem a tam. Zeptal se: „Jak vás mám vyslýchat, když si nesednete?“

Odpověděla jsem: „Sundejte mi pouta a posadím se.“ Zavolal tedy někoho, aby mi je sundal.

Zeptal se: „Jak se jmenujete?“ Odpověděla jsem: „Když neznáte mé jméno, proč jste mě sem přivedli?“

Pokládal mi další otázky, ale odmítala jsem odpovídat.

Později se zeptal: „Jak jste začala praktikovat Falun Dafa?“ Jakmile jsem tuto otázku uslyšela, věděla jsem, že na ni odpovědět mohu. Byla to skvělá příležitost objasnit pravdu.

Začala jsem vysvětlovat, jak jsem se k praktikování Falun Dafa dostala, jak se změnilo mé zdraví před zahájením praxe a po něm a jak se díky kultivaci výrazně zlepšil můj charakter. Vyprávěla jsem, že už nejsem tak malicherná, beru ohled na druhé a méně lpím na osobním prospěchu. Mluvila jsem také o tom, jak se praktikující Dafa kultivují podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a jak se Falun Dafa rozšířil po celém světě. Požádal mě, abych něco podepsala, ale odmítla jsem a on mě nenutil.

Mezitím už bylo po obědě. Připravil si misku instantních nudlí a jednu udělal i pro mě. Jeden z policistů, kteří mě střežili, řekl: „Ještě nikdy jsme žádnému zadrženému nepřipravili instantní nudle. Takového zacházení se ještě nikomu nedostalo.“Odpověděla jsem: „To proto, že jsem nevinný a dobrý člověk!“

„To jsou dvě různé věci“

Odpoledne policisté zavolali manželovi. Byl velmi rozrušený a neustále se mě snažil přimět ke spolupráci s policií.

Policisté chtěli prohledat můj byt a žádali mě o kód ke dveřím. Zámek byl nedávno vyměněn a manžel pracoval v jiném městě, takže jsem mu nový kód ještě nestihla sdělit. Řekl mi: „Nový zámek stojí skoro dva tisíce jüanů. Rychle mi řekni kód a nech je to tam prohledat, ano?“

Odpověděla jsem: „Neřeknu. Když jim dám kód, budu spolupracovat na domovní prohlídce. Pokud zámek násilím rozbijí, budou mě tím pronásledovat. To jsou dvě různé věci.“

Policisté si tedy najali zámečníka, aby dveře vypáčil. Později mě nezákonně zadržovali v poslední místnosti policejní stanice, které říkali „klec“. Byli tam také tři mladí lidé. Vyprávěla jsem jim o Falun Dafa a pronásledování a všichni vystoupili z organizací KS Číny.

Ve vazební věznici

Místní policejní stanice předala informace o mém případu městskému úřadu veřejné bezpečnosti a Výboru pro politické a právní záležitosti. Pozdě v noci mi policisté řekli, že mě zadrží na patnáct dní. Toho večera mě chtěl jeden policista ze stanice odvést na odběr krve a otisky prstů.

Řekla jsem: „To neudělám.“

Odpověděl: „Když nebudete spolupracovat, budeme vás muset přinutit.“

Řekla jsem, že spolupracovat nebudu, ani kdyby mě nutili. Chvíli přemýšlel a potom řekl: „Tak dobře, necháme to být.“

Následující den mě policisté odvezli do vazební věznice. Cestou jsem si říkala, že každé místo může být místem pro objasňování pravdy. Policisté ve vazební věznici mě odvedli do místnosti, kde bylo asi dvacet lidí. Většinou to byli lidé, kteří hráli hazardní hry, prali se, kradli nebo se živili prostitucí. Rychle jsem se s nimi seznámila a potom každému zvlášť objasňovala pravdu.

Mladé lidi je snazší přesvědčit, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených mládežnických organizací. Rozhodnou se pro to téměř okamžitě. Z vazební věznice každý den někoho propouštějí a další lidé přicházejí. Ti, kteří odcházeli, už vystoupili ze strany, a nově příchozím jsem pravdu o Falun Dafa vysvětlovala znovu. Kromě dvou lidí vystoupili z organizací KS Číny všichni. Byli mezi nimi i lidé, kteří neuměli číst. Vysvětlovala jsem jim proto, co je Falun Dafa, že jde o kultivaci podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a o to stát se dobrým člověkem. Učila jsem zadržované také opakovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Každý den jsem jim vyprávěla o přínosech Falun Dafa, o jeho rozšíření po celém světě a také některé tradiční čínské příběhy.

Často říkali: „Jak to, že všechno víte? Jste tak vzdělaná a tolik toho znáte. Vy jste určitě vysokoškolská profesorka, že?“

Odpovídala jsem: „Ne, moudrost mi dal Mistr Li.“

Ze všech jsem byla nezákonně zadržována nejdéle a každý den přicházeli jiní lidé. Aby se mi nepopletl seznam těch, kteří vystoupili z KS Číny, musela jsem si ho denně v duchu procházet. Celkem jsem k vystoupení přesvědčila více než dvacet lidí. Nakonec mě několik vězněných chtělo oslovovat „šéfová“. Řekla jsem však: „Nejsem žádná šéfová. Stačí, když si budete pamatovat: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘ Jsme vděční Mistrovi za jeho soucitnou spásu všech lidí.“

Srdce bez zášti

Ve druhé polovině roku 2022 jsem se vrátila do svého rodného města. S manželem jsme žili mnoho let odděleně. Po důkladném zvážení jsem se rozhodla vrátit domů. Už večer v den stěhování mi manžel začal dělat potíže. Choval se úplně jinak než dříve.

Nechápala jsem, co se děje. Pak jsem si ale pomyslela: Když už jsem zpátky, nebudu mu to tolik zazlívat.

V té době jsem často padala, někdy dost tvrdě. Nikdy jsem se však nezranila a ani oblečení jsem neměla roztržené. Tehdy jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Později jsem pochopila, že mě Mistr upozorňoval, abych byla opatrná a neupadla.

Můj starý otec vážně onemocněl a já měla plné ruce práce s péčí o něj. Manžel mi dříve vycházel vstříc a dělal všechny domácí práce. Od mého návratu se však ke mně choval velmi chladně. Doma něco udělal jen tehdy, když jsem ho o to požádala. Jinak jen seděl a díval se do telefonu. Někdy jsem při vaření nevěděla, kam dřív skočit, a když jsem ho zavolala, trvalo celou věčnost, než přišel. Ani zeleninu pořádně neumyl. Když jsem ji po něm zkontrolovala, byla na ní stále hlína a musela jsem ji umýt znovu.

Konflikt

Nakonec jsem zjistila, že má manžel poměr s jednou mou příbuznou. Její manžel pracoval v jiném městě, a když potřebovala doma něco zařídit, často žádala o pomoc mého manžela. Tak se dali dohromady. Pomyslela jsem si: Není divu, že se tolik věnuje její rodině a ke mně je tak chladný.

Šestého dne nového roku jsme byli na večeři u manželových rodičů. Cestou domů jsme se začali hádat kvůli nějakým maličkostem. Když jsme dorazili, manžel mě popadl za ramena, zvedl jako kuře a odnesl před zrcadlo se slovy: „Podívej se na svůj obličej.“

Vyvalila se na mě všechna nahromaděná hořkost. Vzala jsem telefon a zavolala švagrovi i dceři, která ten den pobývala u babičky. Řekla jsem: „Odveďte ho pryč. A dost.“ Manžel se vrátil k rodičům.

Odhalování vlastních nedostatků

Když jsem se uklidnila, uvědomila jsem si, že jsem udělala velkou chybu. Nejednala jsem s manželem laskavě a nepamatovala na to, že jsem kultivující. Náš problém jsem řešila jako běžný člověk. Kultivovala jsem se už přes dvacet let. Proč jsem se zachovala tak špatně?

V uplynulých letech jsem při pomoci Mistrovi s nápravou Fa spoléhala na svou spravedlivou víru v Mistra a Dafa, díky níž jsem vším prošla. Svůj charakter jsem však skutečně nekultivovala. Důkladně jsem zkoumala svá základní připoutání. Uvědomila jsem si, že vůči manželovi chovám silnou zášť. Zazlívala jsem mu, jak se ke mně choval a že zradil rodinu. Měla jsem mu za zlé, že nevydělává peníze, neplní své povinnosti vůči rodině a podobně. To všechno jsou připoutání, která by měl kultivující odstranit.

Pozitivní změny

Hodně jsem studovala Fa, učila se ho nazpaměť a zároveň vysílala silné spravedlivé myšlenky, abych odstranila zášť a soutěživé myšlenky. Jednou v noci musela mého starého otce odvézt sanitka do nemocnice. Zavolala jsem manželovi, aby přišel pomoci, a společně jsme otce do nemocnice doprovodili. Řekla jsem mu: „Prosím, vrať se.“

Když se manžel vrátil domů, začala jsem si dávat pozor na svá slova a činy a snažila se jednat podle měřítek Falun Dafa. Někdy se mi v mysli objevily špatné myšlenky a občas jsem se neudržela a začala se s ním hádat. Postupně však těchto myšlenek ubývalo a nyní se změnilo celé rodinné prostředí. Manžel teď sám od sebe dělá domácí práce, a dokonce převzal všechno vaření. Kdykoli se blíží čas vysílání spravedlivých myšlenek, připomene mi: „Už je skoro čas. Až dovysíláš spravedlivé myšlenky, najíme se.“

Dříve se manžel vždy rozzuřil a nadával mi, když jsem lidem vyprávěla o pronásledování. Teď je to jiné. Už nic nenamítá, když s lidmi mluvím. Jednou jsme na ulici potkali jeho bývalého spolužáka. Manžel ho pozdravil a já k němu přistoupila, abych mu pověděla o Falun Dafa. Dříve pracoval na nižší vedoucí pozici a byl členem strany. Snadno jsem ho přesvědčila, aby ze strany vystoupil. Manžel na mě počkal. Když jsem mu řekla, že jsem jeho spolužáka přesvědčila k vystoupení z organizací KS Číny, odpověděl: „Pomohla jsi zachránit dalšího člověka.“

Když se ohlížím za devětadvaceti lety své kultivace, vidím, že mě neustále vedl a chránil soucitný a velký Mistr. Určitě budu dobře dělat tři věci a vrátím se s Mistrem do svého původního duchovního domova!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)