Čínská Fahui | Zlepšování charakteru a naplňování svých slibů prostřednictvím technické pomoci praktikujícím

(Minghui.org)

Zdravím Mistra!

Zdravím spolupraktikující!

O webových stránkách Minghui jsem se dozvěděla v roce 2000. Tehdy jsem s počítači nechtěla mít nic společného, protože jsem je považovala za něco cizího a neznámého. Když jsem si však na Minghui.org přečetla několik článků se zkušenostmi z kultivace, hluboce mě dojaly. V jednom článku praktikující napsal: „Pokud mě Dafa potřebuje, jsem ochoten obětovat svůj život, abych bránil důstojnost Dafa.“ Přála jsem si být stejně spravedlivá jako tito praktikující.

S postupující nápravou Fa mě praktikující požádali, abych pomáhala s výrobou materiálů k objasňování pravdy. Začali jsme několika kartičkami. Když jsem viděla, jak jsou krásné, byla jsem si jistá, že se lidem budou líbit, a proto jsem s radostí souhlasila, že pomohu.

V té době jsem věděla jen o několika místech, kde se materiály vyráběly. Museli jsme pro ně jezdit na kole více než 50 kilometrů tam a stejnou vzdálenost zpět. V letním vedru ze mě lil pot a neměla jsem ani čas se napít. Někdy se mi na horní části stehen objevila vyrážka z horka. Neustále jsem si opakovala Mistrovo učení z básně „Čeho se bát“ ve sbírce Hong Yin II:

„... Bohové po zemi kráčejí, Fa potvrzují“
(„Čeho se bát“, Hong Yin II)

Když jsem si tyto verše opakovala, postupně jsem přestávala vnímat horko a nohy už mě netrápily. Mistrova slova mi dodávala sílu a nikdy jsem nepociťovala zvláštní žízeň, bez ohledu na to, jaké bylo vedro nebo jak moc jsem se potila.

Když Mistr zveřejnil přednášku Vyučovanie Fa na turné v Severnej Amerike, ihned jsme po obdržení výtisků začali rozvážet kopie ostatním praktikujícím. Jeden praktikující žil na venkově, daleko od hlavní silnice. Když jsme k němu dorazili a předali mu Mistrovu novou přednášku, dojetím se rozplakal. Řekl, že se mu nedařilo spojit s ostatními praktikujícími a cítil se naprosto odloučený. Teď, když si mohl přečíst Mistrovo učení Fa a články z Minghui.org, měl pocit, jako by znovu našel svůj domov.

Když jsme odjížděly, pršelo a téměř se setmělo. Jakmile jsme dojely na cestu za vesnicí, kola se nám natolik obalila blátem, že jsme nemohly pokračovat v jízdě. Bláto jsme seškrábaly, ale jakmile jsme se pokusily jet dál, kola se znovu ucpala. Jeden kolemjdoucí nám řekl: „Tohle je jílovitá půda. Když prší, na kole se tady nedá jet. Budete je muset nést.“

Když jsem to uslyšela, sevřelo se mi srdce. Byly jsme dvě poměrně slabé ženy na rozbahněné venkovské cestě, pršelo, blížila se tma, a ještě jsme měly nést kola? Neměly jsme na výběr, ale věděly jsme, že nás chrání Mistr i bohové a Buddhové na nebesích. Byly jsme učednice Dafa a určitě jsme to dokázaly zvládnout. Vzaly jsme tedy kola do rukou a při chůzi si opakovaly Fa. K hlavní silnici zbývaly asi tři kilometry a připadalo nám, že jdeme celou věčnost. V jednu chvíli jsem už neviděla, kam šlapu, a spadla jsem do příkopu plného bláta. Přesto jsme pokračovaly, opakovaly si Fa a nakonec dorazily k hlavní silnici. Navzdory všem obtížím jsme měly radost, že jsme tomuto praktikujícímu pomohly konečně získat Mistrovu přednášku.

S obtížemi jsme se setkávaly často, ale nic nám nezabránilo dělat tři věci, které mají praktikující dělat. Kdykoli Minghui zveřejnil novou Mistrovu přednášku nebo článek, co nejdříve jsme je doručily ostatním praktikujícím.

Hlavní praktikující v naší oblasti, který měl technické znalosti, odjel do zahraničí. Našla jsem proto jiného praktikujícího, aby mi nainstaloval software umožňující obejít internetovou blokádu, a brzy jsem se naučila připojovat k internetu. Vždycky jsem pociťovala trochu strachu, ale když jsem nejprve vysílala spravedlivé myšlenky a opakovala si Mistrovo učení, strach zmizel. Věděla jsem, že nemohu jen čekat a spoléhat na ostatní. Musela jsem překonat vlastní překážky a osvojit si další počítačové dovednosti, abych mohla pomáhat Mistrovi v nápravě Fa.

Naučit se tisknout, provádět sazbu a vytvářet grafiku bylo poměrně snadné. Ani koupě počítače nebyla obtížná, ale nevěděla jsem, jak nainstalovat šifrovaný operační systém. Takže ani poté, co jsem si počítač koupila, jsem ho nemohla používat. Musela jsem najít technicky zdatného praktikujícího, který by mi systém nainstaloval, a takových praktikujících nebylo mnoho. Rozhodla jsem se, že se instalaci operačního systému naučím sama, abych mohla zachránit více vnímajících bytostí.

Jakmile jsem se takto rozhodla, Mistr pro mě vše uspořádal. Našla jsem praktikujícího, který mě to mohl naučit, ale bydlel více než 100 kilometrů daleko. Když jsem za ním jela poprvé, byla tak hustá mlha, že jsem před sebe neviděla dál než na deset metrů. Po vystoupení z autobusu mě praktikující vyzvedl na motocyklu, protože nás čekalo ještě dalších 15 kilometrů. Když jsem se podívala na hustou mlhu kolem nás, přemýšlela jsem, jak v takových podmínkách vůbec můžeme jet. Začala jsem si opakovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Právě v tu chvíli kolem nás projel velký nákladní automobil se zapnutými mlhovými světly. Jeli jsme za ním a bezpečně dorazili k praktikujícímu domů.

Naučila jsem se systém instalovat a každý krok si pečlivě zapisovala. Když jsem se vrátila domů, postupovala jsem přesně podle svých poznámek, ale instalace se nezdařila, což mě velmi frustrovalo. Jakmile jsem narazila na něco, co se byť jen trochu lišilo od mých zápisků, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Nezbývalo mi než se k praktikujícímu vrátit a znovu ho požádat o pomoc. Tentokrát mě po vystoupení z autobusu vyzvedl jiný praktikující. Místo mlhy však foukal nesmírně silný vítr a při jízdě na motocyklu jsem pociťovala úzkost. Vítr foukal z boku a měla jsem dojem, že nás každou chvíli může sfouknout ze silnice do polí. Když jsme konečně dorazili k praktikujícímu domů, s úlevou jsem si vydechla.

Osvojování technických dovedností nebylo snadné. Setkávali jsme se s mnoha zasahováními a staré síly se nám usilovně snažily bránit. Muselo to být proto, že kdybychom všichni uměli používat počítače, dokázali bychom prolomit internetové blokády. Jsem vděčná Mistrovi za ochranu a tomuto praktikujícímu za nezištnou pomoc. Musela jsem ho navštívit několikrát a on se mnou měl vždy velkou trpělivost.

Po návratu domů mě ostatní praktikující začali žádat, abych jim instalovala systémy. Poměrně hodně z nich se to chtělo naučit, ale já sama jsem si teprve nedávno osvojila základy. Kdykoli někdo potřeboval nainstalovat systém nebo se mu porouchal počítač, cítila jsem se nejistě. Když jsem narazila na něco, čemu jsem nerozuměla, musela jsem požádat o pomoc zkušenějšího praktikujícího. Postupně, po instalaci systémů na mnoha počítačích, jsem celý postup zvládla.

Různé počítače používaly k otevření spouštěcí nabídky různé klávesy. Někdy počítač nerozpoznal systémový disk nebo USB jednotku ani poté, co jsem je vložila. Zkoušela jsem proto jednotlivé klávesy jednu po druhé, dokud počítač disk nebo USB jednotku nerozpoznal a systém se nenainstaloval. Kdykoli jsem narazila na problém, prosila jsem Mistra, aby mi dal moudrost, a mnohokrát mě řešení náhle napadlo. Postupně jsem začala chápat některé principy instalace systémů. Dokázala jsem je nainstalovat na většinu počítačů a celý postup byl stále snazší.

S postupující nápravou Fa jsem často cestovala do jiných oblastí, abych se naučila nové technické dovednosti a nakoupila potřebný materiál. Z bezpečnostních důvodů jsem tamní praktikující nekontaktovala telefonicky. Před odjezdem jsem poklekla před Mistrovou fotografií, zapálila vonnou tyčinku a sdělila Mistrovi, kam potřebuji jet. Poprosila jsem ho, aby mě posílil a zařídil, že praktikující budou doma a budou na mě čekat.

Jednou jsem si zajistila auto a plánovala odjet v pět hodin ráno. Když jsem krátce po čtvrté vstala, sněžilo a panoval krutý mráz. Náhle mě napadlo: „Všichni ostatní tvrdě spí. Opravdu musím vyrazit do větru a sněhu nakupovat materiál, nebo bych raději mohla zůstat v posteli?“ Spravedlivé myšlenky mi však připomněly, že když jsem se jednou rozhodla a dala své slovo, musím svůj slib dodržet bez ohledu na počasí.

Pomyslela jsem na svou odpovědnost a poslání, zapálila Mistrovi vonnou tyčinku a poprosila ho, aby mě během cesty posílil. Potom jsem odhodlaně vyrazila do větru a sněhu. Když jsem dorazila do cíle, už bylo světlo. K mému překvapení jasně svítilo slunce, což mě opravdu zahřálo u srdce. Jsem vděčná za Mistrovu soucitnou ochranu a uspořádání.

Zůstala jsem tam tři dny a učila se od různých praktikujících. Jeden mě naučil vypalovat DVD, další se mnou probíral hromadnou výrobu materiálů a jiný mě seznámil se základními postupy oprav. Všechno probíhalo hladce a všichni jsme si uvědomovali Mistrovo soucitné uspořádání. Poslední den jsem se zúčastnila jejich skupinového studia Fa, z něhož jsem si mnoho odnesla.

Na webové stránky Minghui jsem se začala připojovat přibližně v roce 2006. Často jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila jakékoli zasahování, které mi bránilo v přístupu na tyto stránky. Nyní se obvykle dokážu připojit k Minghui.org okamžitě. Naučila jsem několik praktikujících používat internet a jen zřídka mají potíže s připojením. Od jiného praktikujícího jsem se naučila používat interní e-mailový systém a nyní spolu komunikujeme převážně jeho prostřednictvím. Domluvíme si čas setkání a praktikující obvykle přicházejí včas. Mobilní telefon téměř nepoužívám.

Chtěla bych, aby se technickým dovednostem naučilo více praktikujících, a proto se je snažím učit, kdykoli mám příležitost. Během tohoto procesu procházím nejrůznějšími zkouškami charakteru. Někteří lidé se učí rychle, ale nejsou ochotni vynaložit potřebné úsilí, zatímco jiní chtějí přispět, ale učí se pomalu.

Když se učím něco nového, obvykle se nejprve seznámím s celým postupem, vyzkouším jednodušší části a snažím se co nejvíce pochopit sama, než požádám ostatní praktikující o pomoc. Šetřím tak svůj čas i jejich čas. Když se nad problémem sama zamýšlím, Mistr mi dává náznaky a já ho najednou dokážu pochopit. Doufám, že praktikující, kteří se učí technickým dovednostem, se nejprve pokusí sami přijít na to, co zvládnou, místo aby neustále žádali technicky zdatné praktikující o pomoc.

Učila jsem jednu praktikující jménem Ann, která se učila pomalu, ale snažila se. Požádala jsem ji, aby si zapisovala, co se naučila, při provádění jednotlivých kroků se řídila svými poznámkami a případné chyby v nich opravovala. Když jsem ji takto učila, někdy vypadala zmateně a nevěděla, o čem mluvím. Když jsem jí něco několikrát vysvětlila a ona to stále nechápala, začala jsem být netrpělivá. Připomínala jsem si, že nesmím ztratit trpělivost.

Někdy jsem však nedokázala ovládnout tón svého hlasu. Přemýšlela jsem, proč se někteří praktikující něco naučí okamžitě, zatímco jiní tomu nerozumějí ani po několika vysvětleních. Začala jsem se na pomaleji se učící praktikující trochu dívat svrchu. Potom mě napadlo: „Nebyla jsem na začátku stejná? Každý potřebuje čas, aby se něco naučil. Je to příležitost odstranit mou netrpělivost, nesnášenlivost, soutěživost a další připoutání. Moje netrpělivost vychází ze sobectví, protože nechci, aby mi to zabíralo příliš mnoho času. Tyto špatné myšlenky nepocházejí z mého pravého já a musím je odstranit. Tito praktikující se chtějí naučit technickým dovednostem, aby mohli pomáhat ostatním.“ Rozhodla jsem se proto, že Ann pomohu tyto dovednosti úspěšně zvládnout. Pokud něčemu neporozuměla po prvním vysvětlení, zopakovala jsem jí to podruhé nebo potřetí, dokud vše plně nepochopila.

Když Ann něčemu nerozuměla, někdy znervózněla, začala pociťovat zášť a obviňovala mě, že ji neučím správně. Nelíbilo se mi to a řekla jsem jí: „Učím tě dobrovolně. Čas, který ti věnuji, si beru z času na jídlo a spánek. Nemusíš mi děkovat, ale někdy se nedokážeš naučit ani tu nejjednodušší věc, a pak mě za zády kritizuješ a obviňuješ. Nemůžeš projevit alespoň trochu vděčnosti? Podívej se sama na sebe!“

Později jsem si uvědomila, že bych se sama měla podívat do sebe. Nešlo jen o to naučit praktikující technickým dovednostem. Byla to také příležitost zlepšit si charakter. Mnohokrát jsem jí vysvětlovala totéž, ale neposlouchala mě. Soustředila se pouze na vlastní myšlenky a nevnímala, co říkám. Když měla k dispozici návod, nepřečetla si ho a jen čekala, až se mě bude moci zeptat. Dokonce si nepřečetla ani pokyny na čisticím prostředku a tvrdila, že jim nerozumí. Když jsem jí je však přečetla nahlas, okamžitě je pochopila.

Zeptala jsem se jí: „Proč to nejprve nezkusíš sama?“

Odpověděla: „Já prostě čekám, až mě to naučíš. Nevím, jak mám číst návody.“

Najednou jsem pochopila. Byla jsem příliš zaměřená na sebe a měla jsem příliš vysoká očekávání. Měla bych jí umožnit, aby se učila postupně, a přizpůsobit výuku jejím schopnostem přijímat informace, místo abych očekávala, že okamžitě zvládne všechno, co ji chci naučit. Pokud už se nedokázala soustředit, měla bych počkat, až si probíranou látku osvojí, a teprve potom pokračovat. Musím naplnit své sliby a dobře vykonat vše, co mi Mistr svěřil.

Když jsem se podívala do sebe, odstranila jsem strach z nespravedlivého obviňování, strach z obtíží, zášť, touhu po odměně, touhu po pochvale a další připoutání. Žádnou z těchto nečistých myšlenek jsem nechtěla. Řekla jsem Ann: „Udělala jsem chybu. Můj přístup a tón hlasu nebyly vhodné. Prosím, neber si to k srdci.“ Také ona si uvědomila své chyby a začala dávat větší pozor.

Ann se nyní dokáže připojit k internetu, tisknout materiály, provádět základní sazbu, instalovat počítačové systémy, používat interní e-mailový systém a provádět jednoduché opravy. Když narazí na problém, který nedokáže vyřešit, položí dotaz na internetovém fóru provozovaném praktikujícími.

Pokud nemusíme neodkladně vyřešit něco důležitého, začínáme každý den studiem Fa. Jsem členkou několika skupin, v nichž se učíme Fa nazpaměť, a kdykoli mám čas, opakuji si Fa, studuji ho a dívám se do sebe.

Dříve jsme spoléhali na jednoho místního technicky zdatného praktikujícího, protože měl v naší oblasti největší zkušenosti. Minulý rok se však dostal do obtížné situace a už nemohl opravovat zařízení. Pozvali jsme proto praktikujícího z jiné oblasti, aby nás to naučil. Přivezl si vlastní jídlo, aby nás nemusel obtěžovat. Trpělivě odpovídal na naše otázky a nikdy neprojevil netrpělivost. Když někteří praktikující trvali na tom, že chtějí něco udělat podle svých představ, odložil vlastní názory stranou a spolupracoval s nimi. Teprve když praktikující zjistili, že jejich postup nefunguje, vysvětlil jim svůj způsob řešení a proč je nezbytný. Jeho trpělivost a ochota spolupracovat mě hluboce dojaly. Všechno dělal nezištně a při každém rozhodnutí myslel především na druhé.

Jasně jsem viděla, v čem mám nedostatky. Když jsem měla hodně práce, chtěla jsem si stěžovat. Když bylo úkolů příliš mnoho, mluvila jsem ostře. To všechno byla připoutání a projevy sobectví. Díky těmto zkušenostem jsem hlouběji pochopila, že různé situace, s nimiž se během kultivace setkávám, Mistr uspořádal proto, aby mi pomohl odstranit připoutání, rozšířit mou schopnost snášet obtíže, pozvednout mou úroveň a co nejrychleji se zlepšovat.

Musím dobře využít každou příležitost, za všech okolností si zachovat jasnou mysl a rozvahu a napravovat každou svou myšlenku, slovo i čin. Nesmím promarnit Mistrovo soucitné uspořádání. Budu přistupovat k Fa s vážností, brát ohled na potřeby celého těla praktikujících a dobře projdu každou zkouškou.

Naučit se přiznat: „Udělala jsem chybu“

Už od dětství jsem měla ve škole dobré výsledky, což ve mně posilovalo ješitnost, zájem o vlastní pověst, touhu slyšet jen příjemné věci a neochotu přijímat kritiku. Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, vždycky jsem při nějakém problému trvala na tom, že za nic nemohu. Vymýšlela jsem jednu výmluvu za druhou, vysvětlovala, proč se stalo to či ono, jen abych nemusela přijmout odpovědnost. Když jsem začala kultivovat, usilovně jsem pracovala na odstranění tohoto připoutání.

Když jsem se dostala do problémů, členové mé rodiny, kteří všichni praktikovali, se ke mně chovali velmi laskavě. Nekritizovali mě, ale místo toho otevřeně přiznávali vlastní chyby. Pomyslela jsem si: „Pokud to ve skutečnosti byla moje chyba, jak mohu dál nechávat členy své rodiny, aby za ni přebírali odpovědnost?“ Když se příště něco stalo, začala jsem přemýšlet, zda jsem neudělala něco špatně a jaké ponaučení bych si z toho měla vzít. Začala jsem říkat: „Možná jsem udělala chybu?“ Jakmile jsem to vyslovila, rodina mi okamžitě odpustila, bez ohledu na to, jak vážná moje chyba byla. Nikdy si nestěžovali a pouze mě povzbuzovali.

Hluboce zakořeněných návyků jsem se však nedokázala zbavit přes noc a někdy nade mnou převládly mé lidské představy. Jednou, právě když jsem se chystala svalit vinu na někoho jiného, mi jeden praktikující řekl: „Prostě řekni: ‚Udělala jsem chybu. Příště si dám pozor.‘ Nemusíš nic vysvětlovat.“ Uvědomila jsem si, že to dává smysl. Opakovala jsem si Mistrovo učení:

„Ja vás neobviňujem, ale odteraz tomu musíte všetci venovať pozornosť. Musíte sa dostať do bodu, že budete schopní prijať kritiku, bez ohľadu na to, od koho pochádza. Ak je na tom niečo pravdy, tak sa napravíte, a ak nie, vezmete ju do úvahy. Ak dokážete ostať pokojný zatiaľ čo vás kritizujú alebo karhajú, zlepšujete sa.“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles)

Jednou za mnou šla jedna praktikující, když jsme vyzvedly nějaký materiál. Netrpělivě jsem na ni zavolala: „Nemůžeš jít rychleji?“

Klidně odpověděla: „Zkus změnit tón, jakým mluvíš.“

Zarazilo mě to. Jak je možné, že si opakuji Fa, ale nedokážu se jím skutečně řídit a kultivovat se? Okamžitě jsem se usmála a řekla: „Promiň!“ Často jsem si vzpomněla, jak mi Mistr prostřednictvím slov této praktikující připomněl, že mám změnit tón svého hlasu.

Když jsem se dostala do situací, které mě opravdu rozrušily, opakovala jsem si báseň „Kdo má pravdu, kdo se mýlí“ ze sbírky Hong Yin III.

Pochopila jsem, v čem spočívala moje chyba. Když jsem čelila nespravedlivému obviňování nebo kritice, mé srdce se tím nechalo pohnout. Místo toho bych měla být praktikujícím vděčná za to, že mi pomáhají se zlepšovat. Nakonec se mi podařilo kultivovat své myšlení natolik, že mou první myšlenkou bylo: „Udělala jsem chybu,“ bez ohledu na to, zda jsem skutečně pochybila. Tímto způsobem se mnoho problémů okamžitě vyřešilo.

Odstranila jsem také své připoutání ke spoléhání se na ostatní. Posledních deset let žiji sama, a tak jsem se musela naučit hledat řešení všech problémů vlastními silami. Často jsem prosila Mistra o pomoc a postupně jsem se naučila zvládat mnoho běžných činností, například vyměnit vodovodní baterii nebo namontovat síťové dveře a sítě do oken. Dokázala jsem tak odstranit své připoutání k závislosti na druhých.

Jako učednice Dafa v období nápravy Fa doufám, že budu v budoucnu ještě pilnější. Chápu, že pouze tehdy, když se sama stanu čistší, budu moci zachránit více vnímajících bytostí a naplnit sliby, které jsem dala před příchodem na tento svět.

Toto jsou má pochopení na současné úrovni. Pokud něco není v souladu s Fa, prosím spolupraktikující, aby mě na to se soucitem upozornili.

Děkuji, Mistře!

Děkuji, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)