(Minghui.org) Na mnoha památných místech bývalých nacistických koncentračních táborů lze v různých jazycích spatřit slova „Už nikdy více“. Jsou svědectvím odhodlání lidstva ukončit taková zvěrstva, jakými byl holokaust, a hájit základní lidská práva.
A přesto, když vstupujeme do 27. roku pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny (KS Číny), jsme svědky další katastrofy v oblasti lidských práv – nejzávažnějšího a nejdéle trvajícího porušování lidských práv v nedávné čínské historii. Co se vlastně stalo a jaké to má důsledky pro ty z nás, kteří žijí v Číně i ve svobodném světě?
Křížová výprava teroru
Čankajšek, vůdce Čínské republiky, byl ve svých raných letech zastáncem komunismu. Po tříměsíčním pobytu v Sovětském svazu v roce 1923 však svůj názor zcela změnil. „V oblastech ovládaných komunisty vládne teror, který drží lid v područí,“ vysvětlil později v rozhovoru v roce 1949.
Bohužel se jeho předpověď ohledně KS Číny naplnila, když strana téhož roku převzala moc, a situace se od té doby jen zhoršovala. Během pozemkové reformy na počátku 50. let strana popravovala statkáře a konfiskovala jejich půdu i další majetek; prostřednictvím kampaní proti třem a pěti zlům ve stejném desetiletí pronásledovala či zabíjela podnikatele kvůli jejich kapitálu a osobnímu majetku.
Materiální vykořisťování bylo však jen prvním krokem. O několik let později zahájila KS Číny kampaň proti pravičákům (1957–1959), jejímž cílem bylo připravit lidi o svobodu myšlení. Krátce po hladomoru způsobeném politikou strany (1959–1962) rozpoutala strana kulturní revoluci (1966–1976), aby zničila tradiční hodnoty zakořeněné v tisícileté čínské historii.
Po skončení kulturní revoluce probíhaly v čínské společnosti diskuse o tom, jak zabránit opakování podobné katastrofy. Tyto snahy však byly odsouzeny k nezdaru, protože samotná příčina těchto tragédií – KS Číny – zůstala u moci. Proto také o dvanáct let později brutálně potlačila demokratické hnutí v roce 1989 a od roku 1999 zahájila pronásledování tradiční meditační praxe Falun Gong.
Katastrofa roku 1989 ani pronásledování Falun Gongu nejsou překvapivé, protože stejně jako marxismus a sovětský režim je i ideologie KS Číny založena na třídním boji, nenávisti a lžích. Režim nemůže tolerovat svobodu myšlení ani tradiční hodnoty, jako jsou principy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost, které Falun Gong vyzdvihuje.
Proč brutalita pokračuje?
Politické kampaně, které následovaly po převzetí moci KS Číny, jsou hořkými plody vyrůstajícími z téže větve. Podstatné důkazy například ukazují, že bývalý vůdce KS Číny Jiang Zemin plánoval potlačení Falun Gongu dlouho předtím, než bylo v roce 1999 oficiálně zahájené. Jeho stoupenec Luo Gan začal Falun Gong vyšetřovat již v roce 1996, avšak nenašel žádný důvod pro jeho pronásledování.
V dubnu 1999 Luo a další představitelé znovu zesílili pomlouvačnou kampaň proti Falun Gongu a v Tianjinu zatkli desítky praktikujících. Když se 25. dubna 1999 přibližně 10 000 praktikujících pokojně shromáždilo před Národním úřadem pro stížnosti v Pekingu a žádalo jejich propuštění, Jiang tajně mobilizoval vojáky v přípravě na násilný zásah.
Informace získané Minghui ukazují, že ačkoli Státní rada měla zavedený postup pro přijímání zásadních politických rozhodnutí, Jiang jej ignoroval a svévolně rozhodl, že pronásledování Falun Gongu bude považováno za „politický úkol“, aniž by pro to existoval jakýkoli právní základ. Ve skutečnosti během interní porady nebyl žádný ministr ochoten nést odpovědnost za toto pronáledování. Pod tlakem Jianga úředníci souhlasili s tím, že odpovědnost bude přenesena na ministra sportu Wu Shaozu, který v daný den nebyl přítomen.
V červnu 1999 Jiang nařídil zřízení mimosoudního orgánu – Úřadu 610 – aby řídil celostátní pronásledování ještě před oficiálním zahájením pronásledování v červenci téhož roku. Když viděl neochotu úředníků podílet se na masivním porušování lidských práv pokojně žijících občanů, Luo a další představitelé poté na počátku roku 2001 inscenovali takzvaný incident sebeupálení na náměstí Tiananmen, aby vyvolali nenávist vůči Falun Gongu napříč všemi úrovněmi státní správy i mezi širokou veřejností.
Výsledkem je, že během uplynulých 27 let byly desítky milionů praktikujících Falun Gongu vystaveny diskriminaci. Velké množství jich bylo zadrženo, uvězněno a mučeno. Jiní přišli o zaměstnání, jejich rodiny byly rozvráceny nebo jejich děti nemohly studovat.
Podobné katastrofy v oblasti lidských práv se v dějinách již odehrály. Římský císař Nero například roku 64 n. l. založil Velký požár v Římě, aby mohl obvinit křesťany. Stejně tak důkazy potvrzují, že takzvané sebeupálení na náměstí Tiananmen v roce 2001 bylo podvodem zinscenovaným KS Číny s cílem očernit Falun Gong, jak je vysvětleno v oceňovaném dokumentu Falešný oheň. Přesto mnoho Číňanů stále nezná pravdu a nadále se slepě podílí na pronásledování.
Ve skutečnosti však vládnutí Číně není konečným cílem KS Číny. „Oni [komunisté] mají svět, který musí dobýt,“ prohlásil Karl Marx v Komunistickém manifestu již v roce 1848. KS Číny tento úkol plní věrně a bezohledně. Po zničení tradiční ideologie, kultury, demokracie a víry v celé Číně nyní vyváží pronásledování i do zahraničí. Od ideologické kontroly a manipulace veřejného mínění prostřednictvím ovlivňování tradičních médií a sociálních sítí v jiných zemích až po politický a ekonomický vliv – KS Číny stále více ohrožuje Spojené státy i další země svobodného světa.
V roce 2022 Kongresově-výkonná komise pro Čínu uvedla: „Informace v databázi organizace Freedom House o fyzických incidentech ukazují, že vládnoucí režim v Číně provádí nejsofistikovanější, nejkomplexnější a nejrozsáhlejší kampaň nadnárodní represe na světě. Používání nadnárodní represe čínskou vládou je součástí širší kampaně Pekingu na rozšíření vlivu v zahraničí, která zahrnuje mediální vliv, ekonomické investice a vojenskou expanzi.“
Vraťme se k rozhovoru z roku 1949. Čankajšek tehdy vysvětlil, proč zasvětil celý svůj dospělý život odporu vůči KS Číny: „Tento boj proti komunismu v Číně není jen bojem za osvobození Číny od současné komunistické hrozby, ale také bojem za mír a bezpečnost svobodného světa.“
Bohužel krveprolití pokračuje i dnes. Historici odhadují, že KS Číny si během svých četných politických kampaní vyžádala přibližně 80 milionů lidských životů. Informace získané Minghui ukazují, že jen v roce 2025 zemřelo nejméně 124 lidí jako přímý důsledek pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny. Od začátku pronásledování jsou potvrzeny tisíce úmrtí – skutečný počet je však pravděpodobně mnohem vyšší, neboť získávání informací z Číny je nesmírně obtížné.
Mnozí lidé ve svobodném světě mohou stále považovat pronásledování pouze za čínskou záležitost nebo problém Falun Gongu. Pokud však plamen rudého teroru hoří po desetiletí a nyní ohrožuje celý svět, nezůstává již žádné bezpečné útočiště. Lze to přirovnat k pandemii covidu-19, kterou jsme nedávno zažili.
Jeden německý pastor kdysi během druhé světové války napsal o holokaustu:
„Nejprve přišli pro socialisty, a já jsem se neozval – protože jsem nebyl socialista.
Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval – protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval – protože jsem nebyl Žid.
Nakonec přišli pro mne – a nezůstal nikdo, kdo by se mě zastal.“
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
