Odstraňování připoutání ve škole

(Minghui.org) Na druhém stupni základní školy jsem patřil k nejlepším žákům. Učitelé mě měli v oblibě a spolužáci mi záviděli. Kvůli neustálé chvále ve mně však začala růst připoutání k usilování o slávu, k předvádění se a k závisti.

Během prvního a druhého ročníku jsem v každé důležité zkoušce obsadil první místo. To u mě vypěstovalo silnou fixaci na to, abych byl vždy nejlepší, a s tím spojený intenzivní strach, že o tento titul přijdu.

Ve třetím ročníku k nám do třídy přišel tucet nových studentů z jiných škol. Cítil jsem velký tlak a obával se, že mě připraví o mé postavení. Začal jsem k nim pociťovat nepřátelství, i když tento konflikt nebyl zpočátku navenek patrný. Ve druhé polovině ročníku jsem se pak v celkovém hodnocení umístil jako druhý. Nemohl jsem se s tím smířit, přestože mě od prvního místa dělilo jen pár bodů. Moje představa o „dokonalém prospěchu“ byla narušena jiným studentem.

S rozhořčením jsem zoufale hledal jakoukoli výmluvu, abych nemusel uznat úspěch svého spolužáka jako zasloužený. Celé dny jsem nemohl pořádně jíst ani spát a frustrace mě pronásledovala i ve snech. Měl jsem pocit, že jsem zklamal své učitele, a cítil jsem drtivé psychické břemeno. Přestože jsem se dál pilně učil, tento vnitřní stav mě nakonec při první simulované zkoušce zbrzdil a propadl jsem až na čtvrté místo.

V hluboké úzkosti jsem se rozhodl hledat odpovědi ve Fa. Začal jsem studovat učení a uvažovat o svém rozpoložení. Uvědomil jsem si, že můj neklid pramení ze závisti a z připoutání ke slávě a osobnímu prospěchu. Konečně jsem na svých nedostatcích začal pracovat. Pochopil jsem, že musím uznat kvality ostatních a upřímně jim tleskat, místo abych lpěl na svém pořadí. Rozhodl jsem se změnit.

Zpočátku to bylo těžké. Pokaždé, když jsem uviděl spolužáka, který mě předstihl, sevřelo se mi srdce a cítil jsem odpor. Ale při vzpomínce na principy Mistrova učení jsem se usilovně snažil tyto pocity pustit. Dokázal jsem s ním začít mluvit o studijních otázkách a nakonec jsme se stali přáteli. Před druhou simulovanou zkouškou jsem se již při setkání s úspěšnějšími spolužáky cítil klidně. Namísto dřívější nevole jsem cítil radost z jejich dobrých známek. V této zkoušce jsem se pak umístil na druhém místě.

V hloubi duše jsem byl klidný, i když se tam občas mírná závist ještě objevila. Studoval jsem proto Fa a vysílal spravedlivé myšlenky, abych ji úplně odstranil. Na školním ceremoniálu předávání cen jsem již tleskal s naprostou upřímností.

Poté, co jsem tato připoutání opustil, dostavil se neuvěřitelný pocit lehkosti. Osvobozen od těžkého břemene honby za slávou jsem najednou zjistil, že studium jde samo. Jak se má kultivace prohlubovala, můj akademický výkon prudce stoupl a má mysl byla jasnější a soustředěnější. Nakonec jsem u přijímacích zkoušek na střední školu dosáhl vynikajících výsledků – a první místo se mi opět vrátilo.

V tu chvíli bylo mé srdce naprosto klidné. Nepociťoval jsem žádné vzrušení ani pocit mstivého zadostiučinění. Došlo mi, že celá tato zkušenost byla jako divadelní hra uspořádaná Mistrem speciálně proto, aby mi pomohla zbavit se mých připoutání. Jakmile je člověk skutečně opustí, to, co zdánlivě ztratil, se mu často vrátí nečekaným způsobem.

Odstraňování připoutání k pohodlí

Tělesná výchova (TV), a zejména běh na dlouhou trať, byla vždy mou slabinou. Vždy jsem byl na hraně toho, abych vůbec prošel, což mi bralo sebevědomí. Ve třetím ročníku jsem tělocvik začal přímo nenávidět.

Musel jsem začít vážně trénovat na přijímací zkoušky, ale má připoutání k pohodlí a lenosti mě táhla zpět. Bál jsem se běhání, protože jsem neměl rád únavu. Dýchací potíže a nesmírné vyčerpání ve mně zanechaly hluboký strach. Ten postupem času natolik zesílil, že v dny, kdy jsme měli tělocvik, jsem se nedokázal soustředit na ostatní hodiny. Byl jsem sevřen úzkostí a děsil se okamžiku, kdy budu muset vyběhnout na dráhu. I když učitel zdůrazňoval důležitost testů, dělal jsem jen malé pokroky.

Všechny mé známky byly výborné, kromě tělocviku. Když jsem se dozvěděl, že škola zavedla na dva měsíce povinný ranní běžecký trénink, byl jsem zdrcen. Věděl jsem ale, že ty body potřebuji.

Uklidnil jsem se a hledal odpověď ve Fa. Dafa mi jako zrcadlo ukázal mé chyby: lenost, lpění na pohodlí a strach z útrap. Rozhodl jsem se je překonat. Zpočátku to bylo nesmírně těžké. Každé ráno jsem spěchal do školy před sedmou, uběhl kilometr a pak se vracel do třídy na rychlou snídani. Škola nebyla v kontrole docházky přísná; stačilo se jen podepsat na arch. Postupem času začali studenti chodit pozdě, podepisovat se za sebe navzájem nebo si trasu zkracovat.

Řekl jsem si však, že jako praktikující Dafa se musím řídit principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Musím uběhnout celou trasu a nepodvádět. S tímto prostým odhodláním jsem celé dva měsíce vytrval. Můj výkon se dramaticky zlepšil – z úrovně „téměř neprošel“ jsem se dostal k téměř dokonalému výsledku. Při závěrečné zkoušce z TV jsem dosáhl výsledků, které předčily všechna má očekávání. Díky pevné vůli, kterou mi vštípil Dafa, jsem nakonec dosáhl svého cíle.

Hledání odpovědí ve Fa

Byl jsem přijat na prestižní střední školu do elitní třídy. Cítil jsem velký vnitřní tlak a obavy, že na mě ostatní budou nahlížet s despektem, pokud nebudu stejně dobrý jako oni. Nové prostředí a výjimečnost mých spolužáků ve mně vyvolávaly stres.

Znovu jsem hledal odpovědi v učení a v duchu se ptal Mistra, co mám dělat. V mysli se mi objevila tři slova: Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Následujícího dne jsem podle nich začal jednat. Měl jsem například strach o svou reputaci a bál jsem se na cokoli zeptat, aby si ostatní nemysleli, že nejsem chytrý. Když jsem se ale začal ptát s upřímností a přátelským přístupem, nikdo se na mě povýšeně nedíval. Naopak jsem získal nové znalosti i přátele.

Každý den jsem pak uvažoval o svém chování. Přemýšlel jsem, kde nastaly potíže, jaká připoutání za nimi stála a jak se jich zbavit. To byl můj proces sebezušlechťování v Dafa, který mi pomáhal stávat se lepším člověkem. Spolu s opouštěním lpění jsem začal zakoušet hluboký vnitřní klid. Během přestávek jsem si také recitoval „O Dafa“ (Lunyu), což mi pomáhalo udržet si čistou mysl a vyhýbat se špatným myšlenkám. Díky tomu se můj život na střední škole zharmonizoval.