Příběhy o Konfuciově žákovi Zigongovi (1. část)

(Minghui.org) Když lidé ve staré Číně navštěvovali školu, hluboce si vážili svých učitelů. Věřili totiž, že pokud se chce člověk zlepšovat, musí ke studiu přistupovat s upřímným srdcem. Podle starého čínského přísloví: „Učitel na jeden den je otcem na celý život“ — to svědčí o míře úcty, kterou žáci ke svým učitelům chovali.

Zigong, jeden z Konfuciových žáků, je toho typickým příkladem. Jeho úcta a věrnost učiteli, stejně jako podpora spravedlivých hodnot, mu zajistily významné místo v čínských historických záznamech.

Úcta k učiteli

Zigong, příjmením Duanmu (přibližně 520 př. n. l. – 456 př. n. l.), patřil k nejúspěšnějším Konfuciovým žákům. Přestože nebyl Konfuciovým nejoblíbenějším učedníkem, projevoval mu největší úctu.

Zigong se narodil ve státě Wei v období pozdních Jar a podzimů. Konfuciovým žákem se stal v 17 letech. Od učitele byl přibližně o 31 let mladší.

Ve svých dvaceti letech zdědil rodinné podnikání a později působil jako ministerský předseda ve státech Lu i Wei. Ve všech svých rolích byl výřečný, schopný a zběhlý v řešení záležitostí. Dokonce i Konfucius ho jednou označil za muže mimořádného talentu, který dokáže nést velkou odpovědnost.

Když bylo Konfuciovi kolem padesáti let, vzdal se úřednické funkce a opustil stát Lu. V následujících čtrnácti letech cestoval do různých států, včetně Wei, Chen, Song, Cao, Zheng, Cai a Chu, aby šířil své učení, a Zigong ho během těchto pobytů finančně podporoval, aby mohl zakládat školy. V Záznamech historika Sima Qiana se uvádí, že Zigong byl nejbohatším z více než sedmdesáti vysoce postavených Konfuciových žáků.

Na rozdíl od dnešní společnosti, kde lidé často usilují o co největší návratnost investic, Zigong podporoval učitele čistě z úcty ke Konfuciovi a ze závazku šířit zásady, které by zlepšily společnost.

Zigong byl velmi inteligentní a i sám Konfucius často říkal, že je chytřejší než on. Někteří lidé dokonce tvrdili, že Zigong je hodnější než Konfucius.

Vévoda Jing ze státu Qi se jednou Zigonga zeptal na Konfuciovu ctnost a nadání. Zigong odpověděl: „Konfucius je mudrc, ne jen ctnostný muž.“

„V čem je mudrc?“ zeptal se vévoda.

„Nevím,“ odpověděl Zigong, což vévodu velmi překvapilo.

Zigong pokračoval: „Po celý život mám nad hlavou nebe, ale neznám jeho výšku; mám pod nohama zemi, ale neznám její hloubku. Ve službě Konfuciovi jsem jako žíznivý člověk, který přijde se džbánem k řece, napije se dosyta, a přesto nikdy nepozná její hloubku.“

Vévoda Jing si po těchto slovech s dojetím povzdechl. Zigong přirovnal Konfuciovu svatost k nebi a zemi, k řekám a mořím, a zároveň naznačil, že on sám je se všemi svými znalostmi jen kapkou v oceánu.

Shusun Wushu, který ve státě Lu zastával úřad Sima, jednou řekl dvorním úředníkům: „Zigong má více znalostí než Konfucius.“

Zifu Jingbo, úředník, který to zaslechl, o tom Zigonga informoval. Zigongova odpověď opět ukázala hlubokou úctu k učiteli.

„Zeď kolem mého domu sahá jen po ramena, takže každý vidí dovnitř, zatímco zeď kolem domu učitele je vysoká desítky stop,“ řekl. „Ti, kdo nenajdou bránu, určitě neuvidí nádheru předků uvnitř chrámu.“

Když se Shusun Wushu později znovu pokusil Konfucia znevážit, Zigong mu vážným tónem řekl: „Nedělejte to, nikdo v tom nemůže uspět. Ctnost jiných lidí je jako malý kopec, který lze překonat, ale Konfuciova zář je jako slunce a měsíc. Jak by ho bylo možné předčit?“

Po Konfuciově smrti všichni jeho žáci drželi tříletý smutek — kromě Zigonga, který truchlil šest let.

Dodržování Taa v podnikání

Ve staré Číně měla morálka přednost před ziskem. Konfucius řekl: „Mysl ušlechtilého člověka se zabývá spravedlností, mysl malého člověka se zabývá ziskem.“ O „zisku“ ve svém učení mluvil jen zřídka. Přesto byl mezi jeho žáky jeden z průkopníků obchodníků — a tím nebyl nikdo jiný než Zigong.

Jak se stal jedním z mála bohatých a mocných obchodníků v období Jara a podzimu? A jak souviselo hromadění bohatství s konfuciánstvím?

Zigong obchodoval mezi státy Cao a Lu a díky tomu zbohatl. Byl znám jako nejbohatší z Konfuciových žáků. Pozdější generace často mluvily o „odkazu Duanmu“, čímž se myslelo, že Zigong nastavil laťku pro obezřetné obchodníky v otázkách poctivosti a důvěryhodnosti.

Podle Záznamů historika Sima Qiana vedl Zigong jednou průvod sta vozů, naložených zlatem a poklady, aby se setkal s vládci různých států. Kamkoli přijel, byl přijímán s velkou úctou a respektem. Skutečně šlo o muže s obrovským bohatstvím.

Říká se, že jedním z jeho tajemství úspěchu bylo, že „bral to, co jiní opouštěli, a opouštěl to, co jiní brali“.

Fan Li (536 př. n. l. – 448 př. n. l.), starověký vojenský stratég, politik a obchodník z období Jara a podzimu, se řídil podobnou myšlenkou. Říkal, že lodě je třeba kupovat během sucha a vozy během povodní. Díky tomuto postřehu se stal natolik úspěšným, že ho lidé po smrti uctívali jako „Boha bohatství“.

Záznamy historika Sima Qiana potvrzují, že Zigong vydělával na obchodu mezi státy Cao a Lu. Uvádí se také, že často cestoval mezi státy, aby obchodoval, a pracoval neúnavně. Ke klientům se choval upřímně a důvěryhodně a dbal na to, aby byl vždy pravdivý ve slovech a rozhodný v činech. Tento způsob jednání mu přinesl velmi dobrou pověst a podnikání se brzy rozšířilo. Podle Sima Qiana byl mezi starověkými konfuciánskými obchodníky nejzdatnější Fan Li, hned za ním Zigong.

Bohatý, ale ne arogantní

Co se ve staré Číně stávalo s lidmi, kteří zbohatli? Záleželo na každém jednotlivci. Někteří si pořizovali dobré koně a okázalé kočáry, jiní se oddávali pití a hostinám, další se obklopovali mnoha konkubínami. Mohli se také považovat za nadřazené, lichotit mocným, aby si zajistili politické výhody, nebo klamat veřejnost lžemi. Takoví lidé velmi často končili nešťastně.

V Západní dynastii Jin (265–317) žil bohatý muž jménem Shi Chong. Jeho domácnost měla nespočet služebníků a byla zařízena jako přepychový palác. Přesto zemřel tragicky v 52 letech a všech 15 členů rodiny bylo rovněž popraveno — smutný konec pro někoho, kdo byl bohatý, ale krutý.

Naproti tomu si Zigong vždy připomínal Konfuciova učení a jednal podle tradičních ctností „mírnosti, laskavosti, zdvořilosti, skromnosti a velkorysosti“. V podnikání se mu dařilo tím, že uváděl Konfuciova učení do praxe, byl věrný a důvěryhodný. Zisk získával spravedlivě a s mírou a nikdy nikoho neoklamal. Když zbohatl, nechoval se krutě a vždy se snažil prospívat společnosti a pomáhat chudým.

V knize Lüshi Chunqiu — Letopisy Pána Lü z období Jara a podzimu — se vypráví příběh o tom, jak Zigong vykoupil otroka. Podle tehdejšího nařízení ve státě Lu platilo, že pokud se někdo z Lu stal otrokem v jiném státě, ten, kdo ho vykoupil, mohl dostat náhradu ze státní pokladny.

Jednou Zigong vykoupil muže z Lu, který byl zotročen jinde. Odmítl však náhradu, protože věřil, že jednal na základě morálky a spravedlnosti. Takový čin podle něj neměl být finančně odměňován.

Zigongovo dobré chování ovšem nebylo něco, s čím by se narodil. Bylo výsledkem neustálé kultivace v každodenním životě.

Podle Záznamů historika se jednoho dne Zigong, jedoucí na vysokém koni a oblečený v přepychových šatech, zasekl se svým vozem u vjezdu do uličky, která byla pro kočár příliš úzká.

Vtom spatřil bývalého spolužáka Yuan Xiana, který byl v hadrech a belhal se s pomocí hole. Zigong se neubránil smíchu. „To je ale dlouho, starý příteli,“ řekl. „Jak ses mohl dostat do tak trapného stavu?“

Yuan Xian důstojně odpověděl: „Slyšel jsem, že nemít peníze znamená mít jen prázdné kapsy, ale nejít po správné cestě je to, co je skutečně trapné! Jsem teď jen trochu chudý, tak jak můžeš říkat, že jsem v trapném stavu?“

Když to Zigong uslyšel, skutečně se zastyděl.

(Pokračování příště - 2. část)

Článek v originále vyšel dne 26. září 2023.