Příběhy o Konfuciově žákovi Zigongovi (2. část)

(Minghui.org)

(Pokračování z 1. části)

V období Jara a podzimu lidé považovali usilování o Tao za hlavní téma svého života. Obyčejní lidé i vzdělaní úředníci brali nalezení pravdy jako nejvyšší životní cíl. Ti, kdo se drželi Tao, byli vysoce váženi, zatímco ti, kdo se od Tao odchýlili, byli považováni za ty, kteří sešli z cesty.

Prozření ze dvou rozhovorů s Konfuciem

Jednou vzal Konfucius Zigonga na návštěvu rodového chrámu ve státě Lu. Požádal Zigonga, aby nalil vodu do nádoby zvané yòu zhī (宥卮), také známé jako qíqì (欹器) — zařízení vynalezeného ve státě Lu pro zavlažování. Když byla tato nádoba plná, naklonila se a voda z ní vytekla.

Zigong do ní nalil vodu. Když byla prázdná, byla mírně nakloněná, a jakmile v ní bylo určité množství vody, narovnala se. Konfucius mu řekl, aby pokračoval v nalévání i po tomto bodě. Náhle, jakmile voda dosáhla okraje nádoby, se převrhla.

Zigong byl zmatený a zeptal se Konfucia, proč se nádoba převrhla.

„Všechno na světě upadá, když dosáhne krajního rozkvětu,“ vysvětlil Konfucius. „Z hlubin neštěstí přichází štěstí; po západu slunce nastává soumrak a měsíc po svém dorůstání začne ubývat. Proto by se moudrý měl učit být trochu prostý a nadaný by se měl učit pokoře. Ti, kdo jsou silní a stateční, by se měli učit mít úctu k druhým, a bohatí a urození by měli chápat zásady prostoty a skromnosti.“

To, co Konfucius řekl, se Zigonga hluboce dotklo a velmi si vážil poučení, které mu jeho ctěný učitel ukázal.

Konfucius také Zigongovi řekl, že když byl mladý, jednou se zeptal Lao-c’a na to, co znamená „správné chování“ (Lǐ). Lao-c’ odpověděl, že jen tehdy, když se lidé dokážou ovládat v dobrých časech, mohou žít dlouhý život. Tato slova jsou jednoduchá, ale jejich význam je velmi hluboký.

Říká se, že „ani chudoba, ani nízké postavení člověka neodvrátí od zásad“, protože člověk může zatnout zuby a držet se morálky i v těžkostech. Také se říká, že „ani bohatství a pocty člověka nezkazí“ — to znamená, že je třeba brát touhy a moc s lehkostí. Člověk by měl být laskavý a střídmý i tehdy, když je bohatý, a zůstávat klidný a pokorný. To jsou různé podoby sebeovládání, které lidem dlouhodobě přinášejí štěstí.

Zigong byl velmi inteligentní a dychtivý po učení. Po návratu začal přemýšlet o tom, co mu Konfucius řekl. Po nějaké době znovu přišel za učitelem, aby se poradil.

„Co říkáte na člověka, který je chudý, ale nelichotí, a na člověka, který je bohatý, ale není arogantní?“ zeptal se Zigong Konfucia.

„To je dobré, ale není to takové jako u člověka, který je chudý a spokojený, a u člověka, který je bohatý a drží se zásad správného chování,“ odpověděl Konfucius.

Zigong měl z Konfuciových slov velkou radost a cítil, že je zase o krok blíž k pravdě.

„Je to jako v Knize písní: ‚Když řežeš a pak piluješ, když vyřezáváš a pak leštíš,‘“ řekl Zigong svému učiteli a poukázal tak na to, že je třeba se v sebekultivaci neustále zdokonalovat.

Konfucius byl s Zigongovým pochopením spokojený a řekl: „S někým, jako je Zigong, už mohu mluvit o básních. Řeknu mu jeden bod a on zná jeho správné souvislosti.“

Podporovat dobro, odhalovat zlo

Po celý život Konfucius usiloval o sebeovládání a návrat ke správnému chování. Věřil, že svět se vrátí k laskavosti, když budou lidé dodržovat sebeovládání a zásady etiky, a že se člověk ve společnosti nemůže uplatnit, aniž by se těmto normám naučil.

Zigongova úcta ke konfuciánské morálce a jeho úsilí o dokonalý charakter mu daly ušlechtilou povahu. Vždy podporoval to, co bylo v lidech dobré, a nikdy neskrýval to, co bylo morálně špatné.

Zigong předložil mnoho politických návrhů týkajících se „správného chování“ a mnohé z nich se nakonec staly normami etikety mezi lidmi i mezi státy v průběhu dějin. Některé z těchto zásad jsou dodnes dobře známé, například: „Ten, kdo ví, rozumí lidem; ten, kdo je laskavý, lidi miluje,“ a „Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě.“

Zigong také řekl: „Správné chování je otázkou života a smrti.“ Považoval je za něco, co je úzce spojeno se správou společnosti.

Poté, co Konfucius zemřel, přišel vévoda Ai ze státu Lu vyjádřit soustrast, ale Zigong ho odmítl: „Když byl můj učitel naživu, nejmenoval jste ho do důležité funkce. Teď, když je pryč, proč sem přicházíte? Není to pokrytecké? Je to v souladu se zásadami správného chování?“

Zigong byl skutečně přímočarý státník, který se držel morálních zásad i tehdy, když mluvil s panovníkem, jenž je nedodržel.

Zigong se také stavěl proti krutému zacházení s lidmi ze strany vládců. Velmi chválil laskavou správu státu Zheng pod vedením Zichana, která si získala srdce lidu. Zichan sloužil jako hlavní ministr mnoho let a když zemřel na nemoc, „úředníci plakali u dvora, obchodníci plakali ve svých obchodech a rolníci plakali na polích“.

Věřil, že pokud ti, kdo jsou u moci, slepě trestají lidi, aniž by je nejprve vyučovali zásadám správného chování, je to krutý čin, jak jednou řekl jeho učitel Konfucius: „Trestat lidi, aniž by byli předem poučeni, je čin banditů.“

Konfucius také jednou řekl: „Dobrá vláda musí mít dostatek potravinových zásob, dostatečné zbrojení a důvěru lidu.“

„Kdybyste se musel jednoho z těch tří vzdát, čeho byste se vzdal nejdřív?“ zeptal se Zigong.

„Zbrojení,“ odpověděl Konfucius.

„A kdybyste se musel vzdát ještě jednoho, čeho byste se vzdal?“ zeptal se Zigong znovu.

„Potravinových zásob. Od dávných dob všichni lidé nakonec zemřou, ale bez důvěry lidu se vláda neudrží,“ odpověděl jeho učitel.

Říká se, že existovaly tři druhy lidí, jimiž Zigong opovrhoval: zaprvé ti, kdo napodobují druhé a myslí si, že jsou chytří; zadruhé ti, kdo nejsou pokorní a myslí si, že jsou stateční; a zatřetí ti, kdo napadají druhé a myslí si, že jsou upřímní. Jedním z Zigongových nedostatků však byl jistý nedostatek empatie. Podle Hovorů Konfuciových mu Konfucius třikrát připomněl, aby byl více „shovívavý“.

Doslov

Zigong uplatňoval konfuciánskou laskavost nejen v sebekultivaci, ale i ve prospěch společnosti. Byl zběhlý v politice i v obchodu — spojoval laskavost a moudrost, osobní zásluhy a společenský prospěch, výmluvné debaty i usmiřování sporů.

Obchodoval mezi státy Cao a Lu, cestoval mezi mnoha státy a pomohl velkému množství lidí. Stal se také vynikajícím politikem a obchodníkem, známým pro své dobré vlastnosti jako je laskavost, důvěryhodnost a moudrost.

Ve 27. roce éry Kaiyuan (739 n. l.) za dynastie Tang byl Zigong posmrtně poctěn titulem markýze z Li. Za dynastie Song, roku 1009 n. l., mu byly dále uděleny tituly vévody z Liyangu a vévody z Li, které byly v devátém roce éry Jiajing za dynastie Ming změněny na „Mudrc Duanmu Zi“.

(Konec)

Článek byl původně zveřejněn dne 25. října 2023.