Moje snacha mi pomohla prohloubit soucit

(Minghui.org) Pomáhala jsem snaše krájet mango v jejím obchodě s dezerty, když na mě začala křičet: „Jsou všechny buď příliš velké, nebo příliš malé! Požádala jsem tě o pomoc, ale jen to kazíš!“ Přestala jsem krájet. Viděla jsem její podrážděný výraz, ale zůstala jsem klidná. Náhle jsem pocítila soucit a uvědomila si, jak tvrdě pracuje. Řekla jsem: „Promiň, že jsem tě rozrušila.“ Okamžitě se uklidnila, sklopila hlavu a odešla.

Dříve jsem s manželem žila poklidně v rodném městě a dělala jsem tři věci, které by praktikující měli dělat. Před několika lety nám syn navrhl, abychom se k nim přestěhovali a pomáhali s domácností, péčí o dítě – vodit vnuka do školy a vyzvedávat ho – a také v obchodě mé snachy.

Po přestěhování jsem byla neustále zaneprázdněná. Snacha měla silnou povahu a s ničím, co jsem udělala, nebyla spokojená. Často si stěžovala a někdy říkala velmi zraňující věci. Zpočátku jsem cítila křivdu a myslela si: „Jsem její tchyně. Pomáhám jí, ale ona si toho neváží. Takto by se člověk neměl chovat ani k pomocníkovi – nemá žádné vychování.“

Pak jsem si ale připomněla, že každé prostředí je pro praktikující příležitostí ke kultivaci. Nic, s čím se setkáváme, není náhodné. Můj manžel mi dříve způsoboval různé potíže, a přesto jsem dokázala jeho chování snášet s úsměvem a klidem. Dnes je stále usměvavý a už mi potíže nedělá. Uvědomila jsem si, že musím otevřít své srdce ještě více – snacha mi pomáhá se zlepšovat.

Kdykoli si stěžovala, tiše jsem si v srdci připomínala Mistrův Fa: „Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Moje rozhořčení postupně mizelo a se snachou jsem se už nikdy nehádala. Každý den jsem se starala o ni, o syna i o vnuka. Dělala jsem domácí práce, prala, vařila a pečovala o vnuka. Vše jsem konala tiše a bez stížností.

Jednoho večera po večeři přišla snacha do mého pokoje a řekla: „Mami, omlouvám se. Byla jsem nezralá a svými slovy jsem ti ubližovala. I když jsi mi přišla pomoci, byla jsem vybíravá a často jsem si stěžovala. Nevím, proč jsem byla tak nerozumná a říkala tak zraňující věci. Je mi to opravdu líto.“ Při těch slovech plakala.

Utěšovala jsem ji: „Praktikuji Falun Dafa. Mistr nás učí, abychom vždy mysleli nejprve na druhé, snažili se je pochopit a vcítit se do nich. Vím, že máš své těžkosti i pracovní tlak, ale to, co jsi říkala, jsem si nebrala k srdci.“

Dodala: „Neměla jsem s tebou tak mluvit.“

Odpověděla jsem: „Naopak já bych ti měla poděkovat. Pomohla jsi mi zlepšit charakter.“ Znovu se rozplakala a já jsem také nedokázala zadržet slzy – tentokrát to byly slzy radosti.

My praktikující máme rodiny a každý jejich člen nám pomáhá kultivovat se a zlepšovat. Měli bychom si vážit každé příležitosti, kterou nám poskytují k pozvednutí v kultivaci.

Nyní si dokážu najít čas na studium Fa i na cvičení. Využívám volné chvíle mezi voděním vnuka do školy a cestami do obchodu snachy k objasňování pravdy a vytrvale dělám tři věci.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní vnímání v určitém období podle jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného pozvednutí.