Dobrá spolupráce a objasňování pravdy celým srdcem

(Minghui.org) Zdravím Mistra, zdravím praktikující,

Kultivace má tolik různých stránek, že je těžké se rozhodnout, o co se podělit. Během několika posledních let, a zejména v posledních měsících, jsem prošla několika velmi těžkými zkouškami, které mě posílily a zvětšily kapacitu mého srdce, ale v tuto chvíli je pro mě stále obtížné mluvit o jejich konkrétních detailech.

Dnes budu proto mluvit především o ponaučeních, která jsem získala při práci na projektech a úkolech zaměřených na objasňování pravdy pracovníkům vládních institucí, jež často označujeme jako VIP. Kvůli tomuto označení můžeme mít obavy tyto představitele oslovit, ale ve skutečnosti platí, že čím více se této práci věnujeme, tím více je vnímáme prostě jako lidi, kteří s námi mají předurčený vztah – téměř jako naše přátele či členy rodiny –, a jako ty, kdo zastupují bezpočet vnímajících bytostí dychtivě čekajících na záchranu.

Přijímání kritiky

Když nám Mistr v roce 2006 vážně připomněl, že máme přijímat kritiku od druhých, vzala jsem to na vědomí, ale tehdy jsem měla pocit, že si kritiku obecně beru k srdci a dívám se do sebe, abych se zlepšila. Ve skutečnosti jsem však v té době nezastávala žádnou vedoucí úlohu a ti, kteří byli v projektech nade mnou, mě příliš často nekritizovali. V tomto ohledu jsem tedy vlastně nebyla nijak zásadně prověřena.

O několik let později mi však manžel začal poukazovat na to, že kritiku často odmítám a hledám výmluvy. Zpočátku jsem mu nevěřila, protože jsem se stále viděla jako člověk, který kritiku přijímá snadno. Tehdy jsem namítala, že důvodem mé obranné reakce vůči němu je to, že mě kritizuje příliš často. Stalo se to několikrát, a když jsem se podívala do sebe, zjistila jsem, že v minulosti jsem kritiku přijímala tak snadno proto, že jsem se považovala za začátečnici. Postupem času jsem však získala více schopností, mé ego narostlo a začala jsem na kritiku reagovat odmítavě – zejména pokud jsem měla pocit, že mé dovednosti nebo pochopení jsou na vyšší úrovni než u člověka, který mě kritizoval.

Také jsem si uvědomila, že manželova kritika ohledně toho, jak pro něj některé věci dělám, byla oprávněná. Nevkládala jsem do nich srdce ani jsem se nesnažila odvést co nejlepší práci. Podvědomě jsem zastávala postoj, že když mu pomáhám, měl by mi být prostě vděčný, bez ohledu na kvalitu odvedené práce.

Mistr řekl:

„Potom sú nejakí ľudia, čo si myslia, že keď sú koordinátormi projektu, nemali by sa nechať kritizovať. Sú aj nejakí ľudia, ktorí majú špeciálne schopnosti v nejakej oblasti a nenechajú sa inými ľuďmi kritizovať. Ďalšia skupina sa nechce nechať kritizovať ľuďmi, o ktorých majú zlú mienku. Má to všemožné stránky a aspekty.” (Vyučovanie Fa v Manhattane)

Když jsem si to uvědomila, začala jsem se snažit do podobných úkolů skutečně vkládat srdce, a pokud mě manžel upozornil na chybu, začala jsem to vnímat jako pomoc k tomu, abych mohla odvést lepší práci, namísto toho, abych si myslela, že je nevděčný.

Přibližně ve stejné době jsem začala zastávat roli koordinátorky pro objasňování pravdy vládním institucím v našem státě. Jedna praktikující, která byla v našem týmu poměrně nová, začala otevřeněji poukazovat na problémy, které v mé koordinaci viděla. Přistihla jsem se, že zaujímám obranný postoj a její připomínky v duchu jednoduše odmítám.

Když jsem se podívala do sebe, abych zjistila, proč na kritiku reaguji negativně, našla jsem tytéž dva problémy. Jedním byl pocit nadřazenosti, který se u mě vyvinul po mnoha letech této práce, a přesvědčení, že tomu rozumím lépe než ostatní. Druhou překážkou bylo to, že jelikož jsem tehdy do role koordinátorky nebyla jmenována oficiálně, měla jsem pocit, že se na mě nevztahují žádná měřítka – jako by se mi počítalo jen to dobré a za to špatné jsem nenesla odpovědnost.

Rozhodla jsem se proto, že za svou úlohu koordinátorky přijmu plnou odpovědnost, budu na sebe klást vysoké nároky a začnu skutečně naslouchat kritice ostatních. Zpočátku mě kritika této praktikující znervózňovala, ale když jsem přestala být přecitlivělá a začala brát její slova pozitivně, pocítila jsem opravdovou vděčnost za upřímnou zpětnou vazbu, která mi pomáhala se zlepšovat a zároveň prospívala fungování celého našeho týmu.

Nedávno tato praktikující rozeslala několika lidem e-mail ohledně záležitosti, která ji rozrušila, a já jsem měla pocit, že mě obviňuje neprávem. Odpověděla jsem všem příjemcům a situaci objasnila. Ona však zůstala rozrušená a poslala mi soukromou zprávu, ve které nejen reagovala na mou odpověď, ale také mi vyčetla několik nesouvisejících věcí, které jsem při koordinaci nezvládla dobře.

Zpočátku jsem měla pocit, že na mě útočí. I když jsem si uvědomovala, že její výtky jsou oprávněné, v duchu jsem ji zase kritizovala za to, že mi to neřekla konstruktivně už dřív a místo toho na mě všechno vychrlila najednou jen proto, že ji rozzlobilo něco úplně jiného.

Když jsem se však na situaci podívala s odstupem, uvědomila jsem si, že si kritiku dříve pravděpodobně nechávala pro sebe proto, že viděla, jak moc jsem zavalená problémy v osobním životě. Přestože si mých nedostatků všimla, nechtěla mě jimi v té době ještě více zatěžovat.

Místo abych ji tedy soudila za to, že mě kritizovala v návalu hněvu, pocítila jsem vděčnost. Viděla jsem v tom její ohleduplnost a snášenlivost k mým nedostatkům, stejně jako její snahu dál dobře spolupracovat na projektu, i když situace nebyla ideální.

Když jsme spolu komunikovaly příště, zdálo se, že jsme konflikt uvnitř sebe obě zcela vyřešily. Nebylo tedy třeba o něm dále mluvit a mohly jsme pokračovat v harmonické spolupráci.

Při ohlédnutí za touto situací jsem získala nové pochopení sama o sobě. Několik mých blízkých praktikujících mě upozornilo na můj sklon stěžovat si na druhé – zejména v souvislosti s mým manželem – a svalovat na něj vinu. Věděla jsem, že mají pravdu, ale vytvořila jsem si představu, že mi to stěžování pomáhá dostat toxické myšlenky na povrch, abych je mohla uvidět, pochopit, kde dělám chybu, a zlepšit se. Myslím, že na určité úrovni to u mě tak skutečně fungovalo, ale jak se v kultivaci zlepšujeme, zvyšují se i nároky. V určitém bodě jsem věděla, že se musím naučit své výčitky rozpoznávat a řešit i bez toho, abych si na ně musela někomu stěžovat.

Ale jak? Přemýšlela jsem. Byla jsem natolik introvertní, že jsem si často ani neuvědomila, že v sobě chovám odpor, dokud jsem si na něj nepostěžovala manželovi nebo někomu z praktikujících. Teprve potom jsem náhle a mnohem jasněji uviděla, kde jsem se mýlila.

Tento nedávný incident, během něhož jsem se dokázala ovládnout a nerozčílit se, což mi umožnilo podívat se na věc s odstupem a spatřit ji úplně jinak než při své první reakci, mi však dokázal, že stěžovat si někomu jinému vlastně vůbec není zapotřebí.

Dříve jsem své mezilidské konflikty hodně analyzovala, ale nakonec jsem si uvědomila, že takové rozebírání mi ve zlepšování příliš nepomáhalo, možná vůbec.

Prošla jsem mnoha velkými zkouškami a v poslední době jsem se začala více vzdávat svých připoutání a nenechávám se už tolik vyvést z míry maličkostmi. Pozvednutí přicházelo přirozeně, skrze soustředěné studium Fa, snášení těžkostí a tolerování odlišností druhých. Kapacita mého srdce se zvětšila a má mysl se přirozeně pozvedla.

Silný účinek svědectví praktikujících o pronásledování

Rezoluce na úrovni našeho státu týkající se odebírání orgánů a později také návrh zákona poskytly naší skupině mnoho příležitostí objasňovat pravdu při schůzkách s pracovníky kanceláří, poslanci a vedením sněmovny i senátu.

Nejvýjimečnějšími příležitostmi byla často slyšení výborů k těmto legislativním návrhům, při nichž jsme mohli pronést krátké projevy nebo poskytnout svědectví na jejich podporu. Když praktikující z naší skupiny, kteří pronásledování přežili, přednášeli svá svědectví, v celé místnosti zavládlo ticho a všichni pozorně naslouchali. Bylo možné vidět, jak se lidé, kteří předtím nevěnovali tématu přílišnou pozornost, změnili – byli hluboce dojati, cítili soucit a jejich mysl se pozvedla. Prostřednictvím těchto skutečných osobních příběhů posluchači opravdu pochopili, jak zlovolný je komunistický režim a jak dobří a laskaví jsou praktikující Falun Dafa.

Před několika lety byl v našem státě předložen nový návrh zákona a byli jsme požádáni, abychom k němu poskytli svědectví. Myslela jsem si, že to bude snadné, protože jsme to již několikrát dělali v souvislosti s rezolucí o odebírání orgánů, která byla schválena v roce 2019. Jeden z praktikujících, který přežil mučení, se však odstěhoval a druhý tentokrát nebyl ochoten svědčit znovu.

Byla jsem bezradná a cítila jsem frustraci. Byla to skvělá příležitost, ale mohli jsme mít skutečný dopad i bez osobních svědectví o pronásledování? Byla jsem rozladěná i na ostatní praktikující, protože se zdálo, že je tato situace nijak netrápí, a tak jsem usoudila, že jim na tom nezáleží tolik jako mně.

Nakonec jsem si uvědomila, že musím opustit odpor i spoléhání se na druhé a jednoduše důvěřovat Mistrovi. Věděla jsem, že pokud to udělám, věci se vyřeší tím nejlepším možným způsobem. Krátce poté, co jsem změnila své srdce, mi jedna praktikující řekla, že se do našeho státu přestěhoval manželský pár, který byl v Číně pronásledován.

Tomuto páru jsme tedy zavolali a pomohli jsme přeložit jejich příběhy. Poté vypovídali při slyšeních k novému návrhu zákona. Pokaždé, když svědčili, mělo to velmi silný účinek. Vzpomínám si, že při jednom slyšení seděli ve výboru dva starší muži, kteří působili obzvlášť důstojně. Po svědectví těchto praktikujících se jejich tváře rozzářily úsměvem. Když slyšení skončilo, sešli ze svých míst, aby si s těmi, kteří přežili mučení, potřásli rukou a vyjádřili jim obrovskou vděčnost za jejich odvahu.

Když jsme viděli tento dopad, pozvali jsme později tyto praktikující, aby se k nám připojili při schůzkách s federálními zákonodárci a jejich pracovníky ve Washingtonu, D.C. Přestože jazyková bariéra představuje určitou obtíž a simultánní tlumočení zabírá čas, účinek byl opět zřetelný.

Tento pár jsme vzali také do kanceláří místní správy. Nechali jsme je nejprve vyprávět jejich příběhy. Pracovníci úřadů byli dojati a začali klást spoustu otázek o Falun Gongu a pronásledování, jako by se o toto téma náhle skutečně začali zajímat, namísto toho, aby si jen odškrtli splněnou pracovní povinnost ze setkání s občany.

V těchto příbězích je obrovská síla, protože jsou skutečné a představují úžasné projevy odvahy a čisté víry v dnešním světě. Pomáhají lidem okamžitě pochopit pravdu o pronásledování.

Pokud máte ve své oblasti lidi se silnými osobními příběhy, doporučuji tento přístup využívat při objasňování pravdy vládním institucím a komunitním skupinám.

Zlepšování naší spolupráce

Z Mistrova učení o tom, jak úspěšně pořádat představení Shen Yun, jsem pochopila, že nejdůležitějším faktorem pro úspěch jakéhokoli projektu, na němž pracujeme, je spolupráce a to, jak dobře se sami kultivujeme.

Mistr řekl:

„V skutočnosti je stav predaja v určitej oblasti pravdivým a hmatateľným prejavom toho, ako dobre sa praktizujúci kultivovali a spolupracovali.” (Učení Zákona na Mezinárodní konferenci Zákona v metropolitním New Yorku 2009)

V minulosti mi spolupráce při oslovování vládních institucí příliš nešla, a to hlavně proto, že jsem se bála své úsilí s ostatními sdílet. Měla jsem strach, že budou kritizovat můj přístup, mé texty a podobně.

Později jsem však začala princip dobré skupinové spolupráce uplatňovat i ve své roli koordinátorky objasňování pravdy vládním institucím a získávání jejich podpory. Před několika lety jsem praktikující z našeho státu, kteří plánovali jet do Washingtonu, D.C., na schůzky se zákonodárci, požádala, aby se účastnili týdenních online setkání, před nimiž jsme také společně studovali Fa. Od té doby náš stát obvykle získává značné množství podpůrných dopisů pro shromáždění ve Washingtonu, D.C. Věřím, že je to důsledek naší lepší spolupráce.

Před několika lety jsme se místo schůzek konaných pouze měsíc před shromážděním ve Washingtonu, D.C., začali scházet každý týden po celý rok.

Těchto setkání se neúčastní mnoho lidí, přestože je mnohem více těch, kteří jsou ochotni pomoci při větších akcích, když je to potřeba. Přestože na schůzky nechodí všichni, cítím, že to v našem úsilí přineslo obrovský rozdíl. Pomáhají nám neustále přemýšlet o tom, co dalšího můžeme udělat pro objasňování pravdy, a také se lépe připravovat na nadcházející události.

Také se navzájem povzbuzujeme, když z kanceláří nedostáváme žádné odpovědi, nebo navrhujeme vyzkoušet jiné přístupy. Když obdržíme dobrou zprávu o úspěšném úsilí některého člena týmu, radujeme se společně a vnímáme, že úspěch jednotlivce je zároveň úspěchem našeho jednoho těla.

Letos jsme získali rezoluci na podporu Shen Yun Performing Arts, kterou spolupředložilo několik zákonodárců, a také dopis od guvernéra státu a několik prohlášení starostů měst.

Jedna z našich praktikujících, která na získávání této podpory pracovala, také během představení připravila v divadle krásný informační stolek. Tři státní zákonodárci přišli na představení, aby rezoluci představili, a po zhlédnutí představení poskytli velmi pěkné rozhovory. Slyšela jsem, že členové Shen Yun řekli, že jsme při získávání podpory odvedli dobrou práci, což bylo obzvlášť cenné v době, kdy čelíme lžím šířeným v rámci nadnárodních represí KS Číny. Velmi mě to povzbudilo a měla jsem velkou radost z úsilí našeho týmu.

V posledních několika letech pořádáme v budově státního kapitolu akce ke Světovému dni Falun Dafa, jejichž součástí je recepce s občerstvením a informačními materiály pro zákonodárce, pracovníky úřadů a veřejnost. V současnosti každoročně získáváme přibližně tucet spolupředkladatelů rezolucí ke Světovému dni Falun Dafa a také různá prohlášení na úrovni měst. Mnozí spolupředkladatelé ze státního zákonodárného sboru přicházejí na recepci, aby rezoluci představili a pořídili si s námi společnou fotografii. Je to poměrně snadný a příjemný způsob, jak navazovat vztahy s lidmi a zároveň objasňovat pravdu většímu počtu lidí v kapitolu.

Guvernér našeho státu každoročně posílá k této události srdečný podpůrný dopis. Praktikujícím sdělil, že naše upřímnost, laskavost a neochvějná oddanost víře i tváří v tvář těžkostem a naše vytrvalé, avšak trpělivé jednání skutečně ukázaly principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Děkuji Vám, Mistře, děkuji vám, praktikující.

(Předneseno na Fa konferenci střední části USA v roce 2026)