Na cestě zpět ke svému původnímu, pravému já

(Minghui.org)

Můj život byl předurčen pro Fa

Narodila jsem se počátkem šedesátých let dvacátého století. Rodiče byli pracovití, poctiví a laskaví. Otec pracoval daleko od domova, zatímco matka nás děti vychovávala a s láskou o nás pečovala. Ve vzpomínkách na dětství ji vidím neustále zaměstnanou domácími pracemi – přes den často šlapala na pedál šicího stroje, na němž šila nebo opravovala oblečení, a večer při světle lampy prošívala látkové podrážky bot. Byla jsem nejmladší, a protože maminka měla stále plné ruce práce, často se o mě starali starší sourozenci.

Když mi byly tři roky, bydleli jsme v bytovém domě v prvním patře. Pod okny byla malá plocha plná cihel a kamení. Jednoho dne mě nejstarší bratr posadil na okenní parapet. Okno bylo zavřené, ale nezajištěné, takže když jsem se zaklonila, vypadla jsem ven, ve vzduchu se přetočila a dopadla na zem vsedě. Na jedné straně byla hromada cihel, na druhé hromada velkých základových kamenů a mezi nimi zůstal jen malý volný kousek země – právě tam jsem dopadla.

Bratr s maminkou mě okamžitě odvezli do nemocnice. Maminka mi vyprávěla, že než jsme se dostali na řadu u příjmu, už jsem pobíhala kolem, naprosto bez úhony. Každý, kdo o tom slyšel, říkal, že jsem vyvázla zázrakem. Kdybych dopadla na cihly nebo kameny po stranách, zemřela bych nebo zůstala postižená.

Když jsem začala praktikovat Falun Dafa, uvědomila jsem si, že Mistr Li, zakladatel Falun Dafa, o mě pečoval dávno předtím, než jsem o tom věděla. Ve skutečnosti mě Mistr opatroval život za životem, protože má existence je předurčena pro Fa.

Jako malá jsem říkávala něco poněkud nepochopitelného. Mamince jsem opakovala: „Tady nejsem doma. Chci najít svou maminku.“ Když jsem na základní škole chodila sama domů, často jsem se dívala na oblohu a myslela na to, že mě jednoho dne najde má skutečná rodina. Nevěděla jsem, proč mě takové myšlenky napadají. I když jsem vyrostla, starší sestra tuto vzpomínku často připomínala a škádlila mě: „Tady přece nejsi doma – běž si najít maminku.“ Všichni se tomu pokaždé od srdce zasmáli.

Jeden ze starších bratrů měl rád bojová umění, a tak jsem se k němu v dětství často přidávala a učila se několik pohybů, například protahování nohou, kopy, předklony a záklony či stojky. Nedaleko našeho domu byl malý borový hájek, kam jsme s kamarády často chodili cvičit bojová umění. Jednou jsem tam uviděla procházet muže. Měl bílý vršek a bílé kalhoty a pohyboval se tak ladně a nenuceně, že mi v dětských očích připadal jako mistr žijící v ústraní. Požádala jsem ho, aby mě přijal za učednici, ale nevšímal si mě a šel dál. Chvíli jsem ho následovala, ale protože mi stále nevěnoval pozornost, nakonec jsem se vrátila.

Některé zážitky z dětství mi tehdy připadaly neuvěřitelné. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem pochopila, že jsem vždy upřímně hledala Mistra a Dafa a že právě Dafa byl smyslem mého života.

Začínám praktikovat Falun Dafa

V červnu 1997, kdy jsem vyučovala na univerzitě, jsem navštívila kolegyni, která bydlela v univerzitním areálu. Představila mi Falun Dafa a dala mi výtisk knihy Zhuan Falun, hlavní knihy Falun Dafa. Ten večer jsem se do ní začetla a její obsah mě zcela uchvátil. Některé myšlenky mi při čtení připadaly neuvěřitelné a vyvolávaly ve mně otázky, ale v následujících kapitolách jsem na ně vždy našla odpovědi. Stále se opakovalo totéž: četla jsem, kladla si otázky a nacházela odpovědi. Ani jsem si neuvědomila, že jsem četbou strávila celou noc a knihu přečetla na jeden zátah. Když jsem ji zavřela, všimla jsem si lotosového květu vytištěného na zadní straně obálky. Pomyslela jsem si, jak je ta kniha úžasná – učí lidi, aby byli jako lotos, který vyrůstá z bahna, a přesto zůstává čistý.

Druhý den jsem nedokázala potlačit nadšení a zavolala manželovi, který byl na služební cestě. Řekla jsem mu, že si knihu po návratu musí přečíst. Radost, kterou jsem cítila poté, co jsem začala praktikovat, se nedá vyjádřit slovy.

Zastávám se Dafa

Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování Falun Dafa. Všude se šířily lži. Bylo mi těžko u srdce a rozhodla jsem se odjet do Pekingu apelovat za právo praktikovat.

Dne 22. července jsem nastoupila do vlaku a bez potíží dorazila do Pekingu. Na náměstí Tiananmen ke mně přistoupili muž a žena v policejních uniformách. Pronásledování teprve začínalo a mnoho lidí nechápalo, co se děje, proto jsem jim vyprávěla, jak mi praktikování Falun Dafa prospělo po tělesné i duševní stránce. Položili mi několik otázek a já na ně odpověděla podle tehdejšího pochopení Fa. Odešli s úsměvem na tváři.

Později mě z místa, kde jsem bydlela, odvezli zpět na pracoviště. Vedení univerzity pak řeklo manželovi, aby mě odvedl domů.

Dne 12. října téhož roku jsem odjela do Pekingu znovu. U vchodu do petičního úřadu mě zastavili dva policisté v civilu a zeptali se, odkud jsem. Když jsem jim odpověděla, nařídili mi, abych odešla a vrátila se odpoledne, patrně proto, že tam v tu chvíli nebyli policisté z mé oblasti. Všimla jsem si, že praktikující odvádějí a zadržují, a tak jsem ihned odešla.

Při této cestě jsem v Pekingu nějakou dobu zůstala a setkala se s praktikujícími z celé země. Společně jsme studovali Fa a vyměňovali si zkušenosti z kultivace. Pronajímali jsme si ubytování ve městě i na předměstí, kde jsme majitelům a jejich rodinám představovali Falun Dafa. Velmi nás podporovali.

Jednoho dne vtrhlo do venkovského domu, který jsme si pronajali na předměstí, několik policistů. Zrovna jsem byla na dvoře a podařilo se mi nepozorovaně odejít, ale batoh s několika kusy oblečení zůstal uvnitř. Večer jsem se pro něj vrátila, jenže hlavní brána byla zamčená.

Soused mi řekl, že policisté odvedli všechny, kdo byli uvnitř, včetně majitele. Zmínil také, že majitel má ve vesnici příbuzného, a poradil mi, abych se tam zašla zeptat, zda se už nevrátil. Šla jsem k příbuzným a vysvětlila jim, proč přicházím. Manželé mi řekli, že tam majitel není. Povídala jsem jim, že Falun Dafa je dobrý a že nemají věřit lžím KS Číny. Byli velmi laskaví a pozvali mě na večeři. Poděkovala jsem jim a chystala se odejít. Řekli, že vědí, že jsme dobří lidé, a nabádali mě k opatrnosti.

Té pozdní podzimní noci jsem sama bloudila pekingskými ulicemi a nevěděla, kam jít. Všichni praktikující, které jsem tam znala, byli protiprávně zadrženi. Jen já jsem zůstala na svobodě.

Pak jsem si vzpomněla na Mistra. Jako by mi srdcem prošel hřejivý proud, který mi dodal sílu odhodlaně pokračovat.

Být dobrým člověkem v práci i doma

Když jsem začala praktikovat Falun Dafa, řídila jsem se jeho zásadami, abych se stala lepším člověkem. Při jednom kariérním hodnocení akademických pracovníků jsem byla mezi kandidáty na jmenování docentkou.

Mnozí se snažili získat povýšení prostřednictvím známostí. Blízká kolegyně mi dala seznam lidí z vedení univerzity i dalších provinčních institucí, kteří měli o jmenování hlasovat. Navrhla mi, abych každého z nich navštívila a požádala ho o hlas, což ve skutečnosti znamenalo přinést jim dárky. Jako praktikující jsem věděla, že nemám využívat známostí ani si získávat hlasy dárky.

Poděkovala jsem jí za laskavou nabídku, ale řekla jsem, že to nemohu udělat. Uklidnila jsem mysl, nepřikládala velkou váhu slávě a zisku a nechala věcem přirozený průběh. Nakonec jsem byla toho roku jmenována docentkou. Když jsem si zlepšila charakter, Mistr mi dal to nejlepší!

Řídila jsem se požadavky Dafa. Když v rodině vznikaly konflikty, nesoustředila jsem se na nedostatky druhých, ale brala je jako zrcadlo, v němž jsem mohla vidět sama sebe, dívala se do sebe a napravovala vlastní chování. Během bolestného procesu odstraňování připoutání se mé srdce stávalo velkorysejším, učila jsem se toleranci a rozvíjela soucit. Jak se zlepšoval můj charakter, konfliktů ubývalo a prostředí kolem mě bylo stále klidnější.

Poté, co jsem začala praktikovat Dafa, zcela zmizely všechny mé zdravotní potíže, včetně zánětu hltanu, namožených svalů v bederní oblasti a hyperplazie prsních lalůčků. Byla jsem zdravá a plná energie. Téměř třicet let jsem nepotřebovala navštívit lékaře ani užívat léky.

Všichni bratři a sestry vědí, že Dafa je dobrý, a vystoupili z KS Číny i jejích mládežnických organizací. Nejstarší bratr se zbavil návyku kouřit poté, co zhlédl jedinou Mistrovu přednášku na videu. Když mě pak uviděla švagrová, řekla: „Falun Dafa je tak mocný! Tvůj bratr dokázal jen tak přestat, přestože kouřil celá desetiletí!“

Asi před deseti lety byla mému třetímu nejstaršímu bratrovi diagnostikována rakovina plic. Těsně před operací si stále v duchu opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Operace byla úspěšná. O několik let později ke mně přijel na pár dní. Pustila jsem mu videa Mistrových přednášek a naučila ho cvičební pohyby. Protože se v mládí věnoval bojovým uměním, měl ve zvyku brzy vstávat a cvičit. Jednoho dne po návratu z ranního cvičení řekl: „Byl jsem cvičit na náměstí,“ a přitom předváděl třetí cvičení.

„Ty jsi cvičil Falun Dafa na veřejnosti?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Čeho bych se měl bát?“ odpověděl klidně. „Copak vědí, co dělám?“

Bylo opravdu pozoruhodné, že měl bratr během pronásledování odvahu cvičit venku. Přestože v praktikování nepokračoval, uchoval si v srdci slova „Falun Dafa je dobrý“ a dodnes se těší dobrému zdraví.

Pokaždé, když jsem navštívila rodiče, přinesla jsem informační materiály o Dafa čtvrtému bratrovi, který s nimi bydlel. Vždy je četl s velkým zájmem. Jednou mi švagrová řekla, že bratr dokonce ze spaní vykřikoval: „Falun Dafa je dobrý!“ Kdykoli se švagrová necítila dobře, bratr jí radil, aby si opakovala „Falun Dafa je dobrý“, a opakoval to s ní. Dostalo se jim požehnání v podobě šťastné rodiny a dobrého zdraví.

Objasňování pravdy a záchrana lidí

Objasňovat pravdu a pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi je posvátným posláním praktikujících. Pod Mistrovou ochranou kráčím po této cestě poměrně hladce. Rozdávala jsem materiály, vylepovala samolepicí letáky, telefonovala, posílala dopisy orgánům veřejné bezpečnosti, prokuratuře a soudům a hovořila s lidmi osobně, aby více lidí mohlo poznat pravdu o Dafa, vystoupit z KS Číny a zvolit si světlou budoucnost.

Vedle jednoho kruhového objezdu byl malý kopec, kam místní obyvatelé často chodili cvičit. Jeho svah protínalo několik úzkých klikatých pěšin, po nichž jsem často chodila sem a tam a přitom telefonicky objasňovala pravdu. Jednou jsem právě někomu po telefonu doporučovala, aby vystoupil z KS Číny, když ke mně rázně vykročil policista v civilu se zlostným pohledem a tváří rudou vzteky. Zastavil se přímo přede mnou, ale já jsem pokračovala v chůzi i v hovoru a prošla těsně kolem něj. Rychle jsem se vydala dolů z kopce. Když jsem se ohlédla, viděla jsem, že tam stále stojí nehybně v úplně stejné poloze, jako by zkameněl. Spěšně jsem odešla a v srdci děkovala Mistrovi, že ho znehybnil a umožnil mi dostat se do bezpečí.

Když jsem rozesílala dopisy objasňující pravdu, obvykle jsem jich poslala asi dvanáct denně, přičemž do jedné poštovní schránky jsem vhazovala nejvýše dva nebo tři. Musela jsem tedy vyhledat několik schránek. Někdy byly daleko od sebe, a tak jsem musela ujít dlouhou cestu. Vzpomínám si na jeden parný letní den, kdy jsem celé odpoledne chodila pod žhnoucím sluncem. Po návratu domů jsem zjistila, že mám na chodidle velký puchýř. Přesto jsem to vůbec nevnímala jako strádání. Byla jsem šťastná, že jsem lidem z orgánů veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudů dala možnost dozvědět se, že Dafa je dobrý, přestat se podílet na pronásledování, a získat tak příležitost k záchraně.

Jedna praktikující mi kdysi řekla, že jiný praktikující byl protiprávně vězněn poté, co ho při odesílání takových dopisů zachytila sledovací kamera. Ten den jsem přemýšlela, zda mám své dopisy dál posílat. Pak mě napadlo: „Zachraňovat lidi je správné. Mistr pronásledování neuznává, a proto bych ho neměla uznávat ani já. Jelikož Mistr neuspořádal, aby byli praktikující pronásledováni, pronásledování by se mě nemělo nijak týkat.“ Držela jsem se těchto spravedlivých myšlenek. Cestou ke schránkám jsem v duchu oslovovala příjemce dopisů: „Dostanete tento dopis, přečtete si ho srdcem, pochopíte pravdu, přestanete se podílet na pronásledování a zvolíte si světlou budoucnost.“

V duchu jsem také oslovovala sledovací kamery, poštovní schránky a doručovatele: „Všechny bytosti přišly kvůli Dafa. Pamatujte prosím: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘ Přizpůsobte se Dafa, nespolupracujte se zlem na pronásledování praktikujících Dafa a zvolte si světlou budoucnost.“

Kvůli pronásledování jsem byla nespravedlivě propuštěna ze zaměstnání. Každému stranickému tajemníkovi, děkanovi a asi dvanácti dalším členům vedení univerzity jsem poslala dopis objasňující pravdu.

O několik let později jsem potkala muže, který byl tehdy proděkanem a později se stal děkanem. Řekl mi, že dopis, který jsem mu tehdy poslala, dostal a přečetl si ho. „Jste velmi laskavá,“ řekl. Povídala jsem mu o tom, jak se Dafa rozšířil po celém světě a proč je důležité vystoupit z KS Číny. Souhlasil, že vystoupí pod pseudonymem.

Potkala jsem také vedoucího katedry, který býval mým studentem. Po absolvování studia zůstal na univerzitě a postupně se dostal do vedoucí funkce. Vzpomínal, jak rád tehdy chodil na mé hodiny. Po našem rozhovoru i on souhlasil s vystoupením z KS Číny.

Před dvěma lety si naše rodina koupila nový dům. Během rekonstrukce jsem objasňovala pravdu všem, s nimiž jsem přišla do styku, včetně hlavního dodavatele, zedníků, instalatérů, elektrikářů, truhlářů a majitelů firem zaměřených na výrobu nábytku na míru, dveří a oken či kamenické práce. Hovořila jsem také s majiteli a prodavači v obchodech, kde jsme kupovali nábytek, spotřebiče a svítidla. Než byla rekonstrukce dokončena, podařilo se mi pomoci více než třiceti z nich vystoupit ze strany.

Závěrečná slova

Jsem nejšťastnější člověk ve vesmíru, protože jsem se stala učednicí Dafa v období nápravy Fa. Během třiceti let kultivace byl Mistr vždy po mém boku a pečoval o mě. S přáním pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi jsem pouze chodila, kam bylo třeba, a mluvila s nimi. Ve skutečnosti každou bytost zachránil Mistr. Přesto Mistr udělil svým učedníkům nejvyšší poctu – titul „učedník Dafa v období nápravy Fa“. Žádná slova nedokážou vyjádřit mou bezmeznou vděčnost Mistrovi!