Po manželově zázračném uzdravení jsem začala praktikovat Falun Dafa

(Minghui.org) Když jsem byla svědkem zázraku, který se stal poté, co manžel v roce 2002 začal praktikovat Falun Dafa, rozhodla jsem se začít praktikovat také. Soucitný a velký Mistr Li zachránil mého manžela i mě.

Manžel v roce 2000 onemocněl tuberkulózou. V plicích se mu rozvinula fibróza a nemohl pracovat. V roce 2002 už byl upoután na lůžko a nedokázal vstát. V noci nemohl spát a těžce dýchal. Často lapal po dechu tak, až mu obličej zfialověl.

Nakonec už ani nemohl ležet. Tři měsíce musel dnem i nocí sedět na posteli podepřený. Nemohl naklonit hlavu – jakmile to udělal, tekla mu z úst krev. Bylo zřejmé, že je na pokraji smrti. Protože ho v nemocnici už odmítali dále léčit, doma jen čekal na konec.

Vidět ho takto trpět bylo nesmírně bolestné – jako by mi někdo bodal nůž do srdce – a často jsem potají plakala. Kdykoli se někdo zeptal na jeho stav, propukla jsem v pláč.

Jednoho dne mi sousedka řekla: „Proč nezkusí praktikovat Falun Dafa?“

Odpověděla jsem: „Když je teď pronásledování tak kruté, kdo by se odvážil praktikovat? A kdo by ho to naučil?“ Sousedka řekla, že zná jednu praktikující a půjde ji vyhledat.

O několik dní později nás přišla navštívit praktikující. Zeptala se manžela: „Chcete praktikovat Falun Dafa?“ Odpověděl, že ano.

Praktikující řekla: „Jste vážně nemocný, měl byste si to ještě promyslet.“ Než odešla, vyprávěla nám o tom, jak je Dafa úžasný.

Za týden se vrátila a zeptala se manžela: „Rozhodl jste se praktikovat?“

Odhodlaně odpověděl: „Ano!“

Praktikující řekla: „Jelikož nemůžete vstát z postele, naučím vás nejprve páté cvičení.“ Začala ho tedy učit meditaci vsedě. Učila jsem se spolu s ním. Praktikující nám cvičení dvakrát předvedla. Manžel si ho ještě úplně neosvojil, ale já ano, s úmyslem mu později s učením pomoci.

Praktikující manželovi řekla: „Až zvládnete páté cvičení a budete se chtít naučit první čtyři, přijďte prosím ke mně domů.“

Když jsem to slyšela, namítla jsem: „Vždyť ani nemůže vstát z postele. Jak by k vám mohl přijít, aby se je naučil?“

Dál mluvila k manželovi: „Pokud ke mně dokážete přijít, naučím vás cvičení.“ Odpověděl: „Dobře!“

O několik dní později už manžel páté cvičení zvládl a řekl: „Chci jít k té praktikující a naučit se cvičení vestoje.“

S těmito slovy vstal z postele a vykročil. Šla jsem ho doprovodit. Zpočátku se pohyboval pomalu a přidržoval se zdi. Ušel pět kroků a odpočíval, pak dalších pět kroků a znovu si odpočinul, potom deset kroků a opět se zastavil. Takto mu cesta k praktikující trvala celou hodinu. Vřele nás přivítala a naučila nás první čtyři cvičení.

Po jejich dokončení mi navzdory tomu, že jsem byla zdravá, bylo dost špatně – měla jsem průjem a zvracela jsem. Tehdy jsem ještě dobře nestudovala Fa a mé pochopení bylo omezené. Neuvědomovala jsem si, že mi Mistr očišťuje tělo, a dokonce ani to, že se o mě stará.

Řekla jsem manželovi: „Myslím, že tohle praktikovat nemohu, je to příliš velké utrpení. Ty ale pokračuj! Pohyby tě přesto mohu učit.“ Já jsem se je totiž naučila, zatímco on je ještě úplně nezvládl.

Tou dobou už manželovi přestala téct krev z úst, cítil se lehčí a měl sílu jít svižným krokem. Domů jsme došli za něco málo přes deset minut.

Po třech měsících studia Fa a provádění cvičení se manželův zdravotní stav výrazně zlepšil. Mohl si lehnout ke spánku a chodit na procházky. Když jsem viděla tyto změny, z hloubi srdce jsem cítila, že je tato praxe skutečně úžasná, a povzbuzovala ho, aby pokračoval.

Do dubna se naučil všech pět cvičení a v srpnu už dokázal ujít přes pět kilometrů na konferenci pro sdílení kultivačních zkušeností. Vyprávěl mi, že cestou při chůzi po nerovném terénu cítil otřesy, z nichž ho bolely plíce a žaludek. V polovině cesty to chtěl vzdát a vrátit se. Pak si ale pomyslel: „Polovinu cesty už mám za sebou. Proč bych to teď vzdával, když zbývá jen dva a půl kilometru? Půjdu dál!“ S touto myšlenkou se mu do nohou vrátila síla, krok se ustálil a únava zmizela.

Zpáteční cesta byla ještě snazší. Šel domů a cestou si povídal s dalšími praktikujícími. Potom mi řekl: „Mohl bych ujít dalších pět kilometrů, a ani pak bych nebyl unavený.“ Od té doby se jeho zdravotní stav dál zlepšoval, až byl jako každý jiný zdravý člověk.

Pohled na manžela, který byl tak plný elánu, mě uklidňoval. Na vlastní oči jsem poznala zázračnou moc a krásu Dafa, a proto jsem se pevně rozhodla praktikovat. Začaly také naše dvě dcery.

Po celou dobu mé kultivace mě Mistr v každém okamžiku chránil. Jednoho dne v roce 2008 jsme s manželem sváželi pšeničná stébla na voze taženém volem. Naložili jsme obrovskou vysokou hromadu a já seděla úplně nahoře. Cestou zpět vůz najel na nerovnost a prudce poskočil. Spadla jsem z vrcholu nákladu, tvrdě dopadla na zem a ztratila vědomí.

Manžel na mě stále volal a naléhal: „Máme Mistra – rychle ho požádej, aby tě zachránil!“ Později mi řekl, že jsem v bezvědomí třikrát zavolala: „Mistře!“

Trvalo téměř půl hodiny, než jsem se probrala. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem kolem sebe mnoho příbuzných. Jakmile zjistili, že jsem při vědomí, všem se ulevilo. Potom trvali na tom, že zavolají sanitku, aby mě odvezla do nemocnice.

Zvolala jsem: „Do nemocnice nepojedu, jsem v pořádku! Chci domů!“ Chtěli mi pomoci na vůz, ale řekla jsem: „Není třeba, zvládnu to sama.“ Pomalu jsem k němu došla a vylezla na něj. Teprve tehdy jsem si všimla velké kaluže krve na zemi. Měla jsem rozraženou hlavu a oblečení celé od krve.

Doma mi hlava stále krvácela a zvracela jsem zelenou tekutinu. Rodina byla vyděšená a naléhala, abych jela do nemocnice, ale řekla jsem jim: „Praktikuji Falun Dafa, takže budu v pořádku. Nedělejte si starosti a nebojte se.“ Potom jsem je poslala domů.

Posadila jsem se a začala s manželem provádět páté cvičení. Během cvičení krvácení ustalo, bolest zmizela a já pocítila nádhernou úlevu. Uvědomila jsem si, že mě Mistr zachránil.

Manžel řekl: „Je to dobrá věc, byl splacen karmický dluh.“ Vnitřním okem viděl ženu s taškou, jak si přišla vybrat dluh.

Švagrová si po návratu domů dělala starosti, a tak zavolala, aby zjistila, jak mi je. Jakmile jsem zvedla telefon, řekla: „Už je ti lépe? Přemýšlela jsem, že se na tebe přijdu podívat.“

Odpověděla jsem: „Už jsem v pořádku, nedělej si starosti. Nemusíš chodit. Všichni mají plné ruce práce se sklizní pšenice.“

Vesničané nechápali, jak jsem po tak ošklivém pádu mohla odmítnout jet do nemocnice. Někteří dokonce říkali: „Jak se můžeš uzdravit, když nepůjdeš do nemocnice? Tomu nevěřím!“

O několik dní později byli ohromeni, když mě viděli zcela zotavenou znovu pracovat na poli. Jeden soused poznamenal: „Je to opravdu nepředstavitelné – zotavit se po tak těžkém pádu bez lékařského ošetření. Ten Dafa je prostě zázračný!“

Když přátelé, příbuzní a sousedé viděli změny, kterými jsme s manželem prošli, uvěřili, že Dafa je dobrý. Někteří mi dokonce pomáhají objasňovat pravdu o této praxi dalším lidem.

Vesničané jsou nyní Dafa příznivě nakloněni a dokonce mě nenápadně chrání. Když mě přijeli obtěžovat policisté, záměrně je poslali špatným směrem, aby mě nenašli.

Je to Mistr, kdo nás chránil ve všech zkouškách a útrapách, s nimiž jsme se na této cestě setkali. Děkuji Vám, soucitný a velký Mistře! Děkuji Vám za záchranu našich životů! Budu nadále pevně věřit v Dafa a následovat Vás domů!